Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Večerní rozhovor - Konce a začátky

13. ledna 2009 v 18:01 | Morell |  Kreativita
Nyní se na internet dostal třetí a dějově poslední díl večerních rozhovoru (které jsou rozšířením mé povídky Nova naděje, která ale není uveřejněna) Dějově není tak vyhraněný na dialog, jako předdchozí díly, takže nezbývá, než dodat jeho rozřazení: Crossover (LOTR/SW), věkově neomezený.


Mladičký Yoda se pomalu prostředí Leviatanu přizpůsobil. A netrvalo to ani tak dlouho. V Lodi i v jejím okolí se cítil víceméně bezpečně. Už si vytipoval elfy, kteří jsou agresivnější povahy, a těm se vyhýbal. K nim ale i přiřazoval Obiwana, vládce říše, se kterým měl potyčku jen pár minut poté, co ho sem Legolas dopravil. Brzy se ho podvědomě bát přestal, než se stal svědkem jedné z velmi mnoha potyček mezi Obiwanem a Legolasem. I když byli věrnými přáteli, neshody mezi nimi velmi snadno ústily ve rvačky. Při téhle se opět navzájem zranili a Yoda s děsem ve tváři sledoval, jak Legolasovi pomalu tmavne monokl na oku, na které na čas přestal vidět a Obiwan se vrací s rukou zavěšenou v šátku. Oba se od sebe drželi pár hodin minimálně tři místnosti. Yoda sice nevěděl, proč se poprali, ale Legolas mu poradil zůstat u nich, než se to uklidní a začal si chladit tvář…





Tenhle večer přepadla údolí silná bouře. Jeden z prvních blesků udeřil do lodi. Nemělo se nic stát… pokud by nějaký chytrolín, který budoval hromosvod, ho neuzemnil a elektrické vedení lodi, které tím pádem vyhořelo, a celá loď byla bez osvětlení. Elfové nelenili. Yoda teď byl ve strojovně lodi a pomáhal upevnit provizorní hromosvod, zatímco další spravovali strop a pár metrů nad nimi další plášť Leviatanu. Legolas, který vytahoval Lano, měl tu smůlu, že visel přesně pod dírou a tak na něj tekla napršená voda. Díky tomu byl po práci, která byla nutná pěkně promočený. Slanil se dolů a uvolnil ze sedla. Pak se spokojeně protáhl a rozhlédl.


"Do rána už to opravovat nebudeme, počkáme, až přejde bouře a všichni se na to vyspí." Pak si oddechl a rozhlédl se po místnosti. Na stěnách a zábradlích byly louče, které osvětlovaly loď zevnitř a dodávaly jí poněkud středověkou atmosféru. "Jako kdybychom byli zpátky ve Středozemi… předtím, než jsme vůbec znali slovní spojení vesmírná loď, nebo obvody, nebo vakuum. Občas si říkám: kdyby to tak šlo vrátit zpátky…" Pak se ale usmál. "To bych to ale musel znovu ztratit a tady je taky dobře."


Yoda mu úsměv opětoval.


Oba se vydali chodbou k nim. Yoda to tu málem nepoznával. Všude louče, visící na stěnách, tam, kde bývaly ty elektrické. Ty byly nejspíše naházené ve skladu. Bylo to jako procházet nějakým velmi svatým místem, starým chrámem… Yodu to fascinovalo tak, že málem zapomněl, že je vyděšený z bouřky a z blesku, který zasáhl loď. Najednou je minul další plně zaměstnaný elf.


"Obiwan chce s tebou mluvit," řekl k Yodovi a zase odešel.


Yoda se zarazil v půlce kroku a málem upadl.


"Nejspíše bude v síni rady." Řekl Legolas. "Najdeš mě pak u nás." S tím odešel.


Mladičký Yoda se vyděsil. S Obiwanem nechtěl být v místnosti sám. Problémy ale taky nechtěl, tak se pomalu vydal jinou chodbou k místnosti, kde snad Obiwana najde. Doufal ale i trošku, že tam nebude.


"Bojíš se?"


Yoda se otočil. Za ním stál Gondar. Po chvilce jen přikývl.


"Nemusíš," řekl Gondar mírně. "Obiwan zbožňuje bouřky, bude v dobré náladě, takže pokud nebudeš vyvádět drzosti, tak ti nic nehrozí."


Yoda nasucho polkl. "Jo." Řekl tiše.


"Neboj se postavit strachu," řekl Gondar. "Teď by ti nemělo nic hrozit. Když se ho naučíš ovládat, bude tě varovat před nebezpečím, ale už tě nebude zbytečně mást před tím, kde je zbytečný."


Yoda se nadechl a dotkl se panelu u dveří. Až pak mu došlo, že nejde proud.Gondar se pousmál a pomocí Síly dveře bez problému otevřel.


"Tak běž," řekl Gondar.


Yoda opatrně vkročil do obrovské místnosti. Byl na terase, ze které vedly krátké schody dolů do místnosti s obrovským oknem, dříve oknem můstku lodi, mandalou na podlaze, na které hořely svíčky a uprostřed toho světla seděl Obiwan. Těžko říci, jestli zachytil Yodovu přítomnost. Tedy alespoň pro Yodu. Ten pomalu sešel schody a vstoupil na kruhovou mandalu. V odraze skla spatřil, že Obiwan otevřel pomalu oči a pozoruje ho stejným způsobem.


"Dobře, že jsi tady," řekl mírně.


Yoda uvažoval, jestli by neměl zdrhat.


"Nemusíš se bát," pokračoval Obiwan. "Neublížím ti."


Chtě nechtě, Yoda nevydal ani hlásku.


"Máš mé slovo." Obiwan se otočil a pohlédl mu do očí.


Mírný a klidný pohled Yodu pomalu uklidňoval. Nenapadlo ho, že ho Obiwan jeho strach záměrně mírní.


Yoda došel až ke svíčkám nahlučeným v Obiwanově dosahu a usadil se na zem.


Obiwan se vzepřel na rukou a otočil se k Yodovi čelem. Vzal do ruky datapad, který až teď přišel do Yodova zorného pole. Písmo pro něj bylo ale nečitelné.


Obiwan poznal tušení v jeho mysli. "Ano, týká se tě."


"Co v něm stojí?" Zeptal se Yoda. "Skoro neznám vaši řeč."


"Vaši?" Zeptal se Obiwan pochybovačně. Pak si to ale rozmyslel. "To je jedno. Psal to Legolas a dnes ráno to probírala Rada."


"Ale?" Zeptal se Yoda okamžitě, aby nebyl dlouho napínaný.


"Myslím, že nevíš, že Rada se rozhodla tvůj osud zde posoudit později. Vzhledem k tomu, co se tam stalo…"


"Jo, tohle," souhlasil Yoda, věděl, o čem je řeč.


"Měl bych se ti omluvit." Řekl Obiwan tišeji.


"Omlu… Cože?" V Yodovi hrklo. Tohle zažil poprvé.


Obiwan se pousmál. "Zasloužíš si mou omluvu. Nebylo to ode mě dobré chování."


Yodovi po chvíli došlo, že má otevřenou pusu, tak ji konečně zavřel. Znovu nebyl schopen slova. Až po chvíli zase našel ten správný myšlenkový pochod. "A co se mnou tedy bude?"


Obiwan mlčel a jen se smál. Oheň mnoha svíček mu osvětloval tvář pamatující mnohá krušná léta. Ale oči měl průzračné, tmavě modré, ve kterých tančily pobavené jiskřičky, odrážené od svíček.


Yoda měl z nějakého důvodu pocit, že to nebude nic tak špatného. Tušil, že Obiwan před ním tají příjemné překvapení. Taky se usmál a utichl. Byla to zvláštní chvíle, Yodu napadlo, že Obiwan k němu nějak promlouvá, způsobem, že to vnímá jen naprosto okrajově, a při tom ho od základu mění.


Ticho trvalo dlouho. Mezitím bouřka přešla a venku začalo pršet, tedy ono pršelo i před tím, ale teď to teprve doopravdy zesílilo. Přes obrovské sklo nebylo ven vidět téměř vůbec. Jen světla obydlí umožňovala vidět něco mimo místnost. A zvuky deště byly slyšet i uvnitř.


"Asi… bych měl jít za Legolasem." Řekl Yoda tiše, když se na to rozvzpomněl.


"Neboj se, ví, že jsi u mě." Řekl Obiwan tiše a zahleděl se ven. "Navíc si sám musí rozmyslet, čemu teď dá přednost."


Yoda se díval naprosto nechápavě.


"Nevšiml jsem si, že by byl nějak …" Yodovi vypadlo slovo, které chtěl použít a už si nevzpomněl.


"Do teď nebyl." Řekl Obiwan. "Ale už tuší, co se stane a musí se rozhodnout dříve, než se to stane oficiální. Každopádně bys měl vědět, že ti Rada dovolila tu ještě nějaký čas být, je tu něco, co musíš dokázat."


Yoda zakroutil hlavou. "Tak a už opravdu nevím, která bije." Řekl roztržitě.


"Brzy to pochopíš." Nadhodil Obiwan. "možná dříve, než myslíš."


Yoda měl pocit, že Obiwan vidí více, než se zdá. Možná mnohem více. "Asi to z vás nedostanu." Usoudil.


"Správně," řekl Obiwan. Jsou na světě věci, kterými musíš projít, jinak to dál nejde. A když je nezvládneš, po čase se ti znovu vrátí, abys to dokázal udělat."


"Třeba?" Zeptal se zvědavě Yoda.


Obiwan se odmlčel. "Není vhodná doba o tomhle mluvit," řekl nakonec.


"A na co je tedy vhodná?" Zeptal se Yoda.


"Na to, aby sis vzal večeři a šel do postele." Řekl Obiwan a vstal. "Příroda odpočívá a i ty jsi její součástí. Tak si taky odpočiň." Natáhl ruku od těla a udělal ve vzduchu nepatrný pohyb. Všechny svíčky na zemi zhasly. Jen u vchodu, na zábradlí terasy svítily louče.


Yoda šel za Obiwanem zase do míst, kde bylo světlo a oba vyšli na chodbu. Yoda už zamířil do jídelny, ale Obiwan ho zadržel.


"Nikdo tam není," řekl mírně. Jídlo máš u sebe."


Yoda se tedy otočil a šel jinou chodbou do míst, kde teď bydlel. Legolas našel, jak si pobrukuje a pohrává si s tužkou, která neznámou silou držená se vznášela nad jeho prsty a všemožně tančila ve vzduchu. Vedle něj na stole byl obložený talíř a kus pečiva. Co taky čekat? Yoda se usadil, vzal si večeři a sledoval Legolas, který ho pozdravil a dál si pohrával s tužkou.


"Dneska se musíme vyspat," řekl mírně. "Už vyčíslili škody, zítra budeme měnit prakticky všechno vedení a většinu elektroniky na lodi."


"Ale né…" vydechl yoda.


"Jo, a mám ti říct, že tě můžu učit, už je to oficiální."


"Cože???" vyhrkl Yoda.


"Jo," řekl Legolas a věnoval mu pohled. "můžeš se stát rytířem Jedi."


Yoda vydechl překvapením a zabořil se do gauče. Pak se rozbrečel a přitom se smál. Tušil to, že bude moct zůstat, ale měl strach, že bude muset odejít. Ale dopadlo to dobře, možná lépe…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama