Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Nevyřízené záležitosti 11. kapitola

11. ledna 2013 v 7:25 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
"Co jste zase dělali? A kdo je tohle?" Anarin neměl rád noční návštěvy. Pozorně si prohlédl Legolase. "Položte ho na postel, nekrvácí, může počkat. Ten druhý vypadá, že každou chvíli si ho vezme Mandos."
Koltira elfa položil na lůžko a Anarin si ho prohlédl. "Co to mají oba na krku za obojky?"
"To nevím, Legolas ho má jen krátce. Tenhle ale sotva." Odpověděl Koltira.
"Musíme ho umýt, nechci, aby mu ty vlasy špinily krk. Najdu mu něco, co do něj dostaneme. Vy dva sundejte ten obojek Legolasovi."
Koltira pokrčil rameny a vytáhl si od pasu ostrou dýku.
"Skutečně to chceš udělat?" zaváhal král.
"Nebojte se výsosti." Řekl Koltira. "Klidně mě uhoďte, když ho zraním."Řekl a jen velmi opatrně a se skutečným citem začal řezat do koženého obojku na Legolasově krku.

Thranduil mu stále stál po boku, ale neměl, čeho se bát. Koltira s nožem uměl a jakmile nařízl jeden okraj, byl brzy obojek dole celý. Legolas s uvolněným krkem se zhluboka nadechl, ale zůstal dál v bezvědomí. Koltira si obojek pozorně prohlédl. Shledal však, že je to skutečně jen kožený obojek, Byla ale upevněný kouzlem. Proto bylo možné ho na krk upevnit s takovou přesností.
"Ten druhý už sundám bez nože," řekl Koltira.
Do dveří nahlédl strážný. "Můžu vám to už dát?" Zeptal se zdvořile, v ruce měl džbán.
"Jistě," řekl Koltira a džbán si vzal.
"Proč jsi to vlastně chtěl?" Zeptal se král. "Tobě to nejelo."
"Díky tomuhle ho Doriflen dokázal udržet naživu. Takže pokud by nám začal umírat, může to být poslední záchrana." Koltira si obsah prohlížel. "Je to čerstvé, pár dní vydří."
Anarin se vrátil s hrnkem. "Tolik toho nevypije."
"To ne, ale jestli ho nic neudrží naživu, tohle to dokáže." Odpověděl Koltira a džbán odložil.
"Pojď mi pomoct." Anarin došel k vyhublému elfovi a Koltira ho zvedl do sedu. Anarin mu pak nalil do hrdla chladnou tekutinu.
"To je čaj?" zeptal se Koltira.
"Jistě, ale s medem. S hodně medem."
"Dobrý nápad." Koltira se pousmál. Elf v jeho náruči instinktivně polkl doušek.
"Poznáváš ho?"
Koltira se přestal smát. "Podle vzhledu ne, ale i duše má svou vibraci, dle které se dá poznat. Jmenuje se Kael'thas. Moc jsem se s ním nesetkával, ale znám ho." Povzdechl si. "Je na něj tak smutný pohled."
"To ano." Anarin dále napájel bezvědomého elfa. "Můžeš ho pak umýt? Ukážu ti, co a jak."
"Jistě."
"Obvážeme ho čistého. Vidím, že se některé rány zanítily… uh, můžeš mu sundat ten řetěz z rukou?"
"máš tady olej?"
"Támhle," ukázal Anarin a pokračoval s pitím.
Jakmile měl Anarin hrnek prázdný, Koltira vzal olej a po krátkém snažení kostnaté ruce z okovů uvolnil. Pak vzal elfa do vedlejší místnosti a s Anarinem ho začal umývat. Když Anarin odešel, Koltira se zahloubal do svých myšlenek. Jak zeslábl, jak hluboko spadl ten ubohý tvor. Pro Kael'thase se ustálilo slovní spojení krvavý princ, ne jen protože byl pánem krvavých elfů. Všichni ho měli rádi, ale po čase se z něj stal krutý tyran, přísný a posedlý honbou za mocí a energií démonů. Co se tehdy stalo? Koltira se mu podíval do tváře, která sotva patřila elfímu princi a pokud Koltira počítal dobře, už před pěti lety se měl Kael nechat korunovat v Silvermoonu dle tradice. Ta zakazovala korunování vladaře bez zkušenosti s vedením země, ale umožnila ho po dvaceti letech vlády. (elfové žijí dlouho, i ti smrtelní) Učinil mnoho krutých rozhodnutí a jeho volba cesty vedla k rozštěpení jeho lidu a válce. Kael se stal nepřítelem království, usilujícím o jeho zničení. Koltira u té války nebyl, ale i tak o ní věděl mnoho.
A přesto, když měl teď v rukou život zrádného prince, srdce ho zrazovalo a on mu nedokázal ublížit, i když ho to napadlo. Nemohl, snad kdyby se hodně nutil, možná ani tehdy ne. Ne s klidným svědomím. To, co viděl, byla jen ubohá troska, stín kdysi mocného tvora a snad i moudrého, dokud se moudrosti držel. Ale teď to bylo jen ubohé stvoření, zlomené tak, že si přeje vlastní smrt, zničené tak, že už by nikdo nedokázal říct, že je v něm vůbec nějaká krása nebo vznešenost. Koltira se přistihl, že Kaela lituje. Bylo těžké myslet na to, jak musel trpět, aby získal takové množství zranění a modřin a aby přišel k takovému celkovému vzhledu. Těžko si představit, co zlomilo tak silnou mysl a hrdého ducha. Koltira si uvědomil, že mu po tváři stéká slza. Nechal ji stéct a spadnout na zem. Nikdo, ne ani ty si nezasloužíš takové utrpení. Kéž ti Al'ar ukáže znovu cestu ke světlu. A kéž po ní půjdeš, můj princi. Snad ses už poučil.
"Jak to jde?" Zeptal se najednou Anarin.
"Už to skoro bude." Odpověděl Koltira.
A kam zmizel ten krystal, co mu trčel z hrudi? Koltira neměl na další úvahy čas. Zvedl bezvědomého elfa z vany a odnesl na lůžko. Anarin mu podal hřeben a sám ho začal sušit. Když skončil, měl ručník od krve. Podal obvazy a společně ošetřovali a obvazovali rány. Koltira cítil směs léčivých bylin, které Anarin používal na zanícené rány.
"Co ten obojek?" Zeptal se Anarin.
"Snad to půjde," řekl Koltira, položil na něj prsty a tiše chvíli mumlal. Jeden konec obojku se skutečně uvolnil. Anarin ho nadzvedl a chytil mu vlasy.
Obojek byl opravdu přirostlý a Koltira ho musel strhnout silou. Stržením obojku Koltira odhalil maso pod ním a na některých místech záněty a špínu. Anarin opatrně opláchl krvavý krk, když si všiml, že okraje a tmavý flek jsou na tom ještě hůře.
"Z toho asi zůstane jizva." Řekl dotčeně anarin, když seškraboval mrtvou tkáň z ran. "Ale sroste to. Snad se mi podaří následky zmírnit."
Opatrně ošetřili krk a Anarin ho opatrně obalil obvazy tak, aby byly volné. Zajistil je tak, že mu volně okolo krku obmotal šálu.
"To nemůže stačit," řekl Koltira.
"Je v bezvědomí, teď mu to slézat nebude a pak uvidíme." Řekl Anarin.
Společně ho uložili a přikryli.
Koltira si všiml, že na gauči leží Legolas a celou ruku má už obvázanou a obvazy má i okolo hrudi, aby mu nepadaly.
"Co princ?" Zeptal se Koltira.
"Ten?" Ta ruka je dost poraněná, ale vážné následky mít nebude, sroste to a protože jsou rány čerstvé a už ošetřené, nebude mít žádné jizvy."
"Nevěděl jsem, že umíš léčit tak, aby nezůstávaly jizvy."
"Mám už velmi dlouhou praxi," řekl Anarin. "Zvláště z doby tažení proti Mordoru." Přes tvář mu přešla bolest a na chvíli se odmlčel. "Mnoho elfů tehdy zemřelo a mnoho mělo různá zranění. Tehdy jsem přišel k obrovské praxi. Hodně mne také poučili lidé i Noldorší elfové."
"Mimo výmysly není žádná válka radostnou událostí." Řekl Koltira tiše.
"To máš pravdu."
"Mohl bys mi tu techniku vysvětlit?"
"Jistě," Anarin odešel ke stolu. "Něco ti ukážu…"

Další den, Legolas už odešel z "léčitelova panství" do domácí péče, ale o Kaela měli Koltira i Anarin obavy, protože se neprobíral. Krmili ho mlékem a medem a stále ho starostlivě hlídali. V poledne Koltira navrhl zkusit mix, který ukořistil v cele. Anarin se růžové tekutiny sotva dotkl a už cítil, jak silná je. Po úvahách se rozhodli a Anarin trošku odlil do hrnku. Skutečně jen málo, sotva doušek. Ukázalo se ale, že Koltirova úvaha byla správná. O to ale byli šokovanější, když na chvíli opustili místnost. Vrátili se a zjistili, že postel je prázdná.
Koltira se rozhlédl, zanadával a šel rychle do vedlejší místnosti. "Cos to udělal?!"
Anarin vešel do místnosti. Kael seděl v rohu místnosti, hlavu na straně. V levé ruce nůž a na pravé ruce, kterou Koltira rychle zvedl do vzduchu, byla rána po podřezání žil. Samozřejmě pod ním už byla louže krve. Anarin se otočil a šel pro obvazy.
Koltira si všiml, že Kael se třese, nepochybně ztrátou krve, ale rozhodně je při vědomí. Zvedl hlavu a pohlédl mu do tváře. "Proč ještě?" Zeptal se slabě.
"Co to říkáš?" Koltira si k němu přidřepl a slyšel, jak vešel Anarin, který hned začal podřezanou ruku obvazovat.
"Proč ještě nemůžu umřít…" Kaelovi padla hlava ale neomdlel, fňukal. "Prosím jen o smrt. Jen milosrdnou smrt."
"Už ti nikdo neublíží," řekl Koltira mírně. "S námi jsi v bezpečí."
"Proč mě nutíš vidět takové věci?" Kael držel oči zavřené. "Už ti nevěřím, už mě nedonutíš věřit v naději."
"Kaeli!" Koltira si začal pomalu uvědomovat, co se v jeho mysli děje. "Myslí si, že blouzní." Řekl Anarinovi.
"A neblouzní doopravdy?"
"Snad ne, nejlepší bude počkat. Vyjasní nám to sám." Koltira vzal Kaela do náruče. "Zpátky do postele. Pohlídám ho přes noc, já moc spát nemusím." Řekl, když ho ukládal do postele.
"A já přes den." Souhlasil Anarin.

V noci se Koltira nenudil. Kael měl velmi lehké spaní, plné temných snů a často se budil. Koltira skoro děkoval nočním můrám, protože když se Kael stále budil na stejném místě, už před půlnoci po dalším zlém snu už zůstal sedět a poprvé si zvědavě prohlédl místnost. Usadil se, pokrčil nohy, až měl kolena pod bradou, na ně si složil ruce a opatrně sledoval ohniště.
Koltira ho chvíli sledoval, pak si něčeho všiml. Vstal a došel k němu. "Chvěješ se." Řekl mírně.
"Je tu zima." Řekl Kael.
"Ne více, než obvykle. Ale jsi propocený a postel taky," Koltira zvedl ruku z prostěradla, šáhl po osušce a opatrně Kaela otřel. "Vyměním ti obvazy. Sedni si k ohništi, bude ti tepleji."
Kael se díval bázlivě, ale Koltira se usmál a pomohl mu dojít k ohništi. Tam nechal Kaela, ať se usadí a hřeje si dlaně a šel pro obvazy. Opatrně vytáhl tenký nůž a přišel ke Kaelovi. "Neboj, jenom přeříznu bandáže." Mírnost hlasu Kaela stejně příliš neuklidnila. Naštěstí neucukl a Koltira mohl sundat a vyměnit obvazy za nové. Ty měl už předpřipravené, takže voněly léčivými bylinami. Koltira se pousmál. "Léčí se to dobře."
Kael se chytil za šálu, kterou měl okolo krku. Nechtěl tam Koltiru pouštět.
"Neboj se, ošetřuje tě moc šikovný léčitel. Ani to nebude bolet, slibuju." Koltira mu opatrně svázal vlasy na temeno hlavy. "Neboj se, zkus si tu šálu sundat sám. Ano?"
"Ne, to… bolí."
"Nemusíš se stydět za to, že tě ta rána bolí." Řekl mírně Koltira. "Když to převážeme, přestane to bolet dříve. Dej ty ruce dolů."
"Ne, já sám."
"Dobře." Koltira ho nechal, aby si sundal šálu z krku a pak i obvaz. Nebylo třeba ho strhávat, protože byl zvnitřku pomazaný mastí.
Kael se otřásl, když na jeho krk mohl vzduch, který pohladil odhalenou ránu. Koltira si ho pečlivě prohlédl. Opravdu to vypadalo dobře, shora i zdola už narůstala nová kůže, i když pomalu. Stále byly vidět zanícená místa i proleženina. Vše se hojilo. "Nešahej si na ten krk." Řekl mírně a vzal do rukou čistou bandáž s mastí a opatrně ji přiložil na krk. Pak mu krk opět obvázal šálou. "Bylo to tak zlé?"
"Ne," řekl Kael tiše. "Je taková úleva… znovu volně dýchat." Kael zněl vyčerpaně, ale hlas měl svůj. Znovu se otřásl zimou a přisunul se blíže k ohni.
"Nechoď k tomu ohni blíže," napomenul ho Koltira a vstal.
Kael se za ním zvědavě podíval, ale uklidnil se, když zjistil, že Koltira šáhl po teplé dece, kterou mu opatrně přehodil přes ramena. Pak se u něj usadil.
"Chceš si povídat, nebo zůstaneme tiše?"
Kael se na něj podíval. "Jak se jmenuješ?"
"Koltira Spřadač-kouzel." Koltira se pousmál. "A ne, nepatřím ke Kirin-tor."
"Koltira, to mi nic neříká."
"To mě nepřekvapuje, když jsme se viděli naposled, byl jsi ještě malý."
"Vážně?"
"Jasně." Koltira se pousmál. "Malého darebáčka Kael'thase si pamatuji, jak mi kradl jablka. Než jsem ho chytil."
Kael se k němu otočil. "To jsi byl ty?"
"Ano, já. Když jsem zjistil, že jsem seřezal prince, dost jsem se vyděsil, co mi udělá král."
"Já se tehdy vyděsil ještě více. Táta se to samozřejmě dozvěděl. Bolelo mě to tak, že jsem se nemohl posadit a jemu jsem lhát nedokázal."
"Co na to řekl?"
"Řekl jenom: Dobře ti tak."
"Pak jsem ho podcenil." Připustil Koltira.
"Táta byl přísný, ale spravedlivý."
"Musí ti chybět."
Kael přikývl, jak mu to bolest dovolila. "Často s tím zápasím."
"Musím převléct postel." Řekl Koltira a vstal.
V tichu Kael sledoval hořící ohniště a občas koukl na Koltiru, co právě dělá. Když se k němu vrátil, nesl čaje a jeden mu podal.
"Díky." Řekl a opatrně chytil hrnek. "Krásně voní."
"Divím se, že jsi mě nekáral, nevykám ti a nevadí ti, že ti neříkám princi."
Kael na chvíli zavřel oči. "Princi… málem jsem na to zapomněl, na všechno. Už jsem se vzdal i života ale… proč mi vlastně pomáháš?"
"Mé srdce už možná netluče, to ale neznamená, že ho nemám, Kaeli." Koltira upil čaje. "Naučil jsem se mu naslouchat a nechat se jím vést. A mé srdce mi nedovolilo tě zabít ani ti ublížit. Nejsem si jistý proč. Snad si chovám naději, že se Legolas nezmýlil. Jsi princ, s tím ses narodil, ale jaké máš srdce, to je něco jiného."
Kael se napil. Jak dlouho už nepil nic tak dobrého. Čaj mu chutnal mimořádně, z části nepochybně protože poslední dobou neměl žádnou dobrou stravu.
"Kaeli, můj princi," řekl mírně Koltira. "Nedívej se teď na to, kolik elfů můžeš zklamat. Teď se snaž nezklamat sám sebe. O to, jak nezklamat ostatní, se můžeš starat později."
"Jsi moudrý, Koltiro." Řekl Kael tiše. "Připomínáš mi mého otce krále. I od něj jsem slyšel něco podobného, ale to už je dávno. Už si to přesně nepamatuji."
Nastalo ticho. Oba elfové tiše pili čaj, navzájem se prohlíželi, nebo sledovali hořící ohniště. Kael začal poklimbávat.
"Vypadá to, že je čas, abys šel spát." Řekl tiše Koltira.
"Pokud tohle ale není sen tak… slyšel jsem Legolase." Špitl Kael.
"Slyšel?"
"Alespoň si to myslím. Neodvážil jsem se na něj podívat."
"Kdy?"
Kael se odmlčel. "Včera? Před měsícem? Dny mi splývají." Řekl smutně. "Nevím, mám poslední čas slitý do jednoho černého fleku." Zhluboka se nadechl a chvíli ulevoval bolavému krku. "Nevím, kdy jsem ho slyšel. Démoni tvrdili, že je mrtvý ale…"
"Kaeli," špitl tiše Koltira. "Chovej si dál svou naději. Alespoň budeš mít na co myslet, když se ti nebude dařit spát."
Kael odložil čaj a nechal se dovést do postele. Brzy si Koltira všiml, že tiše oddechuje a spí. Pousmál se a vrátil ke knize, kterou četl. Nedokázal se ale na knihu soustředit. Proč se vlastně Kael ptá na Legolase? Koltira si ho prohlédl. Když byl boj mezi krvavými elfy ukončen, zůstalo několik záhad a tajemství. I Koltira se dozvěděl, že Kael a Legolas strávili mnoho večerů o samotě, nikdo ale nevěděl, co se tehdy mezi nimi dělo, nebo co dělali. Neodhalené tajemství samozřejmě vedlo ke spoustě spekulací. Někteří tvrdili, že se tam spolu radili, jiní, že tam docházelo k mučení, nebo k milování… nikdo pravdu nezjistil. Koltira nad tím také uvažoval, zvláště teď, když sledoval spícího Kaela. Legolas to zamlčel, ani jeho nejbližší přátelé od něj neslyšeli ani slovo. Ani Koltira neměl štěstí. Legolas prostě vždy dělal, že neslyší, dokud se řeč nestočila jinam a žádné prosby nepomohly.
A jak dlouhý čas měl Kael na mysli? Nepochybně nebude schopný to spočítat. No nazdar. Koltira se rozvzpomněl na problémy, které způsobilo odříznutí od znečištěné Sluneční studny, o jejíž vyčištění se dodnes elfové zoufale snaží. Vyčerpání z magie je postihlo všechny. Ti, co energii doplňovali z démonů, prošli pak ještě vyhořením, vyčerpáním s ještě těžšími příznaky. Koltira se zamyslel. Kael byl u sluneční studny poražen a zabit před pětadvaceti lety. Brzy poté jeho tělo zmizelo z jeskyně. Do té jeskyně ho odnesl Legolas, to už se ví jistě. Proč, to se neví. Nepochybně byl vzkříšen démony, nikdo neví, jaká moc leží na jejich území. Takže kromě tří let před porážkou měl Kael takřka stálý přísun démoní energie až do teď. Koltira zjistil, že se třese. Nebylo možné odhadnout, jakými příznaky bude muset Kael projít, jakmile v jeho těle dojde temná energie. A to bude brzy, přestože, nebo možná právě protože, ho démoní energií Doriflen stále sytil. "Bude zle," došlo Koltirovi.


-----------------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama