Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 10. kapitola

22. května 2013 v 16:29 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Kael a Legolas došli ke králi mlčky. Thranduil už byl vzhůru, těžko říct, jak dlouho.
"Ada," řekl Legolas potěšeně a šel rychle k němu.
"Legolasi," oslovil ho král slabým hlasem. "Tak rád tě vidím."
Kael poznal, že už se jeho stav zlepšuje. "Doufám, že máte hlad," řekl mírně. "Protože pokud ne, tak to zblajznu sám."

Král se na něj podíval a zjistil, že se Kael usmívá. "A pokud toho nebude dost, tak zblajznu já tebe." Odpověděl a taky se usmál.
"Legolasi, pomůžeš mi ho usadit?" Zeptal se Kael.
Legolas přikývl a pomohl svému otci králi usadit se. Stačili na to i bez Kaela.
Thranduil ucítil vůni vývaru a jeho hlad se ozval ještě více. Kael'thase by samozřejmě nesnědl. Napadlo ho, že při tomhle vzhledu by nad ním ohrnuli nos i skřeti.
"Můžu?"
Legolas převzal od Kaela misku a pomohl králi najíst se, protože Thranduil byl rád, že se udržel v jedné pozici, síly se mu vracely pomalu a i on pochyboval, že by něco udržel v ruce. Kael byl stále nablízku a sledoval, jak si Legolas vede, ale jeho pomoc nakonec nebyla potřeba.
"Už vypadáte lépe," konstatoval.
"Anarin mi přinesl pořádnou medicínu. Bylo to odporný, ale úžasně se mi ulevilo. Jen se z toho pořádně potím."
"To je dobře, zbavíš se tak toho jedu." Řekl Legolas a odložil prázdnou misku. "Potřebuješ převléct a postel taky."
"Dojdu pro povlečení." Řekl Kael a odešel.
"Legolasi, nevíš, o čem byla ta hádka?"
"Jaká?"
"Kaela s tím druhým elfem, Lor'themarem, aspoň myslím. Pořádně na sebe křičeli. Až sem je bylo slyšet. Navíc mi o tom přišel říct strážný, než jste přišli vy."
"Ne, nevím." Řekl Legolas. "Mě to taky neřekl, ale byl z toho asi dost rozházený, ještě v té hádce pokračoval sám, když jsem ho našel."
"Doufám, že se navzájem nepozabíjí, protože se mi nechce to řešit, musel bych je oba na pár dní zavřít a možná na celý zbytek zimy."
"Já si myslím, že se od teď budou navzájem ignorovat." Řekl Legolas.
Kael otevřel dveře a vešel dovnitř. "Chceš převléct postel, nebo krále?"
Legolas se pousmál. "Adu snad zvládnu…"


"Špatný den?"
Lor'themara zarazilo, že na něj Legolas promluvil jeho vlastní řečí. "Eladan říkal, že si nepamatuješ na Quel'thallas."
Legolas si povzdechl. "Paměť se mi postupně vrací, ještě kus chybí, ale už si na svůj pobyt mezi vámi pamatuji." Na tváři se vyrýsoval úsměv. "A taky jak jsem sloužil u Farstriderů."
"Tak na to si nevzpomínám zase já!"
"Měl jsem magické přestrojení, takže jsem vypadal, jako bych byl narozen u vás. Ale vycházel jsem pod jménem Tolmer."
"Tak to už si pamatuju." Lor'themar si na Tolmera pamatoval. Zvláště dobré elfy si zapamatoval a tenhle byl dobrý střelec a s přesností se s ním mohl jen málokdo měřit.
"O čem byla ta hádka s Kaelem?"
Lor'themar si povzdechl. "Vyhledal jsem ho, protože potřebuji pomoc. Vedu odboj proti našemu králi, snažím se nastolit znovu pořádek a dát našim lidem svobodu. Princ Kael… vypadá to, že už s námi nemá žádnou vazbu. Chtěl jsem ho přesvědčit, ale začali jsme na sebe řvát. Možná jsem sem vůbec neměl cestovat, ztrácím drahocenný čas, kterého se mi nedostává. Bojím se… že čekat tady, než bude možný přechod přes hory je zdržení, za které draze zaplatím, když se navíc vrátím s prázdnou."
"Musíš se vracet přes hory? Vaši lidé snad ovládají portálovou magii…"
"To sice ano, ale na vytvoření portálu je potřeba energie, kterou jsme brávali ze Sluneční studny, svou jsme si vždy šetřili. Po zničení studny jsme se museli omezit na případy, kdy bylo přenosu portálem, nebo přenosem z místa na místo, jen opravdu nutně potřeba."
"Teď to asi potřeba je, jak tě tak slyším."
"Nemám dost energie. Navíc, jediné místo, kde bezpečně dokážu portál vytvořit je na druhé straně hor, kudy jsem přišel sem." Připustil Lor'themar. "Když jsem cestoval sem, musel jsem se svou magií a uměním postavit skřetům, medvědům, trollovi, pavoukům a vymknuté noze."
"To zní jako zajímavá cesta."
"Jak v čem, když jsem ji zakončil zapíchnutím elfa, který se snažil prince utopit." Lor si oddechl, aby se uvolnil. "Potřebuju ještě promluvit k vašemu králi, možná bys mi mohl pomoct jako tlumočník. Nepochybuju, že by to princ Kael'thas zvládl taky, ale u toho jsem si to dokonale zkazil."
"To nebude problém."
Legolas vstal, ale ucítil, jak ho chytila hraničářova silná ruka. "Jmenuješ se Legolas, že jo?"
"Jo." Znělo to jako otázka.
"Řekni mi pravdu. Proč ti na princi tolik záleželo?"
Legolas chvíli mlčel. "Já ani nevím, proč mi na něm tak záleží teď. Možná je to tím, že se stal součástí mně samotného."
"Už tehdy tě miloval?"
"Domnívám se, že ano, ale vzpomínky mám zamlžené. Bude ještě trvat, než se rozvzpomenu. Někdy to vyplouvá, jako bych to znova prožíval, jindy se vynoří dlouhý úsek najednou. A někdy se neobjevuje nic víc než mlhavý pocit a trvá dlouho, než se vyjasní do celého obrazu. A vzpomínky na Kaela se vynořují snad nejhůře ze všech."
Lor'themar to přešel mlčením. I pro něj bylo neznámým tajemstvím, co se dělo mezi Kael'thasem a Legolasem u Sluneční studny. Pustil ho a Legolas odešel. Hraničář se vrátil k jídlu. "Miluje tě," špitl k princi, byť tu nebyl, "on tě opravdu miluje. Máš velké štěstí."


Thranduil se probudil, jako na potvoru uprostřed noci. Rozhodl se vylézt z postele. Ne protože by se bál o království nebo své bezpečí. Měl hlad. Sotva se ale odkryl, ucítil, jak je propocený a nepochyboval, že má mastnou hlavu. Opatrně se usadil a vstal. Zavrávoral. Naštěstí zeď mu poskytla oporu, než své zlenivělé tělo trochu procvičil. Přešel do koupelny a dopřál si sprchu. Studená voda byla pro jeho tělo šokem a on dostal závrať, jako kdyby náhle vykoukl z vrcholu železného pasu. Zachytil se držáku na mýdlo, ale cítil, že se neudrží, takže se usadil na zem, s hlavou opřenou o zeď. Voda na něj volně padala jemným vodopádem a stékala mu po zádech, zatímco se zavřenýma očima čekal, až ho závrať opustí. Chvíli to trvalo, ale nakonec závrať ustoupila a král se opět postavil a rychle se umyl. Usušil se a s ručníkem přes ramena na sebe hodil pyžamo a přes to župan.
Zachytil svůj pohled v zrcadle a hned se musel podívat znova. Uvědomil si, že zhubnul a že to je v jeho tváři vidět. Otrava ho zbavovala chuti k jídlu a jemu bude chvíli trvat, než ztracenou váhu zase nabere. Vrhl na krále v zrcadle udivený pohled a pak se vydal za jídlem.
V kuchyni se vyznal, ostatně, nebylo to poprvé, co sem přišel v noci. Poznal, co bylo připravené na ráno. Po tom nešel. Kuchaři vždy nechávali v kuchyni zbytky jídel, které vždy v noci dojídaly stráže nebo kdokoliv, kdo dostal v noci hlad. Jen velmi vzácně něco zůstalo do dalšího rána.
Thranduil zjistil, že si tu někdo ohříval guláš, který byl ještě vlažný. Pousmál se a nabral si. Zůstal sedět v kuchyni a spokojeně se nasytil. Pak po sobě rychle umyl nádobí, protože to bylo pravidlo, které si personál kuchyně na králi vynutil. Thranduil na to po krátké době přistoupil a každý noční jedlík musel od té doby po sobě uklidit, jinak další den umýval vše. Tak to viselo psáno na stěně kuchyně a tak se taky dělo, ze začátku více, ale po čase téměř nikdy.
"Co je v nabídce?"
Thranduil se otočil na Gariliena. Tomu elfovi neuniklo nic, Garilien byl taky jediný podezřívavý vůči elfovi, který se vydával za Iliona. Garilien stále kulhal, protože chtěl elfa zastavit, když ho načapal, jak si sám se sebou povídá o smrti krále. Zaplatil za to několika zraněními. Kde ale skončil Ilion, to se stále nezjistilo.
"Guláš." Odpověděl král a uklidil talíř. "Ale asi si ho budeš muset ohřát."
"Nemám chuť." Garilien byl častým nočním návštěvníkem kuchyně, byl to nespavec. "Je na mě málo ostrý."
Thranduil se usmál.
"Jsem rád, že je vám už lépe."
"To já taky, ale Kaelův stav se nelepší."
"Zašel za Anarinem?"
"I kdyby za ním šel, Anarin není příliš přes magii, to uměl Talí a ten ho tohle nenaučil. Nemohl vědět, že to tu budeme jednou opět potřebovat." Thranduil si povzdechl. "Byla jiná doba."
"V tom případě bychom se měli přizpůsobit." Navrhl Garilien. "Když les potemněl, přizpůsobili jsme se. Opustili jsme stromy a s pomocí trpaslíků vybudovali tento podzemní palác, což nám mnohdy pomohlo. Pokud ve světě ožívá magie a v nás také dřímá…"
"Cos to řekl?"
"Že v nás dřímá magie. A vy znáte více, než přiznáváte ostatním." Garilien věděl, že mu to vyklouzlo, ale už nebylo zbytí. Tak teda natvrdo. "Proč tomu neučíte ostatní?"
Thranduil se na něj zamračil. Garilien možná byl slídič, ale čestný a nikdy tajemství nevyzradil nikomu, kdo by ho zneužil. "Protože jsem to slíbil tátovi." Přiznal se. "I on vládl touhle mocí a znal hodně a hodně mě naučil, ale nikdy neučil Doriflena, vycítil jeho zlé srdce a nehodlal mu do rukou dát takovou moc. Přinutil mě odpřísáhnout mu, že se to umění nikdy nedostane k Doriflenovi, nebo k nepříteli. A protože Doriflen měl své spřízněnce, vždy jsem považoval za nejlepší tajit pravdu přede všemi."
"Doriflen je mrtvý."
"To mu nezabránilo napadnout mou říši a zabít desítky elfů démony a nemrtvými." Thranduil si povzdechl. "Ne, Gariliene. Nemůžu. Pro mě je každé riziko velké a tohle je příliš velké."
Garilien si povzdechl. "Ale vždyť byste nemusel to hned učit všechny, můžete si vybrat pár…"
"Gariliene, čemu na slově ne nerozumíš?" Král tentokrát mluvil tvrdým a přísným hlasem. "Už o tom nikdy nebudeme mluvit, jasné?"
Garilien se zatvářil zklamaně. "Můžu ale ještě jednu otázku?"
Král se zamračil. "Tak dobře."
"Řekl jste o tom někdy Legolasovi?"
Thranduila otázka překvapila. Znova si povzdechl. "Gariliene, mám Legolase opravdu rád a obvykle před ním nemám žádná tajemství, ale on tajemství málokdy udržel. Chtěl jsem mu to říct, čas od času mě to napadlo, ale opatrnost mi to nikdy nedovolila."
"Teď už o tom nebudu mluvit, slibuju."
"Dobře." Král se vydal zpět do své postele, ale ve dveřích se zastavil a ohlédl. "Měls pravdu, dřímá v nás všech. Jen ještě není správný čas."
Garilien na něj pohlédl překvapeně.
"Dobrou noc." S tím král odešel.

Došel až k sobě a už si chtěl lehnout do postele, když uslyšel výkřik. Na spánek hned zapomněl a rychle se vydal zjistit, co se stalo.
Výkřik samozřejmě probral všechny, spící, či ne. Thranduil šel zhruba správným směrem, naproti mu šel jeden z jeho strážných.
"Výsosti, tohle byste měl vidět."
Král šel za ním a šli do Ilionova příbytku, který v paláci měl. Thranduil si zakryl nos, sotva se přiblížili. Uvnitř byly dvě stráže a služebná, která tu uklízela. Chvěla se a všichni byli otřesení a všichni si kryli nosy. Místnost smrděla rozkladem. Strážný ukázal na velkou truhlu a Thranduil nahlédl.
Z toho pohledu se mu sice ještě zvracet nechtělo, ale žaludek mu z toho zaprotestoval. I s ním otřáslo, co viděl. "Zavolejte Anarina." Řekl ke strážím a podíval se znovu.
Zabalený v látce, která zřejmě zadržovala puch, nyní rozhrnuté, tam ležel Ilion, mrtvý a už zřejmě dlouhou dobu. Thranduil vyšel ven z místnosti, to už se tam hnali další zvědavci. "Rozejděte se, není tu nic, co byste museli nutně vidět!" řekl přísně král.
"Co se stalo?" Zeptal se Legolas.
"Našel se Ilion." Řekl král. "Mrtvý."
Lor'themar se zeptal Legolase, protože byl taky zvědavý a Legolas mu králova slova přeložil.
"Teď všichni zmizte, nemusíte to vidět." Řekl znova Thranduil a elfové se rozešli.
Král si chránil tvář, ale pomalu puchu přivykal. Vyhlížel Anarina.
Ten po chvíli došel se stráží, která pro něj šla. "Co se děje?"
"Našli jsme Iliona, jak cítíš. Můžeš odhadnout, jak dlouho už je mrtvý?"
Anarin vešel a podíval se do truhly. "U všech Vallar," vypadlo z něj. "Alespoň dva měsíce."
"Zavřete tu truhlu a vyneste ven. Pohřběte ho." Přikázal král.
"To abychom vzali krumpáče," řekl jeden ze strážných. "Půda je zmrzlá."
"Jdu sehnat pracovníky." Řekl další a zmizel.
Thranduil se ještě jednou podíval na truhlu, dovnitř už se dívat nechtěl. Mrzelo ho, že svému poddanému už nemohl pomoci, že ho nezachránil. "Zítra se s ním rozloučíme. Vyvětrejte to tady." Řekl nahlas a odešel, aby se provětral. Na postel už neměl ani pomyšlení. Místo toho hned po pár metrech rozehnal druhou vlnu zvědavců.
Palácem se postupně zase rozléval noční klid. Thranduil v klidu procházel různé chodby paláce, kam ho zrovna nohy nesly. Samotná chůze byla uklidňující. Procházel opět místností, kde má trůn, když zjistil, že už tam někdo stojí. Lor'themar si prohlížel výzdobu místnosti a zjevně byl uchvácený malbou na zdi. Ten pohled Thranduila zaujal.
Hraničář si jeho pohled náhle uvědomil a otočil se na něj. Trochu zmateně, jestli neudělal něco špatně. Thranduil k němu šel blíže a podíval se také na malbu. Byla stará, kresba původního paláce temného hvozdu, vybudovaného ve větvích stromů, které umřely, když les ztemněl a elfové tomu nedokázali zabránit. Oropherův palác. Thranduil se při pohledu na obraz zasnil a na chvíli se ztratil v jedné ze svých starých vzpomínek, kdy byl sám ještě chlapcem a pobíhal po chodbách té úchvatné stavby.
Ze vzpomínky ho vytrhlo Lor'themarovo zívnutí.
Král se na něj se zájmem podíval. Koltira mluvil perfektně sindarsky, nebylo potřeba aby Thranduil znal jeho jazyk. Teď by se mu ale velmi hodil. Lor'themar vypadal, že uvažuje nad něčím velmi obdobným. Také ho sledoval, opatrně a s respektem. Oba byli zticha. Thranduil si zívl do dlaně.
Lor'themar něco řekl. Mírně, ale určitě jemu. Thranduil to poznal, trochu gramatiky znal, aby to pochopil, více ale nezachytil. "Jestli mi říkáš, abych šel spát, tak souhlasím." Odpověděl stejně mírně a zamířil ke dveřím. Po pár krocích se sestavil. "Ještě…" Lor'themar se na něj otočil. "Děkuji ti."
Z nějakého důvodu měl král pocit, že tomuhle hraničář rozuměl, protože po krátké chvíli přikývl. Možná už tu nějaké to slovo pochytil. Thranduil ho pozdravil kývnutím hlavy a šel spát.
Už se na postel těšil. Spokojeně se uvelebil v peřinách a poslední, co ho ještě napadlo, bylo, že by se měl zase podívat do Balrogovy řiti, jestli tam ještě najde toho draka…


-----------------------------------------
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Stray Neki Stray Neki | 22. května 2013 v 22:11 | Reagovat

Úžasný... jsem zvědavá jak to půjde dál a taky co se stalo u té studny... jestli si Legolas vzpomene... a taky jak to bude dál s králem... a Lor'themarem... prostě celkově co bude dál! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama