Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Mistr Jedi - vzkříšení (2. část)

27. dubna 2010 v 20:59 | Morell |  Mistr Jedi - vzkříšení

2. Zatmění

Z toho, co Yoda slyšel, tak se probral v cele. Znal význam slov, jakmile je slyšel, jen netušil, odkud. Teď, když se do cely vrátil a co se zbavil pout, usadil se u jednolité stěny, o kterou e opřel zády. Věděl, že teď bude zase jen čekat, než se oni rozhodnou, že ho chtějí vidět. V tichu cely mohl Yoda dobře přemýšlet a slovo Jedi mu vězelo v hlavě. Neustále si ho opakoval, tiše v mysli, ale občas i nahlas a snažil se přijít na to, co znamená.
Nic ho nenapadalo. Jen cítil, že s ním má cosi společného on. Bylo mu blízké… ale proč, nebo jak, to netušil.
Z rozjímání Yodu vytrhl tlumený výkřik. Vycházející z velké dálky, ale přece slyšitelný a plný bolesti. Vstal a rychle doběhl ke dveřím. I když na ně přitiskl ucho a zaposlouchal se, už ho znovu neslyšel. Zneklidněl, dokonce tak, že ho vyděsil i procházející whill na chodbě. Yoda zaslechl i přes zavřené dveře, jak si spokojeně brouká. Zastavil se před Yodovou celou.
Yoda utekl k opačné zdi.
Ale nic se nestalo. Po pár minutách se začal uklidňovat. Nakonec i usnul, schoulený u zdi cely.


"Né!" Vyjekl Yoda, prudce se zvedl do sedu a probral se. Vyděšeně se rozhlédl a postupně se uklidnil, když zjistil, že je sám v cele. Byl zpocený zděšením ze zlé noční můry, ale neuklidnil se, když vešel vědec Soran se strážemi.
"Vezměte ho na stůl," řekl strážím a zase odešel.
Yoda se moc nebránil, ale pouta, ani pevné sevření stráží mu na klidu nepřidalo. Šli někam jinam, to poznal, i cesta byla kratší, sotva za druhou zatáčkou už vcházeli do místnosti. Když ho ale začali připoutávat k lékařskému stolu, teprve se začal bránit. Ale bylo to k ničemu, spolčil pevně připoutaný a nemohl se ani pohnout. Soran se vrátil k němu, tvář si utíral od krve. Až teď si Yoda všiml dvou táhlých ran přes Soranovu tvář. Byly čerstvé a ještě krvácely.Yoda si až teď uvědomil, že je Soran na tváři měl, už když si pro něj přišel do cely.
"Pane?" oslovil Sorana lékař, pak se k němu ale přiblížil a cosi mu velmi tiše pošeptal.
Soran přikývl, utřel si nos od krve z čela a otočil se k Yodovi. "Nemusíš se bát, nechceme tě zabít… zatím."
Pak odešel za sklo, aby sledoval práci dvou droidů, kteří se začali Yodovi 'věnovat'…

Ani v cele se Yoda nemohl lehce vzpamatovat z toho, co se dělo. Když účinek zvláštní drogy opadl, začal alespoň částečně cítit úlevu od bolesti. Ležel na zemi, chytal se za břicho, do kterého bodali jehlami, jen aby mu narušili pobřišnici. Stále se chvěl z elektrického proudu i z toho, jak mu po necitlivém odběru kůže posypali ránu jakýmsi práškem. Ten byl nejhorší. Už při kontaktu s jeho tělem začal dost silně pálit a bolest neustávala, naopak sílila. Nijak rychle, ale pomalu a nepříjemně. A tímhle práškem mu zasypali všechny rány. Výhoda byla jediná: zastavilo to jeho krvácení. Ale ta bolest za to nestála. Yoda už téměř nemohl na nic jiného myslet, a už vůbec se nemohl dost uvolnit na to, aby usnul a vyspal se z toho…

Později zjistil, že se alespoň trochu prospat dokázal, ale pořádně usnout nedokázal. Nejspíše ani nezavřel oči. Bolesti neustoupily, spíše si na ně začal pomalu zvykat. Že by si ale odpočinul, to se říct nedalo. Byl vyčerpaný. Na mysl mu znovu přišla vzpomínka na chvíli, kdy mu droidi posypávali rány. Zahlédl Sorana, jak se dívá a jak si jeho utrpení užívá. Yoda upřímně nechápal, jak něco takového mohlo Soranovi přinášet takové potěšení. Raději na to ale moc nemyslel. Už tak toho na něj bylo dost. Přetočil se na druhý bok a schoulil se do klubka. Světla byla ztlumená a v cele tak bylo šero. Díky tomu byl Yoda klidnější a dokázal opravdu usnout…


Uběhlo pár dní… vždy uběhly dva, nebo tři dny, než Soran Yodu nechal odvléct k nějakému výzkumu, nebo testu. Bezmocný whill se vždy zoufale bránil, ale nikdy neměl dostatek sil, aby vůbec něčeho dosáhl. Horší ale bylo, že ho za takovou nespolupráci bili. Soran měl vždy po ruce důtky a když se Yoda bránil moc, dostal pár ran přes záda. Nenáviděl to. Nenáviděl zvuk droidů a přístrojů, které mu působili stále další rány. Nenáviděl tu neustálou bolest a nenáviděl Sorana. Velmi brzy ztratil jakési neutrální mínění o tomhle zjizveném whillovi, nyní nahrazené hlubokou nenávistí.
Když ho konečně po jednom obzvláště bolestivém vyšetření konečně nechali vydechnout a Soran si ho prohlížel zblízka, Yoda se mu podíval zpříma nenávistivě do tváře. "Jakmile budu mít první možnost, Sorane, zabiju tě."
"To nedokážeš," řekl chladně Soran a polil Yodovi ruku kyselinou.

V cele se Yoda vyčerpaně choulil a chránil si chvějící se poleptanou ruku. Nesnášel, jak ho Soran srážel při každé příležitosti a nechával ho trpět pod mučidly s vědeckými účely. O těch už Yoda pochyboval. Nebylo to moc pravděpodobné. Začal si kontrolovat rány, na které se mohl podívat. Na nohou i rukou měl spousty řezných ran, které jen neochotně srůstaly a rády pálily, na břiše měl jizvy po vpichování i řezech a nyní ta kyselina. Jen počkej, Sorane… Sliboval si Yoda… Počkej, až se ocitneš v mých rukou. Zabiju tě, zmučím tě k smrti, pěkně pomalu…A při tom ochutnám tvou krev.
Najednou světla v jeho cele zablikala a zhasla. Okolí pohltila tma. Venku mimo celu se ozvaly zvuky boje. Yoda se přitiskl na dveře a poslouchal. Zvuky bitvy se blížily, až dostal strach a od dveří ustoupil. Boj se chvíli opravdu odehrával před dveřmi cely. Pak nastal klid. Uprostřed tmy se Yoda najednou nemohl lehce uklidnit. Navíc se ho zmocnil zvláštní pocit, že není v místnosti sám. Cítil, jak mu vstávají po celém těle chlupy, jako by mu po kůži probíhala elektřina, ale tahle nebolela, jen zvláštním způsobem svědila. Něco tam venku bylo a i přes stěnu si ho to prohlíželo.Yoda se přiblížil ke dveřím a zaposlouchal se. V tichu slyšel svůj dech… ale zaslechl i povzdechnutí, které nevydal on. Šlo to z druhé strany dveří. Ať už to byl kdokoliv, byl také opřený o dveře a zajímal se o něj.
"Tady jsi!" ozval se nahlas Soran.
Yoda pozorně poslouchal, ale už moc více neslyšel, nic, co by dokázal popsat… Jen bolesti a beznaděje plné povzdechy…
Takže… tady nejsem jen já, kdo tak trpí? Kolik nás tady je?

Trvalo dlouho, než znovu naskočila světla. Yoda mezitím měl čas uvažovat nad tím, kdo asi uprchl a byl zase chycen před dveřmi jeho cely.
Brzy po zřejmých opravách musel Yoda strpět další odběry a testy, tentokrát hlavně své poleptané pravačky, což bylo ještě horší. Jediné dobré bylo, že mu po skončení testů, a zasypání ran žlutým pálivým práškem, příliš bolavou ruku alespoň obvázali. To ale nijak nezmírnilo Yodovu bolestivou agónii. Tohle vyšetření bylo zatím nejhorší a Yoda měl po něm čerstvé rány po důtkách a skalpelech po celém těle. Jednu z ran měl i na krku, který mu obmotali provazem, aby ho pevněji znehybnili. Yoda se dílky tomu párkrát přidusil.
A po tom všem ho teď čekala několikahodinová agónie, než jeho bolesti začnou alespoň trochu ustupovat. Už se naučil usnout i v takových bolestech a tak tuhle kritickou dobu překonat. Ale přesto se, jako teď, občas stalo, že byla bolest příliš silná.
Yoda ležel, jako obvykle, schoulený do klubka a snažil se to přečkat. Brečel a nesnažil se to skrýt. Nebylo před kým… Jen před Soranem. Yoda se ho děsil.
Ztrácel naději… zlost a slabost mu začínaly kalit mysl…

Soran se vrátil, sotva hodinu poté, co Yodu nechal nepokoji.
"Odpočíváš?" Oslovil ho potěšeně.
Yoda sebou trhnul v překvapení a úleku.

Soran se usmíval. Došel k Yodovi a usadil se u něj. "Čekal jsem, že omdlíš." Řekl potěšeně.
Yoda nebyl nadšený, obzvlášť když spatřil důtky, které měl ten prevít v ruce.
"Dneska tě moc neposypali naším zásypem, požádal jsem je o to." Pozorně si prohlédl Yodovy rány, některé sotva přestaly krvácet. "Hádám, že nevíš, na co ten prach je, že?"
"Ne," kývl hlavou Yoda.
"Je léčivý," řekl s úsměvem Soran. "Léčí se jím pokousané nerfy. Víš, smíchá se s vodou, která ho aktivuje, a namažou se jím rány. Nerfám to uleví. Mám sebou jeho nejsilnější formu, třeba ti také uleví. Obávám se ale, že ti uleví od klidu."
Yoda s sebou trhl, ale Soran byl silnější. Spoutal Yodu pouty, která se utahovala, když s nimi Yoda trhal. A ruce mu málem začaly modrat, když mu Soran znovu rozdíral rány a následně je zasypával práškem…
"Prosím, přestaň!" vyjekl Yoda, "už víc nesnesu."
Soran si dal pauzu. "Ještě trochu sneseš," řekl mírně, "kdybych ti rány zasypal najednou, omdlíš a to nechci."
Yoda ho v duchu proklel…

A pak se to stalo…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama