Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Nevyřízené záležitosti 13. kapitola

15. ledna 2013 v 16:39 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Koltira se po pár hodinách vydal do vězení, sebou obvazy a čaj. Musel Kaela zkontrolovat. Chudák Kael ležel na zemi v křečovitých pohybech, jak zoufale šílel z bolesti. Koltira si k němu přidřepl a odložil bandáže bokem. "Mám tu pro tebe čaj." Řekl mírně. "Pomohl ti?"

Kael přikývl a dovolil Koltirovi, aby ho zvedl do sedu a přiložil mu hrnek k tváři. Čaj mu zaskočil. Zakašlal. "Ne tak rychle," řekl hlasem plným bolesti a vzal hrnek do ruky a nalil si do krku velký hlt pití. Pak se celý otřásl. Koltira až zíral, s jakou vůlí Kael nutí svému tělu čaj. Tentokrát do sebe dokázal dostat všechno, co měl v hrnku. Pak chvíli dýchal a snažil se udržet svůj žaludek v klidu.
"Jak se cítíš?" Zeptal se Koltira opatrně.
"Jako na mučidlech," řekl Kael.
"Za chvíli ti bude trochu lépe." Řekl mírně Koltira.
Kael vzdychl. Tohle bylo zničující. Opatrně se přitulil ke Koltirovi. Vnímal, kolik energie má Koltira. On ji potřeboval, tolik ji potřeboval. Položil dlaň na hruď u své hlavy. Ucítil energii, která proudila nemrtvým tělem, a zavolal si ji k sobě. Pocítil, jak mu vtéká do těla silným proudem, extatický pocit. Zachvěl se výbojem ve své páteři a pocítil ten příliv energie. Pousmál se. V další vteřině cítil, jako by se najednou bolestivě rozpadal na tisíce kousků. Jakoby ho najednou rozřezávaly tisíce nožů. Vykřikl v agónii a zhroutil se. Stačil už jen zaslechnout "Ty idiote!"
"Jsem vůl," Koltira byl dobrotivý a když se k němu Kael přitulil, chtěl ho zahřát, jeho sání energie si uvědomil příliš pozdě.
"Co se sakra děje?" Vyjekl vyděšený strážný ve dveřích.
"Moje vina, nechal jsem ho cucnout si mé energie. Myslím, že to s ním nesekne, ale bude si to chvíli pamatovat." Řekl Koltira a vzal Kaela do náruče. Odnesl ho na seno a opatrně položil. "Alespoň ho v klidu převážu. Můžeš mi pomoct?"
"Jistě…"

Kael přišel k sobě a zjistil, že sotva vidí. Opatrně naklonil hlavu a spatřil stín, který nemohl moc dobře určit.
"Kaeli?"
Byl to asi Koltira. Kael se ho snažil zaostřit. "Co… se…" Mluvil sotva slyšitelně a každé slovo říkal jen s velkou námahou.
"Co tě to napadlo brát si nemrtvou energii? Víš moc dobře, jaká je." Určitě to byl Koltira. Kael si uvědomil, že ho zvedá do sedu a opírá, asi o zeď. Zrak se mu pomalu kalil a stín se ztrácel ve tmě. Chtěl něco říct, ale nedokázal přemýšlet. Vydal jen několik nesourodých zvuků.
"Kaeli?" Už neodpovídal. "Kaeli!"
Koltira s Kaelem jemně zatřásl. "Neusínej, už by ses neprobudil!"
Kael se nadechl, jak to v jeho stavu šlo. Ještě na něj reagoval.
"Potřebuješ energii a velmi rychle," špitl Koltira. "Něco ti prozradím, na mě leží kouzlo, které stále zahřívá mé tělo. Je v něm dost ohnivé energie." Opatrně vzal Kaelovu ruku a dlaň položil na svou, prsty na prsty. "Cítíš ji? Pustím tě k ní tak, abys temnou energii už nesál. Vezmi si ji."
Chvíli bylo ticho. Bylo cítit, že se Kael snaží, i Koltira cítil, jak volá energii v něm, ale byl už příliš slabý, jeho volání se k energii v něm vůbec nedostávalo. Jeho oči, teď šedivé a bez jakéhokoliv světla se ještě vteřinu dívaly na ruce spojené dlaní. Pak Kaelovi hlava padla volně na stranu.
"Kaeli?!"
Koltira se na něj podíval v hrůze, zanadával a pustil ruku. "Tak je to na mě," řekl a položil svou dlaň Kaelovi na srdce. Svou ohnivou energii vlastní vůlí poslal do jeho srdce, které ji hnedka roznášelo po těle.
Kael vnímal jeho slova, ale nedokázal si natáhnout energii a vše se rozplynulo v temnotě. Chvíli pomýšlel na konec, když ucítil, jako by mu někdo do krku nalil rum, ale pocit byl v jeho srdci a rozlézal se mu do celého těla. Jakoby se celý ocitl v živém ohni. Znovu spatřil šerou celu a už rozeznal i Koltiru. Opatrně se na něj podíval, uvědomoval si jeho ruku na své hrudi.
"Už mi energii neber," řekl Koltira mírně. "Podruhé tě ze spárů smrti vytrhnout nedokážu."
"Víš vůbec, jaké to je?" vydechl sotva slyšitelně.
"Ne, ale prošel jsem jinými utrpeními."
"Chci umřít." Špitl.
"Legolas by tě postrádal."
"Legolas…" Kael, jakoby si sotva vzpomínal. "Jak vlastně víš že…"
"Myslel jsem si to, protože ses na něj ptal."
"Seděl na tom gauči," vzpomněl si Kael. "Přinutil jsem se mu neublížit." Řekl. "Co se mu stalo s hlavou?"
"Praštil se." Odpověděl Koltira. "Ale bude v pořádku."
"Ptal se na mě?"
Koltira se krátce odmlčel. "On si… na tebe nepamatuje."
"Cože?" Kael vypadal skutečně překvapeně. Pak zavřel oči a ukápla mu slza.
"Ale Kaeli," řekl mírně Koltira a slzu mu utřel. "bál jsi se, že je mrtvý, teď máš šanci začít znova a lépe. Nechceš to zkusit?"
Kael vzdychl a snažil se rozdýchat pláč. "To… to zní dobře." Řekl.
Koltira si všiml, že měl v očích opět alespoň slabé světlo, novou chuť k životu. Usmál se. "Teď se musíš dostat z vyčerpání. Ale pak to můžeš zkusit."
Kael mu úsměv oplatil a zase zavřel oči. Pak se jeho úsměv vytratil. "Nevím, jestli to zvládnu, příteli. Já…"
"Shhh, Půjde to. Nesmíš se vzdávat."
Kael se chvíli odmlčel. "Nech mi tu ten čaj, ať ho mám po ruce, prosím. Vážně je to pak snesitelnější."
"To ti vystydne." Řekl Koltira. "Je to vlastně dobrý nápad. Zmíním to Anarinovi." Vstal. "Nechám tě tu potmě jen chvíli, musím doplnit olej v lampě, ano?"
"Já… pokusím se to vydržet."
"Dobře." Koltira vzal lampu, prošel dveřmi a v cele nastala tma.
Kael se třásl, zdálo se mu, že se ve tmě něco hýbe a že slyší zvuky. Něco se po něm ve tmě sápalo a téměř se ho to už dotýkalo. Zavřel oči a otevřel je, až když uslyšel dveře. Koltira položil lampu na zem a odešel.

"…Copak je tohle možné?"
"Tebe to nikdy nelákalo zkusit?"
"Ne, nikdy jsem neslyšel, že by někdo… že by vůbec bylo možné jezdit… na drakovi."
Thranduil se zarazil. Rozhovor ho upoutal. Jeho samotného to napadlo snad jen jednou. Ale on sám měl v sousedství draka Šmaka a i k němu se vždy donesly jen špatné věci o dracích, vyjma jejich vychytralosti. Přesto ho draci nikdy nepřestali fascinovat. Vešel dovnitř do kuchyně.
"Ne, že by mi do toho něco bylo, ale rád bych si něco takového poslechl, jestli máš nějaký příběh."
Koltira se pousmál. "Je jich dost, ale pořádně si nepamatuju snad žádný." Všiml si, že i tak má královu zvědavost. "Draci jsou aspekty - živly, čas, život a smrt, také existují draci netherští, kteří žijí na Dreanoru. Je jich dost, umí měnit podobu v různé rasy a i tehdy jsou velmi zvláštní. Mít možnost si promluvit s drakem je úžasné, ale letět na něm… no, mě se to poštěstilo jen jednou. Jen lituji, že tehdy nebyl čas si vychutnat takový zážitek, bylo to při válečném tažení, ve kterém draci měli svou účast. Mají různé barvy, a většinou jsou… No já slyšel, že jsou nadutí a povýšení. Povýšení asi jsou, ale mají srdce. I drakovi je možno ranit city. A jsou nádherní ve své hrdosti."
Thranduil se pousmál a i Koltira se musel usmát, když král vypadal jako malé dítě, fascinovaný tím, co slyší. Právě to na těhdle elfech tak obdivoval. To nadšení k objevování světa, radost z každé fantasie, z každého příběhu nebo písně.
"Vás to nikdy nelákalo? Zkusit letět na drakovi?" Zeptal se ho Koltira.
Král se pousmál. "Vinen dle obvinění." Řekl žertem. "Jenomže když žiješ tam, kde jsou draci zlí, brzy tě taková touha přejde."
"Třeba je něco jen pokřivilo," uvažoval Koltira.
"Tomu bych se vůbec nedivil." přiznal strážný, který s ním seděl u stolu, "Temný pán netvořil své věci, vždy jen pokřivoval, co bylo."
"Nemohli tedy někde zůstat draci neposkvrnění jeho zlem?"
"To nevím, ale i zasažení by se mohli osvobodit, málo toho víme." Řekl Thranduil. "Jednou… jsem nad tím uvažoval, protože jsem kdysi v lese zahlédl cosi, jako elfa, ale působilo to jako temné stvoření. Možná že existují i elfové, kteří se osvobodili ze zajetí temnotou."
"Legolas s Elrondem měli stejnou teorii, ale oni to uzavřeli tím, že je nebudou nutit k setkání, pokud jsou. Uvažovali o nich jako o temných elfech, kteří uprchli z pevnosti do pozemních chodeb a získali do své služby možná i další temná stvoření. Je možné, že jakmile byl temný pán poražen, opadl z nich strach a vyjdou na povrch."
"Uvidíme." Pokrčil rameny Thranduil. "Ale překvapuje mne, že se v takové věci shoduji s Legolasem a ještě více, že s tím noldorem Elrondem."
"Noldor? Já myslel, že eldar." Namítl Koltira. "Tak mi alespoň řekli, že si říkají."
"Říkají?" Uvažoval Thranduil. "Kde ses s ním vlastně setkal?"
"V Silvermoonu, výsosti, v našem hlavním městě." Odpověděl Koltira. "Sešel se tam se svými syny a já tam zrovna byl."
"A kde žije teď?"
"To opravdu nevím. Tihle elfové jsou velmi opatrní a ani mě nikdy neřekli, kde leží jejich území. Nikdy jsem je o tom ani neslyšel mluvit. Vlastně bych o tom neměl moc mluvit ani já sám."
"Dobře. Co Kael?"
"Svázal jsem mu ruce, takže by neměl být problém, aby jedl. Hladovět v takové vyhublosti nesmí."
"Co je vlastně zač, Koltiro?" zeptal se král.
Koltira se díval do stolu a mlčel. Král poznal, že drží tajemství, které nebude veselé. "Nemůžu nic říct, výsosti," začal pomalu Koltira. "Nic, čím bych… To si ode mne nezaslouží."
"Nezaslouží si co? Abys o něm mluvil?"
Koltira přikývl.
"Nechce se ti k němu do cely?"
"Výsosti, prosím vás, pozdržte svůj tvrdohlavý hněv alespoň do doby, až nebude Kael vyžadovat mou pozornost."
Thranduil se zarazil. Takhle s ním jednal málokdo, ale nikdy ne bez důvodu. Chvíli nedával najevo nic. Pak přikývl.

Dveře cely se otevřely a zase zavřely. Kael byl unavený a nechtěl se hýbat. Měl za zády pytle sena a další pod koleny.
"Kael'thasi?"
Kael'thas se zarazil a pomalu otočil hlavu. "Legolasi?"
Legolas k němu pomalu došel a usadil se u něj. "Kdyby mi tvé jméno neřekli, tak bych tě nepoznal," řekl upřímně.
"Hodně jsem prožil od chvíle, kdy jsem s tebou mluvil naposledy," přiznal Kael.
"O čem jsme tehdy mluvili?"
Takže si opravdu nic nepamatuje… "Nerad na to vzpomínám." Řekl.
"Tak o čem?"
"O mě." Kael chvíli sledoval jeho prosebný pohled. Pak povolil. "Prosil jsi mne, abych to nedělal. Abych… opustil cestu, po které jsem šel."
"Mluvíš v hádankách." Řekl Legolas. "Ale rád bych se o tobě dozvěděl více."
"Proč?"
"Protože jsi jediný, jehož jméno jsem si vybavil, aniž by mi ho někdo musel říkat."
"Ty sis na mě vzpomněl?"
Legolas se odmlčel.
Kael si ho prohlížel. "Co se ti stalo? Vypadáš jako po mlátičce."
"Jo, skála mě porazila." Řekl Legolas a usmál se. "Má vážně tvrdou ránu, když na ni dopadneš z výšky."
Kael přimhouřil oči, o tomhle snad každý něco ví.
"A ta ruka… o mříže."
"To jsi šikovný." Řekl Kael. Pak zavřel oči a vzdychl. Zatlačil si na bolavé místo na krku. Ale tam už to bolet nemělo. A nejen tam.
"Kaeli?" Legolas zachytil jeho překvapený pohled.
"Koltira má velmi rozkladnou energii. Asi mi to ovlivnilo zranění." Řekl Kael.
"Co jste vyváděli?"
"To já, chtěl jsem jeho energii, nepřemýšlel jsem." Chvíli bylo ticho. "Chyběl jsi mi." Řekl Kael tiše. Legolas se zatvářil zaraženě a Kael poznal, že to byla nevhodná věta. "Něco bych ti nabídl, ale nemůžu ani vstát a stejně tu nic není." Řekl ve snaze zvrátit problém.
Legolas se usmál. "Vzorný hostitel, jak tak koukám. Nejdříve se pořádně zotav. Můžeme se pak pobavit, jestli se z toho vylížeš do slunovratu."
Kael zaváhal. "Na to, že žiješ v podzemí, máš neskutečně jemný cit pro roční dobu. Já ani nevím, jestli je ráno, nebo večer."
"Už budu muset jít." Řekl Legolas a vstal. "Ještě se uvidíme." Usmál se. "Je večer." S tím zaklepal na dveře cely.
"Princi," oslovil ho strážný a ustoupil mu z cesty.
Princi?! Kaela zamrazilo v zádech. Je to vůbec možné, aby Legolas byl… Kael se zamračil. Proč mu tohle nikdo neřekl? Proč by Legolas držel v tajnosti, že je synem krále? A kde vlastně tedy on sám teď je? Kael zavřel oči a snažil se spát. Ať už je kdekoliv, bude lepší být zticha a vůbec se neptat. Mohlo to být mnohem horší…


Měsíc zářil nad noční krajinou a hvězdy zářily na jasné obloze. Vítr dul blanitými křídly, jak drak letěl vysokou rychlostí a plachtil mezi tenkými mraky téměř rozvátými větrem. Vášeň a svoboda létání. Snesl se níž a natočil se směrem, kde byla obloha na obzoru světlejší. Blížilo se ráno…
Thranduil se probudil a nevěřícně zíral do stropu. Několikrát se mu zdálo, že vidí draky, ale aby se mu zdálo, že on sám je drakem, který si vychutnává let za ustupující noci… Přistihl se, že drakům závidí. A taky že je nechápe. Jejich let je tak elegantní a úžasný a oni přitom spí na pokladech. Nedávalo mu to moc smysl. Pak ho napadlo, že když mohou létat každý den, že je to asi omrzí. Ani nesmrtelní nejsou věční… Přesto se usmíval. Sen byl úžasný a Thranduil se cítil velmi dobře vyspalý.
Legolase našel v kuchyni, kde už jedl snídani. Bylo překvapující, jak rychle se přestal motat jako opilý. Během pár dní měl zase jistou chůzi, byť hlava se mu ještě hojila. Vypadal ale zamyšleně.
"Copak ti lozí za brouka v hlavě?" Zeptal se Thranduil.
"To ten Kael'thas." Řekl Legolas. "On o mě něco ví, tati."
"Ale?" Thranduil se usmál a přitáhl si chleba. "Nechce ti to říct?"
"To taky. Nevím." Legolas si odhrnul vlasy z tváře. "Chtěl bych mu pomoct. Nějak mám pocit, že mě o to žádá. Nevím, co mám dělat. Myslím, že bych mu mohl hodně ublížit. Zná mne jménem a vypadal tak…"
"Zoufale, vypadá uboze, ale je tu v dobré péči. Uzdraví se."
"Ne zoufale. Tohle měl v očích. Jak jen to říct…" Legolas si hrál s vlastními vlasy a snažil se najít správná slova. Jak by mohl říct, že měl pocit, že nedokáže z cely vůbec odejít? Že se v jeho přítomnosti cítil ve smrtelném nebezpečí a zároveň na vrcholu blaha…
Thranduil si ho chvíli prohlížel. "Ty máš o něj starost." Řekl mírně. "O to, co se s ním stane, až se zotaví, že?"
Legolas přikývl. Na tohle také myslel. "Mohl by zatoužit vrátit se k démonům." Připustil.
"Ještě o něm víme moc málo." Povzdechl si král. "Jen je škoda, že Koltira mi nic neřekne."
"Kael'thas nám o sobě nakonec poví," řekl Legolas. "Myslím, že už pochopil…" Legolas se chvíli odmlčel a Thranduil ho pozorně sledoval. Začínal si uvědomovat Legolasovo hlubší já, které mělo jeho paměť a občas se takhle na chvíli prodralo na povrch. "Že mi na něm záleželo." Dokončil.
Thranduil znehybněl, ale rychle se vzpamatoval. "Myslíš, že ti bude věřit?" zeptal se opatrně.
Legolas pokrčil rameny. "Nevím, ale když o něm přemýšlím… já nevím, prostě ho mám rád. Nevím, proč."
Ty ses do něj zamiloval. Jenže k čemu to teď všechno povede? Thranduil si uvědomil, že se něco děje a i když to asi nikdo neměl v plánu, výsledek se rozhodne zde, v Temném hvozdu. Až pak bude možné říct, co bude dál. Nepochybně v tom i on bude mít svůj podíl.
"Viděl jsem ho, když byl v bezvědomí poté, co si podřezal žíly." Řekl král pomalu. "A viděl jsem mu do očí, když seděl na tom gauči, předtím, než se mě pokusil vysát." Řekl rozvážně. "Na to, abych o něm řekl, že je úplně zlý mi něco chybí."
"Potom doufám, že ti to zbývající nedá."
"Já taky, Legolasi… Já taky." Už jen kvůli tobě. "Nevíš, kde je Koltira?"
"Nevím, ale ptal se tu na tebe." Odpověděl Legolas.
Thranduil to pro teď odložil, měl hlad.
Než dojedl, Koltira se samozřejmě objevil. "Omluvám se, že vás ruším u snídaně, výsosti." Řekl zdvořile a přisedl si ke stolu. "Víte, napadlo mě vzít Kaela na malou procházku okolo paláce. Potřebuje pohyb, v cele už leží deset dní a začíná se vzpamatovávat. Potřebuje na sluníčko."
Král se zamyslel. "Myslíš, že už dokáže svůj hlad po magii ovládat?"
"Jeho vlastní magie zůstane zachovaná, ale byl příliš dlouho zvyklý na to, že měl vnější zdroj. Obávám se, že tohohle hladu se nezbaví do konce svého života, ale podle mě už to dokáže ovládat. Mnohem více ho teď budou trápit bolesti, které to provází." Koltira zaváhal. "Nebylo by možné ho ubytovat někde jinde, než v cele? Nemyslím si, že by se ještě pokoušel se zabít."
"Souhlasím s tebou, Koltiro," řekl král. "Ale musíš mu vysvětlit, jak to tady chodí. A jakmile se dostatečně zmátoří, přidělím mu nějakou práci."
"Jistě." Souhlasil Koltira. "Ale ze začátku bych ho asi raději držel dál od zbraní."
Legolas se rozesmál. "Jakoby tu nebylo tolik jiný práce. Třeba vytírat podlahu."
Koltira se na něj podíval tak divně, že se král musel usmát. Samozřejmě, že si Legolas vybavil vytírání podlahy. Když byl ve svých nezbedných létech, vytíral palác nejméně stokrát a po útoku démonů ho král přistihl s koštětem, jak pomáhá při úklidu.
"Coby pak zbylo na tebe?" Zeptal se ho král žertem.
"Princ Legolas by si něco našel, výsosti." Řekl Koltira. "Určitě jste neslyšel o tom, jak se vsadil s Eladanem o to, kdo dokáže vytírat strop." Koltira se rozesmál. "Já vím, že si na to nevzpomínáte, princi, ale zábavnější duel jsem snad nikdy neviděl. Oba jste se natahovali ke stropu, voda na vás tekla jak vodopádem, hadry vám padaly na hlavy… Nakonec jste spíše vyplavili podlahu a osprchovali se, ale strop se vám podařilo vytřít asi na třech metrech."
Král se tiše smál při představě vytírání stropu a Legolas na Koltiru zíral naprosto nevěřícně. Koltira se usmíval, když opouštěl místnost.
"Vytírat stropy, to musím někdy vyzkoušet." Řekl rozesmátý Thranduil…

Kael ještě spal, když Koltira vešel do cely. Pohled na spícího Kael'thase byl uklidňující. Koltira odložil uzlík s oblečením a usadil se, aby mohl spícího elfa v klidu pozorovat. Zdálo se, že spí pokojně, což by bylo poprvé za dobu, co ho Koltira měl v péči. Do teď Kael moc nenaspal a Koltira neměl to srdce ho budit. Zůstal tiše sedět a v šerém svitu lampy sledoval pohyby hrudi spícího elfa. Brzy už takovou chudinkou nebudeš. Co pak?
Kael se ve spánku převalil a začal tiše kňučet a mračit. Jeho ruce se začaly bránit neexistujícímu protivníkovi. Zkřížil je pře svou hlavou a začal se choulit a třást. Koltira s ním zatřásl. Musel pak ještě jednou, aby Kaela vytrhl ze spaní. Kael se na něj zmateně podíval.
"To nic. Byl to jenom sen." Řekl mírně. Kael mlčel, tak Koltira zase došel pro uzlík a opatrně ho rozbalil. "To je pro tebe Kaeli. Už se mi přestává líbit, že tu jen ležíš. Jíst už můžeš sám, takže půjdeme na snídani tam, kam ostatní a pak se tu projdeme, ano?"
Kael se pozorně podíval na to, co Koltira přinesl. Docela obyčejné oblečení, které by na sebe mohl vzít snad každý. Kael se chytil za pyžamo, které měl na sobě, ale Koltira ho zarazil. "Nejdříve se musíš umýt." Řekl rázně a uzlíček zase svázal.
"Koltiro," vydechl zoufale Kael. Na koupel neměl ani pomyšlení.
Koltira byl ale nesmlouvavý. Vzal do ruky uzlíček a druhou přinutil Kaela vstát. Kael'thas skučel, jeho nohy ho odmítaly unést a rameno ho bolelo od toho, jak ho Koltira pevně držel na nohou. "Tak jdeme," řekl Koltira a jakmile udělal krok, Kael už neměl na výběr a snažil se své nohy zase používat. Zavřel oči a soustředil se jen na své bolavé klouby a to, aby pohyboval nohama.
Když se konečně zastavili, Kael ucítil, jak z něj Koltira sundává pyžamo. Tehdy otevřel oči a spatřil velkou káď s kouřící vodou. Brzy do ní s pomocí Koltiry vlezl a jakmile byl usazený uvnitř, blaženě vydechl a spokojeně se vyhříval. Voda ho nadnášela, vzduch voněl bylinami a okolo svítily pochodně, v jejichž světle tančila pára. Bylo to příjemné místo. Koltira vzal do rukou jednu z nádob a začal Kaelovi umývat hlavu.
"Krásná vůně," řekl Kael.
"Už nevypadáš, že by ti pobyt ve vodě vadil," řekl Koltira s úsměvem. Po očku ale sledoval nesčetné rány, které, i když už z větší části nebyly obvázané, byly stále připomínkou minulosti. Koltira věděl, že památku na obojek ve formě rudému pruhu na krku bude mít Kael pravděpodobně do konce svého života. "Bude se ti tu líbit, až poznáš zdejší obyvatele."
"Nesloužíš Doriflenovi, že ne?" Zaváhal Kael najednou.
"Doriflen není mým pánem a nikdy bych mu nepomáhal. Sám už jsi měl možnost poznat, že je nepřítelem zdejších." Vzal do ruky malou nádobu a opatrně omýval Kaelovu hlavu. "Mohu se tě na něco zeptat?"
"Pokud dokážu odpovědět…"
"Kil'jaden tě oživil, že?"
"Je to tak." Připustil Kael. "On a jeho démoni svírají obrovskou moc."
"Co se stalo pak?"
"Nějakou dobu jsem mu sloužil, dokud…" Kael se chvíli odmlčel. "Legolas, mluvil o něm a já si uvědomil, že to je důvod, proč mě nedokáže energie démonů již uspokojit plně. Poznal, že se mu vymykám a uvěznil mě. Pak mě asi daroval Doriflenovi, nevím, jak jsem se ocitl v jeho rukou."
"Ale Legie ti věřila. Co tě přimělo zradit démony? Jaký byl pravý důvod?"
Kael mlčel. Sám nad tím přemýšlel. "Já nevím," řekl nakonec. "Ani nevím, jak jsem se ocitl tady."
"Utekl jsi jim někdy?"
"Ne." Řekl Kael zmateně. "Proč?"
"Někdo uzavřel jejich brány zde, kde snad už nikdo magií nevládne. Tys to nebyl?"
"Ne."
Koltira pokrčil rameny. "Tak už nevím, kdo." Šáhl po osušce. "Tak ven, rosničko, určitě už máš hlad."
"Já nejsem rosnička," namítl Kael…


----------------------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama