Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Mistr Jedi - vzkříšení (5. část)

1. května 2010 v 2:30 | Morell |  Mistr Jedi - vzkříšení

5. Zítřek

Jako by to byl sen, prostředí, jako by se ztrácelo v mlze. Soran stál před komunikačním zařízením, nad kterým se vznášel hologram nějakého whilla, z vyšších míst.
"Vykonal jsi kus práce, Sorane. Ani ten vetřelec ti neutekl." Řekl spokojeně. "Náš projekt je u konce. Dokonči své výzkumy, jestli máš nějaké rozdělané a projekt ukonči."
"Výzkumy jsou hotové, čísla osm i třináct jsou zdravá, i přes výzkumy. Byla by škoda…"
"Zabij je!" křikl hologram. "Nemůžeme je nechat naživu, Jediové se už začínají zajímat o Yodovy věci. Je jich možná velmi málo, ale dokážou si věci velice dobře domyslet. Pokud jde o výzkum, který ti byl přidělen, tak ten nikdy neproběhl. Všechno se utají, jasné? Můžeme je později naklonovat znova."
Soran přikývl. "Jak si přeješ, získám a zarchivuju jejich DNA a ještě dnes se připojí k ostatním klonům ve formalínu."
"Přesně tak," zareagoval hologram. "Nesmí už být v Síle cítit, lákají Jedie…"


Soran se procházel po laboratoři. Došel ke skleněné kleci, ve které byl uvězněný vetřelec, ze kterého získávali DNA.
"Tak co, příteli? Bavíš se? Jednou se ti utéct podařilo, ale já ti druhou příležitost nedám."
Vetřelec vystřelil svou vnitřní tlamu na sklo. Pak začal vrčet.
Soran se zasmál a kývl na droida. Do klece začal téct formalín. Bylo pro něj zjevně uspokojující sledovat vetřelcův strach. Ten tvor věděl, že se utopí. Klec se proměnila v nádobu, která se rychle plnila. Pár vteřin ještě bojoval, pak ale ztratil vědomí a utopil se…

Třetí vize byla ve vědecké laboratoři jinde, Spatřil Yodu přivázaného ke stolu, ale tentokrát mnohem méně pečlivě, jen za ruce a nohy. A kousek od něj byl druhý stůl a na tom byl stejně spoutaný Gondar. Oba leželi na zádech a mezi nimi obcházel Soran.
"Potěším vás, dnes se vidíme naposledy." Řekl Soran.
"Yoda trhl provazy. "Tak už mě tedy pusť."
"On nás nepustí," řekl Gondar, když se Soran zasmál a šel si pro něco.
Yodovi to došlo.
Soran se vrátil, v ruce dlouhou, ostrou dýku. "Tohle jsem si vždycky přál vyzkoušet." Došel ke Gondarovi. "Tak Gondar, jo? Takové sis dal jméno? Mám ho zapsané, až se možná jednou někdo rozhodne tě pohřbít."
"Mou krev už z rukou nesmyješ," zareagoval Gondar.
"Vy Jediové," odplivl Soran, napřáhl se a Gondara probodl, přímo skrze srdce.


"Ne!" vyjekl Gondar, usadil se a chytil za hruď. Jeho srdce bylo v pořádku. Vyděšeně se ohlédl po Yodovi.
"Gondare?"
Gondar s sebou prudce trhl, sotva se ho Yoda dotkl. Kdy ale spatřil, že oba jsou pořádku a naživu, začal se uklidňovat.
"Musíme pryč," řekl.
"Nemáme jak." Reagoval Yoda. "Jsme v jejich moci."
"Jestli tu zůstaneme, jsme do dvou dnů mrtví." Odpověděl Gondar.
Yoda zalapal po dechu. "Jsi si jistý?"
"Musím věřit svým instinktům." Vydechl Gondar. Vstal a šel ke dveřím. Pak se o ně opřel. "Tam v jedné z laboratoří je stvoření, které nám pomůže utéct."
"Nikdy se k němu nedostaneme, ani ven odtud."
"Mě už se to povedlo," namítl Gondar a začal drápy poklepávat na stěnu. Po chvíli našel místo, které hledal a začal do něj mlátit pěstmi.
"O co se snažíš?"
Gondar se pousmál a ještě jednou udeřil. Ukrytý kryt vedení se zvlnil dost na to, aby ho dokázal sundat. Pak si o jeho okraj nařízl dlaň.
"Odstup," řekl a sám kousek poodstoupil od vedení. Pak rukou trhl a několik kapek krve dopadlo na vedení. To rychle podléhalo kyselině v krvi. Vedení zapraskalo a dveře se otevřely.
"Jdeme," řekl Gondar a vyběhl z cely, s Yodou v těsném závěsu…

"Gondare," pošeptal mu Yoda. "Jak víš, kam vlastně jdeme?"
"Už jsem tudy šel," řekl Gondar. "Vím, kde mám našeho přítele hledat." Počkal, až přejdou stráže a vešel do další chodby.
Yodu fascinovalo, jak při tom mírném předklonu dokáže bez problému jít s ocasem tak vysoko. Následoval Gondara do jedné z laboratoří. A pak spatřil stvoření, o kterém Gondar mluvil. Nebylo pochyb o jeho příbuznosti s Gondarem a možná i s ním samým. Černé stvoření velké více, než jeden a půl metru si je oba prohlíželo se zájmem. Yoda snadno poznal, že oba mají stejný ocas a končetiny, Gondar měl ale na nohou prsty tvarované jako vetřelec, ale natočené jako whill, tedy dva prostřední vpředu, dva malé na patě. A všechny pohyblivé. Podobně na rukou měl tři vetřelčí prsty, tvor v nádrži měl čtyři. Vetřelec si dřepl a ještě se pokrčil, aby si Gondara prohlédl zblízka. Otevřel tlamu a ukázal své vnitřní čelisti, které se mohly vymrštit a smrtelně skousnout. Gondar taky otevřel ústa. Až teď Yoda viděl, že i on má vnitřní čelisti a stejně jako vetřelcovy se mohou volně pohybovat. Ale nemohl je vymrštit. To ale neznamenalo, že by byly slabé, ale také to znamenalo, že má v krku jazyk a hlasivky.
Yoda k nim přišel a pohladil sklo jakési báně, ve které vetřelec byl. Gondar měl pravdu, Yoda cítil, že jim od něj nehrozí žádné nebezpečí. Vetřelci nenávidí všechny rasy, kromě své. Jsou to zabijáci, ale vždy jednají pro blaho svého hnízda.
Gondar stiskl pár tlačítek a sklo se zvedlo do vzduchu. Vylezl za vetřelcem a dotkl se rukou jeho hlavy. "Musíš nám pomoct," řekl mírně. "Odveď od nás pozornost, musíme pryč."
Vetřelec souhlasně zazvučel.
"A nenech se chytit," dodal Gondar a hlavu pustil.
Yoda se uhnul vetřelci, který okolo něj proběhl a zmizel na chodbě.
Gondar sáhl pro hrnek a nalil si čaj z termosky. Upil z hrnku. "Na, zavlaž hrdlo." Řekl Yodovi a podal mu hrnek.
Čaj byl studený, ale Yoda byl za ten doušek chladného pití vděčný.
"Hele," řekl zaujatě Gondar. "Skalpely." Pak ještě jednou přinutil svou ruku slabě krvácet a zlikvidoval zámek skříně. Uchopil ostrý nůž do ruky."Najednou je neškodný." Řekl.
"Nemáme čas," řekl tiše Yoda.
Gondar skalpel odložil. "Máš pravdu, musíme jít. Musíme se dostat k záchranným modulům, v těch můžeme odletět. Loď je skrytá v pásu asteroidů, ale v soustavě je obydlená planeta. Je řídce osídlená. Tam se můžeme ukrýt, nebo odcestovat jinam." Velice obezřetně vykoukl, jestli není někdo na chodbě. "Jdeme."
Tiše prolezli další chodbou. Ozval se výbuch. Gondar zachytil Yodu. Právě včas. Na konci chodby se vytvořila díra ve zdi a vzduch začal unikat.
"Drž se!" křikl Gondar a klesl na všechny čtyři. Tak mohl rychle prolézt skrze blízké dveře do další chodby a zavřít je.
"Co to bylo?" Zeptal se Yoda vyděšeně, "Ten výbuch šel z…"
"Druhé stany lodi, ale tady byla na zdi vetřelčí krev, jen jsme tam byli, když pronikla pláštěm lodi." Řekl Gondar. "Nemáme moc času."
"Na lodi se nevyznáme," namítl Yoda.
Gondar se zhluboka nadechl. "Musíme na jinou palubu, jestli tahle je vězeňská, tak tu žádná přímá cesta z lodi nebude." Pak ukázal směr. "Tudy…"

Yoda nakoukl do výtahové šachty. "To nemyslíš vážně, že ne?" Vydechl. "To je ale vý…"
Gondar ho strhl za vlasy zpět. Šachtou projel výtah, pěkně rychle.
"Díky," řekl překvapený Yoda. Měl vlasy po lopatky, ale kdyby ho gondar nestáhl ze šachty, neměl by žádné a s nimi by přišel i o hlavu.
"Udržíš se mi na zádech?"
Yoda chvíli váhal, pak si ale stoupl za Gondara, ruce mu dal kolek krku a nohama se mu obmotal kolem pasu.
Gondar se nadechl a vlezl do šachty. Uměl šplhat i po nejhladších stěnách. Bez problému i s Yodou na zádech vylezl o palubu výše a dostal se na chodbu. Za další zatáčkou Yoda Gondara zadržel, oči nalepené na dveře.
Jakmile se Gondar vytrhl z Yodova sevření, prohlédl si dveře. "Co je tam?" zeptal se nahlas. Síla za nimi kolovala velmi zvláštně.
Yoda dveře otevřel a vešel. Gondar za ním.
Uvnitř byly další nádrže. Některé plné čiré tekutiny a v nich plavala těla. Zmutovaná těla kříženců.
"To jsou…" Yoda nenacházel slova.
"Ano," odpověděl Gondar a zastavil se před nádrží, která jako jediná neobsahovala křížence. "Pojď sem."
Yoda za ním došel.
"Pravý už nežije, ale alespoň mu můžeš pohlédnout do tváře." Řekl Gondar. Sám se pak do tváře zahleděl.
Yoda spatřil v Gondarově tváři výraz, kterým se díval i na něj. "Díváš se na něj, jako na otce," řekl Yoda.
"Gondar se pousmál. "V tom je poměrně dost pravdy. Vetřelci dvě pohlaví nemají, jsou jen plodné královny a neplodní vojáci. Takže se dá říct, že i když už je dávno mrtvý, je naším rodičem." Pak se podíval na Yodu. "Podobáš se mu."
Yoda se usmál. "Ale ty taky. Všichni tady." Pohledem přelétl své sourozence v nádržích. "Hele, tenhle je jiný," řekl zvědavě a přešel ke značně většímu stvoření, u kterého převládaly geny vetřelců. Nejen, že byl velký, ale jeho hlava byla velká jako štít.
"Naše sestra," řekl. "žila jen krátce, ale měla obrovský dar telepatie. Ale nemluvila, a byla krvelačná. Soran ji zlikvidoval, protože byla neovladatelná. I když to zní bláznivě, s tímhle jaksi souhlasím... Není to divné?"
"A co?" Zaváhal Yoda
"Ticho, pocítili jsme výbuch, ale od té chvíle nic."
Yoda vydechl. "To je snad dobře, ne?"
"Nevím," řekl Gondar. "Nechce se mi to líbit. V mysli mi roste stín."
Yoda se otočil a cosi nesrozumitelného zabrblal. Pak nakoukl do vedlejší místnosti. "Gondare?"
Gondar tam nakoukl.
"Mám z tohohle špatný pocit." Vydechl Yoda…

Soran sledoval hvězdy. "Už sakra víte, co způsobilo výbuch ve skladu?!"
Droid k němu došel. "Porucha vedení." Odpověděl. "A pane? Transplantace byla úspěšná. Máme klon čísla osm plně ovládaný umělou inteligencí. A už se chystáme i na klonování čísla třináct."
"Dobře. Naši svěřenci se pokouší utéct," řekl tiše. Vyzkoušíme našeho nového bojovníka v akci."
Odešel s droidem z můstku a vešel do operačního sálu. Na stole ležel klon čísla osm, Gondarův klon.
"Krásný," řekl Soran.
"Udejte rozkaz a on poslechne." Řekl hrdě droid.
Soran se usmál…

"Jak je tohle… možné?" vytáhl ze sebe postupně Yoda.
"Jsme na lodi, kde se klonuje," řekl Gondar sledoval tratoliště krve na pitevním stole, na kterém leželo rozřezané tělo klona, který vypadal, že vznikl jako přesná kopie Gondara, ale to už šlo určit jen přibližně.
Gondar zahlédl panel na zdi. "Ideální."
"Co?"
"Podívej, jsme blízko strojovny," řekl Gondar a ukázal na plánek patra. "Můžeme tam zajistit zničení lodi a odtamtud je to jen kousek k únikovým modulům."
"Dostaneme se odsud," řekl v naději Yoda a oba vyrazili…

…Když procházeli strojovnou lodi, Cosi se začalo měnit. Cítili to oba. Gondar vyšplhal po chladícím potrubí k ovládání chlazení jádra motoru. Počítač na něj vyjel s varováním, že vypnutí chlazení za dvacet minut zahájí destrukci motoru. Gondar se pousmál, odpojil chlazení a zlikvidoval svou krví kontrolní kabely ke chlazení vedoucí.
Seskočil k Yodovi, když konzole vybouchla a vzala sebou kus potrubí. Okolí začalo vybuchovat. Oba se dali do běhu.
"To bylo o chlup." Řekl Yoda.
Gondar už chtěl vydechnout, když se další výbuch ozval nad nimi.
Yoda už pak jen ucítil náraz do zad a dopadl na zem, několik metrů od propadlého stropu. "Gondare?" Vyjekl a vstal. "Gondare? Jsi tam?"
Z druhé strany se ozvalo zasténání. "Jsem tu, Yodo." Řekl Gondar. Mám jen škrábanec na tváři a… trám mi přerazil kosti v ruce. Ah…"
Trám zasyčel a kyselá krev Gondarovi umožnila se vyprostit. Jeho ruka měla vnitřní i vnější kostru. Vnější byla rozedraná, vřetení kost se přerazila, ale loketní vydržela. "Nedostanu se k tobě," řekl Gondar. "Ten zátaras je příliš velký, dostaň se k modulům a vypadni, já najdu jinou cestu. Musí nějaká být. A koukej přežít."
"Gondare?"
"Ať tě provází Síla," odpověděl Gondar a Yoda pak už jen slyšel, jak se vzdaluje.
"Ať provází i tebe," křikl k zátarasu. "A ať tě chrání," řekl tiše, než se otočil k odchodu…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama