Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Mistr Jedi - vzkříšení (1. část)

26. dubna 2010 v 15:40 | Morell |  Mistr Jedi - vzkříšení
Předem musím varovat, že i když se budu snažit v textu udržet trochu moudrosti, zvláště některé kapitoly budou násilné, a trochu morbidní, a někomu mohou být nepříjemné. Ale zdržím se věcí, které by zvedly věkové omezení nad 18 let. Nejméně tak 14 let by ale čtenář tohoto příběhu mít měl.


Děj se odehrává 1200 let po bitvě o Yavin, příběh je crossoverem Star wars a filmu Vetřelec: vzkíšení (přakvapivě...). Whillští vědci získlai DNA historicky víznamného mistra Jedi a pokouší se ho naklonovat...

Ale jaké to je se jen tak probudit, bez minulosti, do ne zrova příjemného prostředí...

1. Probuzení

Teplo, to bylo první. Když procitl, vnímal jen teplo, ve kterém byl. S námahou pootevřel oči, ale viděl jen jakousi neurčitou směs barev. Po chvíli ho ale tma zase pohltila…

Chlad, tíha, slabost, únava a závrať… nejhorší byl chlad. Byl jinde. Plně se probral, když otevřel oči a spatřil bělavou a křehkou textilii, do které byl zabalený. Dýchalo se mu těžce, ale nedusil se. A jak ubíhaly minuty, dýchání bylo čím dál méně náročné. Když přešla závrať, začal se snažit rukama protrhnout textilii. I to bylo náročné, protože celé jeho tělo bylo ochablé a jen ztěžka se přizpůsobovalo okolnímu prostředí.
Sotva jeho prsty pronikly křehkou tkaninou, tak toho litoval. Mimo ni byl vzduch ještě mnohem chladnější a teď mu chladil ruce i tělo. Otřásl se, ale brzy chladu přivykl. S nemalou námahou si sundal tkaninu z hlavy a spatřil místo, kde byl, světla na stropě, kovové prázdné stěny. Nic víc. Vleže si prohlížel vlastní tělo, zelenou kůži, na každé ruce tři prsty, nohy skryté v textilii. Jeho pozornost upoutaly dva symboly na jeho levačce, vytetované na půl cesty mezi loktem a dlaní. Třináct, to znamenaly. Věděl to, ale netušil odkud. Netušil ani, jak se sem dostal, cokoliv, co by bylo předtím, než se zde probudil. Nevěděl, jestli sem patří, jestli vůbec někam patří… ani kdo on sám vlastně je…

Trvalo to dlouho, ta nehybnost a neměnnost. Nic se nedělo. Ležel a pospával, napůl zahalený textilií, nebo si pohrával s jejím malým kouskem, co si z ní utrhl, mezi prsty…
Z dalšího polospánku ho vytrhl zvuk dveří. Trhl s sebou a zaměřil se na vchod, ze kterého se na něj podívaly stráže. Dva vstoupili dovnitř a spoutali mu ruce, než ho vyvedli ven.
Chodby byly stejné, jako místnost, ve které byl předtím, ztmavlé a prázdné. Ozvěnou se zde ozýval každý krok, jeho i straží. Dovedli ho do místnosti, která už nebyla prázdná. Na židli tam seděl další tvor, který se se strážemi znal. Pozorně si prohlížel, jak stráže svého vězně usazují na židli a odchází.
"Víš, kdo jsi?" Zeptal se zjevný vědec na židli, zatímco si něco psal do notesu.
Odpověď byla tichá. "Ne."
Vědec si zapsal. "A znáš své jméno?"
"Jméno?" To slovo byl zmatené mysli povědomé.
"Co tě napadá, když to slovo řekneš?" zareagoval vědec.
"Yoda," připustil tvor.

Vědec se usmál. "Takže víš, kdo jsi."
"A… kdo jsi ty?" Zeptal se Yoda a poněkud frustrovaně trhnul s pouty, jako by je chtěl roztrhnout.
"Soran, vědec tohoto centra." Odpověděl vědec chladně. Řeknu pár slov a ty mi řekni, co ti připomínají, ano?"
Yoda přikývl.
"Muja."
"Je to ovoce. Sladké."
Vědec kývl. "Energie."
"Síla."
"Jaká?"
"Sjednocující, tvořící základ galaxie i každé bytosti."
"Jedi."
Yoda zaváhal a odmlčel se.
"Mistr Jedi?"
Yoda kývl hlavou. Ta slova byla jeho srdci blízká, ale neměl, k čemu je přirovnat.
"Whillové."
"Rasa, naše rasa."
"Dobře…"
"Maso."
Vědec zvedl hlavu od poznámek. "Co jsi říkal?"
"Jejich těla… jsou z masa, je to potrava." Zareagoval Yoda.
"Ale my své lidi nejíme." Řekl klidně vědec. "To se nedělá. Teď další slovo, ano? Kodex."
"Zákon… ne, zásady života. Je jich pět."
"Které?"
"To nevím." Vydechl Yoda.
"Dobře, už jsi řekl dost. Dáme ti něco k jídlu." Pak vstal. "Počkej tu, za chvíli si pro tebe přijdeme."
Vědec odešel a Yoda usoudil, že sám se spoutanýma rukama proti strážím, držícím zbraně moc šancí nemá.

O něco později Yoda opravdu už seděl u jídla. Ruce měl stále v poutech, ale když mu dali oblečení na zakrytí jistých partií, cítil se více pohodlně. V jídle ale našel chuť ale i svůj hlad. Do teď netušil, jak velký. Vědec seděl na druhé straně stolu a Yodu pozoroval. "
"Máš velký hlad," řekl.
Yoda spolkl sousto. "Ano. Kde teď vlastně jsme?"
Vědec se usmál. "Jsme v bezpečí. Tohle centrum je výzkumné, budeme potřebovat na tobě udělat několik vyšetření, ale nemusíš se bát," dodal rychle. "chceme jen mít jistotu."
Něco na těch slovech bylo podivné. Yoda se tak alespoň cítil, když je slyšel. Znervózněl. "Jistotu v čem?"
"Neboj se," vědec mu poklepal na rameno a zvedl se. "Jen, jestli jsi v pořádku, což už vidím z toho, jak ti chutná. Ale to nám neukáže všechno, víš?"
Stráže Yodu odvedly zpátky do místnosti, kde se dříve probudil. Teď už tu nebyla ani ta textilie…


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama