Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Nevyřízené záležitosti 22. kapitola

7. února 2013 v 14:25 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Thranduila značně překvapilo, že Elrond poslal zprávu, že přijede už na zimní slunovrat a žádal, aby mohli přijet i Eladan s Elrohirem. Thranduil neměl nic proti, takže poslal souhlasnou odpověď po zvláštně zbarveném dravci s drápy na křídlech a uvažoval, kam asi letí… Nebo odkud vlastně je. Zima přišla a pár dní před začátkem oslav se objevil i Elrond. Thranduil už dávno zrušil nutnost silné ostrahy na hranicích a byl obezřetný jako obyčejně. To znamenalo, že pro Elronda nebylo žádný problém se proplížit tajně. Připravil si tak ne úplně nadšené uvítání, ale i tak byl přivítán vlídně.

Co ale skutečně všem zvedlo mandle, byl přílet dvojčat. Ano, přílet, protože dva dny po příchodu Elronda začalo náhle velké šílenství ze dvou podivných tvorů na obloze, ze kterých se vyklubali osedlaní gryfové. Když přistáli, všichni viděli, že na jich jeli právě Elrondovi synové. Kael'thas, kterého rozruch vylákal ven, na ně zíral jako v transu. Elrohir měl na rameni livrej Aliance, Eladan měl symbol hordy, ale byli si podobní jako dvě vejce. Nicméně čas pokročil od doby, kdy byli k nerozeznání, Eladan měl na tváři dvě malé jizvy a jednu na krku, díky kterým byli od sebe dobře rozpoznatelní.
"Vy jste ale…" začal Elrond, když se na něj dvojčata vrhla a svalila ho na zem v objetí.
"Neboj se, zvířata si můžeme nakrmit sami. Budeme je brát na lov do lesa." Řekl Elrohir.
"Co je to za stvoření?" Zeptal se Thranduil, který právě vyšel z paláce a pozoroval osedlané gryfy.
"To jsou Gryfové z Ironforge. Dar krále trpaslíků za to, že mi zlikvidovali dračí jestřábici s mládětem." Řekl Elrohir. Na chvíli se mu vytratil úsměv. Ani vznešení gryfové mu tu ztrátu nemohli vynahradit.
"Já naštěstí tyhle problémy nemám." Řekl Eladan a pousmál se. "Ale díky Vallar, že se můžeme pro jednou setkat na místě jako je tohle."
"Nekoukej na nás jak na blbý," řekl Elrohir a myslel tím Kaela, který ještě stále zpracovával, že vidí elfa z Aliance a z Hordy, kteří proti sobě nemají ani to nejmenší.
Kael alespoň zavřel pusu a šel se podívat zblízka na gryfy. Oba byli vznešení a elfími bratry velmi dobře ochočení, zvědavě k němu přišli. Jeden nastavil Kaelovi zobák a chtěl se nechat hladit.
"Kde jste nechali Estela?" Zeptal se Elrond.
"Přiletí, jeho gryf se napil z černé řeky." Řekl Eladan.
"Neměl jsi ho k tomu nabádat." Zareagoval Elrohir.
"To byl tvůj nápad!"
Elrond obrátil oči v sloup a přešel ke gryfovi. Tiše k němu promluvil, pak nasedl a odletěl pro Estela.
"To je můj gryf!" namítl Elrohir, ale věděl, že táta mu zvíře bezpečně vrátí.
"Vy jste mi ale duo, nechat bráchu na holičkách uprostřed lesa." Ohradil se na ně Thranduil. "Eladane, vezmi to stvoření, musíme pro ně najít vhodné ustájení." Thranduil sám doprovodil Eladana ke stájím a vybrali vhodné místo pro odpočinek velkého gryfa.

Když se vrátili, poslal Thranduil Gariliena, aby pak ustájil ještě dva gryfy, kteří brzy přiletí, a zjistil, že Elrohir už s Kaelem seděli v salónu a cosi nadšeně probírali.
Jakmile vešel, oba utichli. Thranduil tušil neplechu. Papír na stole byl asi součástí té neplechy a zjevně nebyla určená jemu. Usadil se do křesla a mlčel, na tváři dokonale prázdný výraz. Ani Eladan mu nic nenaznačil.
Elrond se vrátil velmi brzy a za ním vešel dokonale bílý elf, až na žluté oči a tmavé rty. Oblečený byl módou Noldor.
"Neřekl jsi mi, že kromě Eladana a Elrohira přiletí i tento elf." Řekl klidně král.
"Omluvám se, ale do poslední chvíle jsem neměl jistotu a je štěstí, že stihl vyřídit své záležitosti včas, aby mohl přijet. Představuji vám Estela, je mým nejmladším synem."
Estel se králi uklonil.
"Předpokládám, že je adoptovaný." Řekl král trošku nejistě.
"To je pravda," řekl Elrond. "Stejně jako kdysi Aragorn i tenhle ke mně přišel jako dítě bez rodiny." Elrond se usadil a Kael mu předal papír, který ležel nastražený na stole.
"Co to je?" Zeptal se Elrond a začal číst.
Thranduil sledoval, jak nervózní, zatímco čte řádky. Pak se ale naštval a vstal. Vy tři puberťáci, čí to byl nápad?" Mluvil naštvaně a mával s papírem na všechny své syny.
Všichni tři se tvářili nechápavě a Elrond zvedl hlas ještě výš. "Nedělejte si ze mě šoufky, že jsem propadal z přeměňování v Dalaránské škole magie."
Thranduil se usmíval.
"Nedělají, ten podpis je pravý." Řekl Kael.
Elrond se narovnal, pomalu spustil ruku k tělu a pak se na Kaela otočil. "Tvoje práce ten podpis?" Zeptal se chladně.
Kael se zpotil, ale přikývl.
"Dobře." Řekl Elrond a usadil se, jakoby nic. "Myslím, že už tu zůstanu, další cestu domů a zpátky sem už bych nemusel do Kaelova porodu stihnout. Tedy jestli mi to dovolíte, králi."
Thranduil přikývl. Byl trochu překvapený, nicméně se Elrondovi synové pořádně nepředvedli a vtípek jim moc nevyšel. Nicméně jestli zůstanou i po oslavě slunovratu, budou mít spoustu času to zkusit znovu…

Co Thranduila ani nenapadlo, bylo, že Elrond je z dost podobného těsta jako trio jeho uličníků. Další ráno je čekali u snídaně, ale ani jeden z nich nepřišel. Kael také chyběl. Elrond tu ale byl a spokojeně jedl, když se konečně ozval výkřik.
"To ne!" Brzy se ozvaly tři podobné.
Elrond se jemně usmíval, evidentně mu pomsta vyšla. Trvalo ještě chvíli, než se čtyři elfové konečně dostavili ke snídani a Thranduil se začal také usmívat. Všichni čtyři měli vlasy nabarvené na světle zeleno. "Vidím, že se snažíte splývat s přírodou, jak jen to jde, že?" řekl s úsměvem.
Jen Kael'thas se nemračil. V klidu se najedl, pak vstal a otřepal se. Okolo jeho hlavy se objevil zelený kouř, jako by si ho vytřepal z vlasů. Jakmile z něj vyšel, vypadal, jako by se ho barva na vlasy ani nedotkla.
Zbylí tři obarvení elfové se na něj závistivě dívali, jak opouští jídelnu. I Elrond byl trochu zaražený. Myslel si, že Kael'thas o svůj magický talent přišel. Evidentně ne. Škoda, zajímalo by mne, co by na to řekl Legolas. Ostatně, kde ten je?
Elrond musel vyvalit oči, když se Legolas došoural k snídani s tak velkým zpožděním… a se zelenou hlavou. O tom, že Legolas opět má s Kaelem vztah, Elrond nevěděl a ani ho to nenapadlo. Teď mu to bylo ale jasné. Legolas přespával u Kaela a tak se u něj ráno umyl, až když byl ale Kael pryč. "Nevěděl jsem, že si barvíš vlasy, Legolasi." Řekl Elrond mírně.
"Já taky ne." Připustil Legolas a usadil se ke stolu.
"Nic si z toho nedělej, za dva dny to sleze samo." Řekl mu tiše Elrond. "Ale ostatním zeleným to neříkej."
Legolas mu úsměv oplatil. "To bych zkazil srandu."
Thranduil chtěl Elrondovi vynadat, ale bylo vidět, že Legolase brzy přestaly obarvené vlasy trápit, tak to nechal být. Stejně teď nečekal žádnou delegaci, tak ať se děti klidně zelenají.

K oslavě zimního slunovratu sice patřily také hostiny, ale spíš šlo více o rodinné sešlosti. Thranduil tentokrát na večer pozval Elrondovu rodinu, aby se připojila k té jeho na večer a už přes den se aktivity v paláci uklidnily. Ariana, těhotná elfka sloužící v paláci, zrovna rozvěšovala jmelí. Thranduil chytil do rukou žebřík, na kterém balancovala, aby stál pevněji.
"Výsosti?" Ariana se koukla dolů, aby zjistila, kdo přidržuje vratký žebřík.
"Ten žebřík se musí zpravit." Řekl král mírně. "Pokračuj."
Thranduil trpělivě držel žebřík a na chvíli se podíval nahoru. Na Ariane těhotenství už začínalo být vidět, zrovna jako na Kaelovi. Na rozdíl od služebné, která dostávala chuť k jídlu, Kael nejedl o nic více, než když ho přešly nevolnosti. Teď se mu ale asi začínaly vracet. Thranduil v jeho blízkosti každé ráno cítil vůni neznámých bylin, linoucí se z jeho čaje. Nemusel být odborník, aby měl důvod se o Kaela bát. Měl důvod se domnívat, že to s ním bude ještě horší, než to skončí.
"Výsosti?" Oslovila ho Ariana. "Pomůžete mi se zbytkem?"
Thranduil se pousmál. Přiložit ruku k dílu byla pro něj velmi ozdravná činnost (a také oživení) a kdykoliv mohl, tak pomohl. Přikývl a vzal žebřík k dalšímu místu, kde se rozhodli zavěsit jmelí.
Garilien, když svého krále spatřil, jak drží žebřík s pokojskou, nad tím jen pokrčil rameny. "Hlavně, ať vám nespadne na korunu," pomyslel si. Thranduilova koruna, zlatá, nyní s mitrhrilovou námrazou nepůsobila nebezpečně, ale zranit by opravdu mohla. Nicméně trocha obyčejné a běžné práce nikomu neublíží, takže neřekl nic, a nepovšimnut okolo nich prošel.
Další zajímavostí byli Elrondovi synové. Zelená na jejich vlasech teď byla tmavá. Seděli u stolu společně s Elrondem, povídali si a probírali události Azerothu, hvozdu i elfí říše. O té nemluvili jinak, než jako o elfí říši a dávali si pozor, aby ani nenaznačili její jméno. Garilien je chvíli poslouchal, jak mluví o situaci v Quel'thallasu, která, jak vyslechl, je teď napnutá v kvůli nastávajícímu králi. Trochu ztišili, když začali šeptat o strachu, který vychází z vizí některých mágů, kteří už začínají tušit, že princ Kael'thas není mrtvý. Zjevně je jen otázka času, než se někdo vydá, aby to ověřil. Také o zájmech elfí říše na korunovaci nastávajícího krále, jestli ho podpořit, či ne…

Thranduil uklidil žebřík do komory a spokojeně se rozloučil a Arianou, která díky jeho pomoci měla své povinnosti dříve hotové a mohla se jít bavit se svým mužem. A já bych mohl za tím svým. Napadlo krále. Jmelí bylo rozvěšené a Thranduil od onoho Koltirova přepadení na chodbě mu nedovolil ani nejlehčí pusu na tvář. Koltira dostal (opět výměnou) službu v paláci, takže si ho král lehce našel. Stál společně s dalšími elfy u východu z paláce. Thranduil se tiše pousmál, Pak ale nasadil velmi chladnou tvář a přišel k nim.
"Ty," ukázal na Koltiru. "Půjdeš se mnou."
Koltira byl šokovaný Thranduil mu jasně vysvětlil, že když je králem, že jejich vztah, jako by nebyl. Proto nechápal, co po něm může chtít a bál se další služby. Večer ale rozhodně sloužit nechtěl. Odporovat králi ale není radno.
Thranduil si ho zavedl jen kousek, do jedné z chodeb, přesně pod velký svazek jmelí. "Nebudu tě od tvých povinností rušit dlouho." Řekl opět tím chladným hlasem.
"Co mi chcete takhle v soukromí, výsosti?"
"Co myslíš, že bych ti já mohl chtít pod jmelím?" Zeptal se Thranduil, když mu prstem přejel po hrudi.
Koltira se podíval nad sebe. Skutečně tu viselo jmelí a on už slyšel, že se pod ním elfové líbají pro štěstí a lásku. "A vida," řekl Koltira tiše. Už dlouho váhal, proč mu Thranduil odpírá tenhle kontakt, on si to prostě schovával na zimní slunovrat. Pohledem sklouzl na Thranduila, který se tak příjemně usmíval a už se chtěl líbat. Koltira ho nenechal čekat.
Thranduil se musel nadechnout, tak mu Koltira jen sjel na krk a usmál se, když si uvědomil, jak na to Thranduil reaguje celým tělem. Ucítil jeho ruce na zádech, v objetí a hlazení. Něžně ho vzal kolo ramen a s úsměvem ho zavedl k sobě. Thranduil neprotestoval, jen trochu znervózněl. Jak jinak taky. Skočil do toho rovnou po hlavě, jak se říká.
Koltira, o dost mladší, než král si toho všiml. Zavřel za nimi a tiše se mu přiklonil k uchu. "Neboj se," špitl. "Nestane se nic, co nechceš, nic, co mi řekneš, abych nedělal, slibuju."
Thranduil se postupně uklidnil a znovu si Koltiru nasměroval na rty…

Koltira byl příjemně unavený a odpočíval. Spal jen chvíli, ale Thranduil s hlavou na jeho ruce spal o poznání déle. Na tváři pokoj a přivřené oči zářily světlem hvězd. Koltira si ještě musel zvykat na to, že tihle elfové spí s očima otevřenýma, ale někteří je alespoň přivřou. On tomu ale spánek neříkal, spíše trans, nebo meditace tak přirozená, jako jeho lidem spánek. Koltira si pomyslel, že obdobně musel vypadat Kael, když ho jednou v noci šel zkontrolovat jeden z jeho strážných, který od něj utekl jako jeden z posledních. Tvrdil, že nikdy nic tak zvláštního v noci neviděl. Krvavý princ byl tehdy už tak propadlý démonům, že i pohled na něj budil strach, ale strážný vyprávěl, že v tu chvíli vypadal docela jinak, jako by v něm vyplulo to nejlepší z krvavých i nočních elfů, navíc i on měl tehdy oči přivřené a zářící hvězdami. Koltira si to nikdy neuměl představit, i když ho to zajímalo. Teď ale, když mu na dosah ležel Thranduil s pokojem a mírem ve tváři, měl najednou představu docela jasnou. Thranduil se zhluboka nadechl, ale spal dál. Koltira zavřel oči a odpočíval. Nebylo potřeba ani přemýšlet. Vnímal Thranduilovu hlavu na své ruce, i jeho klidný dech na své kůži. Ticho. Koltira se usmíval a v klidu čekal, než ucítil změnu v dechu Thranduila, naznačující, že se král lesní říše konečně vrátil ze světa snů.
Chvíli se jen vzájemně pozorovali, nebylo potřeba slov. Oba byli příjemně uvolnění a z toho se jim rozhodně nechtělo.
Koltira byl první, kdo se více pohnul, aby Thranduila pohladil po zlatých vlasech. "Musím se vrátit do služby, jinak dostanu určitě jednu navíc." Řekl tiše.
"To bys měl." Řekl Thranduil. Nechtěl ho pouštět, ale kazit si morálku mezi lidmi netoužil. "Aby tě nemuseli jít hledat.…"

Garilien už skutečně jistou chvíli hledal, ale Thranduila. Když nahlédl do komnat ke Koltirovi, který už uháněl zpátky na své místo, a nechal za sebou otevřeno, Spatřil Thranduila, který si před zrcadlem přečesával vlasy.
"Vy nemáte hřeben?" Zeptal se Garilien.
Thranduil se na něj překvapeně otočil. "Ty lozíš všude, že?"
"Bylo otevřeno." řekl Garilien."Mimochodem, máte slušné zpoždění na zasedání s radními." Řekl.
"Do háje!" vyhrkl Thranduil, odhodil hřeben a uháněl na poradu.
Garilien se za ním ohlédl, pousmál se a jeho korunu nechal viset na rohu postele, kde ostatně byla už více než hodinu. Zavřel za sebou a šel se ujistit, že Elrondovi synové nechystají nějakou neplechu.
Kdepak ti, měli volno od napětí v Azerothu, takže si vychutnávali klid plnými doušky. Garilien je našel všechny tři venku, jak po sobě hází sněhem a baví se jako malé děti. Pak si všiml, že se ze sněhu vyhrabává Elrond, na kterého nahrnuli sněhu spoustu a snažili se ho znovu do sněhu uvěznit. Musel se usmát.
Všichni tři se pak Elrondovi přestali věnovat, a po stromech odskákali rychle pryč, aby utekli hněvu Nolda. Elrond ze sebe setřepal sníh, který měl ale i pod vším oblečením.
"To chce svařák." Řekl a šel dovnitř. Garilien se nepřestával smát.

Večer už byl klid. Elrondovi synové se sušili, protože řádili na břehu řeky a samozřejmě skončili všichni tři v ní. Estel se snažil ze svých vlasů vysvobodit zamotané bodláky. Thranduil si ho stále prohlížel. Bílý elf nadával, jak nemohl z vlasů vylovit ostnatou kouli. Nakonec mu musel pomoct Elrohir. Kael už tu byl a Legolas teď přišel a s Koltirou nesli pití.
"Bezva," řekl nadšeně Elrond a vzal si víno.
Pití se rozdalo a všichni chvíli odpočívali, než se Estel zbavil svých rostlinných nájemníků ve vlasech.
"Doufám, že jsi nedostal moc vynadáno," řekl Thranduil ke Koltirovi. "To já musel nějak své zpoždění vysvětlit dvanácti radním."
"To je mi povědomé," podotkl Elrond.
"Já z toho vyvázl jen tím, že jsem musel ve službě zůstat o pár hodin déle." Připustil Koltira. "Ale mě to stálo za to."
Elrohir pozvedl obočí.
"Že jste nás nepozvali," řekl Estel, ale smál se.
"Eladane, ty moc nemluvíš." Oslovil ho mírně Legolas. Elf mu připadal skutečně zamlklý.
Oba jeho bráchové ztichli. Elrond také.
"Víte, přátelé," řekl Eladan tiše. "Já to nechtěl, já…"
"Ty se přece nemusíš za nic omlouvat," řekl mírně Estel a dal mu ruku na rameno. "Nebyla to tvá chyba ale toho zrádce."
"Už ho máme z krku." Řekl Elrohir. "Nemusíš se trápit."
"Co se stalo?" Zeptal se Legolas.
Elrond se opřel do křesla. "Víte přátelé, myslím, že bych vám to mohl říct. Jsme stále rodina a i Kaelovi poměrně věřím." Napil se vína. "Alespoň, dokud mu důvěřují takoví, jako král Thranduil."
Thranduil na sobě nedal nic znát, ale udělalo na něj dojem, že mu Elrond tak věří.
"V naší říši se stalo neštěstí. Zrádce se vynořil mezi našimi lidmi a předal informace služebníkům plamenné legie. Ti pak zajali Eladana a na mučidlech z něj dostali, co bylo potřeba vědět. Museli jsme přestát silnou invazi plamenné legie." Elrond se odmlčel. "Byl to tuhý boj, celé měsíce obléhali naše pevnosti. Díky Vallar, že jsme se stali za ta staletí tak silnými. Nedostali nás, ale každá ztráta je pro elfy těžká. Nakonec jsme je porazili a zahnali. Eladana jsme našli ve strašlivém stavu v kobkách Silvermoonu."
"Kdeže?!" Vystartoval šokovaně Kael. "Ne, to si vymýšlíš! Lorthemar by něco takového… nemůže přece…"
"Lorthemar v tom prsty opravdu neměl." Řekl Elrond. "Dobře, že jsi pochopil jeho dobré srdce a dosadil ho na pozici, kde byl opravdu potřeba. To on vypátral všechny zrádce a zlikvidoval je. A když pak prohledal kobky pod palácem Silvermoonu, našel tam více, než jen Eladana. Ani ostatním se nevedlo moc dobře. Rána je ale příliš čerstvá, Lorthemar všechny našel dva měsíce zpátky."
Eladan přikývl a bylo chvíli ticho.
"Už tady bylo dost šerého a smutného." Řekl najednou Elrohir. "Pane jeskyně, máš vše připravené?"
Estel se usmál. "Jistě, záleží jen na tom, kdo všechno bude hrát."
Eladan se pousmál. "Ne, že na mne zapomenete."
"Pán jeskyně?" Zeptal se Kael. "Vy hrajete dračí doupě?"
Trio se usmálo. "Znáš to, kdo nehrál dračák, nebyl v Dalaránu dostatečně dlouho."
"Když mi vysvětlíte, jak hrajete, už mě ze hry nedostanete." Usmál se Kael.
"Legolasi, nechceš taky hrát?"
"Kdepak." Namítl Legolas. Já se budu dívat na Kaela.
"Co je to vlastně za hru?" Zeptal se Thranduil, ve kterém vřela zvědavost.
"Dračí doupě, hra na dobrodružství. Nezdá se mi, že by zrovna vám, výsosti, scházelo."
"Bezpečné dobrodružství je i tady nedostatkovým zbožím." Řekl Thranduil, bylo vidět, že má herní náladu.
Estel vzal do rukou desky a usmál se. "Tak dobře, musím tedy říct pravidla hry a musíme jednoduše, protože tu máme nováčky…"

Legolas radil Kaelovi, Koltira králi, Elrond se díval do desek pánovi jeskyně Estelovi a sledoval, jak vede hru. Estel vytvořil hru v prostředí hlubokých dolů v horách a rozhodně bylo zajímavé sledovat hru. Thranduil měl štěstí nováčka a jako trpaslík už získal docela hezké jmění, Kael, tentokrát jako člověk byl zarostlý po kouzle srstí a už podruhé uvízl v pasti. Eladanovi se dařilo alespoň pro teď ještě dobře.
Garilien vešel a zjistil, že všichni sedí na zemi a baví se hrou. "Vida, tohle vypadá na skutečnou pohodu domova."
Estel hodil kostkou. "Až na to, že právě výsosti jste se propadl. Nevíte, kde jste a nic nevidíte. Ale slyšíte okolo sebe šustění kostí. Čekám."
Thranduil zaváhal. "Jsem ve střehu a připravený k boji, ale snažím se být co nejtišeji."
"Ten tě zabije," řekl Elrohir.
Estel podal králi kostku. "Tak ať spoluhráč nenadává, ať Thranduil rozhodne sám. Tři až šest a vyhne se boji."
Thranduil hodil pět.
"Klikař," řekl závistivě Elrohir…

Až v hluboké noci hra skončila a všichni šli spát. Legolasovi se ale nijak extra nechtělo, Eladana hodně litoval. Nechal Kaela spát a vydal se projít po paláci. Když došel ke vchodu, zjistil, že je pootevřeno. Prošel branou a venku našel Eladana.
"Nemůžeš spát?"
"Víš já…" povzdechl si Eladan. "Nemůžu na to přestat myslet."
Legolas cítil vzrůstající soucit a nutkání. Něco, co mohl udělat. "Eladane, příteli," řekl tiše a tak klidně, že jeho hlas Eladana uklidnil. "Každá noční můra končí a světlo rána ji zažene." Tiše k němu došel. "Tak dlouho jsme přátelé." Pak Eladana obejmul.
Eladan zavřel oči, zahalený pocitem bezpečí jako teplou dekou. Pousmál se a objetí Legolasovi vrátil. "Tys byl vždycky naší nadějí, bráško." Špitl. "Bez tebe by žádná naděje nebyla, ani pro nás, ani pro lesní elfy, ani pro Kaela. Vrátil jsi život nadějím, které už umíraly."
"Já si nevzpomínám, bráško." Špitl Legolas, kterému se točila hlava, i když si nebyl jistý proč. "Nevzpomínám si."
"Já vím." Špitl Eladan. "Ani nevíš, jak nám chybíš."
"Kdy to skončí?"
Eladan zavřel oči. "Já… nevím."
Chvíli oba mlčeli. Pak se Legolas z objetí vymanil. "Jsi unavený."
Eladan přikývl. "Ano, půjdu si lehnout."
"Vy dva byste se neměli toulat po nocích." V hale stál elf. Černovlasý noldo, který žil ve hvozdě.
"A ty tu děláš co?" Zeptal se neklidný Legolas.
"Nic, jen jsem chtěl zjistit, kdo větrá." Řekl elf a přišel k nim blíže. "A kdo si říká o malér."
"Neděláme tu nic, co by tě mělo zajímat."
"A že se tu objímáte, jak se to asi bude líbit tomu zkrvavenému zvířeti? A co králi?"
"Jakže jsi ho to nazval?" Zamračil se princ Legolas.
"Nenech se vyprovokovat," řekl mu Eladan. "Určitě se jen přiopil."
"Naneštěstí pro vás, ne." Odpověděl mu elf. "Za jak dlouho myslíte, že Kael zemře? Večer vypil jed."
Legolas zbledl, ale Eladan ho chytil. "Nevěř mu." Legolas se mu ale vyvlékl a rozběhl se. Elf vytáhl meč a švihl. Legolas vykřikl více překvapením, téměř to nebolelo.
To už se na něj vrhl Eladan a s dýkou se ho snažil odehnat od Legolase. "Uteč!" křikl na něj.
Legolas se ale nedokázal zvednout. Pohyboval se jen rukama, zatímco slyšel řinčení kovu. Jeho hlasité zavolání ale vůbec nepřivolalo stráže. Těch v noci byl v paláci jen velmi málo a neslyšely ho. Elf je totiž odlákal.
Eladan vyjekl, když mu čepel zajela do ruky a on upustil dýku. Elf do něj kopl a tak ho poslal pár metrů od sebe. Znovu se otočil k Legolasovi. "Na tohle jsem se těšil." Napřáhl se…


----------------------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama