Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 13. kapitola

8. června 2013 v 8:00 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Tenpest se málem otřásala pod útokem. Kael to cítil a věděl. Bude poražen. Jeho nejvyšší věrní bojovali a on věděl, že nemají šanci. Přesto měl ve tváři klidný výraz. Brzy nezbyl nikdo, byl sám. Věřil si, tempest byla shromaždištěm, ve kterém měl Kael nashromážděné obrovské množství energie a když ji nasál z krystalů, Jeho srdcem a celým tělem proudila extáze, měl v sobě energie tolik, že vytvářela výboje na jeho kůži. Vrhl se do boje bez jediné pochyby o své moci. Jak jen byl naivní.

Vrhal na nepřátele svá kouzla, vytvářel si štít a některým způsobil těžké popáleniny, ale nestačilo to. Ve své pozici se jen naštval, neschopen poznat, že prohrává. Draenei ho srazil na zem a kopytem na hrudi ho přitiskl k zemi. Meč v jeho rukou byl ostrý a zářivý. Napřáhl se.
Kael se pokusil uvolnit ale draenei švihl mečem přímo proti jeho srdci.
"Co?" Divil se draenei, když jeho meč zazvonil o podlahu, jeho kopyto spadlo o tu stopu níž a Kael pod ním byl průsvitný a průchodný, díky kouzlu zažehnání.
V další vteřině ho zasáhla koule energie a on odletěl na zeď.
Meč neminul. Kael se držel za ránu, ze které tekla krev, a bylo slyšet, jak sýpe. Ještě žil, uvědomoval si kouzlo, které na něm leželo, i siluetu zářící postavy, která ho přeskočila a postavila se mezi něj a jeho nepřátele.
"Legolasi!" Vykřikl krvavý elf, který byl ve skupině.
Legolas si všiml, že pozorují prince za ním a krev, která mu teče z ran. Ani se neohlédl a rozmáchl rukama, ve kterých svíral oboustranné meče lapačů kouzel, mocné a působivé zbraně. Po obou čepelích se roztančilo bílé světlo a pak se dotklo Kaela.
I ten to viděl a vnímal teplo, které se mu rozlilo tělem. Přežije. Pousmál se.
Když to ale viděli nepřátelé, v tiché shodě se vrhli na Legolase. Lísteček byl ale nebezpečnější, než jeho vzhled napovídal. Nehodlal zabíjet, ale rozdal mnoho zranění a brzy přinutil nepřátele k ústupu.

Kael ležel na zádech a pomalu popadal dech. Energie. Prahnul po ní, více, než po čemkoliv jiném. Překulil se a začal se vláčet ke krystalu, čímž za sebou zanechával táhlou krvavou stopu. Konečně se doplazil až ke krystalu a natáhl k němu ruce a upřel svou mysl k energii uvnitř. Cítil přítomnost té neuvěřitelné masy energie, kterou mohl mít. Postavil se na nohy a povzbuzený energií prošel vrávoravě chodbou do jiné místnosti, která byla právě nad vírem, ve kterém se všechna ta energie točila. Slyšel zvuky boje, ale nezajímaly ho. Navíc utichaly. Stál na okraji díry, kterou mohl propadnout až dolů do víru. Natáhl ruce a chtěl si zavolat energii, získat, co jen půjde, když ho ztráta krve přemohla a nohy se mu podlomily. Přepadl.
"Princi!" Legolas přiběhl do místnosti, ale Kael už spadl dolů.
Za ním šlo těch pár elfů, kteří přežili. "Neskočil do víru, že ne?"
Legolas došel až k okraji a shlédl dolů. "To ne," špitl tiše a sledoval, jak se vír energie zakalil a měnil barvu na černou a zelenou, velmi zkaženou zelenou. "Mám ho," špitl a natáhl ruku, jako by něco chytil.
Elfové také nahlédli do víru, když z něj vzlétla postava, Kael se vznesl až nad ně, ale to už se vznášel sám. Vydechl blahem. Legolas taky vydechl, ale hrůzou.
Kael měl v hrudi, na místě zranění průzračný krystal, stvořený nahuštěnou energií, která se takto přeměnila a podporovala jeho těžce zraněné tělo jako podpora životních funkcí.
Až teď otevřel oči. "Velký démon měl pravdu." Řekl tiše. "Nejsme bez plamenné legie nic. Pokud se nepřipojíme k nim, budeme zničeni. Proto jsem se rozhodl. Vrátíme se do Quel'thallasu a tři dny po úplňku otevřeme bránu pro velkého démona, aby mohl vstoupit na Azeroth a my se mohli opíjet jeho mocí.
Elfové se povětšinou dívali hrdě. Legolas zavřel oči a propadal se hanbou.
Kael přeplul vzduchem na pevnou zem.
"Princi."
Otočil se a podíval se na Legolase. "Ano?"
"Tohle není řešení."
Kael udělal dva kroky k němu, takže byli velmi blízko. "Jedno si ujasněme." Řekl chladně. "Jestli chceš zůstat po mém boku, tak budeš vždy poslouchat mé rozkazy. A už nebudeš nikdy stát proti mně."
"Nejsem proti vám." Řekl Legolas klidně. Chtěl to říct, ale nemohl. "Já… budu s vámi, princi. Budu stát po vašem boku, dokaď ve mně bude i ten nejslabší kousek života." Tohle myslel vážně.
Kael se mu díval do očí a věřil mu. "Budiž. Nezklam mne, to by se ti nemuselo vyplatit."
Legolas přikývl a v tu chvíli věděl, že si tohle zatraceně vypije. Kael se věnoval otvírání portálu a tak si toho Legolas všiml. Krystal, který měl v hrudi sotva chvíli se už celý mléčně zakalil a začínal zelenat. Ne, nesmí se bát. Legolas si dodával odvahy, ale začínal si uvědomovat, že Kael využívá nejen energii tempestu, ale i démonů a té dává přednost čím dál více a teď už bude mít jen tu, protože Tempest právě opouštějí. A co to s Kaelem může udělat se Legolas neodvažoval hádat…
* * *

Kaela probudila bolest. Prvně si uvědomil, že leží na elfí stezce v Temném hvozdě a až pak mu došlo, že cítí, jak mu Legolas prstem tlačí na jizvu na hrudní kosti, jednu z těch velmi mála na jeho těle, které ho při doteku bolí. A tahle bolela obzvlášť.
"Lassi, tohle bolí," řekl, protože tlak ještě zesílil.
Legolas uvolnil tlak. "Promiň, já… Zdálo se mi o krystalu ve tvém těle. Máš po něm jizvu."
"Ano, mám." Špitl Kael. Po očku zkontroloval Lor'themara, ale ten klidně oddechoval a zřejmě spal… ale to se u hraničářů nedalo poznat, ti jsou schopni své bdění dokonale tajit.
"Držel tě naživu, proč už ho nemáš?"
"Vyřízli mi ho." Kael stiskl oční víčka k sobě při bolestné vzpomínce. "Dali si záležet, abych cítil každičký řez… bylo to…" krátce se odmlčel. "…strašné. Dej tu ruku pryč."
Legolas vytáhl ruku z pod Kaelovy tuniky, ale nechal ji na něm, aby ho mohl držet v objetí.
"Nikdy se to nezahojilo." Dodal Kael.
"Zahojí se to. Jednou. Jizvy blednou." Řekl Legolas mírně.
"Nato je můj život příliš krátký." Namítl Kael.
Legolas se odmlčel. Kaelova smrtelnost byla jednou z věcí, na které nechtěl myslet.
"Lassi?" Oslovil ho Kael, když mu lístek zabořil tvář do vlasů.
"Nechci, abys umřel." Řekl Legolas tiše.
"Já taky ne," špitl Kael. "Ale alespoň vím, že na mě někdo bude vzpomínat v dobrém. Ani nevíš, kolik to pro mě znamená."
Lor'themar nespal, šepot obou elfů ho bezpečně probudil. O to více přemýšlel o tom, co slyšel. Sám si položil otázku, jestli na Kaela v dobrém vzpomínal on. Princova zrada i jemu dala velmi zatěžko smýšlet o něm dobře. Kdykoliv si vzpomněl, musel na to myslet. Došel k závěru, že odpověď bude ne…


Po dlouhých týdnech konečně prošli portálem do jasného Quel'thalasu. Všichni tři pomrkávali, dokud nepřivykli jasnému světlu poledního slunce. Ve Středozemi už bylo šero. Lor'themar ukázal směr a rychle se vydali pryč od cesty, na jednu z tajných pěšin hraničářů. Po zbytek dne nepotkali nikoho, za což byli moc rádi. Do svatyně dorazili neviděni pod rouškou moci a mlhy. Na patře byl první elf, který je v Quel'thallasu spatřil. Ten se ale usmál a mávl na ně.
"Jak víš, že jsme byli na cestě?" Zeptal se Lor'themar Eladana, který skryl lampu, aby nesvítila ven.
Eladan se pousmál. "Protože mám v Temném hvozdě přátele a ti mi dali vědět včas." Odpověděl. "Mimochodem, toto je Estel."
Ukázal se jim jako stěna bílý elf se žlutýma očima. Kael a Legolas už ho znali.
"Máme zlé zprávy, Lor'themare." Řekl Eladan. "Eldinovi lidé odhalili naše sklady zbraní. Jsme bez jakéhokoliv vybavení."
"Ale to nám zabrání v převratu," namítl Lor'themar. Nemůžeme si to jen tak nakrást, to se zjistí."
"Nikdo, kdo by spolupracoval s námi?"Zeptal se Kael.
"Mají strach," řekl Estel. "Eldin chce přesné seznamy a jakmile je v nich něco podezřelého, prý jsou problémy."
"Od kdy je Eldin puntičkář?" Namítl Kael.
"Asi ho změnilo, když dostal korunu." Pokrčil rameny Legolas. "Každopádně potřebujeme jisté zásoby, bez zbraní to nepůjde."
"Je jeden sklad, který s trochou štěstí ještě nenašli." Řekl Eladan.
"Náš vlastní," pochopil Legolas.
"Váš?" Zaváhal Lor'themar.
"Jeskyně plná zbraní, kopí, luky, šípy, meče. Ale problémem je, že je to velmi dobře ukryté. Může trvat hodiny, než to odkryjeme." Eladan se zamyslel. "A také umístění."
"Kde?"
"Ve středu Silvermoonu, pod sklepením hospody, kde jsem měl své sídlo jako léčitel před pohromou. Naši lidé tam měli zbraně, kdyby se náš vztah s vysokými elfy nevyvedl. Nikdy ale nebyly potřeba."
"To je problém." Souhlasil Lor'themar. "Nemáme ani záruku, že to místo zůstalo neodhalené. Kdo vlastní to obydlí teď?"
"Nordel."
"Tak to je bez šance, ten slouží Eldinovi." Lor'themar se opřel zády o zeď. "Vypadá to, že budeme muset s převratem počkat, ale jak vás dva," ukázal na Kaela a Legolase, "máme mezitím ukrýt?"
"To nech na mě," řekl Eladan a usmál se. "Do města existuje několik tajných chodeb, které vybudovali trollové. Tu, co vede pod mým domem, držím čistou, ale uzavřel jsem ji mříží. Tak jsem dneska vyklouzl ven."
"Zákaz nočního vycházení?" Kael se mračil.
"A to je ten nejmírnější z toho, co se stalo…"


Thranduil se probral a uvědomil si, že se mu jen zdál zlý sen. Celý den myslel na to, co mu Legolas řekl při odchodu a teď se mu o tom i zdálo. Vstal a šel si opláchnout tvář. Studená voda ho probrala. Bylo moc brzy na vstávání, ale král tušil, že už by znovu neusnul. Šel bloumat do chodeb svého paláce. Netrvalo to dlouho a ucítil na rameni ruku.
"Gariliene?"
"Nemůžete spát?" Zeptal se ho jeho správce mírně.
"Nemůžu přestat myslet na to, co mi řekl Legolas." Vydechl král.
Garilien přikývl. "Nenapadlo vás, že má možná pravdu?"
"Ty mě taky považuješ za zbabělého?"
"To jsem neřekl," namítl Garilien. "Ale pokud to není pravda, proč jste ho nepodpořil?"
Thranduil se odmlčel. "Protože mě jeho odhodlání děsilo." Řekl po chvíli.
"Proč?"
"Protože se o něj bojím, Gariliene. Bojím se, že jde akorát hledat smrt."
"Má srdce na správném místě."
"Ale co z toho?"
"Mohu vám něco říct otevřeně?"
"Nikdy jsem neřekl, že bys mi něco říkat neměl, já k tobě byl vždy upřímný, ty ke mně ne?"
"To ne, byl jsem vždy upřímný, jen jsou věci, které se musí říkat opatrně."
"To je pravda. Co mi chceš říct?"
"Že máte problém a utíkáte před ním."
"Jaký?"
"To já nevím. Ale myslím si to. Myslím, že máte prostě strach, ale z čeho, to nevím."
Thranduil neměl radost, že o tom Garilien mluvil, ale on mu to dovolil, takže mu nic nevyčítal. Přešel to mlčením.
Tiše šli chodbami, každý zahloubaný do svých vlastních myšlenek. Louče a lampy zářily svým světlem a oba elfové pomalu procházeli od jedné ke druhé, bez zastavení, klidným krokem. V mysli krále dozrálo rozhodnutí.
"Gariliene?"
"Hmm?"
"Musím opustit temný hvozd."
"Jdete za ním?"
"Možná. Ještě nevím."
"Tak kam půjdete?"
"To ti řeknu, jestli se vrátím."
"Výsosti!" Obořil se Garilien. "Co máte v hlavě za pitomost tentokrát?"
Thranduil se usmál. Elf s rukama v pase ho i k jeho překvapení pobavil. "Tentokrát?"
"Výsosti," Garilien zmírnil hlas. "jste moudrý vládce a děláte pro náš lid to nejlepší. Pro sebe ale ne. Máte tendenci se dostat do průšvihu, zrovna jako Legolas, nebo jeho starý přítel Aragorn."
Thranduil si na jejich dobrodružství pamatoval, Legolas mu jich pár vyprávěl, nebo jiní elfové, když zmizel. Aragorn… i král si ho stačil oblíbit za jeho krátký život. Pousmál se. "Alespoň se z nich dokážu i dostat."
"O to se nepřu, výsosti." Pokrčil rameny Garilien. "Ale vsadím se, že se z toho budete zase alespoň půl roku zotavovat."
V Tomhle měl Garilien pravdu. I když jen občas král utíkal, nebylo neobvyklé, že se vrátil zraněný. Škrábance byly naprosto běžné, ale párkrát přišel se zlomenou rukou, jednou došel, lehnul a ráno už nevstal kvůli zlámaným žebrům. Nicméně to králi vůbec nevadilo. Když se díval zpátky a viděl, co všechno zvládl přežít, mohl vnímat vlastní sílu a to mu stálo za pár bolístek.
"Pokusím se to zkrátit na dva tři měsíce." Řekl a zamířil zpět do svých komnat, aby se převlékl.
Garilien ho následoval a pomohl mu rychle se převléct. Společně pak prošli palácem do stájí. Nemrtvý kůň svého pána pozdravil otřením nosu o jeho tvář. Thranduil ho pohladil a pak osedlal.
"Mohu vám dát radu?"
Thranduil se na správce podíval překvapeně. "Ano?"
"Vím, že to víte, ale jsou tací, kteří by rádi měli ve spárech krále elfů."
"Rozumím."
"To sotva, když máte na hlavě korunu."
Thranduil si to až teď uvědomil a drahocenný šperk z hlavy sundal a dal do dlaní Garilienovi.
"Dejte na sebe pozor." Řekl Garilien a ustoupil králi, který vyváděl koně ven.
"Pokusím se." Řekl Thranduil, vyšvihl se na koně a zmizel ve tmě.


----------------------------------------
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Stray Neki Stray Neki | 8. června 2013 v 11:09 | Reagovat

Konečně!!!! Ani nevíš jak dlouho jsem čekala na další díl.
Je to vážně úžasné... jenom tak dál, zajímá mne co chce král dělat... :D

2 cerny-andel-smrti cerny-andel-smrti | E-mail | Web | 8. června 2013 v 14:57 | Reagovat

Mě taky zajímalo co chce Thranduil dělat ... doufám že Legolasovi pomůže ... už se nemůžu dočkat až bude další kapitolka.

3 ♥Rawen♥ ♥Rawen♥ | E-mail | Web | 8. června 2013 v 15:03 | Reagovat

Máš úžasný talent ... ale mohl by se tam trochu vice oběvit Elrond a Galadriel

4 Morell Morell | Web | 8. června 2013 v 18:53 | Reagovat

Díky lidi.

[3]: Víš, píšu, co píšu. Třeba se na tyhle dva zaměřím jindy, není to povídka na přání...

5 Morell Morell | Web | 8. června 2013 v 18:57 | Reagovat

Mimochodem víte, co je nejhorší? Že když si to čtu, abych to zkontrolovala, tak vždycky přečku o dobrý kus více, než chci. Taky mě to chytá. XD

6 ♥Rawen♥ ♥Rawen♥ | E-mail | Web | 8. června 2013 v 23:50 | Reagovat

[5]: no tak to se nedivím ... tohle je lepší než čist bychli od Rowlingové (jedna z mojich oblíbených spisovatelů)vážně je to čím dál víc zajimavější ... Jen doufám že kael nezemře. ☻☻☺

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama