Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Nevyřízené záležitosti 9. kapitola - Doriflen

9. ledna 2013 v 14:37 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Legolas se probudil chladem. Když k němu vítr přivál vůni prvních jarních květů, usmál se. Byl stále značně slabý, ale alespoň trochu prospaný. Usadil se a rozhlédl. Ve svém vlastním světle spatřil okolní stromy. Zrak se mu už vrátil, byť ne docela. Blízko sebe opět spatřil iluzi elfa.
"Vyspal ses dobře?" Zeptal se mírně.

Legolas přikývl. "Rozhodně lépe, než tam dole." Znovu se rozhlédl. "Zkusím vyšplhat na strom a ujistit se o směru."
"Ale opatrně, další pád by ti už opravdu neprospěl."
"To žádný pád." Řekl Legolas a vybral si strom s dobře rostoucími větvemi. Ruce se mu chvěly a občas ztratil veškerou orientaci a spadl by, kdyby se pevně nedržel větví. Naštěstí ho žádná příhoda nedonutila spadnout a brzy mu na hlavu dopadly paprsky slunce. Usmál se a vydrápal se ještě o kousek výše a natočil se zády ke slunci, které bylo dle polohy hor nad východem. Vnímal energii slunce, jak mu rozehřívala tělo a vysušovala jeho navlhlou kazajku. Zavřel oči a jen se blaženě smál.
Dlouho zůstal Legolas ve větvích a vystavoval se slunci. Najednou pod sebou uslyšel mnohé kroky. Chtěl slézt.
"Nehýbej se," sykl Kael, který byl kousek od něj ve větvích. "Tady tě neuvidí."
"Kdo je to?"
"Pssss!" Kael se zamračil. "Mně nemůžou slyšet, ale tebe ano!"
"Zpropadená past," ozvalo se zdola zuřivě. "Ať už tam byl kdokoliv, tak je pryč."
"Páchne to tam podobně, jako vy, pane," ozval se další.
"Brácha? Vida, že je schopný se dostat z problému i sám."
Kael přikývl a pousmál se na kompliment.
O Legolase se opět pokoušela malátnost. Chytil se pevněji.
"Určitě tam někdo byl, cítím krev."
"Pak možná neutekl daleko."
Legolas zavrávoral, větev mu vyklouzla a jen tak tak se zachytil, aby nespadl.
Na chvíli bylo ticho. Legolas téměř nedýchal obavami. Náhle si uvědomil, že někdo šplhá na strom, na kterém byl i on.
"Synovče?" Ozvalo se zezdola. Kus pod Legolasem stál ve větvích elf, bílý včetně vlasů, jen modrý oheň v očích. Usmíval se. "Pojď dolů."
"Zůstaň tady!" řekl přísně Kael.
Legolas zůstal na místě, jen jeho tvář koukala chvíli na Kaela a chvíli na bledého elfa. "Kdo jsi?"
"Doriflen, přece. Ty si na mě nepamatuješ?" Určitě zněl údivem. "Pojď dolů, vidím na tobě krev?" Začal šplhat výše. Legolas si všiml, že na něj Kael syčel, doslova jako naštvaný had. Doriflen se dostal skoro k němu a dobře si ho prohlédl. "Jsi v pořádku?"
Legolas zavrávoral znovu a tentokrát se pustil. Doriflen ho zachytil. Jeho ruka byla velmi nepříjemně ledová, jako dotek smrti. "Jdeme dolů, ano?"
"Dobře," vydechl Legolas, zachytil se větve a slezl. Kaela viděl seskakovat, neexistující elf ho teď všude následoval a zákony fyziky na něj neplatily.
Dole byli démoni a čekali na ně. Legolas se jich obával.
"Neboj se, neublíží ti, jsme jedna rodina, teď tě budou ochraňovat." Doriflen zavolal a démoni se pomalu vydali na cestu, Doriflen vedl Legolase a stále ho podpíral, aby nespadl. Přesto se neloudali a než přešlo poledne, Legolas zjistil, že vstupují do nějaké jeskyně. Ne, velkého systému jeskyní dle toho, jak hluboko šli. Podzemí bylo temné a chladné, Legolas nebyl ještě docela vysušený a navlhlá látka ho začala opět studit. Zastavili se v jedné větší jeskyni a Doriflen zapůjčil Legolasovi suché oblečení a přiměl ho se převléct. Pak mu ledabyle převázal ránu na hlavě. Legolas poděkoval za horký čaj z bylin temného hvozdu a odpočíval. Kael se usadil vedle něj. Mlčel. Legolas si uvědomil, že jeho pozornost stále poutá jedna z chodeb.
Co tam asi je? Pomyslel si.
"Něco? Ne, někdo a trpí, Legolasi. Cítím to."
"Slyšíš mé myšlenky?" Zeptal se Legolas v mysli. "Jak to?"
"I ty můžeš slyšet mé," odpověděl Kael, tentokrát ale ani nepohnul rty.
"Kdo je to?" Zeptal se Legolas užasle. Jeho konverzace s Kaelem se teď obešla bez jediného hlasitého slova.
Kael zavřel oči, jako by se soustředil. "Nejsem si jistý, něco chybí. Nedokážu ho určit, ale jde se k němu tudy," ukázal směr.
Legolas upil čaje, který ho rozehříval.
"Asi by ses měl prospat." Řekl Kael. "Vypadá to, že se nás teď nic tady netýká."
"Ne, nechci spát."Legolas vstal, že se projde, ale zavrávoral.
"Posaď se," řekl Kael.
"Nechci se tu nudit." Legolas tentokrát promluvil nahlas.
"Jen chvíli, Legolasi," řekl Doriflen, který se přehraboval v bedně.
Legolas se zarazil a zaváhal, jestli Doriflen netuší, že mluví s přízrakem své mysli. Něco se mu na tomhle místě, téhle situaci vůbec nelíbilo. Byl tu chlad, temný chlad. Opřel se o stěnu a opustil místnost tak tiše, jak to jen elf umí. Nevšimli si toho. Šel podél zdí, o které se opíral a spěchal. Chtěl se dostat ven, něco tu nebylo v pořádku a on chtěl utéct. Kael byl stále s ním.
"Jsou nám v patách," řekl najednou.
Legolas se rozběhl. Ne ale dost rychle.
"Kampak?" Doriflen ho sevřel ledovým stiskem. "Máme nějaký problém?"
"Pusť mě!" Křikl Legolas a začal se bránit.
"Ale no tak, synovče." Pousmál se Doriflen, skutečně se smál. "Mým věrným se nedá uprchnout. Myslel jsem si, že bys mi mohl pomáhat, ale očividně to nepůjde. Možná bychom si měli zopakovat jednu lekci."
S tím předal Legolase démonovi a společně se vrátili do podzemní síně a šli jinou cestou, na kterou se předtím díval Kael.
"Neboj se, to by si přál," řekl Kael, když došli k cele a vešli.
Uvnitř leželo na zemi velmi ubohé stvoření, vypadající jako kostra potažená kůží. Legolas zjistil, že je to živé, elf na zemi dýchal. Dlouhé uši a obočí, jako Koltira, vlasy mastné a pokryté špínou tak, že jejich barva mohla být jakákoliv, stejně jako u obočí. Kůži měl bledou, s fialovým nádechem. "Co je to za chudáka?" Zeptal se Legolas, vyděšený pozorováním nesčetných odření kůře, modřin a zranění.
"Vida, je vzhůru," řekl Doriflen, když elfa obešel. (ležel na boku, k Legolasovi zády) Přikrčil se k němu. "Vidíš ho? Kdo myslíš, že to je?"
Legolas pokrčil rameny. Všiml si, že i Kael je v místnosti.
Doriflen se pousmál. "Nevadí." Vstal a tvrdě kopl do elfa na zemi. Elf se chytil za břicho, fňukal a kňučel. Doriflen ho obešel a kývl na démona.
Legolas bez opory spadl na zem.
"Počkej tady s ním, třeba se tak budeš nudit o něco méně." S tím odešel a démon za nimi zavřel.
"Na chvíli bude od něj pokoj." Řekl Kael.
"Viděl jsi ho? Jako by měl z utrpení potěšení." Vzdychl Legolas v mysli.
"Tvá pozornost se zlepšuje." Pousmál se Kael a přidřepl si ke schoulenému elfovi. "Podívej se na něj, jak hluboko může jeden klesnout."
Legolas se díval, ale také cítil puch, který se z elfa linul. Po chvíli ale stejně sebral odvahu a po čtyřech se přesunul blíže. Podlaha v okolí elfa byla od krve. Legolas vzhlédl a spatřil hák, nebyl to příjemný pohled. Pomalu elfa obešel a spatřil jeho tvář, zkroucenou bolestí. Byl v jakémsi nepřítomném stavu, nebo možná se Legolase bál natolik, že se ani nehnul. Na jeho krku si Legolas všiml obojku, tlustého a škrtícího. Na rukou měl okovy spojené krátkým řetězem. Legolas zesmutněl, nevěděl, jak by mohl tomuhle stvoření pomoci. Usadil se u něj a sledoval ho, jak nehybně leží a po nějaké době zjistil, že spí.
"Je na něj tak žalostný pohled," řekl Legolas tiše.
"To ano," připustil Kael. "Jen doufám, že nebudeš po čase vypadat stejně."
"To snad ne?" Vydechl šokovaně.
"Nedošlo ti to? Tohle je Doriflenova práce." Kael se nahlas zasmál. "Došlo ti to skrze mne, bariéra mezi námi je narušená. Dočasně."
"Nebuď tak nahlas," špitl Legolas. "Probudíš ho, vypadá, že potřebuje každou špetku síly, kterou je schopen nabrat." Mluvil v mysli.
"Dobře." Kael se usadil kousek od něj. "Odpočívej, stejné platí i pro tebe."
"Mám z toho špatný pocit," řekl Leglas, schoulil se a snažil se spát…

Spát nešlo. Doriflen se vrátil a vypadal potěšeně. "Doufám, že ses nenudil, Legolasi." Řekl naprosto klidně. "Víš, tam nahoře dojde ke změně a až k ní dojde, budeš to ty, kdo mi umožní převzít vládu."
"O čem to mluvíš?"
"Budeš mým překvapením pro Thranduila. Až seženu vše potřebné, pošlu tě do paláce a Král zemře: tvou rukou."
"Ne! To neudělám!" Vykřikl Legolas.
"Až přijde čas, už o tom nebudeš rozhodovat, synovče. Ale jsi moc nahlas, raději tě ubytuji jinde."
Legolas se bránil, ale démona nemohl přemoct a byl odveden do jiné kobky. Doriflen, který šel s nimi, se ale neměl k odchodu.
"Sami to nezvládneme." Řekl Kael. "Volej o pomoc."
"Jak?" Řekl Legolas nahlas. Pak si uvědomil, že Doriflen ho slyšel, nepochybně zřetelně.
"V mysli, Legolasi."
Doriflen si všiml, že Legolas se dívá do volného prostoru. Podíval se tam, ale nic neviděl. "Ať se neuhodí do hlavy," řekl démonovi a pak přišel k Legolasovi. Z blízka na něj byl nepříjemný pohled. Byl skutečným nemrtvým dle temných legend. Démon ho spustil na zem tak, aby tvrdě nedopadl.
"Co se mnou chceš dělat?" Zeptal se Legolas.
"Ještě se ptej," vydechl Kael.
"Snad to můžu vědět," ohradil se na něj Legolas.
Doriflen zaváhal, očividně měl Legolas halucinace. Uvažoval, na kolik je dokáže rozlišit od reality. V mysli se pousmál. Může si dovolit počkat, až se Legolas vzpamatuje a halucinace ho přejdou a až pak si s ním pohrát. Dobrá. Kývl na démona. "Kde máš obojek?"
Legolas vyvalil oči překvapením, démon nabral do ruky všechny jeho vlasy a zvedl ho za ně do výšky. Křiku si nikdo více nevšímal. Doriflen měl v ruce široký kožený obojek, který dal Legolasovi na krk a bez citu ho utáhl. Culil se na Legolasovo lapání po dechu, když ho démon pouštěl. Obojek škrtil a svíral Legolasovi hrdlo, ale ne tolik, aby nemohl dýchat.
"Uvidíme se." Řekl Doriflen a on i démon odešli.
Legolas osaměl.
Kael vyšel s Doriflenem a pak se přes zamčené dveře zase vrátil, prostě jimi prošel, jako mlhou.
"On, bude mě…" Legolas měl málo vzduchu.
"Ano." Kael se usadil na podlaze. "Nebo možná ne."
Legolas se došoural ke dveřím a opatrně se postavil. Doriflen se ho nenamáhal zamykat, dveře držel na místě kolík. Legolas si vzpomněl na nemrtvého dravce. "Mohl bych se je pokusit vyrazit." Řekl. "Odpočíval jsem už dost."
Párkrát zabušil do dveří, ale to ho vysilovalo, takže se usadil a chvíli nabíral dech. Pak znovu vstal. Okno na dveřích mělo jedinou mříž, ale s ostrými hroty. Legolas se zhluboka nadechl a pak opatrně protáhl ruku. Syčel, jak se znovu a znovu otíral o ostré hrany na hrotech. Nakonec ruku protáhl až k rameni a pokusil se nahmatat kolík. Ruku měl celou od krve a kus dřeva mu prokluzoval. Zvedl se na špičky, čímž si jeden hrot zapíchl do ruky. Na tváři slzy, ale konečně sevřel kolík dvěma prsty. Byl od krve a prokluzoval mu. Až po chvíli ho konečně uvolnil a rychle ruku vysvobodil ze dveří, čímž se samozřejmě ještě více zranil.
"Pojď za mnou." Řekl Kael a zamířil pryč chodbou.
Krvácející a přidušený Legolas mu sotva mohl stačit, Kael na něj ale vždy počkal. "Jdeme stále z kopce," řekl Legolas najednou.
"Myslíš si, že by ses ven probojoval?" Zeptal se Kael. "Věř instinktu, tudy."
Legolas ho následoval, i když mu už ztráta krve začal dělat problémy. "Musím si obvázat ruku," řekl.
Kael mu najednou ukázal jednu z podzemních místností. "Voda. A dají se tu zavřít dveře. Když je zablokuješ, nedostanou se sem, ale nejdříve jdi kousek dál, je tu dveří více, zanecháš tak více stop."
Tohle se Legolasovi sice líbilo, ale byl šťastný, že došel ke dvojím dveřím a zpátky do místnosti s podzemním jezerem. Vléct se s motající se hlavou a slabostí nebylo nic jednoduchého. Ze dveří vytáhl kliku a zevnitř je s její pomocí zavřel. Pak kliku vyndal a šel k vodě.
Sundal si kazajku i košili, kterou pak roztrhal, nakolik toho byl schopen. Byla to ubohá a nedostačující bandáž, protože byla promočená už jednou pozemní vodou a špinavá, ale Legolas neměl nic lepšího. Letmo si opláchl ruku studenou vodou. Pak se zhroutil na kazajku a ztratil vědomí…

----------------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama