Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Mistr Jedi - vzkříšení: Jen mezi námi (11. část)

15. listopadu 2010 v 18:06 | Morell |  Mistr Jedi - vzkříšení

11. Přiznání

Přišel k sobě a pocítil, jak jeho tělo do sebe prudce nasálo vzduch. Začal vykašlávat vodu a pocítil, jak ho teplé ruce zvedly do sedu. Teprve po chvíli zjistil, že se dívá do tváře svému otci a že kousek od nich stojí jeho bratr a svítí svým mečem.
"Jen klid." Řekl starý mistr. "Naživu jsi."

Gondar už popadl dech, ale byl vyčerpaný, tak se o něj opřel. "Kam jste šli?" řekl chraplavě.
"Byli jsme zpátky u lodi pro zásoby." Odpověděl Yoda. "Ty jsi spal a my tě nechtěli budit. Doufali jsme, že jeskyně bude bezpečná. Ale nebyla, museli jsme tě stopovat dost daleko a u jednoho z jezer jsme se už báli, že ses utopil, dokud táta neobjevil další stopy jen kousek vedle, ale dlouho jsme je hledali. A naštěstí, když jsi spadl do vody, tak už nás dělila velmi krátká vzdálenost."
Gondar si uvědomil, že jeho otec je promáčený, zjevně ho z vody vytáhl on a teď se ho snažil postavit. Gondar zjistil, že se mu třesou nohy. S pomocí svého otce šli pomalu více k povrchu.
Docela Gondara udivovalo, když zjistil, že sám předtím zabloudil do slepé uličky zakončené místností, kterou obešel a zase z ní vyšel. Teď už se tomu mohl i smát. Tam ho mistr Yoda usadil na zem.
"Místo tohle mnohem lepší bude. Zůstaň tu Gone." Řekl a podal mu do ruky světelný meč. "Energií šetři, vrátíme se." Pak zase vstal a otočil se k Yodovi. "Věci přeneseme sem."
Pak oba odešli a Gondar opět zůstal sám ve tmě. Ale už ne tak dlouho. Uklidnil se, až když se oba whillové vrátili s rukama plnýma toho, co si nanosili k termolampě, kterou teď nesl Yoda.
Yoda vyložil ze svých rukou i zad, co nesl. "Dojdu pro zbytek." Řekl a odešel.
Mistr zareagoval kývnutím hlavy a rozsvítil tepelnou lampu. Pak vytáhl jeden z pytlů, který si roztáhl na zem. Na něm pak začal vybalovat. Gondar zjistil, že v tom, co přinesli, byly karimatky a dva spacáky. Jako další vytáhl Mistr Yoda ručníky. Gondar nechápal proč, dokud Starý mistr nevyměnil své mokré oblečení za jeden z nich, zatímco se druhým utíral. Mokrý háv jemně položil přes termolampu tak, aby se příliš nezahřívala. Pak došel ke Gondarovi a pomohl mu usadit se na další ručník na spacáku, aby ho mohl otřít od vody. Gondar se jeho zacházení nebránil, ani když ho pak něžněji položil na spacák a nechal odpočívat, zatímco dál rozkládal po místnosti tábor.
Gondar se snažil odpočívat, alespoň mu už nebyla zima. Najednou se opět vrátil Yoda a zhasl meč. To, co nesl, bylo něco jiného, než nějaká první pomoc a pár záložních energetických článků. Vůně jídla Gondara spolehlivě plně probrala. Yoda vytáhl balíček se sušeným masem a položil ho na termolampu. Pak uložil zásoby, které přinesl, do rohu a usadil se u lampy.
"Víte, že je tu na rozdíl od okolních tunelů docela teplo?" řekl a natáhl ruce k lampě a zahříval si je i třením o sebe.
Mistr otočil své hávy, ze kterých se vypařovala voda. "Dlouho odpočívat nemůžeme tu." Řekl.
"Alespoň se nemusíme bát vody, řeku, která sem tekla, odvedli droidi k pohonu elektrárny a vchod do tunelů tak přivede jen málo vody. A navíc jsme na vyvýšenině."
"Venku nevypadalo to, že brzy pršet mělo by." Reagoval mistr a pak zavřel na chvíli oči. "Pochybuju, že hledat dál budou nás, ale zítra znovu na průzkum musíme… Alespoň bezpečný úkryt máme."
Gondar se usadil, pomalu a nejistě. Mistr Yoda, sedící vedle něj se přesunul blíže, aby se o něj mohl opřít.
"Gone?"
"Už se to prohřálo? Skoro nevidím hlady."
Yoda vstal a chytil sáček do ruky. "Určitě." Řekl a rozbalil ho. No malý sáček to nebyl, bylo v něm dost pro všechny tři.
Gondar byl sice vyhládlý, ale s údivem zjistil, že ve stejném stavu byli i 'oba Yodové'.
Po jídle zhasli termolampu a nechali ji jen hřát, šlo se spát…

Když se Gondar probral, zjistil, že tu není jeho otec. Usadil se a otřel si z nohou oschlou hlínu. Pak zjistil, že kousek od něj leží hromádka s jeho oblečením a na jejím vrcholu jako na trůně leží jeho světelný meč. Ve slabém světle tepelné cívky termolampy viděl Yodu, jak leží kousek od něj, schoulený a přikrytý vlastním pláštěm. Gon k němu došel a prohlédl si ho.
Vypadal už lépe a teď mohl načerpat síly. Ve spánku se ani nezavrtěl, jen se jemně pohyboval v rytmu svého dechu.
Gondar se jemně pousmál. Bylo tu šero, ale přesto cítil klid. Byli v bezpečí, za dveřmi nečekala muka, ta tma jim byla úkrytem.
Vyšel z úkrytu a zažehl svůj meč. Bílá čepel ledového vzhledu zářila a osvětlovala jeho okolí svým příjemným světlem. Gondar se pousmál, přestože měl přerostlé drápy, svůj světelný meč mohl sevřít bez problému. Zvedl ho nad hlavu a prohlédl si stěny jeskyně. Byly napůl umělé a napůl přírodní. Původně to byly zjevně jeskyně vyhloubené řekou, ale někdo je propojil umělými spojkami, které tu stvořily spletitou síť. Do tváře se mu opřel slabý vítr. Nesl sebou vůni pylu.
Gondar se vydal směrem, ze kterého vycházel a brzy vyšel na povrch. Byl udivený tak krátkou vzdáleností, kterou musel ujít. Blízko vchodu stál mistr Yoda a pozoroval noční krajinu hor, které jim teď poskytovaly úkryt. Okolní hory pokrýval les, místy narušený tábory separatistů. Přestože tábory rušily vzhled krajiny, To, co se Gondarovi opíralo do nosu, byla vůně lesa.
Zhasl meč a nasál nosem vůni té přírody, pěkně zhluboka, a blaženě vzdychl.
Mistr Yoda se otočil jeho směrem. "Vůně úžasná to je, že?"
"Co to je?"
"Stromy," odpověděl mistr Yoda. "Kvetou právě."
Gondar si všiml, že se jeho otec opět otočil k obloze.
"Na co se díváš?"
"Na hvězdy," odpověděl mistr. "Tak málo vidět je mohu."
Gondar se dotkl jeho ruky. "Chvěješ se. Co se děje?"
Mistr Yoda zavřel oči a trhnul hlavou. "Lhal jsem ti." Řekl. "O Gondarovi. Chránit vás chtěl jsem."
"Před čím?"
Mistr Yoda mlčel.

"Otče?"
Mistr se usadil na balvan kousek od vchodu. Pak pohladil místo vedle sebe.
Gondar pochopil jeho pozvání a usadil se.
Jeho otec dlouhou chvíli mlčel. Po tváři mu stekla slza. "Gondar… Odešel, ale trochu bych upřesnit měl, proč a jak. Bylo zataženo a já už tušil, že pršet ten den bude…"

***Kdysi dávno…
Bylo to ráno, Yoda stál skrytý v zahradě chrámu Jediů. Cítil, jak ve vzduchu stoupá vlhkost. Brzy bude pršet. Potřeboval být sám. Z nebe spadly první kapky a vsákly se do jeho roucha. Začíná pršet. Byl čas, aby to udělal. Vzal komunikátor, kulatou placku, která slouží ke komunikaci a zavolal si Gondara. Musí si promluvit, ale mimo dosah rytířů Jedi…

Déšť byl stále mírný, Yoda cítil, jak mu stéká voda po tváři, protože už měl plášť úplně mokrý. To byl celý Gondar. Nikdy nechodil včas, ale vždy ho dokázal něčím milým překvapit. Zase přišel pozdě, opět s čokoládou pod pláštěm. Usmál se a vytáhl ji.
Yoda se na ni chvíli díval. Měl na ní obrovskou chuť, ale ani se nehnul. Měl stažený žaludek a cítil, že si ji nemůže vzít.
S neklidem Gondar shlédl svou lásku. "Co je? To ti dneska zkazili radost tak, že si ani tohle nevezmeš?"
"Chuť nemám na to." Odpověděl Yoda. "Promluvit my musíme si."
Gondar jen s odporem skovával sladkost, kterou chtěl dát Yodovi. "Tak o čem chceš mluvit? Znělo to neodkladně."
"Je konec."
Déšť zeslábl, spíše už jen mrholilo, přesto ponurost počasí odrážela emoce obou whillů.
"Konec?" Gondar to nechápal a zvažoval, jestli to vůbec chápat chce.
"Mezi námi." Řekl Yoda.
Gondara zamrazilo. "Co tě to popadlo?" Chytil Yodu a ramena. "Kdo tě k tomu nutí?"
Proti tomu, co čekal se mu Yoda podíval do očí zpříma. "K tomu dojít muselo. Jedi jsem, Gondare, a proto vztah tenhle ukončit chci. Odejdi."
Gondar ho pustil a napřímil se. "Ne. Nevěřím tomu, že to chceš. To nejsi ty. Nikam nejdu."
"Gone, prosím tě, těžší nedělej mi to. Do tebe zamiloval jsem se a to chyba má byla!" Yoda byl v šoku, myslel jen na to, čeho chtěl dosáhnout. A přestával se ovládat. "Hlavu pro tebe ztratil jsem, cokoliv po tebe udělal bych, copak nevidíš to!?"
"Yodo, lásko…"
"Neříkej mi tak."
"Neříkej, že ti taková slova vadí."
"Gone… Slyšet každý den bych je chtěl, ale jako Jedi žít rozhodl jsem se. Řádu odevzdávám se." Pak se narovnal. "Pro tebe už v mém životě místo není, Gone. Mé rozhodnutí to je. Odejdi, nech mě mému životu."
"Tvůj život je tvá volba." Měl v očích slzy, ale nedovolil, aby to měnilo tón jeho hlasu. Moc mu to nešlo. "Řekni mi, kde jsi k tomuhle vzal sílu?"
"Chci jako Jedi žít Gone, jediové o tom mluví často. O zákazu posedlosti a náklonnosti. Jen soucit, proto se ti pomoct snažím, aby pro tebe bolest menší byla to."
"Raději za tebou budu jako stín, než tě opustit."
Pak udělal ten krok vpřed, který je od sebe dělil. Byli si tak blízko. Pohledem naznačil, co má v úmyslu. Přivřel oči a otřel se svou tváří o jeho. Yodovi tekly slzy také, nedokázal se uhnout. Strnul, akorát blaženě zavřel oči a spokojeně vydechl.
Pak to vněm opět vybouchlo. Odstrčil Gondara od sebe. "Vypadni!" Vykřikl, jako by mu bylo ublíženo.
Gondar klopýtl a málem spadl. "Yodo?"
"Dej mi pokoj! Zmiz a nevracej se!" ječel jak v panice.
"Já ti přece…" Gondar se ještě jednou pokusil k Yodovi přiblížit. Byla to chyba.
Yoda ho chytil za ruku, kterou k němu natahoval, a zakousl se. Gondar vyjekl a snažil se ho něžně sundat. Yoda trhnul hlavou a Gondar cítil, jak mu křuplo v kosti, a jak Yodovy ostré zuby pronikly do jeho masa. Začal krvácet, nehezky. Yoda jeho ruku uvolnil ze stisku svých zubů, ale nepustil ho. Otočil se, čímž Gondara málem zvedl do vzduchu a odhodil na stěnu.
Pak okamžitě utekl…
***

"U Síly svaté," vydechl Gondar, který takovou frázi použil snad poprvé. Byl málem v šoku.
Mistr se díval do vlastních dlaní.
"Prchal jsem, v puse jeho krev cítil, další na rukou…" Smutně si dodechl. "Až když dech mi došel, zastavil jsem se. Na krev na svých dlaních se díval, až tehdy došlo mi, co stalo se. Co udělal jsem."
"Vrátil ses?"
"Vrátil, pomoct chtěl jsem mu, omluvit se, ale…" Podíval se svému synovi do očí. "Už nebyl tam. Jen jeho krev na stěně a na místech, kam dopadl on."
"Zmizel?"
"Pátral jsem, hledal a volal, ale… už nikdy neviděl jsem ho." Utřel si tvář od slz. "Na úřady také obrátil jsem se, dvěma lovcům odměnu nabídl, ale nikdo už nenašel ho."
"Možná mu došlo, že ho u sebe nechceš."
"Ne. On pravdu měl." Jak okolní Jedie slyšel jsem, sám na sebe tlačil jsem. Hlupák byl jsem."
Ani se Gondarovi nedokázal podívat do očí, ale chytil se jeho ruky.
Gondar se jemně usmál a přesedl si blíž a opřel svého otce o sebe.
"Už nikdy omluvit jsem se mu nemohl."
"Všichni se učíme." Řekl mírně Gondar. Svůj silný ocas protáhl okolo svého otce. "Já ti to odpouštím. Už se netrap."
Mistr Yoda se jemně usmál, "Nádherné jsou."
"A co?" Zaváhal Gondar.
"Hvězdy." Odpověděl mistr Yoda. "tak krásné jsou, kolika příběhům už přihlížely a kolik jich ještě pozorovat budou…"
"Včetně toho našeho." Gondar si zívl.
"Říká se, že nejmoudřejší z nich příběhy celého vesmíru číst mohou. Ale ty už unavený jsi, i já vyspat se musím. Pojď, spát půjdeme. Energii nabrat musíme."
Oba vstali a naposledy spatřili hvězdy, než zalezli do jeskyní.

Yoda stále spal svým hlubokým spánkem, když k němu došli. Pokojně se převrátil a spal dál.
Gondar zalehl, že jeho otec chvíli svou mladší verzi pozoroval, a pak ho něžně pohladil. Gondar se nad tím pousmál. Snaží se k nám být spravedlivý.
Jeho otec si jeho pohledu všiml. Oplatil mu pokojný úsměv a šel spát…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Adriank@ Lady Adriank@ | Web | 15. listopadu 2010 v 18:52 | Reagovat

ahoj kqasnej blogajsk :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama