Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Mistr Jedi - vzkříšení: Jen mezi námi (15. část)

6. prosince 2010 v 1:00 | Morell |  Mistr Jedi - vzkříšení

15. Na palubě

Boj nebyl náročný a vedl k rychlé porážce droidů. Obi-Wan pak nakázal, ať si kloni stáhnou k táborům a odpočinou si, než odletí. Pak se vrátil i s Yodou do tábora, kde odpočívali ostatní Jediové, kteří už chystali loď gunship, malý transportér, pro jejich průzkum. Vzlétli a zamířili více mezi hory…

Všichni se shodli, že asi největší energie koluje v okolí horského jezera s pár přítoky.
"Deža-vi?" Zaváhal mistr Yoda.
"Mistře?" Zeptal se Obi-Wan.
"Nevím, nikdy nebyl jsem tu… a přece, povědomé mi místo tohle je." Odpověděl mistr Yoda.
"Mě ne," zareagoval Gondar.
"Hele," vydechl Yoda a ukázal na břeh jezera. "Pilote, přistaňte poblíž té stavby."

Loď přistála v dosahu prastarého monumentu, který tu už byl asi jediným a posledním kouskem, který tu byl zanechán. Památník, čtvercové základny vybíhal do výše jako hranatý sloup, na jehož špici byla průhledná koule, těžko říct, z čeho.
Jediové přišli až ke stavbě.
Obi-Wan přejel rukou po hladkém kameni nažloutlé barvy a pozoroval prastaré znaky. Pak se rozhlédl po okolí. "Nevidím tu žádné další trosky, tenhle památník, nebo co to je, musí být prastarý."
"Souhlasím," řekl mistr Yoda. "Ale zdrojem toho, co v okolí děje se, není."
"A co je tedy zdrojem?" Zeptal se Gondar, plný dojmu, že mistr Yoda snad dokáže ty znaky přečíst a hloubá nad nimi.
"Na tom stojíme my." Odpověděl mistr Yoda po chvíli.
"Přečtete to? Co tam stojí?" Zeptal se Obi-Wan.
"Na stavbě té nezáleží už," řekl mistr Yoda. "Zničená je."
"A na co se zde tedy díváme?" zeptal se Gondar. "A jak víš, že je tenhle kousek zničený?
Yoda se rozhlížel. "Otec má pravdu, to, co jsme cítili je v půdě, ve vodě i ve vzduchu, tohle místo je nabité silnou energií. Nic zlého se zde nestalo, cítím to."
"Ale proč tu tedy nic kromě téhle stavby není?" zaváhal Obi-Wan. Pak se znovu obrátil na znaky.
"Jediové byli tu," zareagoval mistr Yoda. "Ten text hned povědomý mi byl, je to kodex řádu Jedi, přepsaný tak, aby přetrval zde."
"Takže přece někdo, kdo odešel z chrámu, po sobě něco zanechal." Usmál se Obi-Wan. "Ale co se s nimi stalo?"
Mistr Yoda pokrčil rameny. "Kdo ví? Třeba jednou sami řeknou nám to."
"Třeba," odpověděl Obi-wan.
Gondar mezitím šel pomalu k vodě. Našlápl do vlhkého písku a stoupl do nejmělčí vody. Byla teplejší, než čekal. Pozoroval ryby, které plavaly na mělčině a naprosto jeho přítomnost ignorovaly, nebyl pro ně žádnou hrozbou. Pousmál se.
"Gone?" Oslovil ho bratr, jakmile ho dostihl.
"Nevím, co si mám myslet." Přiznal se Gondar.
"A na co myslíš?"
"Přemýšlím, co se stalo. Jak je možné, že jsme tady. Proč?" Otočil se na Yodu.
"Já nevím," připustil Yoda.
Gondar se otočil směrem ke svému otci. "Sem nepatříme, Yodo. Chybí mi život, který jsme vedli předtím, ale…"
"Tady máme otce." Doplnil ho Yoda. "Chápu tvé pocity, taky mě to trápí."
"Ale když bude možnost vrátit se tam… dokážeme to? Tady víme, co by nás čekalo, alespoň trochu."
"To by tě nebavilo," řekl Yoda.
"Pravda," připustil Gon. "Ale… bude těžké se s tím vyrovnat."
"Život není lehký, oba to známe. Ale jsme spolu." Yoda došel k němu a stoupl nohou do vody, aby mu mohl dát ruku na rameno. "Vše, co máme, ztratíme, není obrany. Jediné, co můžeš dělat je využít veškerý čas, který máš." Pak shlédl dolů. "Je tu dost teplá voda, nezdá se ti?"

"Nezdá."
Oba bratři se zasmáli.

"Vidíš je Obi-Wane??"
"Vypadají, že neznají hněv, nikdy jsem je neviděl ve při."
"Ale znají ho, Obi-Wane, velmi dobře zají zlost i násilí." Namítl Yoda. "Stále v nich cítím to. Mnohé strachy, které ve svém nitru nesou si."
"Dokážou se toho zbavit."
"Uvidíme," vydechl mistr Yoda. "Uvidíme…"
"Měli bychom jít," připomněl mu Obi-Wan.
Mistr Yoda přikývl a zavolal k jezeru překvapivě silným hlasem. Oba bratři se rychle vrátili a všichni záhadné místo v jejich lodi opustili…


Další děj provázelo mlčení. Balil se tábor a budovala se silná opevnění nové základny, mistr Yoda vzal své děti do první lodi zpátky na Coruscant, kde byla jeho přítomnost velmi potřebná. Gondar ani Yoda se neměli k žádnému rozhovoru a mistra Yodu to zneklidňovalo. Obvykle toho spolu dost probírali: dějiny, techniky boje, meditace, i jej samotného, ale teď se na sebe jen dívali pohledem: Neboj se, jsem tu, a tím jejich komunikace končila. Jako prvního si odchytil Yodu.
"Mládě, co mezi vámi děje se?" Zeptal se rovnou. "Ani slůvko neprohodíte spolu."
"Opravdu to chceš vědět?" Zaváhal Yoda.
Mistr přikývl. "Samozřejmě."
Yoda se zhluboka nadechl, aby si to mohl krátce rozmyslet. "Nemůžeme se rozhodnout, jestli zůstat, nebo odejít tam, odkud jsme přišli."
"Ah tak," starý mistr si uvědomil, že ho to zneklidnilo ještě více, nechtěl je ztratit. "Domnívám se, že i z části má volba je to."
"Může to mít vliv," připustil Yoda. "Ale… vůbec nevíme, jak zpět."
"Přece tudy, kudy přišli jste," zareagoval mistr.
"Jak to?"
"Myslíš, že jednosměrná cesta ta byla?"
"I kdyby nebyla, druhá strana blízko hvězdy je." Pak vydechl. "Vidíš, už chytám tvůj přízvuk."
Starý mistr se usmál. "To dědictví našeho druhu je."
"Vážně?"
"Ano, jedna z tradic našich předků, z doby, kdy jen planetu svou znali a ani tu ne."
"To už musí být dlouho," vydechl Yoda.
"Je." Souhlasil mistr Yoda. V mysli se zachmuřil a začal uvažovat, co dál…


Obi-Wan musel zůstat, aby dohlížel na vznikající základnu, takže byl mistr Yoda ve svém pokoji na meditaci sám. To, co mu řekl jeho syn, bylo velmi důležité a on se chtěl rozhodnout s čistou myslí.
Yoda myslí, že zlom ten jen jedním směrem vede, důvod k tomu mít musí. Uvažoval. Nikdy moc červích děr nepoznal, hyperpohon, který se v galaxii používal, byl tak výkonný, že mapovat červí díry nebylo zapotřebí a navíc je jich jen minimum zmapovaných a využívají se všeho všudy dvě. Navíc velká část galaxie je stále neprobádaná. I v Republice existuje zakázané temné pásmo, které je nezmapované, protože se dá proletět jen hyperrychlostí a každá loď, která tam klesne pod rychlost světla, záhadně zmizí, nikdo neví proč. Starý mistr potřeboval mnohem více, než jen pár informací od bratrů. Musí najít odpovědi, které zná jen Síla.
Usadil se se zkříženýma nohama a odložil hůl. Jeho posed byl trochu neklidný, stále pociťoval bolest v rameni a nemohl se plně uvolnit. Položil na rameno ruku a soustředil se na bolest, která z rány vycházela. Po chvíli přece jenom křečovité napnutí svalů trochu polevilo. Uklidnil se a začal se soustředit na dech. Každý jeho nádech i výdech se setkávali se slabým pulzem bolesti. Ale jeho mysl se tím brzy přestala zatěžovat a dokázal se uvolnit. Jemně se pousmál, zmocňoval se ho klid, hluboké ticho.
Uprostřed ticha nechal mistr yoda své myšlenky vyvstávat před sebou bez povšimnutí, jako by ani nebyly jeho. I jeho mysl utichla a on se natahoval v Síle do všech stran, dotek nekonečna…
Pak prudce otevřel oči. "Štíty," zašeptal a vstal. S chvatem opustil místnost.
…"Už jsem slyšel ledacos a teorie o červích dírách znám," namítl Yoda, když svého otce vyslechl. "Ale ani se senzory naší doby není možné lehce sladit štíty s energiemi červí díry."
"S tímhle přístupem určitě." Přikývl mistr.
Yoda si odechl. "Vím, na co narážíš, otče. Viděl jsem Jedie, kteří za tahle slova položili život." Dodal. "Je pro mě těžké věřit."
Starý mistr přikývl. "Chápu." Začal pomalu přecházet po ubikaci, kterou Yoda a Gondar sdíleli. "Pokud ale tak dobré senzory a lodě ve vaší době máte vy, smrt jejich marná nemohla výt, ne?"
"To ne," připustil Yoda, "Některá data se podařilo zachránit. Fázové variace, pohyby prostoru… Možná, jen možná…"
"Pokračuj."
"Možná budu schopen upravit štíty lodi, aby to vydržela. Ale v červí díře podle toho, co víme, jsou větší předměty vystaveny mnohem silnějšímu působení tlaků. Ale malá loď stěží dokáže takové štíty, které potřebujeme, udržet. Nesměla by napájet téměř nic dalšího."
"Nejmenší lodě naše interoceptory jsou."
Yoda si povzdechl. "Interoceptor je skořápka, do toho dupneš a už zvlníš plechy."
"Tak navržen byl, silné slitiny potřeba nejsou. A co Facka?"
"Její křídla, když by se přitiskla k trupu, tak sníží prostor, který bude loď vyplňovat. To by šlo, ale nemá hyperpohon, museli bychom ho zabudovat. A další věci."
"Zvládneš to?"
"Na lodi je ochotných pomocníků dost, otče." Pousmál se Yoda…

Zatímco se Yoda, s celou četou klonů zabýval Fackou, jeho otec, který nebyl tak zaujatý ve strojích, hangár opustil. Uvažoval, kde se může ukrývat Gondar. Nemohl ho nikde najít. Nakonec Gondara našel u nich v kajutě, zřejmě přišel, jakmile on s Yodou odešli.
Gondar zvedl hlavu a úsměvem pozdravil svého otce.
"Mnoho věcí není ideálních," řekl tiše.
"Na co narážíš ty?"
"Ani nevím." Připustil Gondar. "Jen mě to napadlo. Přemýšlel jsem o jedné z knih, které jsem nedávno četl, text o splněných přáních."

"O tom, jak plní se, že? Málokdy cestou, kterou chtěli bychom."
Gondar přikývl. "Nakonec si budeme muset dát sbohem."
"Ne, Gone. Dokud v Síle propojeni zůstaneme, dokud nerozluční budeme, pouta naše přerušit nikdo nedokáže."
"Protože vše je skrze Sílu propojené, vše jí tvoří a je jí tvořeno." Zamyslel se Gondar. "Vše je propojené, propletené."
Mistr Yoda přikývl. "Už jako Jedi o své cestě uvažoval jsi?"
"Ano," řekl Gondar.
"A?"
"Ještě nejsem rozhodnutý."
Mistr Yoda si prohlížel zkopanou peřinu na posteli. "Mnoha cestami rytíř Jedi vydat se může, i když vybereš si, nakonec zjistíš sám, že úplně jinudy, než chtěl jsi, kráčíš. A při tom to, co chtěl jsi, máš."
"Já nemám moc náladu filozofovat," zarazil ho Gondar.

"Jaký způsob života ty preferuješ?"
"Já…" Gondar neměl slov.
"Tak jinak, když zamyslíš se, co tvůj nelepší zážitek zatím byl?"
Gondar zvedl oči ke stropu. "Asi nejvíce…Ideální to nebylo, ale napadá mě, že nejvíce na mě zapůsobil můj příchod na Dantooine. Ze Sarkorys jsem uprchl v malém člunu, loď vybouchla a člun těžce poškodila. Praštil jsem se do hlavy a omdlel. Když jsem se probral, gravitace nefungovala a loď byla akorát schopná doletět k planetě, takže jsem neměl na vybranou a letěl. Loď přistála tak, že se rozpadla a už letět nemohla. Dveře se zasekly, tak jsem do nich pořádně třískl. Moje tělo bylo tehdy dost zesláblé a já spadl, když se otevřely.
Slunce mě na chvíli zaslepilo, než mé oči přivykly světlu. Chvíli jsem si stínil dlaní tvář, pak mé oči spatřily tu úžasnou krajinu, divokou přírodu, zvířata, řeku… Bylo to poprvé, co jsem mohl něco tak nádherného vidět. Vylezl jsem do dveří a postavil se. Do tváře mi vanul vítr a cítil jsem se volný, tak, jak jsem opravdu byl. Opíraly se do mě vůně i teplé paprsky odpoledního slunce. Na pár vteřin nezáleželo na tom, že mě bolelo celé tělo, že mám zlomenou ruku a netuším, co se stalo s Yodou, jestli přežil."
Gondar se blaženě usmál.
Mistr mu úsměv oplatil. "Znám ten pocit."
"Následně jsem žil na Dantooine, dvacet let jsem žil uprostřed té přírody, zotavil se a našel trochu klidu."
"To chybět ti musí," usoudil Yoda. "Coruscant přímo opakem takového místa je." Otočil se opět na Gondara. "Jak vlastně my dva propojeni jsme? Mé vzpomínky máš ty."
"Ne všechny, otče." Namítl Gondar. "Mám jich právě velmi málo. Jen málo technik jsem z nich mohl pochopit."
Mistr si v duchu oddechl. Ale přišlo mu to pravděpodobné, když ani netušil původ svého jména. "I já přírodu vždy miloval." Přiznal. "Žádné jiné prostředí není tak posilující, tak… jemné. Jen ze Síly mnohému naučit se můžeš."
"Ale ty jsi nepřišel kvůli tomuhle, že?"
"Chtěl jsem ti společnou meditaci nabídnout." Připustil mistr Yoda. "Trochu porozumět bych ti chtěl."
Gondar váhal. "Nejsem si jistý, že ti chci dovolit…"
"Pravdou je, že důvěru vyžaduje to." Připustil mistr Yoda, "ale věřím, že ode mne tak něco získat můžeš, část mého potenciálu získáš ty."
"To tě oslabí, ne?"
"Tak bývá to, když techniku správnou nepoužiješ ty." Přikývl mistr. "Nikdy nepoužil jsem to, ale cítím, že k tobě důvěru mít mohu. Naše energie velmi podobné jsou."
"Myslím, že bys měl s tímhle zajít raději za Yodou. Je ti bližší."
"Cítím, že ty více potřebuješ to," zareagoval mistr Yoda. "Něco prozradit bojíš se?"
"Mnohé." Připustil Gondar. "Ale… opatrný buď."
"Budu." Odpověděl mistr.
Gondar chytil peřinu a roztáhl ji na zemi. Společně se na ní usadili.
"Ničím náročným nenamáhej se, Gone," řekl mírně mistr Yoda, "Nad sebou kontrolu neztratíš ty. Jediné, co po tobě chci je, abys naslouchal mi. Nedostanu tam se, kam nepustíš mě."
Gondar se zhluboka nadechl a zavřel oči, Seděli ve zkříženém sedu a navzájem se dotýkali levým chodidlem. Zatímco se uvolňoval, slyšel svého otce, jak k němu mluví jazykem, který předtím neslyšel, ale byl mu příjemný, povědomý. Ztratil se ve svých myšlenkách, vzpomínkách svých i svého otce, i přes to množství vnímal vše jasně. A přesto věděl, že nevidí vše a i jeho otec vnímá, že ho Gondar podvědomě nepouští k jeho nejtemnějším vzpomínkám. Otřásl se, když na jednu z nich pomyslel. Pak ji uviděl znovu a jasně, začal se vyděšeně ozývat. Vyděsil se, zpanikařil a schoulil se.
Opět uslyšel tichý šepot mistra Yody v tom zvláštním jazyce. Uvědomil si, že ho obklopuje teplo.
"Uklidni se Gone," šeptal mistr Yoda tiše.
Gondar oddechoval trhavě, ale přece jen se po chvíli uklidnil a otevřel oči. Na půl ležel v objetí mistra Yody a chvěl se strachem. Otec jemně zesílil stisk.
"S tebou jsem já, nic nehrozí ti."
"Chci ven," špitl vyděšený Gondar.
"Poslouchej, můj hlas vyvede tě," šeptal s pevnou vůlí mistr Yoda. "Zpět do světla navrať se, nech temnotu opustit tě. Vnímej, jak zbavuješ se jí."
"Otče," vydechl Gondar a pomalu se začal uklidňovat.
"Jsem tady," řekl tiše mistr Yoda. "Co viděl jsi?"
"Já… nejsem si jistý. Všechno mi splývá."
"Nevadí, odpočívej. Vyčerpaný jsi."
Gondar po pár vteřinách usnul. Jeho otec byl také velmi vyčerpaný. Usnul, aniž by si lehl…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama