Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Mistr Jedi - vzkříšení: Ex post facto (6. část)

23. dubna 2011 v 10:02 | Morell |  Mistr Jedi - vzkříšení

6. Na palubě

Klid na lodi nezklidnil Gondarovu klaustrofobii. Neklidně přecházel po lodi, až se rozhodl nakouknout k Takarosovi, který se staral o loď na jejím můstku. Gondar chvíli tiše sledoval, jak pracuje. Mohl si ho tak lépe prohlédnout.
"Máš zraněné ruce," řekl.
Takaros si ho všiml. "Stará rána."
"Hádám, že tak tři dny stará." Odpověděl Gondar.
S povzdechem Takaros nechal údržby. "Co o tom můžeš vědět?" Zeptal se.

"Hodně, míval jsem podobná zranění. Vím, jak to bolí." Pak nastavil dlaně. "Ukaž mi ruce."
Takaros váhal, bylo vidět, že ho doruda sedřené prsty opravdu bolí. Opatrně je položil do nastavených dlaní.
Gondar je opatrně hladil. Tenhle typ zranění už znal, mnohokrát ho utrpěl. "Nevím, proč, ale tohle pomáhá," řekl a začal prsty opatrně hladit. "Tuhle schopnost jsem u sebe objevil na Sarkorys." Chvíli ruce hladil a párkrát na ně při tom opatrně dýchnul. Instinktivně poznal, kdy už to stačí. Ruce opatrně pustil. "Lepší?"
S obdivem si Takaros hladil ruce. "Děkuji." Řekl.
Gondar se pousmál a usadil se v sedadle co-pilota. Opřel se a zahleděl ven na hvězdy. Pak si uvědomil, že ve skle vidí odraz Takarose. Jemně se natočil, aby na něj viděl. Zdál se mu neklidný. "Kam nás vlastně vezeš?"
"Na Tarakis. Soran tu planetu používá jako kotviště."
"Máš povolení?"
"Nebudeme přistávat na planetě."
Gondara zamrazilo, byť nevěděl proč…

Yoda se dostal na můstek téměř hned poté, co ho zavolali.
"Tady je, Syndragosa, Soranova nová loď." Řekl Takaros.
"Proč jeho lodě začínají vždy na S?" Zaváhal Gondar.
"Vysílám signál zásobovací lodi. Soran si mě najal na dopravu zásob. Tak se dostaneme na loď, aniž bychom vzbudili pozornost."
"Jestli jsi už Sorana vyděl, jak teď vypadá?" Zajímal se Yoda.
"Poměrně v pořádku, ale na krku má ošklivou jizvu." Řekl Takaros. "A má poraněnou ruku. Jinak se nezměnil… Máme povolení k přistání."
"Už bychom něco mohli cítit." Řekl zamyšleně Gondar.
Takaros vedl loď do doku a opatrně přistál.
Loď otevřela dveře a vysunula rampu.
Takaros vstal. "Ještě něco vám musím říct, Jediové." Řekl.
Do lodi se dostaly droidí stráže a vešly hned na můstek. Jejich zbraně se odjistily.
"Vítejte v pekle." Takaros se usmál tím nejhnusnějším úsměvem.
Yoda sáhl po meči, ten zabzučel ale nic víc.
"Ruce vzhůru," řekl droid…

"Takhle naletět…" Yoda chodil po prázdné místnosti, do které je oba zavřeli. "Soran to měl celou dobu vymyšlené. Proto se se mnou Takaros nechtěl spojit na Coruscantu, je nám podobný, zjevně protože je to klon."
Gondar seděl na zemi, naštěstí byla místnost dost velká na to, aby u něj spouštěla strach, nicméně uzavřená silovým polem. "Možná jeden z více, ale je to nepravděpodobné." Řekl.
Yoda vyhlížel do chodby skrze silové pole. "Tohle…ticho před bouří je zničující." Vydechl. "Jen tak čekat, než ti vymyslí a připraví nějakou z těch svých hrůz. A otce jsme nenašli."
"Přiznej si to. Ani nevíme, co vlastně hledáme."
Yoda se na něj podíval šokovaně. "Děláš si srandu?"
"Ne."
"Ale?"
"Takaros měl zraněné ruce. Slouží Soranovi, ale přesto ho ten netvor mučil. Proč?"
Yoda zmlkl. "Toho jsem si nevšiml."
"Dobře to skrýval." Gondar se jemně protáhl. "ale bylo to na něm poznat. Soran asi dost zariskoval, když ho pustil do neoploceného prostoru galaxie."
"Možná bychom ho mohli přesvědčit."
"Mohli. Bojím se ale, že už nebude příležitost… Přichází."
Soran přišel až asi minutu poté, co to Yoda řekl. Doprovázely ho stráže i Takaros. Soran se opravdu téměř nezměnil. Zelené oči byly pořád stejné a ve stejné tváři. Jeho zranění byla ale jasně viditelná.
"Všimli jste si jizvy?" Zeptal se klidně. "Doufám, že jste spokojení, památku na vás si ponesu do konce života."
"Snad nedoufáš, že my budeme schopni zapomenout?" Zeptal se Yoda.
Rozesmál se. "Vydrž takhle zábavný a možná s tebou bude zacházeno o trochu lépe."
"Co chceš s námi dělat? Proč jsi nás vlákal do své pasti?" Gondar byl neklidný. "Troufáš si."
"Byl jsem zvědavý." Soran začal Gondara obcházet. "Zvláště pak na tebe. Byl jsi první, který přežil, jak víš." Vzal Gondarův ocas a provlekl ho mezi prsty. "Jsi fascinující stvoření. Trny se daly předpokládat, ale nenapadlo mě, že začnou růst až časem."
"Nechal bych tě podívat i bez věznění." Zareagoval Gondar.
"Ani nevíš, co chci a už mi nabízíš řešení? Ne, s tím, co chci, bys nikdy nesouhlasil." Soran pohladil Gondara po tváři.
"Čas běží," řekl Takaros.
"Máš pravdu," přikývl Soran. "Odpočívejte. Loď doplňuje zásoby, než budeme moct začít, budete tady…"
Otočil se a odešel. Takaros se za silovým polem ohlédl.
"Zrádče." Sykl Yoda.
Odešel.
"To jsi neměl říkat." Řekl Gondar. "I když mu to možná patřilo."
Yoda hodil zamračený pohled do chodby a usadil se na zem. Schoulil se do klubka, schoval hlavu mezi kolena a smutně vzdychl. "Mám zkažený den."
"Bylo by mimořádné štěstí, kdyby byl jediným." Řekl Gondar a také se usadil. Zkontroloval si ocas, ze kterého visela svlečka, a bylo jasné, že brzy praskne a svleče se další. "Řekl mi, že dospívám."
"Kdo?"
"Tvor, který mi pomohl najít cestu na Nar Shaddaa."
Yoda pokrčil rameny. "Je to možné. Buď to znamená, že rychle stárneš, nebo jsi prostě dvě stě let života přeskočil a dál budeš žít normálně."
"Což je asi jedna z věcí, které Soran touží zjistit." Vytušil Gondar.

Soran sledoval oba bratry, odpočívající v nepříjemném očekávání na holografické obrazovce. "To byla chyba." Řekl.
Takaros mu koukal přes rameno. "Nerozumím."
"Nechat je u sebe. Spolu jsou příliš silní a vyrovnaní. Musíme se vrátit k tomu, proč byli stvořeni. Pustil jsem jim do cely jemné sedativum. Až se dost nadýchají, začneme. Je to škoda, že jsou to Jediové. Některé výzkumy tak budou muset odpadnout. Ale musím uznat, že jsem na změny oproti původním hodnotám velmi zvědavý."
Takaros se zahleděl na obraz. Přistihl se, jak si hladí ruce. Soran zatím nezjistil, že ho přestaly bolet a on za to byl vděčný. Na chvíli se pocítil jinak, zvláštně, jako by i on sám byl někým jiným, než mu řekl Soran. "Vypadají unaveně," řekl tiše.
"Výborně, utíká nám čas. Mohli za sebou nechat stopy. Čím dříve uděláme potřebné testy, tím dříve můžeme tenhle projekt definitivně ukončit… samozřejmě se všemi objekty výzkumu…"

Sotva začal přicházet k sobě, uvědomil si Gondar, že je jinde. Další šok pro něj bylo, jak málo zde má místa. Kdyby roztáhl ruce, dosáhl by na protější stěny. Trhl sebou, vzhlédl k nízkému stropu a začal okamžitě panikařit. Otáčel se a prudce se ohlížel na všechny strany a lapal po dechu. Uvědomil si, na které straně jsou dveře, a zkusil se několikrát dostat ven, při čemž si zlomil dlouhé drápy na obou rukou. Vyjekl a začal mlátit do dveří. Pak se chytil za srdce, které se mu ozývalo velmi silnou bolestí s každým svým úderem. Začal mít před očima mžitky a nakonec upadl do bezvědomí.

Když k sobě přišel znovu, trhl sebou zděšením, ale zjistil, že už je ve velké místnosti, v cele a nad ním se sklání Yoda. "Jen klid." Řekl.
Gondar si všiml, že má na tváři čerstvou ránu, na které sotva stačila oschnout krev. Pokusil se usadit, ale i jemu se ozvaly čerstvé rány, pečlivě vedené řezy. Zase se natáhl. "Už jsem zapomněl, jak strašně to bolí," přiznal se.
"Měli jsme posunutý práh bolesti," řekl Yoda. "Po pár týdnech jsme byli velmi odolní proti zraněním. Vzpomínám si, jak mě prohlíželi Jediové. I bez pomoci Síly jsem vydržel údery, které mi málem drtily kosti. Měl jsem pak velké modřiny, ale téměř to nebolelo. Teď bych se možná skácel."
Gondar chvíli přemýšlel. "Alespoň nás neoddělil."
"Ve skutečnosti jsem tě neviděl dva dny." Řekl Yoda. "A ani si nejsem jistý, jestli jenom dva dny." Přiznal Yoda. "Nadopoval nás. Myslím že…"
Do cely vešel Takaros s podnosem. "Měli byste se najíst."
Položil podnos na zem. Bratři se ani nehnuli.
"Není to otrávené." Řekl mírně.
"V jídle nemusí být jenom jed." zareagoval Yoda. "Nejednou jsem měl v jídle od Sorana sklo."
"Já taky," souhlasil Gondar.
"Nejedli jste velmi dlouho." Namítl Takaros. "Nebojte se, máte mé slovo, že tohle jídlo je v pořádku."
Gondar zaťal zuby, ale posadil se. "Já nemám hlad. Ne v tomhle stavu."
Takaros odešel.
"Při nejmenším to ničím nesmrdí." Řekl Yoda.
Gondar se natáhl pro jednu z tyčinek a zakousl se. "Asi se mi to zdá, ale chutná mi to…"

"…Já ty tyčinky neměl jíst." Gondar se chytal za břicho.
"Myslíš, že je blbě jenom tobě?"
"Jak to, že jsi nic necítil?" Gon se schoulil. "A já ještě říkal, že mi to chutnalo."
"Musel mi něco udělat s čichem." Yoda vzal poslední kousek tyčinky a přičichl si. Dlouze.
"Čich se mi už vrací, Něco v tom opravdu je, ale já to necítil."
"Proč jsi mi neřekl, že jsi ztratil čich?"
"Ne úplně, ale zřejmě dost. Kdybych alespoň rozpoznal, jestli to nebyl jed."
Gondarovi se zvedl žaludek.
Yoda uskočil, ale pak chytil Gondarovi vlasy, aby si je nepozvracel. "Teď to budeme dýchat." Řekl Yoda nespokojeně.
"Promiň," odpověděl Gondar.
"To je dobrý, jen do toho nešlapej." Yoda odtáhl Gondara dál od místa, ze kterého se začal linout nepříjemný pach. "Ulevilo se ti?"
"Trochu." Gondar vstal a šel k silovému poli. "Cítím změnu v Síle." Podíval se do dálky. "A napětí…"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Doggie Doggie | Web | 23. dubna 2011 v 10:16 | Reagovat

hezkej blog

2 original---girl original---girl | Web | 23. dubna 2011 v 10:35 | Reagovat

Ahoj.. podívej se pls na nás blog a nech komentář.:) Děkují..♥ jinak pěkný blog i dess..:)♥ prosím prosím..:) hlavně nech komentář.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama