Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Večerní rozhovor - temné setkání

2. listopadu 2008 v 12:00 | Morell |  Kreativita
Pár dní po prvním Večerním rozhovoru si s Yodou chce promluvit osamotě člen rady, okolo kterého kolují temné pověry.


Yoda šel pomalu chodbami Leviatanu. Leviatan byla loď, která, i když už dávno nelétala, byla nyní, od jeho šesti let, jeho domovem. Byl zamyšlený. Jeho mistr, princ z temného hvozdu, Legolas mu řekl, že si s ním přeje mluvit člen nejvyšší rady, Gondar. A ten byl známý nechvalnými pověstmi, Yoda často slyšíval, že Gondar byl v minulosti mocný a nebezpečný Sithský lord. Ale nevěděl, co je ta "Temná skvrna", o které se taky mluví ve spojitosti s Gondarem. Yoda věděl jistě jen to, že se Gondar spíše straní společnosti. Čas spíše tráví v místech, kde bydlí, nebo je venku v přírodě, ať už na různě dlouhých vycházkách, nebo aby někde meditoval.

Mladičký Yoda došel až ke dveřím, za kterými byla kajuta, kde Gondar žije. Stejně jako všude i tady bylo ovládání dveří umístěné na rámu dvakrát, aby Gondar, který tu žije už dlouho nemusel vyskakovat metr a půl, aby si stiskl tlačítka. Yoda natáhl ruku a uvažoval, jestli má stisknout tlačítko, kterým by Gondara uvnitř na sebe upozornil. (zazvonil) Když už takhle uvažoval přes minutu, dveře se otevřely a za nimi stál Gondar.
Dospělý Whill v plné síle si pozorně prohlížel Yodu. Sám měl velice tmavé zelené oči a dlouhé bílé vlasy, i když nevypadal moc na staříka. Mimo to byl dvakrát větší, než Yoda. Gondar udělal krok stranou a Yodovi naznačil, ať vejde dovnitř. Pak za ním zavřel.
Yoda si urovnal nervózně jedijský plášť. Gondar okolo něho prošel, jeho černý háv za ním vlál. Gondar ostatně nikdy nic jiného, než černé sithské róby, nenosil.
"Uklidni se," řekl Gondar. "Nic ti neukousnu." Pak se pousmál. "Ne všechno, co se o mě říká, je pravda."
Yoda si oddechl. Gondar měl uklidňující hlas. "Chtěl jste se mnou mluvit, mistře." Řekl už klidnější.
"Ano," souhlasil Gondar. "A neříkej mi mistře."
"Proč?" Zeptal se Yoda nechápavě. "Jste jím, ne?"
"Ani za mák," řekl Gondar smířlivě. "Temnota mě pohltila." Pak si povzdechl. "Ani nevím, proč mě chtějí v radě, čekal bych spíše, že mě vykopnou a nechají někde v poušti zemřít."
Yoda stál jako přimražený. Gondar došel ke stolu. U něho měl křesla, vše v ideální velikosti pro jeho druh.
"Já myslel, že je pocta být mistrem," řekl Yoda.
Gondar se na něj podíval. "To je." Řekl. "Mistři Jedi jsou ti nejmocnější v Řádě. Moudří a silní. Myslíš, že jsem takový? Já ne." Pak to ale hodil za hlavu. "Dáš si čaj? A nestůj pořád a posaď se."
Yoda se nejistě usadil, zatímco Gondar odešel do další místnosti oddělené přepážkou z polic s květináči plnými rostlin. Bylo vidět na druhou stranu. Gondar se vrátil s podnosem s čajem. Položil šálky na stůl a usadil se do druhého křesla.
"Pozval jsem si tě sem, protože musíme něco dobře probrat, než se ti to stane osudným." Řekl Gondar. "Napadlo mě, že než začneš uvažovat o tom, jestli se budeš učit některé schopnosti temné strany, měl bys vědět, do čeho jdeš."
"Jedi smí používat temnou stranu?" Zaváhal Yoda.
Gondar se usadil pohodlněji. "Pouze v sebeobraně a je třeba se snažit napáchat tím co nejméně škod. Temnota je vždycky ke škodě. A když ji použiješ, tak v prvé řadě k tvojí škodě."
"Hmmm," Yoda upil čaj z hrnku.
"Ale každé temnotě i jejím schopnostem se lze účinně ubránit, aniž bys temnotu použil. Opakem temnoty je světlo a čím více světla proti ní záříš, tím slabší proti tobě je. Světlo je vždy mocnější." Pokračoval Gondar. "Ale Temnota má schopnost slabého tvora snadno zlákat a pak ho úplně vyžrat." Gondar se zasnil a přes tvář mu přeletěl děs. "Ze začátku máš pocit, že vše je v pořádku, že to zvládáš, ale najednou se to na tebe navalí. Nebudeš vědět, proč, ale budeš se cítit mrtvý, nenávist se nahromadí a s každým dalším, který tvou rukou padne to bude horší. Můžeš se sice stát i takhle mocným, ovládnout to a využít proti ostatním… Pak se staneš Sithem. Takoví se vracejí ke světlu jen vzácně. Málokterý ze Sithů je schopný otevřít oči a spatřit znova světlo. A ještě méně z nich ten návrat vrátí natrvalo."
Gondar se odmlčel. Díval se před sebe zahloubaný ve svých vlastních myšlenkách.
"Myslíte si," začal Yoda pomalu, "že když jste se tak daleko dostal, nemůžete úplně zpátky?"
"To si myslím, v dnešním světě to prostě nějak nejde, každý z nás má v sobě zárodek temnoty, každý Sith má v sobě zárodek světla. Jako by tahle galaxie byla aréna a o každého z nás se vedl boj mezi dobrem a zlem. A nikdo zatím nebyl poražen."
Yoda pozorně pozoroval, jak Gondar zvedá hlavu a dává si uteklý pramen vlasů zase za ucho. "A co si myslíte o mě?"
Gondar se pousmál. "Prošel jsi těžkým obdobím, tam v Chrámu. A jak ti pak před radou vytekly nervy… Obiwan, však víš, ten co jsi ho vyprovokoval, chtěl, abys odsud co nejrychleji zmizel. Tehdy jsi nevěděl, že Obiwan tomu všemu tady vládne. Jeho musíme poslouchat všichni. On o tobě tvrdil, že jsi zralý pro to, aby si tě nějaký Sithský lord vzal do učení temné strany Síly. Viděl v tobě budoucího Sitha. Legolas ho ale umluvil. Podle mě jsi byl příliš mladý, než abys chápal ten rozdíl. Myslel jsem si, že nevíš, co vlastně říkáš a jakou to má váhu. Ale teď už jsi klidnější. A tak se postupně uklidňují i řeky, které jsi rozvodnil."
"Vy ale víte, jak temnotu rozpoznat…"
"Vím, nevím…" zaváhal Gondar. "Myslím si, že už vím. Musíš naslouchat svému srdci a instinktu. Když se to naučíš a budeš se tím řídit vždy, kdy si nebudeš vědět rady, nebo budeš na pochybách, rozpoznáš zlo snadno a vycítíš ho v každém tvoru okolo tebe. Je to jednoduché. Jen jsem na to tehdy zapomněl."
"Vy jste skutečně byl Sith?"
Gondar mlčky přikývl. "Ano, byl." Řekl tiše. "A nejsem na sebe hrdý, že se to stalo. Stále mě to pronásleduje. Moc nenaspím, pronásledují mě zlé sny, stále cítím na zádech dotek temnoty. Stále se mě pokouší dostat. Často cítím chlad okolo sebe, jako by to byl smrtelně ledový had, obmotal se kolem mě a snaží se mě rozdrtit."
Yoda se otřásl děsem. "Možná že právě protože si to pořád vyčítáte, má nad vámi temnota stále svou moc."
Gondar přikývl. "Máš pravdu. Vyčítám si to. Každý den, kudy jdu si vyčítám každý mnou zbytečně zmařený život. Vyžírá mě to zevnitř… ale nedokážu… nedokážu to pustit z hlavy a nechat to být, stalo se to, ale mám pořád pocit, že to šlo jinak."
Yoda zakroutil hlavou. "Já taky mohl dopadnout jinak," upozornil. "Kdybych z chrámu nezdrhl, tak mě tam mohli umořit k smrti, Sithem jsem se mohl stát, jak říkal Obiwan, práce v zemědělské kolonii mě mohla čekat, kdyby tam nebyl Legolas, tak smrt v ulicích Corusantu. Vždyť mohlo být o tolik hůře. Vy jste se vrátil ke světlu. A to byl mezník, kdy došlo ke zvratu k lepšímu. Přestalo násilí a vzplála naděje na lepší zítřky. Se včerejškem už nic nenaděláme."
Gondar chvilku mlčel. V očích měl záblesk pobavení. Po chvilce se i usmál. "Legolas měl pravdu. Nejsi ztracený případ. Vůbec ne. Když jsem chtěl, abys přišel, chtěl jsem se hlavně ujistit, že k temnotě nespadneš. Hlavně jsem ti chtěl dát radu, abys ses o ní moc nezajímal a nikdy nezkoušel její pokušení. Myšlenky na ní ji přitahují jak noční hmyz světlo. Nikdy se nepokoušej ji ovládnout, to nejde. Je to cesta k mnoha schopnostem, ale nepřirozeným, které tě akorát znetvoří. A to nejen na těle, ale i na duši. Na mě to můžeš snadno pozorovat."
"Možná právě proto tu jste," řekl zamyšleně Yoda, "abyste odstrašil ostatní."
Gondar se nepřestal usmívat. "To bude možná ono. Ale hlavně tu jsem, protože potřebuji často Obiwana, nebo Legolase, jsme přátelé i přes temnou stranu. Pomáhají mi to překonat. A vědomí, že nejsi sám, že někomu na tobě záleží je to nejpříjemnější, co si v srdci můžeš nést. Jinak se tomu taky říká láska, ale pššš, o tom se mezi Jedáji bohužel nemluví, takže o tom nemluv."
Yoda se taky usmál. "Nebudu."
Gondar vstal a odešel na balkón. Slunce zapadlo a oblohu zaplňovaly hvězdy. Měsíc bude za pár dní v úplňku. Tyhle jasné večery byly tajemné a zvláštní. Všude v okolí lodi byl les obydlený a všude zářily lampy elfího lidu.
Yoda Gondara následoval. Dvakrát vyšší Gondar se na něj podíval s klidem ve tváři. "Existuje legenda, podle níž se jednou objeví vyvolený, který navrátí rovnováhu Síle." Gondar se tvářil váhavě.
"Myslíte, že jsem to já?" Zaváhal Yoda.
"Myslím, že ne." Odpověděl Gondar. "Myslím, že jestli přijde, bude to vědět a podle mě se tím chlubit nebude. Jinak jím nebude."
Yoda zaváhal.
"Ať už to bude kdokoliv, nemyslím si, že jeho hlavní prioritou bude věta: 'to je můj úkol!'" Dodal Gondar. "Myslím si, že to není ani Obiwan. Ten se stará o elfy a vnáší mír, ale až takovou moc nemá a ani o ní nestojí."
"Jak se stalo že…" Yoda neměl odvahu tu větu dokončit i když to měl na jazyku.
"Že jsem se stal Sithem?" Doplnil ho Gondar. "Sith mě zajal," Gondar taky zaváhal, nebyl si jistý, že Yodovi může říci zrovna tohle. Po chvíli mlčení se ale odhodlal. "Mučil mě, dlouhé hodiny. To bylo strašné utrpení, a dělal to tak dlouho, dokud mě bolest nedohnala k šílenství, pak jsem se totiž sám z té věci vysvobodil a… zabil jsem ho."
Gondar stiskl víčka oči k sobě, doufal, že to nepřehnal. Pak ale oči zase pomalu otevřel a znovu pohlédl na Yodu. Mladičký Jedi se díval do země a uvažoval nad tím.
"To jsem nevěděl," řekl Yoda tiše, "že tohle lze… a přitom jsem to v podstatě v mírnější podobě zažil taky."
"Ano," souhlasil Gondar. "Máš vlastně pravdu. Zapomeň na to ale. Temnota nezahálí. Využije každou příležitost, kterou ji dáš. Nedej jí ji jako já."
Yoda se pozorně zadíval do tváře Gondara, v jeho očích spatřil strach a opatrnost. Pak pomalu přikývl. "Pokusím se."
Gondar si zívl. "Je už pozdě. A Já jsem od dvou vzhůru."
Yoda obrátil oči v sloup. "Pak že já nic nenaspím."

Úsměv na Gondarově tváři byl jasným pobavením. "Oba bychom už měli jít spát, co myslíš? S tebou se dobře povídá. Snad budu dnes spát klidněji."
"To bych byl rád," řekl Yoda, "kdyby vám to pomohlo."
Gondar se usmál, došel k němu, poklekl si a přitiskl si Yodu k sobě do náruče. "Ať je světlo stále s tebou," špitl mu do ucha.
"Ať je s vámi," řekl Yoda stejně tiše. V tom obětí vnímal teplé místo na Gondarově hrudi v místech, kde má srdce. Od Legolase slyšel, že to znamená opravdu otevřené srdce čistého stvoření. Yoda si pomyslel, že Gondarova temnota je jen odezva na jeho vzhledu. A jeho mysl se nakonec odpoutá.
Yoda se nechal vyprovodit z Gondarova bytu a s přáním dobré noci šel spát.



O kousek vedle a o podlaží výše veš sledoval na svém balkóně Legolas a s ním Obiwan. Jakmile oba Whillové zase zašli dovnitř, Obiwan se neskrývaně usmál.
"Všiml jsi si toho?"
Legolas schválně dělal, že ne.
"Gondar se většinou chová odtažitě. Ale vypadá to, že Yodovi docela důvěřuje. Je mezi nimi pouto, které se časem může rozvinout, až budou oba připraveni."
"Myslíš si, že je to vhodné?" zopatrněl Legolas. "Nebráním jim se zamilovat, ale sám jsi říkal, že Yoda bude muset pryč, svůj úkol tam v galaxii sotva započal. Mám je oba moc rád a nechci vidět ani jednoho z nich, jak se trápí, TO si uvědom."
"Taky bych byl raději, kdyby tu mohl zůstat, ale víš, jaká je v tomhle vůle Síly. Narodil se tam a tak musí cestu sem najít sám." Řekl klidně Obiwan.
Legolas si vzpurně srovnal vlasy. "Jistě. Nejsem tak vysoko na duchovní úrovni, jako ty. Nikdo není. Všichni tací buď šli dál, nebo se stali jedním se Sílou. Nevím sice tak jako ty, jaká je vlastně vůle Síly, ale není mi na to příjemné pomyšlení. Rozumíme si, doufám."
"Ano," souhlasil Obiwan. "Yoda se sem nakonec vrátí, pak už tu může zůstat, my už jsme tam byli a své jsme odbojovali, ani jeho to minout nemůže."
"Whillové žijí průměrně 800 let, když nepočítám vraždy a nehody, atd… To je dlouhá doba." Namítl bezvěcně Legolas. "To už je i pro elfa, jako já dost dlouhá doba. Co si myslíš, jak dlouho to bude pro Gondara? A pro Yodu?"
Obiwan mlčky přikývl, jakože chápe.
Legolas usoudil, že s ním nepohne a zašel raději dovnitř. "Tak co mě hodláš učit dneska?" Zeptal se zvědavě. Možná s Obiwaem nevycházel podle svých představ, ale přátelé byli a společné meditace jejich pouto stále utvrzovaly…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 15. března 2012 v 21:16 | Reagovat

Wow... to je skvělý. Doufám, že vztah Gondara a Yody dobře dopadne.

2 Morell Morell | Web | 15. března 2012 v 21:27 | Reagovat

Na nějakou dobu ano, pak se museli rozejít, ale jejich duše od sebe už nikdo nerzodělil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama