Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 16. kapitola

17. června 2013 v 14:28 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Legolas odvrátil zrak od slunce venku a zahleděl se na sluneční studnu pod sebou. Skoro už nevěděl, kam se schovat před tím, co se okolo něj dělo, ale srdce ho drželo jako okovy. Nechtěl si to přiznávat, ale démoni okolo a to, že ho princ nutil přijímat požehnání temnou energií, ho zbavovalo síly, byl nemocný.

Vrátil se na terasu mistrů a vybral si terasu bokem od většiny aktivit a nastavil svou tvář slunci. Tady bylo klidněji a on mohl odpočívat. Tak si nevšiml příchozího…
Kael si ho prohlížel. Legolas mu nebyl k velkému užitku, poslední dobou obzvlášť. Co s ním bylo špatně? Kael zjistil, že mu touží porozumět. Jindy nedůtklivý a stále v rukavičkách, princ teď své rukavice sundal a zastrčil si je za opasek. Pomalu a tiše k němu došel a v tu chvíli se zarazil překvapením. Legolas zakašlal. Nijak valně, ale dostatečně viditelně, aby si toho Kael povšiml. Princ Legolase obezřetně sledoval, když opatrně natáhl ruku, a dotkl se prstů svírajících zábradlí. Legolas se podíval, co má na ruce a princ své prsty stáhl.
K jeho překvapení Legolas pustil zábradlí a jeho prsty se se stejnou opatrností dotkly Kaelových.
Tehdy to Kael opravdu pocítil. Uvědomil si spojení, které mezi nimi ten kontakt umožňoval. Uvědomil si, jak se Legolas cítí, že si uvědomuje svou nemoc. I jeho náklonnost k němu. Kael to vnímal tak jasně, že to slovy nemohl popsat. A uvědomil si, že Legolas vidí stejně tak jasně i do něj samotného.
Přesto neucukl, ale natáhl třetí prst a Legolas učinil totéž. Pak se dotkli špičkou čtvrtého i pátého prstu a pomalu k sobě přitiskli dlaně. S tím jejich spojení sílilo, a jakmile Kael ucítil Legolasovu dlaň na své, vnímal ho stejně jako sám sebe, myšlenky, svalstvo, chlad zábradlí na jeho druhé dlani. Dokonce si mohl sám sebe prohlédnout skrze jeho oči. Vypadal, jak vypadal, práce s démoní energií ho znetvořila, byl teď šedofialový a krystal v jeho hrudi byl zelený, místy s nádechem žluté. Nemusel se na Legolasovy smysly ani soustředit, aby jimi mohl vnímat.
V kom z nich se to vzalo jako první? To nikdy nezjistil. Přesto nebylo potřeba ani řeči těla. Tváře se přiblížily k sobě a rty se spojily v polibku. Když Legolas náhle ucukl, Kael cítit, jak jeho tělem projela bolest způsobená kontaktem s krystalem v jeho hrudi. Kael nepotřeboval slova, pochopil bez jakékoliv pochyby, že Legolas energii démonů nenese snadno, nepoužívá ji dobrovolně, nepotřebuje ji.
"Promiň." Řekl a oba věděli přesně, že tím myslel všechny chvíle, kdy Legolase nutil se této energii podvolit. "Už tě nebudu nutit."
"Děkuji." Odpověděl Legolas a Kael pocítil jeho úlevu a vděk.
Ani jeden z nich nechtěl jejich spojení rozdělovat. Kael si o jeho rameno opřel hlavu. Cítil se u něj v bezpečí. Ucítil záměr a pak i Legolasovu ruku na zádech. Zavřel oči a pousmál se. Poprvé za dlouhé týdny se usmíval pro světlo ve svém srdci…
"Moment!" Kael se narovnal. "Ty nejsi krvavý elf!"
"Můj princi," Legolas zněl dotčeně a bylo v něm cítit, že ho to trápí, oba je to trápilo. "Nemohu změnit, jak jsem se narodil, ale mé city k vám jsou pravé. Ryzí."
Kael věděl, že mu nelže. "Ukaž mi, jak vypadáš doopravdy."
Legolas sklonil hlavu a jeho dlouhé obočí náhle zmizelo. Když se na něj zase podíval, měl ho krátké a černé, po dlouhých uších zbyly jen zašpičatělé uši, ne větší, než lidské.
Přese všechno překvapení si Kael uvědomil, že tvor před ním není člověk. Nejen, protože na to Legolas právě myslel. Měl v očích moudrost a staletí prožitého života. A Upínal se k němu, Kael cítil jeho bolavé srdce, prosící, aby nebylo odhozeno.
"Už se nemaskuj," řekl princ klidně. "Pořád vypadáš působivě." Myslel to vážně.


Stačily dva dny, aby se Legolas spravil. Kaela to těšilo. Často se na něj usmíval, když ho někde viděl, jen netušil, že si o tom už brblali všichni jeho věrní elfové. A že se na to nikdy nezapomene. Do úplňku byl už jen týden a půl, Kaela to nějak zneklidňovalo, ale připisoval to Legolasovi, který byl stále proti démonům. Byly s tím potíže. Kael si uvědomil, že je čas, aby se pánu démonů ohlásil. Vrátil se do své komnaty, kde měl soukromí a odkryl kouli zakrytou šátkem, který k tomu účelu používal. Opatrně na ní položil ruku. Telepatická komunikace s pánem démonů mu umožňovala mluvit otevřeně, ale nemohlo to být ani omylem tak příjemné jako s Legolasem. Kael si dával velký pozor, aby tuhle myšlenku démon nemohl spatřit. Ještěže on byl v psychické magii tak zběhlý.
"Proč si ten elf nepřišel pro mé požehnání?"
"Nenutím ho, když nechce." Odpověděl Kael. "Nepotřebuje to."
"Nebuď hlupák, mladý princi," odpověděl démon. "Už teď nesnese dotek krystalu ve tvé hrudi, a čím více budeš sílit, tím krutější pro něj bude tvá přítomnost. Jeho energie je téměř opačná ke tvé Nakonec ani jeden z vás nesnese ani dotek toho druhého."
Kael zavřel oči, věděl, že je to pravda. "Co mám udělat?"
"Musíš ho té energie zbavit, odtrhnout ho od moci světla, kterou používá. Pak už pro něj nebude tvůj dotek bolestivý."
"To mu nemůžu udělat."
"Buď to, nebo se ho zbavit. Nemusí to vědět, nemusí vědět, kdo ho poznamenal. Sotva si uvědomí změnu. A udělej to co nejdříve, čím dříve to provedeš, tím je menší šance, že si to uvědomí."
Kael mlčel.
"Podívej se, jak ti mate hlavu," démon zněl až starostlivě. "Nakonec by tě přemluvil, aby ses vzdal energie démonů i ty! A ty víš, že bez Legie nečeká tvůj lid nic, než zkáza."
"To vím." Připustil Kael, démon mu ukázal mnoho vizí toho, co se s jeho lidem může stát, vždy to byl velmi ubohý osud. Byl v něm ale odpor k tomu vztáhnout na Legolase ruku.
"Musíš udělat, co je správné pro všechny."
Kaelovi stekla po tváři slza.
"Nebo ti to mám dát rozkazem? Mám snad pochybovat o tvé loajálnosti?"
"Ne," Kael zavřel oči. "Udělám to, můj pane. Hned."
Zvedl ruku z koule a přikryl ji. Snažil se přimět k uklidnění, ale měl v sobě hlas, který stále protestoval proti tomu, co hodlal udělat. Kael byl překvapený tím, co se v něm dělo. Ne, kdyby to neudělal, Legolas by ho nemohl snést a to nechtěl, potřeboval ho. Utřel si z tváře slzy a zhluboka se nadechl. Ať už v něm odporovalo cokoliv, přidusil to dost na to, aby se odhodlal. Vyšel z místnosti, aby našel Legolase.
Legolas, jakmile ho viděl, se na něj usmál. Kael mu úsměv vrátil. "Pojď se mnou," řekl mírně a otočil se k cestě. I když Legolase neslyšel šlapat, věděl, že ho následuje.
"Jste v pořádku, princi?"
Kael stiskl zuby i pěsti. Proč se ho na tohle Legolas ptá vždy poté, když komunikuje s velkým démonem? "Jsem v pořádku," odpověděl, jako vždycky.
"Ale mě tak nepřijdete." Legolas ho chytil za ruku a zastavil ho. "Princi, kdy jste naposledy jedl?"
"Na jídlo teď nemám čas." Řekl Kael.
"Udělejte si ho, prosím. Když nedoplníte síly, nebudete brzy schopen ničeho. Máte hlad."
Byla to pravda, Kael měl hlad, dneska nejedl nic už od rána.
"Pojďme do kuchyně, něco vám udělám."
Kael zatoužil najít alespoň jediný důvod, aby ho zadržel, ale Legolas ho chytil za ramena a už ho směroval do kuchyně…

Až s jídlem před sebou si Kael uvědomil, jak velký má hlad. Legolas se usmíval, když viděl, že princ nemá problém s tím, aby se najedl, že ho on nemusí nutit. Rozhod se, že na princovu stravu dohlídne. Kael dojedl a opřel se do židle. Byl to příjemný pocit mít plný žaludek. Zavřel oči a chvíli odpočíval. Otevřel je, když si uvědomil, že se u něj na stůl posadil Legolas. Usmál se a pohladil koleno, které měl v dosahu a ruku na něm nechal. Pak si všiml, že Legolas má něco v dlaních.
"Máš ještě místo na čokoládu?" S tím sevřel mezi prsty čokoládový bonbón.
"Jeden se tam vejde," řekl s úsměvem a dovolil Legolasovi, aby mu ho podal až do pusy. Vynikající. Natáhl se pro další. "Teď ty."
Legolas se předklonil, aby se mu dostal na dosah. Blaženě zavřel oči, když ucítil čokoládu na jazyku. Spokojeně zavrněl. "Přiměl si mě přiznat ti, kdo jsem, princi. Nemůžeš si sundat tu hučku? Přede mnou ji nosit nemusíš."
Kael pokrčil rameny a čapku sundal. Nepotřeboval ji, ale zakrývala jeho holé temeno. Vypadané obočí ale zakrýt nemohl. Legolas nevypadal nijak překvapeně, takže ho bez ní už asi viděl. "Ale dáš mi pusu."
Elf ho poslechl s velkou radostí a k ukončení toho polibku se neměl. Kael ale taky ne. Obzvláště teď, když oba chutnali po čokoládě. Nakonec se oddělili, když už potřebovali vzduch. Legolas jemně jel prstem po Kaelově ruce pěkně k rameni a pak po klíční kosti. Kael teď neměl své chrániče, jen rozeplou košili.
Zavřel oči a vychutnával si ten pohyb. Prohlubovalo mu to dech. Znovu oči otevřel a usmál se. Legolas mu přišel fascinující, hodlá se o něj postarat, hodlá ho chránit. Znovu si vzpomněl na to, co po něm chtěl velký démon. Jeho úsměv zmizel.
Legolas se podíval povzbudivě. "Neboj se, se mnou jsi v bezpečí."
* * *
Legolas zkoumal mapu paláce a zvažoval strategii, se kterou včera přišli. Podle toho, jak se díval, byl velmi hluboce zaujatý mapou. Do místnosti vešel Lor'themar. Legolas zvedl tvář a kývnutím hlavy ho pozdravil.
"Přemýšlím, kterého z kněží vzít sebou do paláce, léčivá magie se nám může hodit. Nevím ale, koho sehnat. Všichni mají spousty práce, ale někoho potřebujeme. Ti, co vládnou svatým světlem, dokážou léčit rány takřka hned."
"To umím taky," řekl Legolas bez rozmyslu. "To může stačit."
"Legolasi, ty nemůžeš." Řekl Kael.
Oba se na něj podívali.
"Jistě že můžu, trénoval jsem svou moc po staletí, mohu využívat světlo hvězd i k léčení druhých."
"Nemůžeš."
"Na co narážíte, princi?" Zeptal se Lor'themar.
"Kaeli?"
Kael se zatvářil provinile a nemohl skrýt slzy. "Zlomil jsem tě. Zničil jsem tvé spojení se světlem."
"Cože?!" Legolas to řekl více nahlas, než chtěl, ale byl příliš šokovaný, aby se ovládal. "Kaeli, řekni mi, že to není pravda!"
"Kil'jaden mě krmil bludy a já mu to žral, jako blbec. Namluvil mi, že bych tě jinak ztratil a já nechtěl. Legolasi, nechtěl jsem…"
"Já ti věřil!"
"Já vím, já… Legolasi?"
Legolas už zmizel v Eladanově pokoji a zamkl se tam. Kael šel za ním a chtěl klepat a smlouvat, aby ho lísteček pustil dovnitř, ale než se dotkl dřeva, uslyšel to; pláč. Kael se opřel tváří o dveře. "Mrzí mě to." Špitl ke dveřím. V doslechu Legolasova ztrápeného pláče se cítil jako krutý netvor. Plakal taky, uvědomoval si, jak moc mu ublížil ten večer, kdy mu tohle udělal…
* * *
Vyšli z kuchyně a Kael nabídl Legolasovi, ať jde spát k němu, že by si přál mít jeho společnost. Legolas ho následoval a víno s uspávacím lektvarem vypil, aniž by cokoliv nekalého zjistil. Kaelovi se dařilo nedávat nic najevo a v klidu čekal, dokud nezačala Legolasovi padat hlava. Jakmile se propadl do hlubokého spánku, Kael ho vzal do náruče a odnesl na postel, fascinovaný jeho lehkostí. Byl to naučený zvyk, že mu pak zul boty a položil je k noze postele.
Legolas zabrblal cosi ze spaní, ale neprobral se.
"Klid," řekl Kael mírně. "Brzy to bude za tebou." S tím začal nad spícím elfem kroužit rukama, kreslit znaky a bez hlasu odříkávat magická slova. Snažil se při tom ignorovat pocity, které v něm vyvolávalo, když sebou Legolas začal ve spánku cukat a potil se. Kael se uměl plně soustředit, ale teď to vyžadovalo jeho veškerou vůli kouzlo nepřerušit a chvílemi svou soustředěnost ztrácel. Přesto si dával záležet, aby bylo vše v pořádku a zatím se mu to dařilo. Postupoval a přidával na síle, šlo to dobře a uvědomoval si, že světlo, které vnímal v Legolasovi, se od něj pomalu odtrhává.
"Pomoc," špitl Legolas a Kael se zarazil. "Pomoz mi, Kaeli," špitl ze snu, ale očividně spal.
Kael se odmlčel pár vteřin, než se ovládl a mohl pokračovat v kouzle. Naštěstí k přerušení nedošlo. Už se dostal k poslednímu symbolu. Když vyřkl poslední slovo, po zádech mu přejel mráz, protože Legolas zprudka otevřel oči a vykřikl; dlouhý táhlý křik plný bolesti, silnější, než co kdy princ slyšel. Kael od něj ustoupil, křik odezněl a Legolas zůstal nehybně ležet. V bezvědomí, oči stále dokořán. Chvíli trvalo, než se k němu Kael zase přiblížil. Opatrně se ho dotkl. Al'are, měl vysokou horečku. Kael doufal, že mu neublížil příliš, ale na jeho ruce nahmatal tep a stále dýchal.
Ještě že použil kouzlo, aby nikdo mimo místnost nic neslyšel. To ho ale ani v nejmenším netrápilo. Opatrně zavřel vytřeštěné oči, jejichž pohled téměř nemohl snést a usadil se k němu. Teď už by nemohl spát, takže nad ním zůstal na stráži…
* * *
Nemělo se to stát, Kael si to uvědomoval už dříve, ale teď mu připadalo, že to udělal před chvílí. Pláč v něm jitřil vzpomínky.
"Legolasi…" Kael mluvil na dveře, ale věděl, že ho Legolas slyší, protože se utišil a poslouchal. "Mrzí mě to, doopravdy. Bál jsem se, že tě ztratím, opravdu! Jen jsem chtěl, aby…" O krok ustoupil, protože něco dopadlo zevnitř na dveře, podle zvuku židle, kniha, nebo něco takového.
"Vypadni!"
Kael se nemohl hnout. Neměl sílu odejít, ale nechtěl zůstávat nechtěný. Nakonec se usadil u dveří, opřený o stěnu. Zůstal tam se svěšenou hlavou a svými výčitkami.
O chvíli ticha později přišel ke dveřím Eladan. Stiskl kliku a zjistil, že je zamčeno. Eladan měl ale se zamčenými elfy své zkušenosti, takže si nechal vyrobit speciální mechanizmus. Prostě strčil prst do škvíry záměrně udělané v rámu dveří a něco stiskl. Zámek cvakl a on vešel dovnitř.
Kael na to hleděl plný překvapení.
"Pořád je za dveřmi?" Ozval se Legolas, když se dveře zavřely a zámek opět cvakl.
"Kdo?" Zeptal se Eladan.
"Ta krvavá zrůda!" Vyštěkl Legolas.
"Legolasi! Chovej se alespoň v mé přítomnosti slušně!" Ohradil se ostře Eladan. "A neřvi na mě, nic jsem ti neudělal."
"Promiň, já… Tohle bylo prostě příliš."
"Co se stalo?"
Kael stále poslouchal v naději, že najde způsob, jak se omluvit, jak si znovu Legolasovu důvěru získat…
* * *
Když se Legolas probudil, bylo mu zle. Ale také zjistil, že leží hlavou princi v klíně a že má ve vlasech jeho ruku.
"Odpočívej, Legolasi," řekl Kael mírně. "Démoni se ti snažili vnutit ve spánku svou energii, musel jsem je od tebe odehnat. Bude to dobrý."
Byla to čirá lež, ale Kael strávil celou noc tím, že hledal způsob, co říct, aby mu věřil.
"Dík, že jsi je nenechal." Odpověděl Legolas a zase oči zavřel, odpočíval.
Z Kaelovy mysli zmizely pochyby, že by udělal něco špatně…


-------------------------------------------------------
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Stray Neki Stray Neki | 17. června 2013 v 16:46 | Reagovat

Božíčku... chudák Legolas... :(
Ani se nedivím, že tak vyvádí. Jsem zvědavá, jestli Kaelovi odpustí nebo ne.

2 Lukáš Lukáš | Web | 18. června 2013 v 19:25 | Reagovat

ahoj,

[1]: určitě odpustí jak to tak znám.

3 ♥Rawen♥ ♥Rawen♥ | E-mail | Web | 19. června 2013 v 21:22 | Reagovat

Nechápu, že mu Kael mohl něco takového udělat ... Chudák :(

4 Findë Findë | E-mail | Web | 19. června 2013 v 22:39 | Reagovat

Tedy, opravdu chudák Legolas.
Ale je mi líto i Kaela, zvlášť když vím, že to udělal v té nejlepší víře...
Takže také doufám, že mu Legolas odpustí a společně najdou nějaký způsob, jak se s tím vyrovnat. Přece toho spolu již přestáli mnoho. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama