Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Mistr Jedi - vzkříšení: Děti mistra (2. část)

12. června 2010 v 19:13 | Morell |  Mistr Jedi - vzkříšení

2. Coruscant

Gondar si nemohl zvyknout na to, že Yoda nosil tradiční hábit a plášť. A teď si ho měřil droid, aby něco podobného nadělal i na něj. Jakmile byl pryč, Gondar se hned cítil o něco klidnější.
Yoda donesl čaj a usadil se s Gondarem jen tak na zemi na koberci.
"Vypadáš dobře," řekl. "vidím na tobě jen minimum jizev."
"Doufám, že jsi na tom lépe," řekl Gondar.
Yoda si tedy uvolnil hábit a ukázal Gondarovi záda a ruce, na kterých nebylo téměř známky po vědeckých praktikách Sorana. Pak se zase oblékl.
"Léčí se to," okomentoval se Yoda. "Ale pořád mám strach z lékařských vyšetření. I z doteku. Jen tebe se nebojím."
Gondar přikývl. "Naše mysli se už vzpomínek nezbaví, jsou naší součástí. My se s tím musíme smířit."
Yoda si foukl do hrnku s čajem a upil. "Když nás věznili, říkal jsi, že se chceš kontaktovat s naším otcem. A povedlo se ti to."
"Jak to víš?" zaváhal Gondar.
"Řekl mi to." Odpověděl Yoda. "I já pocítil jeho přítomnost. Žil tady, na tomhle místě, akorát v původním chrámu. I já se časem naučil s ním komunikovat. Řekl mi, že jsi v bezpečí a že tě vycvičí."
"A kdo cvičí tebe?" Gondar si pohrál s Yodovými krátkými vlasy.
Yoda se pousmál. "Už docvičil." Odpověděl a ukázal Gondarovi copánek.
Gondar odložil čaj a vzal do drápatých rukou copánek hrající dvěma odstíny hnědé. "Kdo tě cvičil?"
"Jmenuje se Lo-Na. Lidská žena tady z Coruscantu." Odpověděl Yoda. Pak vstal. "Musím informovat Radu, že tě tu chci mít, aby se s tebou počítalo s jídlem a vůbec se vším. Pojď se mnou, představím tě…"


…Gondar se převalil. Ležel na gauči, kde mu Yoda ustlal, a snažil se usnout. Byl vyčerpaný, ale spát se mu nedařilo, hluk, který dělaly spídry a lodě venku se rozhodně nepodobal tichým zvukům zvířat na Dantooine. Nebyl na to zvyklý. A stejně tak nebyl zvyklý na jedisjské róby, byl otužilý a i v tenoučké róbě mu bylo rychle horko. Teď už ji na sobě neměl, za což byl až vděčný. Zase se převalil, svou snahu vzdal a vstal. Nalil si do sklenice vodu a napil se. Vlahá a chladná voda dělala Gondarovi dobře. Se sklenkou v ruce došel k oknu a zahleděl se ven. Při pohledu na nekončící město si musel jedno přiznat. Kdyby tu nebyl jeho bratr, nikdy by sem neletěl. Po takové době si už zvykl na přírodu a ticho. Tiše nahlédl do vedlejší místnosti, kde spal Yoda. Na ruce měl stále vytetované číslo 13. Jinak ale bylo opravdu vidět, že je v pořádku. Gondar se tedy vrátil k oknu. Bude trvat, než si zvykne. Vlídnost rady Gondara až udivovala, jakmile jim Yoda vysvětlil situaci i jejich vztah, nikdo v Gondarově přítomnosti neviděl problém. Chvíli pozoroval město a pak se zase natáhl na gauč i deku. Přikrýt se bylo to poslední, co by teď chtěl. Musí si odpočinout. Znovu zavřel oči a pozoroval svůj dech jako při meditaci, aby si alespoň trochu odpočinul…

Naštěstí si Gondar nemusel zvykat dlouho. Brzy se v chrámu cítil dobře, stejně jako v róbách rytířů. Jedno musel uznat, a sice že jeho nouzový kus hadru mu bránil mnohem více v pohybu. Yoda ho bral s sebou na bojová cvičení, Gondar měl přece jenom velmi málo zkušeností se světelným mečem. Co mu ale chybělo ve zkušenostech se zbraní, vyrovnával svou téměř dokonalou pohyblivostí a obratností. Držel se ale bokem od ostatních Jediů, nebral je jako nepřátele, ale obával se jich. Zjistil, že Yoda se možná bojí doteků, ale on se bojí už přítomnosti. Přeci jen byl pod Soranovou rukou mnohem déle, než Yoda. Podle počítače na Soranově lodi to Gondar odhadoval asi na necelý rok. Yoda tam byl asi měsíc, možná měsíc a půl podle standardního kalendáře. Ale až tady mezi Jedii Gondar svůj problém objevil.
Yoda si ho nečekaně pozval do chrámové zahrady, která jim poskytovala samotu.
"Co se děje?" Zeptal se ho Yoda mírně. "Straníš se ostatních."
"Totéž, co s tebou," řekl Gondar. "Jen mám jinou fobii."
"Bojíš se jich?"
"Ne přímo bojím," uvažoval nahlas Gondar. "Jen se v přítomnosti jiných necítím dobře, cítím se…"
"V ohrožení," doplnil ho Yoda. "Znám ten pocit." Usadil se do trávy pod strom. "Časem to dokážeš skousnout sám."
Gondar se u něj usadil. "Doufám." Vydechl. "Snažím se na to nemyslet. Obzvláště na tohle," ukázal si na ruku, na které měl mramorovou síť srůstajících jizev. "Soran mi řízl do ruky a doplatil na potřísnění mou krví."
Yoda se zatvářil zmateně. "Zabil jsi ho?"
"Ne," řekl Gondar jistě. "Já ne." Pak se nadechl, než pokračoval. "Bojoval se mnou, aby mi zabránil v odemčení modulů lodi. Bojovali jsme a já ho přemohl. Ale on se nevzal a řízl mě do ruky. Nemohl jsem ovlivnit, kam má krev stříkla. Rozleptala mu krční cévy. Vykrvácel."
Gondar se díval do země. "Nestál jsem o jeho smrt. Opravdu."
Yoda přikývl. "Já to taky neměl lehký. Soran poslal dalšího klona, který se mě snažil zadržet." Yodův pohled se střetl s Gondarovým. "Uspěl. Na pár sekund."
Půlwhill Gondar se neudržel a usmál se. "No to jsi měl taky blbý. Jak dopadl?"
"Propíchnutý," odpověděl Yoda se sklopenou tváří. "byl silnější, pokud jsem měl přežít, musel jsem se ho zbavit rychle." V mysli zvažoval, jestli má říct Gondarovi, že to byla Gondarova kopie.
Gondar se položil na bok a i jeho ocas zůstal ležet volně na zemi. "Nikdy jsem ti nepoděkoval."
"Za co?" nechápal Yoda.
"Že si se ke mně neotočil zády. Místo, abys odešel, jsi mi pomohl. Děkuji ti."
Yoda se usmál. "Ty jsi mi tam taky pomáhal, vzpomínáš?"
Gondar zavřel oči a vybavil si Yodu, jak ho držel v náručí, zatímco téměř omdléval v bolestech. V tom obětí bylo cosi tak příjemného, cosi… byl tam i jejich otec. Gondar ho nevnímal, ale když se pak v tomhle pocitu probudil, byl si tím jistý. Nic ho po tom spánku nebolelo. Gondar se v duchu sám sebe zeptal, jaký je vlastně vztah jejich otce k nim dvěma. Nikdy to nedokázal odhadnout. Nikdy v jeho očích nepoznal, co k nim cítí. Gondara to hluboko uvnitř zabolelo, ale tohle nebyla rána na těle, bolelo to jinak, zásadněji.
Z rozjímání ho vytrhlo, že mu Yoda otřel slzu z tváře.
Soucit v jeho tváři Gondara až udivil. Nelitoval ho, jen naslouchal jeho bytosti.
Gondar oči zase zavřel a poddal se bolesti. Byla jeho součástí a on už věděl, že skrývat ji mu nepomůže. Díky tomu brzy zase přešla. Gondar pocítil Yodovy prsty, jak se splétají s jeho. Sevřel jemně jeho ruku a otevřel oči, aby si ho prohlédl. Yoda u něj seděl, zavřené oči a zjevně se věnoval meditaci. Gondar zase oči zavřel, uvolnil se a otevřel svou mysl Síle, která se v jeho blízkosti měnila a i jej vtahovala do transu…

Tma, šero, přízraky… Gondar se ve tmě ztrácel. Cosi bylo zle. Spatřil dva whilly, jak jdou chodbou, veselí. Vešli do cely, kde spatřil sám sebe, visícího v silovém poli pout. Najednou je pozoroval v těch poutech zavěšený. Unavený a vyčerpaný bolestí.
Jeden z whillů vytáhl světelný meč, který Gondar vytvořil a zapnul jej.
Gondar pozvedl hlavu a prohlédl si je. "Vrahové."
Whill se pousmál. "Ne, popravčí vrahů."
Došel ke Gondarovi a jeho vlastním mečem ho probodl…

…Gondar se s křikem probudil a usadil se. Byl zpocený, ale ležel na gauči a v bezpečí chrámu. Svůj meč objevil zavěšený u pasu, jako vždy. Úlevně vydechl a šel se otřít ručníkem. I když už tady byl pár týdnů, nikdy nespal oblečený. Když se trochu uklidnil, zjistil, že ho pozoruje Yoda, stojící ve dveřích.
"Jsi v pořádku?"
"Jen zlý sen," řekl Gondar. "Ale mám strach, že to bylo varování."
Yoda se na něj podíval vážně. "Víš, co můžeme udělat?"
Gondar bezmocně pokýval hlavou. "Viděl jsem vlastní smrt." Řekl. "Zemřu vlastním mečem, rukou někoho… nevím."
"Všichni jednou zemřou." Zareagoval Yoda.
Gondar zavřel oči. "Raději půjdeme zase spát."
"Tak dobrou," odpověděl Yoda, Položil na pár vteřin Gondarovi ruku na rameno a šel spát.
Gondar ale spát nemohl hned, tak se usadil k meditaci…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama