Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 9. kapitola

19. května 2013 v 16:33 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Legolas spěchal domů, jak jen mohl. Zima elfy značně zpomalovala, ale přesto putovali rychle. V temném hvozdě stromy skýtaly ochranu proti vánici, takže se jim povedlo dorazit domů dříve, než sami odhadovali, že to dokážou.

Stráže dostaly volno a vydaly se domů, zatímco Legolas s Anarinem zavedli koně do stáje v paláci a všechny ustájili. Pak prošli chodbou do prostor paláce a zjistili, že tu vládne poněkud otřesená nálada. K jejich překvapení u trůnu bylo živo. Vůdce stráží rozděloval služby a k překvapení prince posílal poměrně dost stráží do chodeb pod palácem. Až pak si všiml Legolase.
"Princi? Vy už jste doma?" Vypadal poněkud překvapeně.
"Co se tu děje?" Zeptal se Legolas.
"Teď už se tu uklízí." Řekl Kael.
Legolas se na něj ohlédl a strnul v šoku. Když odcházel, tušil, že mu padají vlasy, ale že mu během měsíce vypadá vlasů tolik… a i to ostatní. "C… Co se ti stalo?"
"Řeknu ti to později. Asi jste neviděli Iliona, že?"
"Co se mu stalo?" Zeptal se Anarin se strachem.
"Je nezvěstný. Vplížil se sem zabiják a převlékl se za něj. Málem zabil krále a zkusil i mě. Taky přiotrávil všechny v paláci."
"Tak to mám spoustu práce." Řekl Anarin a šel rychle za svým řemeslem.
"Mého ada? Jak mu je?" Legolasův hlas byl plný obav.
"Dostane se z toho." Řekl Kael. "Před hodinou se na chvíli probudil. Lor'themar se o něj stará."
Legolas hnal rychle do královských komnat. Kael šel za ním.
Brzy doběhli do komnaty ke králi. Legolas došel k posteli a pohladil krále po vlasech. "Ada." Špitl.
"Tiše, Lassi." Řekl Kael mírně. "Nechme ho spát. Brzy ho někdo určitě probudí, aby se najedl." Někým měl na mysli sebe.
Do místnosti vešel Lor'themar. Stále krále kontroloval, protože to teď byla jediná věc, kterou mohl dělat bez problému.
Legolas se na něj ohlédl, ale nikoho mu nepřipomínal. "Kdo je to?"
"To je Lor'themar. Pojďme jinam, nechme krále spát."
"Já zůstanu tady." Řekl Legolas a Kael věděl, že se od krále nehne.
"Tak dobře."
Kael odešel ke vchodu a kývl na Lor'themara, aby šel za ním…

Kael si Lor'themara odvedl do jídelny a oběma jim přinesl pití. "Nemáš hlad?"
"Ne, šel jsem ke králi právě odtud."
"Zatím jsem to nechával bokem, protože byly důležitější věci, ale chci to vědět. Proč jsi tady?"
Lor'themar se zadrhl. Neměl vůbec v plánu to říkat teď. Navíc, dokud nepřejde zima, bude přechod přes Mlžné hory příliš nebezpečný. To byl taky důvod, proč si chtěl nejdříve získat princovu důvěru a až pak mu říct, co po něm on chce. Zvedl zrak od stolu a opět pohlédl na prince. "Není na to vhodná doba." Zkusil své štěstí.
"Nevidím vhodnější," řekl Kael mírně. "A nevěřím, že bys sem přišel jen, abys mně viděl."
Lor'themar se zhluboka nadechl a vzdal utajování. "Přišel jsem kvůli králi Eldinovi."
"Stalo se mu něco?" Utrápený pohled Kaelovi prozradil i bez odpovědi, že ano. "Je mrtvý?"
Lor'themar kývl hlavou, že ne. "Je při plném zdraví, princi Kaeli. O Quel'thallasu se ale totéž říct nedá. Princi, on se zbláznil nebo co. V království se už toho více nesmí, než smí, elfové žijí ve strachu, že je seberou, nikdo nesmí mít více peněz než je nutné, už to tak nemůže dál být." Lor'themar si všiml, že se Kael začal dívat do stolu, ale stále poslouchal. "Zorganizoval jsem hnutí a chystáme převrat, potřebuji každého, kdo je ochoten bojovat za naši zemi, abychom znovu dobili svobodu a právo být, kým chceme." Lor'themar se nadechl. "Princi, potřebujeme vaši pomoc."
Kael se na něj podíval a vypadal, jakoby snědl citron. "A kdo z nich pomohl mně?"
Lor'themara zamrazilo. "Princi?"
"Koho z nich vážně zajímám, Lor'themare? Oni mě nenávidí. Věřím, že jsi mě nechal jít z dobrého srdce, ale neuniklo mi, jak se na to dívali ostatní, klidně by tančili po mém hrobě, kdyby ho někdy našli." Kael mluvil klidně, ale klidný už rozhodně nebyl, mluvila z něj bolest a zlost, které ke krvavým elfům cítil. "Můj lid je tady a o ten se postarám. Teď patřím sem. Nebudu pomáhat elfům, kteří prahnou po mé krvi, ten vrah je toho jen důkazem!"
"Princi, přeháníte," Lor'themar se snažil mluvit klidně, jak jen to šlo. "Elfové udělali jen to, co považovali za správné." Rozhodl se neprozrazovat, že on vedl zradu proti Kael'thasovi a dodal elfům odvahu nesloužit Plamenné legii. "Na rozdíl od vás."
Kael vstal a Lor'themar též. Nikdo jiný už v místnosti nemluvil a všichni je sledovali. Do místnosti vešly stráže.
"Je vaší povinností se vrátit!" řekl Lor'themar důrazně. "Copak se nezajímáte o vlastní lid?! Dlužíte nám to!"
"Nic vám nedlužím!" Kael křičel. "Opustili jste mě! Vyhnali z domova! Jste mi ukradení!"
"Eldin měl pravdu. Vy jste bezcitný parazit a patolízal!"
"Víš co?! Ty i všichni ostatní mi můžete políbit prdel." S tím se otočil a rudý vzteky odešel.
"Vy nám taky!!" Křikl za ním Lor'themar. Stráže nechaly Kaela odejít, a když se hraničář zase posadil a napil se čaje, odešly.
Lor'themar se chvěl vzteky. I on byl uražený a naštvaný, až mu málem kysnul čaj v ruce. Když mu vytekl na rukáv, málem rozmlátil hrnek o stůl. Zůstal u rozladěného zazvučení. Po chvíli se uklidnil a znovu mohl jasně uvažovat. A z vývoje událostí byl nešťastný. Tohle nevyšlo moc dobře. Zabořil tvář do dlaní. Kael'thas tedy nepřipadá v úvahu. Ale kdo jiný? Kdo by ještě mohl pomoct? Lor'thermar byl v koncích. Teď nevěděl, co má dělat. Měl příliš málo elfů, kteří se rozhodli bojovat. "Potřebuju pomoct Al'are. Ukaž mi, kam se ještě můžu obrátit."

Thranduil spal pokojně, Legolas byl přesto neklidný. Měl tu být, měl mu pomoct. Legolasovi se po chvíli rozleželo, že by se měl převléct. Nechal krále spát a bezhlučně vyklouzl ven. Zamířil k sobě do komnat a cestou si to stále vyčítal. Když došel ke dveřím, uslyšel rozladěný a nekonečný monolog v thallaštině. Chvíli překvapeně poslouchal. Odhadoval, že Kael stepuje po místnosti. Otevřel a vstoupil. Kael už mu chtěl vynadat, ale když zjistil, že to není dotěrný hraničář, ovládl se.
"Co se stalo?" Zeptal se Legolas překvapeně.
"Nic." Odpověděl Kael.
Legolas otevřel skříň a začal se převlékat. Kael se na něj díval, tentokrát už mlčky. Pohled na jeho miláčka mu vnášel do hlavy jiné myšlenky, Chtěl se svěřit. Chtěl si s Legolasem promluvit.
"Lassi?" Zeptal se opatrně.
"Co je?" Legolas se na něj ohlédl.
Kael se zadrhl, nedokázal to říct. "Raději nic." Sklopil hlavu a odvrátil zrak.
Legolas odhodil zpocenou košili a šel k němu. Opatrně si nasměroval jeho tvář na svou. "O čem sis tady se sebou povídal?"
"O ničem."
"Tak to máš hodně co říct, o ničem." Legolas se jemně pousmál, snažil se ho povzbudit. "To bude dobrý."
"To nevím." Špitl Kael.
Legolas si ho pečlivě prohlížel. "Co se ti stalo?" Zeptal se, aniž by nad tím přemýšlel.
"Zranil mě," řekl Kael tiše. "A ta rána mě pomalu zabíjí. Proto vypadám… takhle."
Teď se zachvěl strachem Legolas. "Kaeli, víš jistě, že…"
"Šhhh," Kael mu dal prst na rty a pak ho objal. "Je mi jedno, jak dlouho žiju, dokud můžu mít v životě tebe."
Legolas zavřel oči a nechal téct slzy, které se mu draly do očí.
"Pojď, Musíme probudit krále a pomoct mu dostat do sebe trochu jídla."
Kael utřel Legolasovi z tváře slzy. Tohohle elfa miloval, tenhle stál vždy při něm. Jemně se na něj usmál.
Lísteček se taky usmál. "Tak dobře, jen se musím převléct…"


* * *
Legolas byl v utajení, magií si proměnil lehce hlavu, aby vypadal jako rodilý elf z Azerothu. Haludon, elf, kterého si vytipoval, se s ním právě bavil o komunikaci mezi Silvermoonem a pevností Tempest. Našel u něj vzájemné porozumění, o to více k němu byl otevřený.
Právě uprostřed hovoru se do Legolasova zorného pole dostaly tři zelené orby energie, rudý plášť a róby a zlaté vlasy. Legolas ztratil ponětí, o čem se baví, bez jakéhokoliv uvědomení se otáčel za slunečním princem, jak slunečnice za sluncem.
"Kdo je to?"
Haludon se zarazil. "Kdože to je?" Zeptal se, ale pak si všiml, jak se Legolas dívá a obočí mu poskočilo o dost výše. "On se ti líbí. Ty ses zakoukal do pince Kael'thase."
Princ se zapovídal se strážemi, ale Legolas z něj oči nespustil. "V životě jsem neviděl nic krásnějšího."
Haludon se neubránil úsměvu. Takhle to tedy vypadá, když se někdo zamiluje na první pohled. Krásně to v jeho očích viděl, ten obdiv k tomu, co viděl, jako by tam stál někdo z bohů.
"Ty ho fakt chceš?"
"Divíš se mi?"
"Popravdě hodně." Haludon pokrčil rameny. Kael byl možná jedním z nejkrásnějších elfů, ale Haludona nijak nezajímal, pokud šlo o vztahy. Jeho žena byla dle jeho názoru stokrát víc sexy. "Navíc, pokud vím, tak jeho zajímá nějaká lidská čarodějka, i když on ji nezajímá vůbec."
"Nedáváš mi velkou šanci."
"Spíš žádnou, ale počítám, že si musíš nejdříve natlouct, než se vzdáš. Ale stejně ti přeji štěstí."
"Díky." Legolas zůstal ukotvený pohledem na prince. "O čem jsme to mluvili?"
* * *
Legolas se nad vzpomínkou usmál a rychle dojídal jídlo. Kael jeho zasněný a zamilovaný pohled zachytil.
"Co je?"
"Vybavil jsem si, jak jsem tě poprvé viděl." Odpověděl Legolas. "Připadal jsi mi jako jeden z Vallar. Dokonalý."
"K dokonalosti jsem měl daleko." Kael se otočil ke kuchaři. "Děkuji." Převzal misku kuřecího vývaru a jakmile Legolas dojedl, vydali se ke králi.
"Ale přesto jsi byl… magický."
Kael se odmlčel. Uvažoval, na kolik je ještě tím princem, kterého mohl Legolas vidět v Tempestu.
"Ty koule, co ti létaly okolo hlavy…"
"Orby? Co s nimi?"
"Už je okolo sebe nemáš."
"Jsou určené k boji a obraně, ne ke kráse." Kael uvažoval, kolik by jich dokázal vytvořit teď. Nanejvýše jednu, drobounkou a slabou. Více určitě ne.
"Stejně tvůj vzhled tehdy podtrhovaly."
Kael se odmlčel v zamyšlení. Kdy viděl Legolase poprvé on? Nejspíš…
* * *
Kael procházel chodbami pevnosti Tempest. Najednou to uslyšel - jemné tóny hry na harfu. Ne tu velkou, ale malou, kterou jste mohli nést v ruce. Zvědavost ho táhla a brzy došel k místu, kde seděl elf, jednu nohou volně ven, pozoroval bledé hvězdy venku a aniž by se na harfu díval, hrál na ní tu nejjemnější melodii. Navíc měl dojem, že celý elf září světlem hvězd, jako by je měl ve vlasech… a jakoby samotné hvězdy hrály jeho píseň skrze jeho prsty.
Zůstal stát fascinovaný už nějakou chvíli, když elf otočil hlavu a podíval se na něj. Skončil svou píseň.
"Mohu pro vás něco udělat princi?" Zeptal se.
"Ne," odpověděl Kael. "jen jsem netušil, že někomu zůstala chuť do hudby."
Povzdech. "Vlastně ne, jen mi to pomáhá odvést mysl." Ohlédl se na hvězdy venku.
"Všichni jsme teď prošli krutou ranou. Musíme to přestát." Řekl Kael. "Bude zase dobře."
"Ne pro mne."
"Jak se jmenuješ?"
"Legolas."
"Legolasi, zkus mi věřit." Kael přišel blíže k němu. "Přebolí to."
Legolas sklopil hlavu.
Kael pochopil, že nemá cenu se o tom více bavit, takže se usadil u druhého sloupu, který byl velmi blízko. "Nezahraješ mi něco?"
Legolas se na něj podíval a usmál se. "Velmi rád."
Sluneční princ netušil, čím ho tak potěšil, ale také se usmál a naslouchal, jak elf před ním hrál.
Tichá hudba se nesla vzduchem. Legolas si prince prohlížel a nechával své ruce, ať vnesou jeho pocit z prince do hudby, kterou hrál. Jak krásný mu připadal, ještě více, když okolo nich zněla hudba věčnosti. Do zelených očí se ale neodvážil hledět déle, než chvíli. Legolas by rád řekl, že to byla jejich hudba a trochu i byla. Na zítřky raději nemyslel.
Kael poslouchal, hudba ho unášela do legend, do míst, kde vzniká veškerá magie a on se vznášel jako vítr, který žene příliv ke břehům zemí, pro které ani nemá jméno…

Když se probudil, teprve si uvědomil, že při poslouchání usnul. Další zjištění bylo, že mu není zima a že je přikrytý pláštěm, který patří Legolasovi. To z něj se linula tak zvláštní vůně, zdravá vůně. Kael vstal a protáhl se. Byl otlačený a ztuhlý, nicméně už tomu bylo dlouho, co se vyspal tak dobře a co se probudil s tak dobrou náladou…


----------------------------------------
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♥Lara ♥Lara | Web | 19. května 2013 v 19:43 | Reagovat

Přečetla jsem si kousek a chytlo mě to, sice moc nevím co se děje ale až budu mít čas, přečtu si to celé :)

2 Stray Neki Stray Neki | 19. května 2013 v 21:38 | Reagovat

Krása... vždy mne užírá to čekání na další díl, ale jsem za to ráda... vyplatilo se čekat :)

3 ♥Emily♥ ♥Emily♥ | 19. května 2013 v 22:41 | Reagovat

Uplně božský ... musí být ještě hoooooodně dílů ... máš vážně talent.

4 Morell Morell | Web | 21. května 2013 v 16:26 | Reagovat

[2]:

Ah, jak dobře to znám! Ale snažím se nahrávat tak akorát. Jsem ráda, že se vám to tak moc líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama