Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Mezi filmem a realitou (5. část)

11. května 2009 v 5:10 | Morell |  Kreativita
"Jo! Mám nový rekord!" vykřikl Michelangello od videohry.
Don se pousmál. "Ale mě neporazíš." Odpověděl a dál se zabýval Leonardem, zabaleným do deky a obvázaným. "Už aby byl Raf zpátky," uvažoval Don. "Snad mu tak dlouho zlost nevydrží, ne?"
"Nakonec se vždycky vátí," řekl tiše Leo.
Ozval se zvuk otevření dveří a Raf vešel, vedle něj Yoda.
"Dobře, že jsi…" Mikey zamrzl uprostřed věty.
Don stál s otevřenou pusou.
Leo, jakmile se otočil, nevypadal o nic méně udivený."Co jsi dělal? Myslel jsem, že chceš Skřítka zlikvidovat."

Raf si přehodil meč z jednoho ramene ne druhé a vyrazil ke sprše, Yoda šel za ním, přes rameno meč podobný kataně, nejméně se sto zuby na ostří. Oba byli naštvaní a mokří, ale ne od vody, oba byli celí od krve. Raf neměl u pasu saie, zato tam měl další meč.
Don se jim postavil do cesty. "Co jste sakra dělali? A co tu dělá ten skřítek?" Raf na něj naštvaně zavrčel, až Don ustoupil z cesty. Při pohledu na Yodu mu drobný skřítek odpověděl stejně, pak oba zmizeli ve sprše. "Kde jste byli?" křikl za nimi.
"Na brigádě na jatkách!" Odpověděl mu z koupelny Yoda.

Později, po cvičení našel Leo Yodu u sebe v pokoji, jak pozoruje svíčku, která byla před ním. V jejím světle nevypadal dobře. Pohyblivé uši, které Mikey tak obdivoval, kdykoli se pohnuly podle mimiky v Yodově tváři, teď visely, jako listy zvadlé rostliny, které chybí voda.
"Co se stalo?" Zeptal se mírně.
Yoda se ani nepohnul.
Leonardo se k němu usadil. Yoda rozhodně nemeditoval, měl oči otevřené a působil sklíčeně. Zkrvavenou tuniku vyměnil za jinou, kterou si ušil, když se zotavoval ze zraněné nohy.
"Něco tě trápí." Řekl tiše Leo.
Yoda jen přikývl.
Leo ho jemně pohladil po zádech. Pak mu nechal ruku prstem na tlakovém bodě na rameni. Pak začal tlačit i na další místa na jeho zádech a ramenou.
Drobný jedi to vnímal příjemně. Byl to nepochybně záměr, že se uklidnil a cítil více bezpečně, zatímco mu Leo působil na energetické cesty v jeho těle. Umožnilo mu to lépe uvažovat. Vzpomínal na svou minulost a Gondara v ní. Bitva na střeše, informace o jeho lovcích… Yoda se vracel v mysli do minulosti… naklonované mládě, umírající mu v náručí a bitva s nepřáteli Republiky… a ještě hlouběji do míst zapomenutých časem, kdy byli spolu. To byl Yoda velmi mladý, když se dali s Gondarem dohromady. Vybavoval si, jak blízko se k sobě dostali, na noci, kdy se jen tulili k sobě, nebo si dopřávali navzájem potěšení… A ještě starší vzpomínky, ve kterých spadl do divoké řeky a Gondar ho rozdýchával na břehu, když ho vytáhl z vodního válce pod vodopádem. A i starší… Znal ho téměř celý svůj život. Gondar ale nestárl. Z temné války před několika tisíci let si sebou nesl prokletí, které ho drželo stále při životě. Může zemřít, ale nestárne a velmi dobře se ze všeho zotavuje. Dlouho pracoval na výzkumech protilátek, které pak zachránily miliardy… Všechno ale pohltila temnota. Gondar uprchl z mírumilovné říše, ve které žil a začal dělat, co ho napadlo, posedlý touhou po klidu, který nenašel. A jak hledal, stále více se ztrácel… Yoda pootevřel oči a pohlédl na svíčku… Přese všechno, přes lásku a moudrost, pomoc, kterou mu ostatní nabízeli se Gondar nakonec otočil a zabloudil do temnoty. Jako pták, který zeslábl letem přes moře a začal se v něm topit, hluboko pod hladinou. Gondar by to tak neřekl, ale on už neviděl, že se postupně znovu stal sithem… Plamen svíčky tančil a Yoda ho upřeně pozoroval. Nebyl schopný mluvit, jen vnímal a nechával Lea, aby uvolnil silné bloky v jeho mysli. A i když si to Yoda moc nepřiznával, sám pociťoval, jak silné jsou… Jeho rodina, to je to, s čím má on i Gondar problém. Yoda zde znovu našel rodinu, která ho přijala. A málem o ní znovu přišel. Vzpomněl si na rytíře jedi v Chrámu. To je také jeho rodina, po staletí. Měli ho rádi, věděl to. Jen jeho postavení je drželo od něj, ne jako tady. Zde neměl žádnou velkou autoritu, ani nikomu nevelel. Zato pomáhal likvidovat zločin ve městě. Rozdíl, nad kterým se zamyslel. Znatelný rozdíl mezi diplomatickou misí pomáhající udržet vratký mír a pomoc pár lidem zničením zloděje, nebo vraha… Ti tu budou i ve válce, i v míru, budou tu vždy. Yoda se zhluboka nadechl, aby rozproudil krev a napnul svaly.
"Děkuji ti Leonardo, myslím, že už jsi mi pomohl dost." Řekl mírně. Byl rozhodnutý.
"Moc jsem neudělal." Namítl Leonardo.
Yoda se pousmál. Jedijský klid nebyl jen vynucené ticho, znamená to přijmout věci, jak jsou a poučit se. Znamená to nelitovat mrtvých, protože někde pokračují ve své cestě. Yoda pochyboval, vrátí li se někdy zpátky, odkud sem přišel. Ale než se vrátí, musí vyrovnat svůj dluh Leonardovi, který mu zachránil život.
"Možná ne moc, ale dost." Odpověděl.
Leo už se taky smál. "Měli bychom si odpočinout, než začne další noční cvičení venku. Zvláště já."
"Souhlasím," řekl Yoda, ale spát nešel hned. Nejdříve sfoukl svíčku a zabalený do deky uvažoval o tom, co ho želví bratři znovu naučili. Připomněli mu, co časem zapomněl…

Rafael byl zvědavý, stále chtěl vědět něco o Yodově ztraceném dítěti. Zašel k Leovi. Nezaťukal, ale jemně pootevřel dveře a nakoukl dovnitř. Bylo ticho, nikdo si ho nevšímal. Ale moc ticho. Raf tedy vešel tiše. Na posteli ležel Leo, bez peřiny, která byla skopaná na stranu a spal. Zranění už měl v lepším stavu. Ve 'svém' rohu ležel na matračce yoda, měl přikryté nohy a spal taky. Zjevně pokojně. Rafael se neubránil úsměvu. Opatrně šáhl k místům, kde Yoda spal a uchopil drobný mečík. Zase se narovnal a tiše odešel…

"Vstávej," řekl tichý hlas.
Yoda se probral, jak s ním Mikey jemně zatřásl. "Co je?" Zeptal se taktéž tiše.
"Pojˇse mnou, tiše." Odpověděl Mikey a šel tiše ke dveřím.
Yoda se krátce protáhl a vyrazil za Mikeym. Špatně spal a tak i znatelněji kulhal. Podzemní sídlo působilo temně, všechna světla byla zhasnutá. Místnost osvětlovalo jen pár svíček na schodech a podlaze. Yoda, ač unavený, cítil se úžasně, fascinovaný a rozradostněný. Cesta ohraničená svíčkami vedla do místnosti, která sloužila jako svatyně ninjitsu.
Tam byli čtyři želví bratři, skrytí pod plášti, takže nebylo vidět, který je který. Přesto to Yoda věděl, cítil to. A byl tu Sensei.
"Náš možnost vrátit se, odkud jsi přišel?" Zeptal se Sensei rozvážně.
Yoda se zhluboka nadechl. "Já nevím." Řekl po pravdě.
"A toužíš se vrátit?"
Starý Jedi vnímal, jak se na něj upřela pozornost všech želvích bojovníků. Všechny a zároveň každého zvlášť. Na otázku neodpověděl.
"Proč mi neodpovídáš?
Yoda se mu podíval do očí. "Jakou odpověď čekáš?"
Sensei k němu přistoupil blíže. "Pravdivou."
Yoda chvíli váhal nad odpovědí. "Mám důvod se vrátit a mám i důvod zůstat. Zatím mám důvod zůstat, ale až zmizí…"
"Pokračuj."
Yoda zavřel oči a zhluboka se nadechl. "Pak je mou povinností vůči těm, se kterými jsem žil, abych se vrátil."
Byla to pravda.
Sensei taktéž zavřel oči, aby si promyslel odpověď. "Chápu tě." Řekl tiše. "Budiž. Ale stejně jsem to jen chtěl vědět. Byl jsem požádán, abych ti něco předal."
Yoda pozvedl uši v překvapení. "Co to je?"
"Ať už jsi kdokoli, prokazuješ stejné vlastnosti, jako ninjové. Předám ti něco, co tu budeš potřebovat, než se vrátíš domů… jestli někdy." Sensej vytáhl ruce zpoza zad. Na rukou mu spočívala katana, nová, ostřejší, než indické kari a dělaná pro Yodovu velikost podle meče, který vyrobil sám.
Yoda převzal zbraň a pozorně si jí prohlížel. Pochva byla velmi kvalitní, stejně jako rukojeť. Yoda jí uchopil a vytáhl meč z pochvy. Držel si ho před sebou a prohlížel si ostří. Jak je život křehký, pomyslel si. "Rozhodnutí mezi životem a smrtí," řekl tiše Yoda. "Děkuji," řekl pak nahlas.
Jeden z želvích bojovníků stáhnul kápi, která ho kryla. "Jestli je to všechno, rád bych už šel, Mikey už poklimbává."
Yoda se pousmál. Věděl, že to je Leo hned, jakmile sem vstoupil. Ale teď cítil,že to věděl i Leo, že to dokázal poznat. "Můžeme vyrazit." Řekl.
Během uhánění přes střechy se Yoda dostal k Rafovi a elegantně mu zašeptal, že by si s ním rád pak promluvil o samotě. Po skončení cvičení se oddělili od skupiny a odběhli pár střech dál na vyvýšené místo, odkud měli rozhled široko daleko na město.
"Myslím na Lea," přiznal tiše Yoda.
"Fakt?" Pousmál se Raf. "Já ho mívám plný zuby."
"On tebe asi taky," zamyslel se Yoda, "ale ty bys o něm mohl smýšlet lépe."
Raf si povzdechl. "Ale já ho mám rád. On mě jenom občas dost štve. No popravdě hodně často."
"Neukousne ti prst, když mu to dáš někdy najevo."
"To vadí?" zeptal se v klidu.
"Jednou začne." Řekl tiše Yoda. "Protože přijde doba, kdy ho už nablízku mít nebudeš."
"On už jednou pryč byl."
Myslím napořád." Namítl Yoda. "Ať už odjezdem ze země, nebo…"
"Nebo?"
"Nebo kdyby jeden z vás zemřel."
Raf se odmlčel. "Na tohle jsem zatím moc nemyslel."
"Já vím." Odpověděl Yoda. "Ale chtěl jsem, abys sis to promyslel, než bude pozdě. Už jsem sám udělal několikrát tuhle blbost. Několikrát jsem ztratil, co mi bylo cenné a až pak jsem si to uvědomil."
"Budu na to myslet." Slíbil Raf.
Yoda se na něj podíval všelijak. "To pochybuju."
"Ty mi nevěříš?" Zaváhal Raf.
"Věřím ti. Vím, čeho jsi schopen." Yoda se pousmál. "Mladí nikdy nedělají, co se jim řekne… Ale ty něco toužíš vědět."
"Slyšel jsem tu hádku, mezi tebou a… tím druhým."
Yodova nálada byla tatam. "Zrovna o tomhle mluvit moc nechci. K totálnímu rozladění mi stačilo, co jsem s tebou udělal na těch jatkách."
"Na druhou stranu," namítl Raf, "odvedli jsme kus práce."
"Ale jaké?" řekl Yoda téměř bez hlasu.
"Jaký byl?"
Yoda zaváhal, "Kdo?"
"Tan mrtvý… jak se jmenoval? Něco na A…"
"Argen," špitl Yoda. "Tak se jmenoval."
"Měl jsi ho rád, že?"
Yoda přikývl. "Hodně."
"Pověz mi o něm… a ještě mě přestaň ovlivňovat."
"Ovlivňuju tě?" Zeptal se Yoda.
Raf se zamračil. "Určitě, jinak bych se naštval."
"Nikdy jsem tě neovlivňoval tímhle způsobem. Ty tak reaguješ na mě."
"Tys na mě žádný trik nepoužil?" Zaváhal Raf.
"Jen, když jsi mě napadl se saiemi." Odpověděl Yoda. "Zpomalil jsem tě, abych tě snáze přemohl, jinak ne."
"A co ten Argen, o něm mi nic neřekneš?" vyzvídal Rafael.
Yoda se pousmál. "tebe tak snadno neokecám, co?

Leonardo na nočním cvičení nebyl moc aktivní, protože se léčí. Když se ale Raf se 'Skřítkem' oddělili, tak šel za nimi, i když byl unavený. Usadil se blízko nich a zatímco odpočíval, pozorně naslouchal, o čem mluví...
Když ale Yoda skončil své vyprávění, Leo nezůstal nedotčený a přemýšlel.

Po dlouhé odmlce se první rozpovídal Yoda. "Měli bychom jít."
"Souhlasím." Odpověděl Raf.
Yoda se pousmál. "A Lea bychom měli vzít s sebou." Pak zašel za roh, kde ležel spící Leo, který usnul asi únavou z přemýšlení.
Raf tady jemně nabral staršího bratra a s Yodou se vydali domů…

Když se Leo probudil na vlastním lůžku, byl trochu překvapený, protože nevěděl, jak se sem dostal. Pomalu se usadil a rozhlédl se. Nic neobvyklého, kromě Yody, který meditoval na zemi, před sebou svíčku. Leo se pousmál. I Yoda se jemně usmíval ve své meditaci, Leo si ho pozorně prohlédl. Byl usazený se zkříženýma nohama a ruce držel jako při modlitbě. Uši šikmo nahoru, celkově působil spokojeně, hluboce napojený na vesmírnou energii. Leonardo věděl, že ho už nejspíše probral z jeho rozjímání, jakmile se pokusil vstát.
Drobný skřítek otevřel oči a otočil se Leovým směrem. Spokojeně se protáhl a vstal. "Jak se máš?" Zeptal se starostlivě.
"Bolí mě celé tělo," připustil Leo. "Jak to víš? Ty to cítíš?"
Yoda se pousmál. "Vnímám tě, jak se cítíš a kde jsi a pokud jsi pro mě nebezpečný, vnímám tě ještě více, je to obrana."
Leo zaváhal. "Netušil jsem, že tohle lze, věděl jsem, že si lze uvědomit cizí přítomnost, ale nebezpečnost?"
Yoda se pousmál. "Ty máš možnost, že té úrovně dosáhneš, když to budeš chtít."
"Možná časem." Připustil.
Yoda se pousmál, ale v srdci se pocítil sevřený. Cítil, že se bude brzy muset rozloučit, nebo tu zůstat napořád. Neřekl ale nic…

O pár dní později Yoda z podzemního obydlí zmizel. Bylo po setmění, když objevili jeho vzkaz na rozloučení. Leo ho držel v ruce a ostatní mu různě z poza ramen četli, co v něm stálo.

Drazí bratři,
Musím odejít. Přes moře poletí letadlo, které mě vezme domů. Cítím, že se setká s bouří, která otevřela bránu k vám a vezme mě i zpátky. Mám svou povinnost vůči těm, se kterými tam žiji. Na vás ale nikdy nezapomenu. Děkuji vám…

"Jestli chce letět přes moře," řekl Don, otáčejíce se od monitoru s odlety letadel, tak je ještě na letišti. "Jestli ho ale chcete dohnat, měli bychom hejbnout kostrou."
Leo přikývl a všichni okamžitě popadli své zbraně a vydali se na cestu.
Jako přízraky, které nejsou hmotné se objevovali a zase mizeli na střechách, jak se přesouvali sběrem k letišti, bez povšimnutí…

Yoda se ukrýval na podvozku letadla, které si vybral, protože letělo, jak potřeboval. Nešlo o linku, jak se domníval Don, ale o přesun letadla přes oceán kvůli kontrole na domácím letišti. Takže poletí téměř prázdné. Neusmíval se. Díval se na město a uvažoval, jestli dělá dobře. 'Želváci' mu už stačili přirůst k srdci. Navíc stále se cítil dlužný Leovi. Letadlo ale zažehlo motory, tak se chytil pevněji a vyšplhal do vnitřku letadla, aby ho průvan při startu nestrhl. Usadil se nad podvozkem a čekal…
Želví bojovníci dorazili nenápadně až k letišti. Po krátké poradě Leo vyšplhal po boku hlídkovací věže a nenápadně vklouzl dovnitř. Zůstal na stropě nad lidmi, kteří řídí letový provoz a aktivoval vysílačku, načež se natáhl ve větrací šachtě a naslouchal.
Díky tomu mohli slyšet, které letadlo kam a kdy letí. Dozvěděli se o prvním letadle přes oceán, ale to už startovalo.
"Říkal jsi, že letí až za pár minut," namítl Raf.
"Tohle není veřejná linka," namítl Don.
"Ale vsaďte se, že tímhle Skřítek letí." Odpověděl Leo do vysílačky, ukrytý ve větrací šachtě.
O pár minut později slyšel Leo i ostatní, jak zhoustla atmosféra… letadlo se zřítilo do moře.
Leo nasucho polkl a ustoupil z věže…

"…nikdo neví, co mohlo způsobit havárii při zásahu obyčejným bleskem, všichni členové posádky přežili, přestože střed Letadla se doslova vypařil po zásahu blesku. Následně letadlo dopadlo do vody, půl kilometru pod ním. Při posádce musel stát anděl strážný…"
Zpráva v novinách odezněla a hlasatel pokračoval další zprávou o zločinnosti, které už nikdo v podzemním úkrytu želv nevěnoval pozornost.
"Takže je mrtvý?" Zeptal se Mikey.
"Ne," řekl rozhodně Leo. "Vrátil se domů. Cítil jsem to."
"To určitě," odmítl Raf. "Myslíš si, že víš všechno? Tak to nevíš. Uvažuj přece, jak by mohl přežít pád z půl kiláku a ještě, když se letadlo z půlky vypařilo?"
"Ten blesk," odpověděl Leo.
"Teorie realit," dodal Don, "živelné brány, které se občas otevírají a přesunou někoho do jiného světa, načež se po pár dnech vrátí. Děje se to."
Raf zalomil ruce. "Kdyby bylo po mém…"
"Tak by to bylo mnohem horší." Skočil mu do řeči Leo. "Nehledě na to, že si myslím, že máš co do činění s masakrem klanu Foot v jatkách."
"Tak mysli," řekl Raf a odešel.
"To by sám nedokázal," namítl Don. "Vždyť jich tam padlo přes sto padesát."
Leo pokrčil rameny. "Vrátil se zkrvavený i Skřítek, ne jenom Raf."
"To vše vysvětluje," odpověděl Mikey.
"Má to i svou světlou stránku," namítl Don. "Po tom jejich boji se Foot podle zpráv znovu odstěhoval do Japonska."
"Takže už nebude, s čím bojovat?" řekl v naději Mikey.
"Vždy bude s kým bojovat, bratříčku," odpověděl Leonardo. "Lidi se jen tak nezmění." Pak se ale zamyslel. Snad se skřítkovi opravdu nic nestalo. Snad najde, co hledá…

Yoda pomalu otevřel oči. Hlavu měl jak ve svěráku. Pomalu se usadil a snažil se zorientovat v prostředí. Chvíli ještě sotva viděl, pak se mu zrak vrátil. Byl na Alderánu, v pokoji, který mu propůjčili, když tu byl na misi. Slezl z postele a vrávoravě, jak opilý došel k zrcadlu. Unavený pohled, pár škrábanců a obmotaná hlava obvazem.
"Ty ses musel pěkně praštit," řekl Yodovi v zrcadle. "vypadáš, jako kdyby se na tebe zřítila loď." Usmál se a vrátil k posteli. Ležely tu jeho věci: světelný meč, hůl a… "I To nebyl sen…" usoudil, když tu spatřil katanu darovanou želvami a vysílačku, kterou asi Donovi nevrátil. Tu Yoda vzal do rukou. Malý kovový krunýř mu spočíval pokojně na dlani. Starý Jedi se pousmál. Síla je plná záhad, které nikdo nerozluští. K tomu taky nejsou, jsou tu, aby nás vedly a učily
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama