Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Mistr Jedi - vzkříšení: Jen mezi námi (8. část)

3. listopadu 2010 v 19:30 | Morell

8. Ticho před bouří

"Jak jsme s tímhle mohli souhlasit?" Zeptal se tiše Yoda Gondara, když společně s mistrem Yodou nastupovali po rampě do velícího křižníku, chystajícího se do bitvy. Krátce se cestou rozhlédl okolo. Obklopovalo je mnoho dalších vyzbrojených lodí. Mám já tohle zapotřebí? Zaváhal v duchu. Uvědomil si nervozitu Gondara a chytil ho za ruku. "Jen klid," zašeptal.
Gondar sevřel ruce v pěsti. "Neměli bychom tady být." Řekl tak tiše, jak jen mohl.
"Já vím." Zašeptal Yoda. "Ale nemáme moc na výběr."
"To mě netrápí."
"Tak co?"
Gondar se zarazil a vyhlédl z lodi. "Koukni se. Necítíš to?"
"Gone?" Yoda zavětřil, ale necítil nic podivného, vyjma zplodin.
"Tady na lodi…" Gondar se zahleděl do Síly. "Ty to nevnímáš?"
"Co cítíš?"
Gondar kývl hlavou. "Nejsem…si jistý. Ale nelíbí se mi to."
"Síla velmi zvláštní je."
Oba se ohlédli na svého otce.
"Občas ani já hned nerozumím ji. Pak nejlepší je prostě čekat, ve správný čas zjistíte, co vědět potřebujete." Pak na ně mrkl a odešel.
"Má pravdu," řekl Yoda.
"Já vím, že ano," přitakal Gondar. "Já vím…"


Neklid nepřešel, ani večer. Yoda se ho snažil uklidnit ve svém objetí, ale Gondar nedokázal ani usnout. Jemně svíral ruce, které ho objímaly ve spánku. Kdyby alespoň tušil, co jeho podvědomí vnímá, ale netušil. Yoda vedle něj ho pustil, převrátil se a zase přes něj přehodil ruku. Gondar jemně jeho ruku odendal a vstal. Byla noc a většina posádky spala, tak se nenamáhal s oblékáním a vyrazil se protáhnout bez čehokoliv na sobě.
Loď byla tichá. Gondar se procházel, chvíli po dvou, chvíli po čtyřech, chvíli po zemi a chvíli po stěnách a stopě. Tady to nehrozilo, ale když kdysi prozkoumával jistý jeskynní systém, zažil ten podivný vetřelčí pocit: Kde je vlastně strop? Tady měl jistotu. Doputoval až do jídelny a po krátkém uvažování vytáhl jeden z lodních přídělů a usadil se na lavici.
Na náladě mu jídlo rozhodně nepřidalo. V koutku duše se napomenul, ale sám uznával, že i na Sarkorys jedl lépe. Nebo mu to jednoduše vůbec nechutnalo. Po chvíli přemáhání sáček s lisovanými kostkami odložil. Všiml si svého odrazu v naleštěné podlaze.
"No vidíš Gone, ani ty nevíš, jak mi říct, co hledám, že?" Promluvil na podlahu. "Co tak čumíš?"
"Moc neporadí ti, co?"
Gondar zvedl hlavu od odrazu v podlaze a spatřil ve dveřích mistra Yodu. "A někdo snad ano?"
Mistr Yoda pokrčil rameny. "Necítíš bolest, ani problémy. Já vím, co trápí tě, protože i v mé mysli to projevilo se."
"Co to je?"
"Včas dozvíš se." Pak se pousmál. "Ale ještě nepřichází to, netrap se." Položil mu ruku na rameno. "Práce čeká nás."
Mistr Yoda zalovil v pytlíku a vylovil kostičku. Přivoněl a kousl si. Pak sousto vyplivl a vzal do rukou pytlík. "Mýdlo?!"
Gondarovi se udělalo špatně. "Leželo to mezi jídlem." Namítl.
"Jo, pokud do koupelny nezabloudil jsi ty."
Gondar se praštil rukou do čela. "Do kélu."
Mistr Yoda se usmál, vstal, zatáhl za Gondara a odvedl ho do jídelny.

"Už lépe ti je?" Zeptal se mírně mistr Yoda, když v Gondarovi zmizel talíř pořádného jídla.
"Myslím, že ano."
"Kolik toho snědl si?"
"Aspoň pět kostek."
Mistr Yoda kývnul hlavou. "Máš štěstí, že bez problému je to… Tobě chutnalo to?"
"Ne," namítal Gondar. "Ale nějak jsem se musel ztratit, když jsem šplhal po stěnách a stropě."
"Ty umíš to?"
Gondar se pousmál, postavil se na lavici tak, aby měl lepší rovnováhu a skočil. Dopadl všemi čtyřmi na strop a zůstal na něm, jako by stál na zemi. Pak přešel ke stěně a hlavou dolů po ní bez problému slezl, pak skočil na stůl a přešel ho po čtyřech. Pak seskočil ke svému otci. Spokojeně se na zem usadil jako pes.
"Bez problému." Řekl mírně.
Mistr Yoda se usadil k němu na zem. "Ještě pořád unavený nejsi? Pro meč zajdi si a pár kol si dáme, co říkáš? Ať volně nepotuluješ se, ještě vážně otrávit by ses mohl."
"Ty mě chceš doprovodit."
"A divíš se mi ty?"
Gondar vyrazil po čtyřech, směrem ke své kajutě. Mistr Yoda šel vedle něj a fascinovaně sledoval jeho pohyby. Pohyboval se naprosto hladce, ocas držel poměrně vysoko, obdobně jako Lemur, ale konec držel vodorovně. Takhle při pohybu mohl krásně pozorovat jeho jizvy, které vystupovaly na jeho těle, vypracovaném a otužilém díky životu v divočině. Gondar byl divoké stvoření, které potřebovalo svou volnost, kterou v chrámu nemněl. Alespoň tak to starý mistr vnímal. Jakoby každému ze svých dětí předal velký kus sebe. Byli si tak podobní a zároveň tak odlišní… Mistr se přistihl, že svého syna obdivuje, opět.
Mladík, jako by jeho myšlenku zachytil, se ohlédl a usmál. Plynule se zvedl na zadní a dál šel hrdě po dvou. Došli ke kajutě a Gondar vešel dovnitř.
Mistr Yoda zůstal ve dveřích. Pozoroval, jak se Gondar vrtá mezi černými róbami. Pousmál se a pohlédl na Yodu, který ležel roztažený na posteli. Opatrně vešel, zachytil plášť, který na něj letěl od horečně hledajícího Gondara a usadil se u něj. Yoda spal, zřejmě tvrdě. Starý mistr se k němu sklonil a přikryl ho Gondarovým pláštěm. Pak ho políbil a při tom zachytil další kus, který na něj letěl.
"Gone?" Oslovil ho tiše. "Mírni se."
Pak šáhl pod polštář a Gondarův meč skoval do rukávu.
Gondar ještě chvíli hledal, ale bezmocně. "Kde je?"
Mistr Yoda ho vytáhl za ocas ven z kajuty.
Gondar se nechal vytáhnout a zavřel za sebou dveře.
Mistr Yoda mu zamával před tváří mečem.
Gondar se po něm ohnal, ale znovu ho nechytil. Ani napodruhé a napotřetí.
Pak vydechl a začal dýchat mnohem pomaleji. Ještě jednou to zkusí, ale musí jinak. Čas se jeho mysli trochu zpomalil. Rozehnal se, ale jinak. Máchl naprázdno, aby mistrovu ruku posunul do lepší polohy. Pak druhou rukou meč mistru Yodovi hladkým škubem vytrhl.
"Hmm, lepší."řekl mistr Yoda. Teď pojď, tady místo pro boj vhodné není, ostatní vzbudit nechci já…"


Když se Yoda ráno probral, přikrytý Gondarovým pláštěm, Hned věděl, že ho nepřikryl Gondar, ten to nedělal, spíše si myslel, že ho přes něj náhodou přehodil, protože celý pokoj byl rozházený, jako vždy, když Gon něco hledal. Jemně se protáhl a vydal se Gondara hledat...
Vstup do tělocvičny byl velmi zvláštní, nejen protože okolo dvou bojujících whillů sedělo aspoň tucet klonů, kteří je sledovali. Necvičenému oku by uniklo, že ve skutečnosti ani nebojují. Byl to spíše tanec čepelí, které se střetávaly vždy v předepsané vzdálenosti od těla a v dostatečně velké mezeře mezi bojujícími. Kloni, fascinovaní bojem to nepostřehli, ale Yoda to viděl jasně. To byl také důvod, proč byl Gondar v pohybech tak jistý a soustředěný tak, jak měl.
Yoda si to v mysli poznamenal. Tohle mu může pomoct Gondara připravit. Pozorně sledoval pohyby, které oba dělali, pohyby jejich čepelí i jich samotných. Jemně se pousmál nad Gondarovou nahotou, ale to se dalo přehlédnout, na svém těle se Gondar neměl vůbec za co stydět. Svou bílou čepel ovládal teď velmi jistě.
Jejich otec, který s ním bojoval, si ten boj vyloženě vychutnával. Nebylo to vidět na jeho výrazu, ale jistý postoj prozrazoval, že má svůj boj plně pod kontrolou. Yoda k němu opět pocítil úctu, obdivoval ho.
Gondar dal znamení ke konci boje. Byl už vyčerpaný, bojovali několik hodin bez přestávky.
Odstoupili od sebe a čepele zhasly. Ještě s mečem v ruce se uklonili, mistr Yoda oznámil 'konec představení' a společně s Gonem došel k Yodovi.
"Najíst bychom se měli."
Gondar si zívl. "A já si pak půjdu lehnout." Mátožně se vydal do jídelny.
Yoda zadržel svého otce a počkal, až Gondar trošku poodejde.
"Dobrá práce." Řekl Yoda tiše.
"Moc dobrá ne," odpověděl s povzdechem starý mistr. "Pro tvého bratra náročný úkol tohle bude. Nevím ale odkud začít u něj, několik bariér najednou ve své mysli postavil si on."
"Jo, to já taky."
"Potřebuje tě… a ty jeho." Pak se pousmál a vyrazil směrem ke snídani. "Jako dvojčata připadáte mi. Na whilly mezi vámi velmi malý rozdíl ve věku je. Jako dvojčata připadat můžete."
"Dvojčata?" Yoda se pousmál. "To se mi líbí…" Už nad tím chvíli přemýšlel, ale až teď se odvážil zeptat: "A co… tvá rodina?"
Mistr Yoda se zastavil. "Můj mistr pro mne rodinou byl." Řekl mírně. "Ale kromě vás… nikdo."
"Jak to?" Zeptal se Yoda až starostlivě.
"To je…" povzdechl si. "Smutná historie."
"Co se stalo?"
"Opravdu slyšet to chceš?" Mistr Yoda zatřásl hlavou a zase se rozešel. "No dobře, víš, před více, než osmi sty lety na Grentaryku krátká občanská válka vypukla. Whillové sice mírumilovní jsou, ale o to krutější, když bojovat rozhodnou se. Ještě na světě nebyl jsem, když vybouchla ta biochemická zbraň, ale…" Mistr Yoda se odmlčel, aby našel správná slova. "nevím, jak do chrámu Jediů dostal jsem se, nikdo neví to, Tehdejší Jediové hledat mé kořeny pomáhali mi, ale podle toho, co zjistili jsme, tam všichni zahynuli, tam, nebo na cestě pryč. Na lodi unikající pryč i má rodina zahynula. Ale nikdo neví, kdo zachránil mě."
"Takže nikdo neví, čí krev ve tvých žilách vlastně koluje?"
"Ne." Mistr Yoda se prohlížel vlastní ruce, ale bez problému držel krok. "Zvláštní… Kdykoliv na to pomyslím, uvažuju, že už poznat jsem ho někdy musel, ale… nevím."
"Pak nad tebou tehdy musel bdít anděl strážný."
"Asi ano…"Mistr se chytil za břicho. "Žaludek můj jiné starosti má."
Yoda se pousmál…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama