Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Mistr Jedi - vzkříšení: Jen mezi námi (14. část)

1. prosince 2010 v 18:57 | Morell |  Mistr Jedi - vzkříšení

14. Sem a tam

Zelená čepel vzplála a osvětlila a osvětlila dva whilly, zasypané troskami.
Gondar pohlédl na svůj meč, kterému při výbuchu jedna z trosek zničila energetický zdroj a Gondara dost nepříjemně pořezala.
"Ruku tu výše zvedni." Řekl jeho otec, který svítil svým mečem. Opřel se do zranění Sílou a to přestalo okamžitě krvácet.
Mistr Yoda, který bunkr opustil tak, že ho Gondar neviděl, si všiml, jak dopadl na zem a přilepil se. V poslední chvíli k němu doběhl, skryl ho pod sebe a okolo nich vytvořil velmi silnou membránu ze Síly, která je uchránila před výbuchem… Nicméně je pak zasypaly sutiny základny.
"Cestu vyčistil jsi mi." Řekl. "Sám nestihl bych to. Děkuji." Pak si s bolestným povzdechem šáhl na bolavé rameno.
Oba spatřili na jeho ruce krev.

"Je to vážné?"
"Uzdravím se já," řekl mistr Yoda, svíral meč v levačce, zatímco si pravou rukou kontroloval ránu. "Hluboké není to. Akorát pár modřin mít budu."
Gondar se snažil nevnímat svou nohu, ze které pulzovala bolest. "Jak hluboko můžeme být?"
Yoda pokrčil rameny. "Odpočívat měli bychom."
V šeru se opřel jemně o Gondara, stále uvězněného ve slizu a zářící meč odložil na kámen blízko od nich. Gondar se o něj opřel hlavou a oba odpočívali…

Trucování už bylo dost. Yoda se narovnal a připojil se k Republikové armádě, která se vyloďovala. Tam ale začal neklidnět, když svého otce a bratra nikde neviděl. Nakonec objevil Obi-Wana, který už je hledal. Oba se zeptali nastejno a stejnou otázkou. Oběma bylo hned jasné, co se děje.
Po pár vteřinách se Obi-Wan zeptal: "Kam šli?"

"No páni," vydal ze sebe Obi-Wan, když shlédl dopuštění, které ze základny udělal malý Yodův kousek mnohem větší mírou, než střela z lodi.
Kráter a spousty sutin okolo působily zlověstně.
Yoda se usadil na okraj skály, kde stáli, a zavřel oči. Naslouchal a pozoroval svým druhým, vnitřním zrakem. Pak své oči opět otevřel.
"Támhle," řekl a ukázal kamsi do míst, kde bylo trosek nejvíce.
"Zabere možná celé hodiny, než to odklidíme." Řekl klon za nimi.
"Tak na co čekáte? Začněte," odrazil Obi-Wan a rukama hnal klona předávat rozkazy dál.
Pohledem se vrátil k nížině. "Žijí ještě?"
"Zatím," odpověděl Yoda.

Pod troskami si Gondar povzdechl.
"Uklidni se," řekl mírně mistr Yoda.
"Nelíbí se mi, že tu jen tak jaksi sedím, zkroucený z dopadu a můžu jen přemýšlet o tom, jak jsem se pohádal s Yodou, jestli za tebou mám nebo nemám jít."
"Také přemýšlím."
"O čem?"
"O tobě." Yoda se přesunul. "Jestli chybu stejnou, jako já, uděláš ty."
"Kterou?" Zaváhal Gondar.
Mistr Yoda chvíli mlčel. "že ostatním dovolíš tvé myšlenky a činy řídit."
"Narážíš na…"
"Ano." Mistr Yoda protáhl ruku Gondarovi za krkem a přitulil se k němu blíže. "Než Yoda, ty více jako vetřelec jsi. Bojím se, že dost nikdy nepoznám tě na to, abych jistý si tebou byl."
"Já tě nejspíše také nikdy plně nepoznám," odpověděl Gondar. "Nevzdávej se."
"Cože?"
"Gondar, myslím, že jsi to vzdal příliš brzy, otče." Vysvětlil Gondar.
"Co vede tě k tomu?"
Gondar mlčel a vzpomínal na postavu v černém, kterou spatřil, když málem umrzl. Nebyla to nakonec jen iluze? Ne, Gondar tomu odmítal věřit.
"Myslím si to." Řekl.
Mistr Yoda mlčel.
"Tak alespoň," pokračoval Gon, "Bys měl zjistit, co se skutečně s ním stalo."
"Nevím, jestli potom klidnější budu, Gondare. Náš život konečný je, pokud ten jeho už tehdy smrtí skončil, pak by mé další hledání jen přitížilo mi, a kdyby ne, znovu nakonec opustit bych ho musel, ať už jakoukoli cestou. Znovu ztratil bych ho. Bojím se, že bych znovu nedokázal to."
Gondar se zastyděl. Na utrpení, které z toho jeho otec má, nepomyslel. Sklonil hlavu a pocítil a tváři vlastní slzy.
Mistr Yoda je také pocítil, protože měl ruce obmotané okolo Gondara.
Soucitně mu otřel tvář. "Neplač neříkám já."
Gondar zvedl tvář, pohlédl na svého otce a opřel se svým čelem o jeho. "Já vím," řekl tím ubrečeným hlasem a trhavě se nadechl. Po tváři mu stekly další slzy a braly sebou více, než jen špínu. Gondar, přestože plakal, začal pociťovat úlevu, byť nechápal, proč.
Mistr Yoda k sobě něžně Gondara tiskl, zatímco tiše brečel a mokřil mu roucho na rameni. Nedbal na to. Spíše ho fascinovalo, jak mu obě jeho děti přirostly k srdci, jeho cit k nim byl velmi blízký poutu mezi mistrem a učedníkem. V ten okamžik si uvědomil, proč je tak důležité, aby bylo dítě od svých rodičů v Chrámu izolované a v nejlepším bez vzpomínky na ně. Nebylo v tom kruté odloučení, ale kdyby kromě mistra mělo dítě i rodiče, může si vybírat, koho poslechne a výchova by byla složitější, hrozily by potyčky mezi těmi, co se ho snaží vychovat a bylo by zle. A i rodiče by už se dítěte zjevně nedokázali vzdát, pocit, který ve svém nitru velmistr řádu právě pocítil…

"Jakou plochu měl ten komplex?" Zaváhal Obi-Wan, když už tři hodiny odstraňovali trosky.
"Na základnu poměrně malou, dvěstě metrů čtverečních, ale to je velmi hrubý odhad.
"Krát hloubka, do které to vybouchlo," zareagoval Obi-Wan.
"Hmmm," dodal Yoda. "Už jsme za více, než půlkou. Navíc na senzorech pro pohyb vzduchu vidím, že jsou sutiny větrané, mohou dýchat."
"První dobrá zpráva za den,"
Yoda se rozvzpomněl. "A co Facka?"
"Facka?" Zaváhal Obi-Wan.
"Tak se jmenuje loď, kterou jsme poslali s informacemi," vysvětlil Yoda.
Obi-Wan se usmál. "Pro štěstí, že? Je na palubě velící lodi," odpověděl. "Hádám, že si ji chceš nechat."
"S pár úpravami by se s ní dala udělat díra do vesmíru."

Gondara jeho pláč uspal a Yoda s jeho hlavou na rameni tiše odpočíval. Uvažoval a tiše pozoroval stíny, které se odrážely na troskách, které se staly zdmi jejich vězení. Podle zvuku, který slyšel, usuzoval, že v jeho světelném meči brzy dojde energie. Otevřel dlaň a meč v ní přistál. Pak zhasl.
Mistr svíral meč, aby ho neztratil a přemýšlel o tom, co mu Gondar řekl, že by se neměl ještě vzdávat naděje, že Gondara ještě uvidí. Už to jméno ho málem bodalo do srdce, ale také vyvolalo touhu udělat, co mu jeho syn radil. Ostatně právě to, co on udělal, bylo důvodem, proč na té zdi dodnes je krev, kterou nikdo nedokázal odstranit a vždy se objevila i přes nové a nové nátěry. To místo stále existovalo. Mohl by se tam vydat a uklidnit energii, která tam drží památku zla, které způsobil. V jeho srdci svitla naděje. Zatímco nad tím dumal, uslyšel nad sebou, jak o sebe dřou kameny.
Našli je…


Když se Gondar probral, zjistil, že leží na lůžku v polní nemocnici a že jeho otec leží hned vedle. Mistr Yoda ležel na boku a spal. Měl obvázané levé rameno a ruku zavěšenou v šátku, další obvazy měl na nohou. Gondar pocítil bolesti ve své postřelené noze. Usadil se a spatřil, že na ní má obvazy s bactou, jejíž vůně naplňovala vzduch. Byla to taková, ne příliš od medu odlišná vůně, která uklidňovala.
Bacta byla vyráběna tak trochu synteticky, protože ty fůry larev, které se pěstují pro její produkci, byly vytvořeny genetickou manipulací. V galaxii existují obrovské a velmi prosperující farmy, kde se bacta vytváří, ať už zařízené republikou, či v téhle době separatisty, nebo v rukou soukromníků.
Gondar zkusil nohu pokrčit, ale bolest ho přemohla. Zase se natáhl, na cvičení bude později času dost.
Málem by se začal nudit, kdyby do místnosti nevešel jeho bratr, který energicky, ale přesto tiše vyskočil na jeho lůžko. Usadil se u něj.
"Jak ti je?" Zeptal se starostlivě.
Gondar se usmál. "Žiju." Odpověděl.
Yoda si ho pochybovačně prohlédl. "Jsi si jistý?"
Gondar si uvědomil, na co hledí a otočil hlavu ke svému ocasu. Měl ho celý, ale v půlce se mu do něj muselo něco zapíchnout, viděl obvaz a od něj dál byl chromý. Chytil do ruky ocas a zjistil, že ho vůbec necítí.
"Není to vážné."
"Že není?" Zeptal se pochybovačně Gondar. Zažil už mnohá zranění, ale tohle ještě ne.
"Já žil v civilizaci, na rozdíl od tebe a musel jsem se mnohému naučit, Gone." Řekl Yoda. "Nedovedu si představit, jak se cítíš, ale nervy se dokážou spravit. Bude to trvat, ale až začneš ocas znovu cítit, časem se ho naučíš opět ovládat."
Gondar zarytě mlčel.
"Odpočívej, dokud můžeš," řekl mírně Yoda a podal mu deku. "Musím za Obi-Wanem, čeká nás boj o planetu, musíme vyhnat separatisty."
Gondar si tedy lehl a nechal Yodu, ať ho přikryje. Otočil se hlavou ke svému otci a pozoroval svého bratra, jak přikryl i jej.
"Noc bude chladná," řekl Yoda a odešel.

Jejich otec celou scénu pozoroval přivřenýma očima. Jakmile Yoda odešel, Gondar se převalil a soucitně si prohlížel svůj ocas. Mistr Yoda cítil, jak se nad tím trápil.
Yoda tvrdý a agresivní je, pomyslel si, Tuhle slabost sdílí se mnou. Sám si vzpomínal na vlastní strasti, na dlouhá cvičení, která nakonec vedla k ovládnutí jeho agrese, která nyní byla jeho nástrojem. Dokonce ani při boji ho neovládala zlost, byť bojoval stylem boje, který na ní byl založen.
"Otče? Ty nespíš?"

Gondar si zjevně všiml lesku mezi téměř zavřenými víčky mistrových očí.
Mistr Yoda si srovnal deku a usadil se. "Vás mluvit spolu slyšel jsem." Pak shlédl Gondara, jak se zoufale dá na svůj ocas. "On nelhal ti, Gone."
Na jeho tváři byla znát úleva. "Jak vlastně děláš, že se… uzdravíš tak rychle?"
"Podle mně ty velmi rychle zotavuješ se. Rychleji, než obvyklé je."
Mistr Yoda si přehodil deku přes ramena a přeskočil ke Gondarovi. V takové blízkosti Gondar jasně vnímal jeho zranění, vážně odřené levé rameno a pár menších šrámů. Hádal, že stejně dokáže i jeho otec vnímat jeho. Usadil se u něj, aby mu mohl dát svou zdravou ruku okolo ramen. Pak s ní sjel po jeho páteři a sledoval, jak jeho tělo reaguje.
Gondar zavřel oči, cítil, jak jeho tělo táhne energii, kterou mu skrze jeho otce poskytuje galaxie.
"A přes tvou sílu mnoho energie postrádáš ty." Doplnil mistr Yoda po chvíli.
"Hmmm," zareagoval Gondar, který byl jemně zhypnotizovaný působením léčivé energie.
Jakmile mistr Yoda cítil, že už Gondarovi jeho péče stačí, řekl mu, ať se položí a odpočívá. Sám se usadil do svého obvyklého sedu a začal meditovat, byť zabalený do deky.

Venku se začala dělat zima, když se Gondar konečně plně vzpamatoval a vstřebal novou energii. Ale nekypěl chutí něco dělat, tahle energie posílila jeho ducha.
"Neměl by už být Yoda zpátky?" Zaváhal Gon.
"Trpělivost," zareagoval mistr Yoda. "Yoda v boji svou moc mnohdy nalézá spíše, než ztrácí. On žije tím."
Gondar se jemně převalil, aby se mu lépe leželo. "Co tvá ruka?"
"Už mnohem horší věci zažil jsem." Zareagoval mistr Yoda. "Tohle jenom na těle je, zahojí se to." Otočil se pohledem na své rameno a zase se pohledem vrátil ke svému synovi. "Časem naučíš se to, přijmout bolest i trápení, pak velmi rychle opustí tě."
"Nemluv o tom," vyhrkl Gondara schoulil se do klubka.
Jak okolo sebe obmotával ocas, jeho konec zůstal volně viset ve vzduchu.
Mistr Yoda chytil konec ocasu a něžně ho hladil.
"Pusť ten ocas," vyhrkl podrážděně Gondar.
"Tak vidíš, že zlé není to, když už teď opět cítíš ho."
Gondar vytáhl tvář z klubka, ve které se proměnil. Na tváři se mu objevil lehký úsměv. Pak zase schoval tvář mezi nohy.
Mistr ho jemně přikryl a pohladil. Pak seskočil a vydal se prozkoumat tábor…

Další den ráno mistr Yoda pomohl Gondarovi dojít na snídani v táboře. Jeho noha se hojila velmi rychle, stejně jako ocas. Ani sám skoro nemohl uvěřit, jak rychle. Na provizorním stole z prázdné bedny od munice seděl Yoda a na další bedně vedle něj snídaně. U bedny, ale na zemi, seděl Obi-Wan.
"Tak jak se vám spalo?" Zeptal se Yoda, který nejevil známky únavy.
Gondar se pousmál i když to pro něj bylo při bolavé noze náročné.
"Čeká nás ještě poslední bitva, ale už to nebude velký problém." Začal Obi-Wan. "Díky informacím z Facky nebylo problém tyhle hory dobít a to byl hlavní stan separatistů."
Obi-Wan se spokojeně rozhlédl po horách, které je obklopovaly.
"Divím se, že tak líbí se ti tu." Řekl mistr Yoda.
"Já nevím, nikdy jsem se necítil v přírodě takhle, ale něco tu je, něco silného…" řekl zahloubaně Obi-Wan. "Rád bych se tu porozhlédl."
"I já se ovládám snáze," přidal se Yoda. "I přes ty boje cítím klid."
"Nemohl by tu být nějaký z Jedinkých chrámů? Nějaký ztracený?"
Mistr Yoda pokrčil rameny. "Kdo ví? V historii řádu mnoho skupin od nás oddělilo se, ne jen temní, budoucí sithové, ale mnohé dobré skupiny, které třeba jen s jedním ideálem nesouhlasily. Mnoho z nich beze stopy zmizelo a o jejich osudech neví se."
"Myslíš, že v těchto horách je nějaký skrytý chrám?" Zaváhal Yoda
"I tyto hory samotné místem svatým být mohou." Starý mistr si povzdechl. "Přiznávám, že i mne zajímalo by, co zde nachází se, že taková moc obklopuje to. Kéž dostatek času měli bychom, ale nemáme ho my."
"Naše hlášení Radě by se mohlo… trochu pozdržet," navrhl Obi-Wan.
"Jako tvůj mistr mluvíš teď." Namítl mistr Yoda. "To možná šlo by, ale moc času nedám nám. Nevíme, kde pán ze sithu číhá a kdyby kdokoliv dozvěděl by se to, až k němu donést se to může a naše akce pak místo tohle ohrozila by."
"Rozumím," řekl Obi-Wan.
Yoda přikývl.
Gondar mlčel.
"Gone, co je?" Zeptal se Yoda, mlčení jeho bratra ho zneklidňovalo.

"Uvažoval jsem o těch kanálech, kde jsme se ukryli"
"Myslíš ty, že ochranou podzemní stavbě ony jsou?" zeptal se Yoda.
"Nebo jsou tam, aby právě zmátly příchozí a ti tam zahynuli, než najdou pravé místo," namítl Yoda.
"To je možné," souhlasil Obi-Wan, "Zní to pravděpodobně, pokud jsou naše úvahy správné. Může to klidně být přístupová cesta, ale za ty roky se mohly hory změnit."
Yoda spolkl další sousto. "Jo, ale nejdříve práce a až pak zábava, jinak nám sem droidi pošlou své posily a my se nepříjemně zdržíme"
"Můj stav zlepšuje se," řekl Yoda. "Ale bojím se, že ne dost rychle a Gondar také odpočívat ještě musí."
Gondar přikývl.
"Nemůžeme se moc zdržet," přikývl Obi-Wan. Pak se otočil k Yodovi. "Dojíme, naložíme se do tanku a schrupneme si cestou k poslednímu bojišti."
Yoda se pousmál. "Ty jsi dost praktický muž, Obi-Wane."
Obi-wan pokrčil rameny. "Snažím se…"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama