Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Mistr Jedi - vzkříšení: Děti mistra (1. část)

25. května 2010 v 5:15 | Morell |  Mistr Jedi - vzkříšení

1. Setkání

Dantooine je planeta, kde žijí převážně farmáři. Pak není divu, že je jen řídce osídlená. Přestože mnohá místa nejsou osídlená, kypí různorodým životem. Na jednom takovém místě stále stojí staré rozvaliny enklávy, opuštěné před tisíciletími. Jediní obyvatelé jsou laireci, masožravá stvoření žijící v podzemních prostorách. A ještě jeden tvor tu žije, skrytý přede všemi.
Slunce se už začalo klonit k západu, když se do údolí enklávy vrátil. Byl unavený po dlouhém několikakilometrovém běhu přes planiny. Pomalu se rozdýchával a usadil se u řeky, aby zahnal žízeň vodou nabranou do dlaní. Poté si vodou opláchl hlavu a celý se osvěžil. Uvolnil malý pruh látky, který mu poutal dlouhé hnědé vlasy a nechal si je spadnout na ramena a záda. Zkracoval je nožem, takže je měl po pás a byly na nich vidět zuby. Pomalu našlapával černýma vetřelčíma nohama do vody. Opláchl si ruce a pak se do vody ponořil celý. Řeka nebyla hluboká, takže i on, i když neměřil ani 70 cm, bez problému dosáhl na dno. Postavil se doprostřed řeky, kde měl vodu až k ramenům. Ruce měl od prstů až po lokty taky vetřelčí, včetně drápů, ocas také, tím pohyboval v proudu.
Od pasu dolů to byl prostě vetřelec, ale jinak měl vzhled whilla. Všude, kde neměl vetřelčí vnější černou kostru-kůži, byl zelený, měl dlouhé pohyblivé špičaté uši a hnědé oči.

Když si užil chladné vody, odrazil se ode dna a plaval proti proudu. Nijak rychle, ale stále a jistojistě. Plaval jako ryba, ruce i nohy měl volně podél těla, pohyboval se hlavně pomocí ocasu, ale pomáhal si pohyby trupu. Doplaval k troskám mostu přes řeku a vylezl ven. Byl na nádvoří enklávy. Uvolnil si z ruky pásku a znovu si svázal vlasy. Voda v řece byla čistá a on po ní nepáchl. Vyšplhal se bez námahy po hladkých stěnách enklávy na její nejvyšší bod, jeho oblíbené místečko a usadil se do tureckého sedu.
Věděl, že přijde, vždycky přišel. Během pár sekund mu dal svou přítomnost na vědomí.
"Vedeš si dobře, Gondare," řekl mírně.
"Otče," zareagoval Gondar tiše a usmál se na zjev, sedící blízko něj.
Byl to whill, díval se na něj naprosto stejnýma očima i tváří, jen neúměrně starší.
"Jsi připraven, aby do galaxie vydal ses."
"Tím si nejsem jistý." Zaváhal Gondar. "Tady je mi dobře, otče. Jsem v bezpečí. Yoda se tam venku neztratí, ale já vím moc dobře, jak vypadám."
"Starému Yodovi nevěříš ty?"
Gondar pohlédl do očí ducha starého mistra Jedi. "Věřím ti," řekl pokorně. "Mnohému jsi mě naučil. Dal jsi mi sílu a moc, ale… Nechci dráždit ty, kteří nás stvořili."
"Tvá obava oprávněná je," řekl Yoda. "Proto odejít ty musíš. Tvá zranění už zahojila se. Teď za Yodou, tvým bratrem vydat se musíš. Potřebovat bude tě. Ale nejdříve svůj meč dokončit bys měl."
Gondar se narovnal. Jeho pohled byl ale zdráhavý.
"Gondare," špitl Yoda. "Nemohu věčně chránit vás. Už teď velmi vyčerpaný tím jsem. Tvým výcvikem obzvlášť. Potřebuje tě on."
Gondar na své ruce pocítil Yodův dotek, sice se ho ve skutečnosti nedotkl, ale tam, kde viděl jeho prsty, cítil naježenou kůži a horkost.
"Promiň, otče," řekl tiše a zhluboka se nadechl. "Půjdu za ním, abys mohl nabrat síly. Nechci o tebe přijít."
"Dvakrát zemřít nemohu já," řekl Yoda. "Navíc v tobě i Yodovi stále žiju, dokud naživu vy dva budete, i já budu tady."
Gondar přikývl a usmál se. "Dobře." Gondar vzal do rukou světelný meč, který mu do teď visel u pasu na provizorním opasku. "Nemá srdce," řekl tiše. "není v něm krystal."
"Je místo, kde nalézt ho můžeš, odtud jen kousek leží." Yoda ukázal směr a Gondar vstal.
Po čtyřech slezl po stěně enklávy, hlavou dolů, a následoval bledý přízrak starého mistra po cestě k pláním…

Kynrathi, velká pavoukovitá stvoření žijící v jeskyni, kam ho Yoda zavedl, si Gondara nevšímali, po letech už byli na jeho přítomnost zvyklí z planin. Gondar se nechal dovést až do velké komnaty, kde byly krystaly. Mnohé i velmi velké. Gondar pocítil přítomnost dalších bytostí.
"Nejsme sami?" Zaváhal.
Yoda se mu znovu plně zjevil. "Sami my tu jsme. To, co cítíš ty je otisk v krystalech, cítíš ty, co před námi byli tu."
Gondar přikývl a začal se procházet mezi krystaly. Chvílemi se zastavoval a pozoroval jejich tvary a barvy, plně uchvácený. Nakonec šáhl po drobném malém úlomku modré barvy. Poutal ho.
"Vybral sis?"
Gondar přikývl a nechal si krystal vznášet nad rukou a druhou otevřel světelný meč. Ten se pak vznesl a obě části objaly krystal, než do sebe znovu zapadly s krystalem uvnitř. Gondar zavřel oči a zhluboka se nadechl, než meč aktivoval.
Uslyšel zvuk laserové čepele. Pomalu oči otevřel. Popravdě čekal zelenou, nebo rudou čepel, možná modrou…
"Bílá." Vydechl překvapeně.
"Nesobeckost," řekl Yoda. "Čistou duši ukazuje to. Tady končí výcvik tvůj."
Gondar meč zase vypnul a povzdechl si. "Yoda mi chybí," přiznal se. "Rád ho uvidím. Zase se sem za tebou vrátím."
"Synu," řekl mírně Yoda. "Kdekoliv Síla je, tam ve tvém dosahu budu já. Vždy uslyším tě. Ale ne všude ti odpovědět mohu. Sám ale nikdy nebudeš."
Gondar se uklonil. "Udělám, co bude v mých silách, otče. Děkuju ti." Gondar si povzdechl. "Ráno vyrazím…"

Coruscant se změnil jen částečně, transpariocelové budovy se střídaly, ale stále zaplňovaly celý povrch planety. A jednou z nich byl i chrám Jedi, postavený podle plánů toho starého a na stejném místě. Ale s o něco novější technologií i jiným vnitřním uspořádáním. A na dohled Chrámu se jednu noc na střeše jedné z budov pohnul stín. Gondar ze svého místa mohl bez problému vidět chrám v celé jeho kráse a zároveň unikl pozornosti. Na Coruscant se dostal jako černý pasažér nákladní lodi, která sem dovezla úrodu z Dantooine.
Teď, časně ráno seskočil z budovy a vydal se do chrámu. Kupodivu nebyl problém dostat se dovnitř. Obzvláště pro Gondara, který vylezl po stěně a vešel do vnitřních prostor po stropě. Trénoval to velmi často. Kousek za vchodem slezl po stěně na zem a dál šel po dvou. Prošel několika chodbami, když se zarazil u fontány. Na jejím vrcholu byla socha pózující v klidném postoji. Gondar poznal mistra Yodu. Přišel blíže a zadíval se soše do tváře…

Yoda jako každý den vstával časně. Teď navíc, když se přesunul z enklávy na Coruscant, měl lehké spaní a spídry za oknem mu spánku nepřidaly. Spokojeně šel chodbou, aby se osvěžil sprchou. Zastavil se, když zvětřil pach, který nečekal. Yoda byl whill, pojmenovaný po mistru Yodovi, zesnulém před staletími, ale nebyl to úplně on. Měl kyselou krev a v nose čichové buňky vetřelců, které mu dávaly vynikající čich. Znovu zavětřil, tentokrát pomalu a důkladně. Cítil silnou vůni přípravku na podlahu, dva mistry Jedi, kteří tudy v noci prošli a ještě někoho. Ten poslední tudy prošel maximálně před pár minutami. Yoda vnímal, že jeho pach mu je povědomý… blízký… Došel k fontáně a obešel ji.
"Gondare?" Oslovil udiveně svého bratra.
Gondar se otočil a přeměřil Yodu pohledem. To už na nich ulpívaly pohledy Jediů, kteří už vnímali vetřelce mezi sebou. Když se whillové k sobě přiblížili, někteří sevřeli meče.
Yoda se usmál a skočil Gondarovi kolem krku. "Tak rád tě vidím, bráško." Řekl nadšeně.
Gondar se také usmál a sevřel Yodu v náručí. "Snad sis nemyslel, že bych se na tebe vykašlal?"
Yoda se smál, dokud neshlédl, co měl Gondar na sobě. Gondar byl zvyklý chodit nahý. Jeho vetřelčí partie mu zajišťovaly, že neměl co skrývat. Ale teď své tělo skrýval kusem látky, který měl oblečený jako pončo.
"Pojď, musíš mi všechno povyprávět. A taky ti najdeme něco lepšího na sebe."
Jediové okolo si už jich dávno nevšímali.
"Yodo," řekl mírně Gondar.
"Ano?"
"Jsem rád, že jsi v pořádku…"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama