Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 8. kapitola

16. května 2013 v 17:41 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Thranduil se sotva mohl hýbat, ale i oslabenýma očima viděl dobře a sluch měl ještě ostřejší. Opravdu ale Ilion řekl, že ho to unavuje? Ten elf se ohlédl ke dveřím a dvě vteřiny poslouchal. Pak se ohlédl opět na Thranduila.

"Na co se mračíte? Jo aha, ono vám to dochází." Usmál se. "Lepší pozdě, než nikdy, že? Tak já vám něco řeknu: Hnusíte se mi. Nechal jste Kael'thase naživu, přestože víte, jaké zlo dokáže." S tím začal míchat barevné vodičky do flašky. "A proto vás hodlám zabít. Ale nebojte, na něj taky dojde. Chtěl jsem to udělat postupně, ale jste odolný. Nebojte, už to utrpení ukončím." S tím lahvičku s jedem protřepal.
Král něco zamumlal, z toho, co slyšel, měl v puse sucho.
"Já vím," odpověděl elf, určitě to nebyl Ilion. "Teď mi otevři pusu." S tím lahvičku zase otevřel a druhou rukou sevřel králův nos, aby musel dýchat pusou. Elf mu mezi čelisti vrazil hrdlo lahvičky, jakmile pusu otevřel. Pak mu přitiskl čelisti k sobě a držel mu rty u sebe, aby jed nevyplivl.
Tehdy se rozletěly dveře.
"Jdi od něj!" Kael křičel, jak jen mohl.
Elf se na něj sice díval, ale vnímal, že král konečně polkl, takže mu dovolil volný nádech. "Vida, tebe hledám." Řekl kysele.
Kael na něj hodil hrst prášku, i on uměl kouzla rušící veškerou magii. Náhle před ním stál krvavý elf, s hnědými vlasy, ale v ukradeném oblečení. Elf vytáhl dýku. "Na tohle jsem se těšil."
Skočil vpřed a Kael uhnul jeho čepeli namířené na hruď a pak znovu. Chytil elfovu ruku s nožem a snažil se přinutit ho nůž pustit. Elf ruku uvolnil pohybem svého těla a zařízl mu čepel do ruky. Kael zasyčel, ale chytil ozbrojenou ruku podruhé a zakroutil. Nůž dopadl na zem.
Elf cenil zuby zlostí a pokusil se Kaela dostat pod sebe. Podrazit nohy nepomohlo. Přitiskl ho na zeď s rukama na krku. Kael se ho snažil strhnout, ruce mu svíraly hrdlo velkou silou. Instinktivně se snažil uvolnit jeho prsty. Elf byl příliš blízko, takže ani nohou se mu nepovedlo se ho zavit. Jeho tělo zoufale prosilo o vzduch, který nemohlo nasát a Kaelovi se kalil zrak. Udusí ho.
Náhle se ozvala rána, tlak zmizel a on spontánně nasál plné plíce vzduchu. Spadl na podlahu a uvědomil si, že něco spadlo na zem. Zvedl hlavu a vedle něj se vzpamatovával elf s vlasy rudými od vína a ozdobenými střepy. Za ním na zem dopadl Thranduil. Kael vzal do ruky dýku. Elf do něj udeřil pěstí a dýka odletěla pryč z jejich dosahu.
Kael udělal, co ho napadlo jako první. "Stráže!" Vykřikl a už byl na chodbě.
Elf se rozesmál, velmi nahlas. "Myslíš si, že by nebylo podezřelé, kdyby král najednou umřel? Co?" Vyšel za ním na chodbu a následoval ho, jak ustupoval. "Stráže jsou v jídelně, všichni otrávení z vody, kterou jsem trochu přichutil. Pár hodin nás nebudou otravovat. A nikoho nenapadne, že umřel něčí rukou."
Kael nasucho polkl. Pak si všiml ještě něčeho - pořezaná ruka ho neposlouchá tak ochotně, chytil se za ni.
"Působivé, že?" pousmál se elf. "Jak málo jedu v těle stačí, aby to mělo efekt, a to zažíváš teprve nástup účinku."
Kael stále ustupoval, alespoň se vzdalovali od krále. Ale když už tu nejsou stráže, čekal by alespoň Gariliena, nebo kohokoliv. Když se na něj elf rozběhl, Kael se otočil a utíkal. Slyšel ho stále za sebou. Sice se v paláci vyznal, ale běh ho dostal na místa, kde ještě nebyl. Prádelna byla jedním z nich. Vešel a zjistil, že je v pasti. Byla tu velká nádrž (a hluboká), do které přitékala jeskynní voda a zase odtékala do podzemí.
Ohlédl se, jen aby ucítil, jak do něj elf tvrdě vrazil. Kael spadl na zem, sklouzl se a spadl do ledové vody. Vyplaval a chytil se okraje. Elf ho chytil za vlasy. "Poslední přání?"
Kael neodpověděl. Chytil elfa za róbu a strhl ho do vody, aby se ho pokusil utopit první. Elf pustil jeho vlasy a snažil se ho taky chytit lépe a dostat pod sebe. Navzájem se stáhli skoro ke dnu, pak se oba rychle pluli nadechnout a zároveň v tom zabránit tomu druhému. Tak se nadechli zároveň, byť oba vdechli nějakou vodu.Kael ztratil orientaci a snažil se udržet na hladině, dvě, tři vteřiny, slyšel cáknutí a elf ho chytil ze zadu a stáhl pod hladinu. Hluboko. Dostat se na hladinu bylo obtížnější, ruka mu ochabovala a celý začínal být malátný, jak na něj působil jed v ráně. Vyplul a nadechl se.
"Vida, stačí už jen počkat, až nebudeš schopen se udržet na hladině. Proklel jsi svůj lid a já se ti teď stanu zkázou." Řekl elf a chytil Kaela za ruku a odrazil ho od břehu, aby se nemohl chytit. Jen na téhle straně nádrže se dalo dobře chytit okraje. Všechny ostatní byly moc hladké a kluzké.
Kael se pokusil znovu dostat ke břehu, ale elf ho opět jenom poslal do středu nádrže. Bylo vidět, že udržet se na hladině začíná pro něj být problém. "Tohle… není … čestné…"
"Ne, to není." Pousmál se elf.
Za zabijáckým elfem se objevil další elf. V další vteřině zabiják vykřikl a z hrudi mu trčela čepel meče. Krev tekla na zem a bylo slyšet, jak mělce dýchá.
"Tohle taky ne." Lor'themar vytáhl svůj meč z elfa a nechal ho spadnout na zem.
Sledoval Kaela, jak doplaval k okraji vody a chytil se. Lor'themar si přidřepl, že mu pomůže ven. Ruka sklouzla z okraje a Kael zmizel pod hladinou. Lor'themar nechal zkrvavený meč spadnout na zem a skočil do vody. Rychle chytil malátného Kaela za tuniku a vyplaval, jak rychle jen dokázal. Kael se nadechl a rozkašlal, měl v plicích další vodu. Lor'themar vylezl z nádrže a pomohl mu ven. Kael se natáhl na zem, značně omámený jedem.
"Ty teda vypadáš." Řekl Lor'themar a postupně se uklidňoval.
"Thranduil."
"Cože?"
"Král Thranduil, on umírá! Otrávil ho."
Lor'themar si povzdechl, ale vstal. "Vstaň," řekl a pomohl Kaelovi na nohy. Dal si jeho ruku za krk. "Dovedeš mě k němu. Jak ho otrávil?"
"Nalil mu to do krku."
"Tak to snad můžeme ještě zastavit." Řekl Lor'themar.
Kael byl zesláblý, ale chvátal, jak jen ve svém stavu mohl a rozechvělou rukou ukazoval cestu.
Dostali se do královských komnat rychle. Thranduil ležel na zemi, kam dopadl. Kael se pustil Lor'themara a opřel se o stůl, aby se udržel na roztřesených nohou, zatímco hraničář kontroloval krále.
"Ještě žije." Řekl klidně. "Potřebuju vodu."
"V koupelně," řekl Kael a ukázal na dveře.
Hraničář vešel do koupelny, něco vysypal ze sklenice, kterou asi našel a vrátil se s vodou, do které sypal sůl. "Dostaneš se na postel?"
Kael přikývl a přeběhl k posteli, přičemž na ni spíše spadl. Pak se na ní usadil. Lor'themar mu usadil bezvědomého krále do klína.
"Nevím, co má za jed v sobě, ale tohle mu dostane z těla, co ještě jde."
Kael králi přidržoval hlavu, zatímco do něj Lor'themar pomalu nalíval slanou vodu. Šlo to pomalu, ale král i v bezvědomí naštěstí instinktivně polykal doušky.
"Snaž se ho držet rovně."
"Snažím se." Vydechl Kael. "Řízl mě otrávenou čepelí."
Lor'themar se na něj snažil nezlobit. Zlomení elfové jsou zesláblí, a pokud je ochablý ještě z jedu… Zahnal myšlenku a soustředil se na to, aby do krále dostal sůl. Brzy byla sklenice prázdná. Lor'themar pak sundal králi košili a vytáhl mast. "Tuhle mast nedocením, povzbuzuje to srdce a ulehčuje dýchání." S tím nabral svěže vonící mast a namazal králi hruď. "Obávám se, že více udělat nemůžeme." Řekl neklidně. "Musíme počkat, jestli přečká noc."
"To nezní moc povzbudivě." Vydechl Kael.
"Je to už hodně daleko Kaeli." Připustil Lor'themar. "Nevíme, co má v těle a špatný protijed by mohl jed ještě zesílit, to by ho položilo jistojistě. Snad se nám povede zabránit, aby se mu dostalo do těla jedu více, ale ten, co už je vevnitř, toho se bude muset zbavit sám." Chvíli bylo ticho. Lor'themar na krále zase navlékl košili a společně ho uložili do postele. Mlčky.
"Zůstanu tu s ním." Řekl Kael. "Ty bys měl taky. Ostatně, jak ses dostal přes stráže?"
"Jaké stráže? Žádné jsem v tomhle podzemí nenašel. Jen jsem slyšel nějaký křik a zvuky boje mě pak přivedly za tebou a tím vrahem. Což mi připomíná, že tam pořád leží můj meč. Hned jsem zpátky."
Kael přikývl a zůstal sedět na posteli. Teď budou problémy, ale snad už to nebude tak špatné. Jenže, kam zmizeli všichni ostatní v paláci? Kde je Garilien a hlavně, co se stalo nebohému Ilionovi? Kaela otázky trápily.
Lor'themar se vrátil, usadil se a začal pečlivě čistit svůj meč od krve. Rozhodl se, že své vlastní problémy nechá na později. Když meč vyčistil, zvedl tvář ke Kaelovi. Ten ležel na posteli, zřejmě se svezl ze sedu, protože mu nohy visely na zem a zřejmě spal. Lor'themar si povzdechl a meč schoval do pochvy. Rozhodl se najít ostatní obyvatele paláce.

Prázdný palác působil podivně pro Quel'thalašského hraničáře. Určitě tu bylo něco špatně. Stavba sama ale byla krásná. Lor'themar se rozhlížel a hledal někoho živého. Nakonec našel. Odhadoval, že vešel do jídelny, protože tu bylo jídlo. Otrava, buď z jídla nebo vody. Většina ležela na zemi, někteří na lavicích. Někteří byli v bezvědomí, jiní se svíjeli v křečích.
Hraničář vešel do kuchyně, kde byli další elfové. Jed musel být silný. Lor'themar našel sůl a rychle ji rozpustil ve vodě. Elfové v kuchyni viděli, co dělá a tak pili ochotně. Dva z nich se vzpamatovali poměrně brzy a šli mu pomáhat, byť bylo vidět, že se toho ještě ani zdaleka nezbavili. Lor'themar zjistil, že jejich řeč je příliš odlišná, takže se snažil alespoň mluvit klidně, zatímco pomáhal elfům se napít, aby se jim ulevilo o něco dříve. Až když se napili všichni a on měl znova plný váček soli, Lor'themar se vytratil a vrátil se ke králi.
Zkontrolovat, jestli dýchá, znamenalo jen se podívat, jestli se mu pohybuje hruď. Ani peřina to nemohla plně zakrýt. Opatrně ho chytil za ruku a nahmatal puls. Srdce bylo slabé a tlouklo rychle. Lor'themara skoro mrzelo, že toho vraždícího elfa na místě zapíchl, ale i kdyby z něj vymlátil, jaký protijed by měli použít, nebyla záruka, že by je nenavedl na jiný jed. Ne. Takhle to bylo nejlepší. Využil chvíli, aby si krále prohlédl pečlivěji. Pamatoval si docela dobře, jak vypadá Legolas a kdyby mu Kael neprozradil jeho jméno, asi by si je spletl. Král působil dojmem, že spí. Lor'themar jen doufal, že se do rána vrátí k vědomí. Byla by škoda takového stvoření.
Jeho zrak se přesunul ke Kael'thasovi, který spal králi na nohách. Skutečný králův mazlíček, napadlo ho žertem. Ale mnohem více ho upoutával jeho vzhled. Když ho viděl naposledy, byl v pořádku, jak jen mohl být. Přesto teď vypadal jako jeden ze zlomených elfů. Jenže se tak nechoval. Zatím. Šílenství může přijít až později, nebo i vůbec ne.
Lor'themara alespoň trochu uklidnilo vědomí, že ať už mu to ten elf udělal jakkoliv, už to neudělá nikomu dalšímu. Jenže… usadil se na židli, ale stále pozoroval svého prince. Když Kael trpí smrtelným hladem po magii, umře. A může umřít už do pár týdnů podle svého vzhledu. Lor'themar po princi převzal království vzpourou, takže se nedostalo do zoufalého stavu, nicméně zlomení elfové v něm tehdy byli a na něm bylo se o ně postarat. Sledoval, jak jeden po druhém umírají, jak vypadají a i práci kněží, kteří se snažili své méně šťastné druhy zachránit. Ze začátku je do toho musel málem nutit, ale i kněží měli mezi zlomenými elfy přátele a tak dělali, co šlo, aby jim pomohli. Kael se převalil na druhý bok a Lor'themara napadlo, že asi není nejlepší nápad nechat ho ležet králi na nohou. Letiště skýtalo dost místa pro dva elfy, takže Kaela opatrně nabral do náruče a aniž by ho probudil, přenesl ho na druhou stranu postele.
Když ho položil do peřin a narovnal se, zjistil, že se dívá na brnění. Nezaujalo ho ani tak to brnění, jako zbraň vystavená na stěně u něj. Felo'melorn, bojující oheň, meč krále Quel'thalasu. Hraničář neměl nejmenší ponětí, jak by se sem tenhle vzácný meč mohl dostat. Pro elfy byl ztracený od doby, kdy ho princ upustil v Northlandu, protože byl zasažen do ruky a nemohl ho už udržet. Tehdy zmizel z povědomí krvavých elfů. Ti i vysocí elfové po něm pak hladově prahli a prohledávali bílé kraje Northlandu, aby ho našli, ale neúspěšně. Někdo měl asi větší štěstí. Možná ten, kdo nosí brnění jako nemrtvý. Lor'themar neměl ponětí, komu patří. Zrovna tak ho napadlo, že to může být jen meč velmi podobný legendární čepeli jeho lidu.
Rozhodl se nechat meč tam, kde je. Tady byl na příliš cizím území, aby si bral, co chce, byť chtěl a hodně…


Když se Thranduil začal probouzet, měl v puse nepříjemný slaný pocit a pořádnou žízeň. Otevřel slepené oči a opatrně se rozhlédl. Vedle sebe viděl na posteli Kaela. Ten byl už vzhůru, a když zjistil, že se na něj král dívá, chtěl se rychle zvednout. Sám nevěděl, jak se tam ocitl.
"Jen lež," řekl Thranduil tiše. "Bojím se, už dlouho asi nevydržím. Dorazil mně."
Kael se uvolnil, ale také se usmál. "Teď už je nejhorší za vámi." Řekl. "Přečkal jste noc, přežijete to."
Z druhé strany uslyšeli kroky. Král se ohlédl na bělovlasého elfa, který měl v rukou hrnek. Tiše na krále promluvil, ale slovy, kterým nerozuměl.
"Ptá se, jestli nemáte žízeň." Řekl Kael.
Thranduil se na elfa podíval ještě jednou a přikývl. Elf mu nabídl vodu a pomohl mu napít se. I když měl velký hrnek, Thranduil měl ještě větší žízeň a vypil vše. "Ještě jeden." Řekl slabě. "Ty mi nerozumíš že?"
"Ne, nerozumí." Řekl Kael a usadil se. "Vím, že se to do postele nehodí, ale…" Ukázal na hraničáře. "Tohle je Lor'themar Theron. Vynikající hraničář z Quel'thallasu. Oběma nám zachránil život."
Elf, když slyšel své jméno, uklonil se králi.
Kael na něj promluvil a elf odešel pro další vodu.
"Ilion sešel na scestí. To Anarinovi zlomí srdce."
"Ilion je nezvěstný." Řekl Kael. "On nebyl ten vrah. Byl to krvavý elf v jeho podobě."
"Kde je?"
"Už ho pohřbili."
Thranduil si dovolil druhou várku vody a Lor'themarovi poděloval. V tomhle hádal, že si rozuměli.
Tehdy do místnosti vkulhal Garilien podpíraný stráží. "Výsosti," řekl s úlevou. "Jsem rád, že jste vzhůru."
"Našel se Ilion?" Zeptal se král.
"Ještě ne." Připustil Garilien. "Palác se prohledává."
"Řekni mi, až se najde. Mezitím ubytuj tady Lor'themara."
"Toho už jsem ubytoval," řekl Garilien. "Zatím bydlí v komnatách pro hosty. Nevěděl jsem, jestli vám to nebude vadit."
"Nevadí." Král byl unavený a už se sotva udržel vzhůru. "Promluvíme si později…"



-----------------------------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pecka116 pecka116 | E-mail | Web | 16. května 2013 v 17:55 | Reagovat

Sice jsem nepřečetla předchozí díly ale rozhodně si je přečtu :). Příběh je velice poutaví a rozhodně pokračuj!

2 Stray Neki Stray Neki | 16. května 2013 v 19:14 | Reagovat

Jenom tak dál! Každý den kontroluji tvůj blog jestli nepřišel další díl :) Jsem skutečně zvědavá, jak se to vyvine dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama