Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 5. kapitola

6. května 2013 v 14:44 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
"Už zase…" Thranduil si povzdechl, ale musel zavřít dalšího kapsáře z lidské delegace. Vyslechl si omluvu jejich vůdce, ale zloděje propustit nehodlal. Řekl, že delegace všechny zloděje dostane zpátky až mimo hranice jeho říše a když to vůdce lidí nechtěl přijmout, Thranduil vstal a tentokrát i jeho klidný hlas ochladil atmosféru v místnosti pod bod mrazu. Žádná další námitka už nebyla.

Kael to sledoval ohromený tím, jak strašlivý umí Thranduil být. "Legolasi, to bolí," řekl, protože se ho jeho miláček držel velmi pevně, jakoby mohl náhle zmizet. Stisk se trochu uvolnil. Kael zůstal tiše, i když král pokračoval a jasně vůdci lidí vysvětloval, co od něj očekává na půdě svého paláce.
Sám se lehce otřásl. Jeho duch byl mocný, ale zvětšená rána o sobě začala dávat vědět. Kael ráno zjistil, že ztrácí vlasy a jeho hlad po magii byl opět silnější. I teď se lehce chvěl. Nejen vyčerpáním. Kael se bál. Věděl, kam to vede…Stává se z něj zlomený.
Ti ubozí elfové, které zničení studny a hlad proměnily ve zlomené, byli šílení a nebezpeční, nic než hlad po magii neznali. I sycení energií démonů už nikdy nemohli svůj hlad nasytit. Nehledě na to, jak to změnilo jejich vzhled. O žádné možnosti léčby Kael nevěděl. A ti, které to nezlomilo, ale svůj hlad neunesli, tak umřeli. I všichni zlomení nakonec umřeli na svůj hlad po magii.
Neměl sílu to říct Legolasovi, zatím ne. Stejně to na něm brzy začne být vidět. Al'are, to ne, nedělej mi to.
"Kaeli? Je ti něco?"
Legolas se na něj díval, asi vnímal, jak se chvěje. "To nic. Lassi." Řekl Kael. O přesvědčivosti ale nebyla řeč.

Večer už byl klid. Thranduil rozdával rozkazy strážím, které měly noční směnu. Lidé už ho otravovali příliš, takže jim zakázal přístup do některých částí paláce. Tehdy se taky ukázal Legolas.
"Chtěl jsi mě vidět?"
"Počkej chviličku," řekl Thranduil a dokončil svou řeč ke strážím. Elfové se rozešli. "Tahle návštěva si zaslouží oplátku, byť je nikdy asi nenaučíme, jak se tady chovat…" Pak se ale zadrhl a chytil se za břicho, měl bolesti.
"Ada? Jsi v pořádku?" Zeptal se Legolas s obavami.
"To je dobrý, lístečku. Hádám, že jsem se jen příliš naštval z těch lidí. Vyspím se z toho."
"Opravdu tě už někdy bolelo břicho kvůli vzteku?"
"Ne," připustil Thranduil a usadil se ke stolu. "Ale snad to nebude nic vážného." V klidu se nadechl. "Potřebuju, aby ses vydal jako představitel našeho království do Rohanu. Blíží se sklizeň a doba největšího obchodování, musím to tu řídit."
"Kdo pojede se mnou?"
"Anarin se přihlásil a s ním pár dalších. Taky s tebou pošlu dostatek stráží." Řekl král. "Ale Rohan je dobré místo, jakmile začneš o koních, jsi pro ně bratr."
Legolas se pousmál, ale jeho smích zmizel, když se králova tvář zkřivila bolestí. "Řeknu Kael'thasovi, aby tu na tebe dával pozor."
"To nemusíš dě…"
"Mluvím vážně. Budu raději, když tu bude s tebou, když ti není dobře."
Thranduil se usmál. "Tak dobře."
"Kdy vyrážíme?"
"Kdy princ stanoví, ale radím to co nejdříve." Odpověděl Thranduil.
"V tom případě mě omluv, mám práci."
Legolas se usmál a odešel nahánět elfy…


"Konečně," řekl Kael'thas, když byli lidé pryč a královy stráže odváděly za hranice říše vězně. Sám doufal, že se králi udělá lépe, jakmile budou pryč. Jemu samotnému se lépe nedělalo. Byl v jednom kuse zesláblý a neklidný a odjezd Legolase týden zpátky tomu taky nepomáhal. Ale skutečnou starost měl o krále. Thranduil skutečně působil nemocně. Anarinův pomocník se snažil zjistit, co mu je, vypadalo to prý na problém s trávením.
Kael nabídl králi oporu a společně se vydali do královských komnat.
"Jsem rád, že tu jsi, Kaeli," řekl král najednou. "Bez tebe bych to měl o dost těžší."
"Zvládl byste to," řekl Kael. Přesto ho těšilo, že je užitečný.
Vešli do komnaty a Thranduil se usadil do židle. "Proč mi nemůže dát něco, co by mi zabralo okamžitě?" Zabořil tvář do dlaní.
"Dostanete se z toho." Řekl Kael a taky se usadil.
Thranduil si ho prohlédl. "Něco tě trápí." Kael mlčel. "No?"
Já… já umírám." Kael zvedl tvář a podíval se na překvapeného krále. "Uniká ze mě magická energie. Více, než dokážu unést. Za čas mě to zničí."
Thranduil se tomu divil. "Tobě se to nepodařilo vyléčit?"
"Mám ve svém energetickém těle zranění po odtržení od sluneční studny, na které nikdo z mých lidí nezná léčbu. A ten útok mi tu ránu značně zvětšil, více, než je v mých silách přestát. Zatím to jde pomalu, ale může se stát, že se to zrychlí. Můžu se stát zlomeným a změnit se k nepoznání. Už teď mi to zatmívá mysl."
"Nechováš se nijak nebezpečně."
"Mám nad tím kontrolu. Prozatím." Řekl Kael. "Ale bojím se každého dalšího dne."
"Dostaneš se z toho."
Kael se podíval králi do očí. Opravdu se ho snažil povzbudit. Měl v očích naději, ale pro Kaela, jako by byla na hony vzdálená. Sklopil hlavu a mlčel.
Ticho přerušil příchod Gariliena. "Výsosti?"
"Co chceš? Rušíš nám chvilku sebelítosti."
Garilien se zadrhl, zatímco se na něj král pousmál. "Jde o Iliona."
Thranduil, když zaslechl jméno Anarinova pomocníka a poměrně taky dobrého léčitele se zamračil. "Taky bych si postěžoval, kdyby tu byl Anarin… O co jde?"
"Nechová se jako normálně," řekl Garilien.
"To může být tím, že tu není Anarin," namítl Kael.
"To sotva," odvětil Garilien a podal králi čaj, který sebou přinesl.
Thranduil pokrčil rameny. "A co s tím mám podle tebe dělat?"
"Já osobně bych si na něj dával pozor." Odpověděl Garilien.
Kael se zamyslel. "Čeho konkrétně sis všiml?"
"Přestal se bavit se svými přáteli, ale Ilion se nikdy s nikým nehádá."
"Dost. Oba mu hned dáte pokoj, to je rozkaz." Řekl Thranduil. "Chováte se paranoidně."
"Pokud ano, pak je to ta nejlepší možnost." Odpověděl Kael. "Ale vy se taky nechováte jako normálně."
"Něco jsem řekl."
"Jistě, výsosti." Řekl Garilien, hodil očkem po Kaelovi a odešel.
"Pokusím se." Dodal Kael…

"Není ti to blbý, jednat proti přímému rozkazu krále?" Zeptal se Kael opatrně, když se později tajně sešel s Garilienem.
"Ne, když to je pro dobro jeho i nás všech, Kaeli." Odpověděl Garilien. "Dělám to, co považuji za správné."
"Říkal jsi, že změnil chování vůči přátelům, to je vše?"
"Zatím ano," připustil Garilien. "Nemůžeme ho sledovat, cokoliv neobvyklého by králi neuniklo, ale když budeme obezřetní, nic nezkazíme."
"Takže říkáš, že máme jen pozorovat?"
"Nemůžeme jednat bez jistoty, protože jinak nebudeme mít, jak obhájit své činy, pokud nebude jasné, proč je děláme." Tiše si povzdechl. "Říkej si, co chceš, ale král s trávením potíže nemá, leda bych se vážně hodně spletl. Podle mě se ho někdo snaží zabít stejně jako tebe."
"Ale proč by to někdo dělal?"
"To zatím nevím," Garilien si mnul bradu, jak přemýšlel. "Otázkou je, jestli útok na tebe a králův stav mají souvislost, nebo ne." Cuknul hlavou a vše pro teď odložil. "Teď na to nepřijdeme. Ale zůstaň králi na blízku a sleduj ho."
"To hodlám, jen nevím, co mám hledat."
"Cokoliv, co není v pořádku." Řekl Garilien. "Teď mě omluv, musím jít. Sejdeme se znovu, až něco najdeme."
"Rozumím…"


"Princi?"
Legolas se otřásl úlekem, když mu Anarin šáhl na rameno. Uklidnil svého koně a znovu se ujistil o tom, kde je.
"Je všechno v pořádku?"
"Jo je, jenom… mám trochu divný pocit. Ani nevím z čeho." Odpověděl Legolas. Rozhlédl se "Teď tudy?"
"Správně," odpověděl Anarin.
"Už jsem tudy putoval… s Aragornem." Chvíli se odmlčel. "Co se s ním stalo?"
"Je už dávno mrtvý." Odpověděl Anarin.
Legolas mlčel, ve tváři smutek.
Anarin odhadoval, že by chtěl říct něco jako Škoda, že tenhle byl smrtelný, nebo škoda, že už spolu nic nezažijeme… "Já lidem teda moc nerozumím, princi," řekl Anarin. "Ale co znám, tak jsou snad ještě rozmanitější než elfové a mění se stejně rychle jako listí na stromně. Někdy i mnohem rychleji, dokážou to během úderu srdce."
"Elfové ne?" Zaváhal Legolas.
Anarin pokrčil rameny. "Na to jsem moc elf, abych to dokázal posoudit," řekl. "Možná, že ano, jen to nedají hned vědět. Možná…"

V jednom měl Thranduil nakonec pravdu: Rohan bylo příjemné místo. Elfové se bavili různými slovními hrami, zatímco putovali mnoha loukami. Legolas si s povzdechem uvědomil jedno - do Edorasu ještě bude dlouhá cesta. Ohlédl se směrem, kterým ležel temný hvozd. Měl neskonalou chuť se otočit a hnát koně domů.
"Princi, ještě jsem neviděl, abyste se za domovem díval tak brzy po výjezdu." Řekl jeden ze strážných.
"Vážně?" Zeptal se Legolas překvapeně.
"Je to tak. Navíc nám nic nehrozí."
Legolas si povzdechl. "Tak proč mám pocit, že ano?"


-------------------------------------------------------
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | 6. května 2013 v 18:36 | Reagovat

Další kapitolu prosím ... tenhle příběh je ten nejlepší co jsem kdy četla :D

2 Stray Neki Stray Neki | 6. května 2013 v 18:42 | Reagovat

Dokonalé... dál... dál... dál!!!!

Mne neskutečně mučí to čekání!!! Chci vědět co se stane! Další další další!

3 Emily Emily | 6. května 2013 v 19:33 | Reagovat

[2]: Souhlasím s tebou ... mě hlavně zajímá jestli se Legolasovi úplně vrátí paměť.

4 Emily Emily | 6. května 2013 v 21:11 | Reagovat

Prosím at necekam na dalsi kapitolu tak dlouho jako na tuhle

5 Morell Morell | Web | 7. května 2013 v 11:41 | Reagovat

Nemůžu zveřejňovat rychleji, než píšu. :-D
Zveřejňuji, jak to jde a jak ám čas. Nebojte se, nepřijdete zkrátka, ještě vás toho hodně čeká!

6 Cassie Cassie | 7. května 2013 v 22:16 | Reagovat

četla jsem to několikrát a tak nějak nechápu proč Kael umírá

7 my-smile-blog my-smile-blog | Web | 8. května 2013 v 16:28 | Reagovat

Wow, lepší příběh jsem na žádném blogu snad nečetla, je to dokonalé! :O Přečtu snad všechny kapitoly, je to fakt boží :) Často na nějakém blogu povídku vůbec nepřečtu, ale tady naopak, moc se těším na další kapitolu, vím, že to nebude brzo, musí to dát hodně práce, než napíšeš něco tak úžasného, ale už se moooooc těším!! :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama