Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 17. kapitola

23. června 2013 v 16:48 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Thranduil zajel prsty do hřívy koně. Ten spokojeně zaržal. Král ale byl vše, jen ne klidný.
"Jsi mrtvý, viděl jsem tě umřít. Neoklameš mě Temný!" Křikl k temnotě okolo.
Oropher se rozesmál. "Nic, co se dostane do Mordoru z něj neodejde, ale s tím, co se stalo, zmizely mé slabosti a já pochopil, že je hloupost věřit ve světlo hvězd, nebo Vallar. Můj pán mi ukázal skutečnou moc."

Thranduila děsilo pomyšlení, že by jeho otec mohl podlehnout Sauronovi. "Nevěřím ti, ty nejsi Oropher."
"Ale jdi," Oropher mávl rukou. Copak jsi zapomněl, jak se tě Doriflen pokusil uvěznit v tunelech pod palácem? Nebo jak si Sauron pomalu bral náš les? O pardon, ten už byl jeho, jen nad ním rozepjal své žehnající ruce. A já hlupák dal vládu nad elfy tobě místo moudrého Doriflena."
Král se chvěl, jako v zimnici. Sevřel meč, který hořel ohněm a při tom ještě zářil a osvětloval jejich debatu. Nebylo to jen tělo, ale i uvězněná duše, opravdu tomu tak bylo.
"Slez z toho koně, není slušné mluvit se svým králem tímto způsobem."
"Už nejsi mým králem." Řekl Thranduil pevně. "Od chvíle, kdy jsi naposledy vydechl, jako svobodná bytost."
"Ty si myslíš, že mi dokážeš ujet na koni?"
"Proč vlastně vedeme tuhle debatu?"
"Protože ti nechci ublížit, mé dítě." Odpověděl Oropher. "Snažím se, aby ses přidal ke mně, co pak mi nevěříš, jako kdysi? Slez z toho koně, nic ti nehrozí."
"Tak ať se vzdálí vůle tvého pána, a já slezu."
"Co si to dovoluješ?!" Rozkřičel se Oropher.
"Jestli chce temný pán, abych slezl z koně, tak poodstoupí dál."
Temnota okolo Thranduila i Orophera zeslábla a stáhla se více k troskám temné věže.
Thranduil slezl z koně a pošeptal mu, aby zůstal na místě. Pak pomalým krokem šel blíže k Oropherovi. Zůstal mimo dosah jeho meče. Alespoň si ho mohl prohlédnout lépe. Vlasy i kůži měl pobledlé, stále byla znát barva vlasů, kterou měl zaživa. Zelené oči ale byly černé a místo zelných smaragdů to byla červená záře prolité krve.
"Co ti to udělal?" Zeptal se Thranduil dotčeně.
"Pomohl mi, Thrane." Řekl Oropher mírně. "A je ochoten pomoct i tobě, pomůžeme ti napravit vše zlé, co se stalo, nechceš, aby se ti Koltira vrátil? On ho dokáže přivolat zpět."
Koltira… Thranduila zabolelo srdce a touha mít ho zpátky v něm opravdu volala, když to řekl. Stačilo se podat a odhodit meč, jehož moc ho ještě oddělovala od temnoty okolo.
Oropher udělal krok blíže. "Pojď, zaujmi Angmarovo místo a veď armádu, kterou nikdo nezastaví."
Thranduil se podíval na meč, který měl v ruce, rukojeť byla stále obmotaná látkou. Přesto byla na čepeli kresba fénixova ohně. Mohl by. Začal si hrát s látkou a ta spadla z jednoho fénixova křídla. Thranduil zjistil, že odhalil i rudý drahokam. Krev. Ale nezakryl ho. Pomalu z rukojeti látku odmotal a nechal ji spadnout na zem. Jakoby mohl vidět jasné pláně a živé lesy, jeho myslí se nesla vůně i zvuky života. Sevřel meč pevněji a znovu se podíval na Orophera.
"Ne."
"Ne?! Thranduile, ty ses zbláznil!"
"Pak jsem na své šílenství hrdý."
"Stejně neutečeš! Tvůj osud je určen, vešel jsi sem, odteď budeš patřit mě." S tím chytil do volné ruky nůž, který měl u pasu, morgulskou čepel.
Thranduil pochopil, že Oropher má stejnou moc, jako nazgul. Meč v jeho ruce zahořel živým ohněm a královo okolí se zabarvilo jeho světlem ještě více. "Odvedu tě tam, kde už jsi dávno měl být." Řekl pevně a sevřel meč oběma rukama. Oheň se mu dorážel v očích.
Oropher se neusmíval. "Mohl jsem tě utopit, aby byl tvůj přechod bez bolesti, ale když nechceš, můžu i takhle. Mě je to vlastně jedno." S tím na něj ukázal černým mečem. Pak vyrazil.
Thranduil uhnul prvnímu švihu, vykryl druhý a hned ustoupil. Oropher měl proti němu strašlivou sílu. Švihl mečem po ruce s nožem, který tak odletěl daleko od nich. Oropher vykřikl a Thranduil sotva stíhal vykrývat jeho rozzuřené rány. Ustoupil o pár kroků, ale oddech mu nebyl dopřán. Meče se zkřížily a Thranduil ucítil za zády skálu. Zoufale se snažil udržet prokletý meč od vlastního těla, Odkopl Orophera a vyrazil do útoku. Oropher ale jeho rány kryl s lehkostí elfům vlastní. Thranduil přestal, když po druhém krytu mu přejel temný meč přes břicho. Sice ho jen škrábl na kůži, ale i to stačilo, aby z něj vytáhl část jeho energie. Škrábanec ho taky neobvykle pálil.
Chytil se za ránu a poslouchal smích svého protivníka.
"Vidíš, jak jsi proti mně slabý?"
"Ještě jsi mě nezabil." Řekl Thranduil. Rána ho zranila, ale byla čistá, cítil to.
"Na to taky dojde." Odsekl Oropher a pozvedl meč.
Thranduil zaútočil a pak uhnul. Pozdě. Ucítil jeho meč v rameni. Bez váhání seknul, přesným řezem prorazil žebra a rozřízl srdce. Jeho meč prošel Oropherem lehčeji, než máslem. Padlý elf vykřikl a začal okamžitě hořet. Thranduil ucítil náraz a upadl do bezvědomí…


První, co Thranduil pocítil, byla zoufalá potřeba vzduchu. Snažil se nadechnout, ale měl v plicích něco zlého a každý nádech ho nutil ke kašli. Zvedl se do sedu a snažil se popadnout dech. Tehdy si uvědomil, že má levou ruku chromou. Chytil se za ní a zjistil, že je studená. I přes svůj kašel se dokázal podívat na ránu na rameni, která byla černá a temná moc se z ní už šířila do jeho těla. O to více poklesl na duchu. A ještě více, když za sebou uslyšel, jak někdo zvedl meč ze země a otřepával ze sebe mordorský prach.
"Možná už chápeš, proč jednám, jak jednám."
Thranduil měl zatěžko mluvit mezi kašláním. "Nevys… mívej se mi… už… tak jsem blb… blbec dost na… to abych přišel sem… a podepsal vl… vlastní ortel… Zabij mě, ne… nenech pána ček… čekat ty slz… slizkej… bastarde."
"Sauron nedává rány tam, kde už si je jistý svým vítězstvím, Thranduile."
Král chrchlal prach, který se mu dostal do plic a snažil se uklidnit, ale nešlo to. Temnota byla uvnitř něj a pomalu ho pohlcovala. Už před ní nemohl utéct. Zrak se mu pomalu kalil.
"Ale díky tobě se můj osud změnil. Neotočíš se na mě? Nechceš vidět, co jsi udělal?"
"Stačí… cos mi… udělal ty." Stiskl svou zraněnou ruku silněji, hrbil se, jak se snažil ukrýt se před stíny, okolními i v něm.
"Byl jsi zraněn, ale ty jsi dal ránu, která prorazila tmu. Byl jsem propuštěn ze stínu a už nesloužím ani Agmarovi, ani Sauronovi."
Thranduil se ohlédl. Stál tam, na hrudi měl háv rozseklý, ale pod ním žádná rána. Na jeho meči byl zub, špička chyběla, ale buď se Thranduilovi zdálo, nebo dorůstala. "Je to ve mně… střep… z toho me… meče. Vyndej ho."
"Tohle není Angmarova dýka. Stačí, abych se štěpiny dotkl, a zastaví se ti srdce." Odpověděl Oropher, když přišel blíže. "Dej mi svůj nůž."
Thrandui váhal, ale po chvíli sevřel rukojeť nože a roztřesenou rukou ho podal Oropherovi.
"Bude to bolet, ale vydrž to."
Oropher ho pevně chytil a pak zajel nožem do rány a ještě hlouběji. Thranduil sebou cukal, jak se nůž dotýkal nervů ve vazech. Oropherovi se brzy podařilo prokletý kousek kovu vyjmout ven. Thranduil se díval na druhou stranu, cítil na ruce krev. Neviděl, jak mu z ní Oropher krev setřel. Pak ránu políbil. Thranduil zprudka otevřel oči, když si to uvědomil. Oropher pak pusu otevřel a nasával do sebe temnotu, která byla v Thranduilovi. Nic příjemného to nebylo. Dvě vteřiny byl z ticha a slzel, pak se rozkřičel v agónii, protože pro něj to bylo, jak kdyby ho Oropher trhal na kusy. Jako by mu tím nádechem dokázal vyrvat vnitřnosti. Temná moc se do něj dostala hluboko a Oropher ji z něj vyrvával svým nádechem i s veškerou energií, co v něm pohltila.
"Ada, přestaň!" Křikl Thranduil zoufale. "Prosím!"
Neodpověděl a pokračoval. Každá vteřina byla pro Thranduila jenom horší, už začínal mít pocit, že opravdu roztrhne jeho mysl i tělo. Náhle přestal. Thranduil byl vyčerpaný a na hranici bezvědomí, ale ruka ho nepustila. Vnímal, jak mu Oropher sundává, co má na sobě a pak mu zavazuje ránu cárem z toho, co měl na sobě on sám. Už neměl takové nutkání ke kašli, ale stále kašlal. To ho alespoň ujišťovalo, že je naživu.
"Vydržel jsi to, je to za tebou," řekl mu Oropher klidně a zase ho oblékal. "Dostaneš se z toho."
Thranduil mu chtěl odpovědět, ale teď se nezmohl na více, než jen dýchat.
"Měl bys odtud odejít, nepřežiješ tu o moc déle." Řekl Oropher a opatrně Thranduila položil na zem. Odešel.
"Vrať se," zasýpal Thranduil tak slabě, že se sotva slyšel on sám.
Nebyl ale sám dlouho, Orohper se vrátil velmi rychle a vedl koně. Jestli ale Thranduil slyšel dobře, tak ne jednoho ale dva. Pak už ho zvedl pár rukou a usadil ho v sedle… V sedle koně, který měl ohnivé oči sálající rudý oheň, a jeho hříva byla dalším. Oropher se vyšvihl do sedla, aby měl Thranduila před sebou a vyrazili. Opět v sedle, král sotva vnímal, že nesedí na vlastním koni a že ho vsedě drží elf, ze kterého nejde teplo. Zavřel oči a upadl do neklidného spánku…

Trvalo dlouho, než vysušené oči dokázal rozlepit a otevřít. Znova si uvědomil, kde je. Stále byl v sedle, opřený o Orophera, který ho držel v sedle. Ale už nebyli v blízkosti trosek věže. Byli výše a mířili k jednomu ze severních průsmyků. Oropher zamířil k jedné z věží, které kdysi postavili lidé, aby z Mordoru neuteklo nic zlého a které později ovládli skřeti. Vjeli na dvůr a Oropher zastavil. Sesedl a stáhl si Thranduila do náruče. Tehdy si všiml, že je vzhůru. "Musíš dostat vodu," řekl Oropher a nesl ho dovnitř. Tam ho položil na zem u zdi.
"Mošna," zasýpal Thranduil. "Naneth."
"Myslíš svého koně?" Zaváhal Oropher a s tím odešel.
V mošně nemrtvého koně opravdu našel láhev s vodou, takže se k Thranduilovi mohl hned vrátit. Pomohl mu napít se. Pak se u něj usadil a opřel se o zeď. "Tady teď zůstaneme. Mordor tak opustíme s východem slunce, což ti umožní zmizet daleko z dosahu Saurona, než zase zapadne. Co na to říkáš?" Oropher se podíval na Thranduila, ale ten byl opět kdesi v hlubokých snech…

Když se Thranduil opět probudil, Seděl opět v sedle, držený na místě tělem, které v něm vyvolávalo děsivé předtuchy. Do tváře se mu ale opřel vítr a Thranduil ucítil vůni kvetoucí trávy. Otevřel oči a zjistil, že se dívá na pláň Dagorlad, rovnou a mrtvou plochu, na které nebylo více, než tvrdá země. Oropherův kůň stál na místě a jeho vlastní, když si všiml, že je vzhůru se dotkl hlavou jeho nohy. Thranduil se pousmál.
"Myslím, že už můžeš jet sám."
Thranduil vydechl únavou. "Snad ano."
Orpoher nechal koně couvnout a postavil ho vedle Thranduilova.
Thranduil byl stále unavený a třásl se, když se usazoval na hřbetě klidného koně. Opřel se o jeho krk a chytil se ho, aby se udržel v sedle. Chvíli trvalo, než se mohl narovnat. Šáhl po láhvi a pořádně se napil.
"Můžeme?" Zeptal se Oropher mírně.
"Chvíli bude trvat, než se vzpamatuju." Thranduil vytáhl z tašky Lembas. "Nechceš?"
"To by mi neudělalo moc dobře," řekl Oropher, ale bylo vidět, že na něj chuť má. "Sjedeme dolů a pak co to půjde přes Dagorlad ke skalám Emyn-muil, tam můžeš doplnit vodu."
"Ada, necítím se na rychlou jízdu."
"Já vím. Přesto je ti třeba spěchu." Oropher se zamračil. "Někdo ti usiluje o život."
"To já vím," vydechl Thranduil. "Mám nepřítele, který se mi mstí za to, že jsem byl ke Kael'thasovi milosrdný."
Oropher přikývl. "A zná tě, že ano?"
"Zná."
"Sauron to ví taky. A nemysli si, že tím probodnutým elfem tvé nebezpečí skončilo."
"Jak se to dozvěděl?" Zeptal se Thranduil.
Oropher pohodil hlavou jako kůň. "Stejně jako já, i další jsou Sauronovými špehy, jejichž přítomnost živí nevnímají, sluhové Nazghůlů, kteří slyší na zlo v srdci a jsou jím přitahováni. A má mnoho jiných cest, jak se dozvědět, co potřebuje."
"Jeho pohled se tedy upíná na elfy."
"Teď jsou jeho nejsilnějšími nepřáteli, Pokud se mu vrátí síla, Temný hvozd bude první na řadě."
"U všech Vallar."
"Klid, mé dítě, Nemá téměř žádnou moc, je tu možnost, že se sebere a znovu povstane, ta tu bude vždy. Až do konce věků."
"Jednomu nerozumím. Co vlastně udělal s tebou, ada?"
"Tohle měl v plánu s námi oběma. Já mu podlehl, ale ty jsi přežil. Byl jsem vzkříšen jako jeho služebník. Jsem totéž, co Nazghůlové, ale mám své tělo, které mohu ovládat, nebo ho opustit, když si přeji a pak se do něj zase vrátit. Ty už jsi nemrtvé tvory viděl, že?"
Thranduil přikývl. "Raději vyrazíme."
"Moudrý nápad." Řekl Oropher a pousmál se na vycházející slunce…

Kdokoliv by je viděl, prchal by. Dva hořící koně, jeden s rudým ohněm, divokým jako láva a druhý s ledově modrým, chladným jako smrt, se hnali přes Dagorlad s elfskými jezdci, Thranduilem, který pod spoustou špíny vypadal, jako blonďatý skřet a nemrtvý Oropher, který děsil na pohled. Zastavili se jen v poledne na poměrně dlouhý odpočinek a pak jeli dál.
Thranduil nechtěl zastavovat, takže jeli dlouho do noci a záře jejich koní byla vidět z velké dálky. Pod rouškou tmy byli ještě děsivější. Jako poslové blížící se války. A to přestože hvězdy nad nimi zářily jako požehnané. Nad elfy se vždy usmívaly a zde zářily poprvé za velmi dlouhý čas. Od vlasů obou elfů se tak odrážela jejich záře a společně se září koní jim osvětlovala cestu.
Pod hvězdami dorazili ke skalám Emyn-muil, velkému bludišti ostrých skal, které bylo radno objet.
Voda tekoucí ze skal ale byla čistá a Thranduil s velkou chutí zaháněl žízeň. Jízda mu udělala dobře, nehledě na to, že odjeli alespoň kus od černé země, jejíž hraniční hory stále viděli. Rychle se zbavil nejhorší špíny.
"Tady tě opustím, Thranduile."
"Cože? Kam chceš jet?"
Oropher se usmál, smutně. Pak ukázal a bažiny. "A kdo se postará o ně? Když ne já, tak Sauron pro ně jednou najde jiné využití, velmi zlé. Thranduile, musíš pochopit, že můj osud je jiný než tvůj. Díky tobě je opět v mých rukou, ale teď vede temnotou." Oropher slezl z koně a poplácal ho po krku. "Zase se uvidíme, časem." Pak došel k Thranduilovi. "A tohle se ti ještě bude hodit." S tím mu podal jeho meč.
S povzdechem si Thranduil Felo'melorn vzal a připevnil si ho opět k pasu. Pak i dýku. "Připadá mi, že jsem nic neudělal, chtěl jsem zjistit, co je se mnou špatně ale… stále nemám odpověď."
"Pak ji asi v Mordoru nenajdeš." Oropher vzal Thranduila do objetí. "Starej se o náš lid, jsi mu dobrým vládcem."
Thranduil zavřel oči a opatrně obmotal ruce okolo Orophera, při čemž musel ucuknout, když se dotkl pochvy temného meče.
Kůň zařehtal, když se na něm Oropher usadil. "Thranduile, ještě něco. Jeď rychle, nemáš čas na jakékoliv otálení. A… taky bys měl něco vědět. Ten tvůj nemrtvý partner…"
"Koltira?"
"Jeho hrob vykradli služebníci Plamenné Legie. Myslím, že bys to měl vědět." Kývl hlavou na pozdrav, otočil koně a rozjel se tryskem přes Dagorlad zpět do Mordoru.
Thranduil se za ním díval s pocitem, že už ho snad nikdy neuvidí…


-----------------------------------

-----------------------------------

Při hledání relaxační hudby jsem narazila na velmi zajímavý kousek. Najednou se mnou prostě trhlo a hlavou mi proběhlo: "To zpívá Legolas?!"
Určitě né on, ale má podobný hlas...
Hudba je ve videu dvakrát, podruhé bez toho fantastického hlasu... No, co myslíte vy?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natalia. Natalia. | Web | 23. června 2013 v 17:04 | Reagovat

Skvělá kapitola. :)

2 Stray Neki Stray Neki | 24. června 2013 v 22:05 | Reagovat

naprosto úžasný... jsem zvědavá co vymyslíš dále...

3 ♥Rawen♥ ♥Rawen♥ | E-mail | Web | 25. června 2013 v 22:00 | Reagovat

úžasný song

http://www.youtube.com/watch?v=WBQ6tNp10z4

4 Morell Morell | Web | 26. června 2013 v 15:12 | Reagovat

[3]:: Úžasný... ale je plný beznaděje a bezmoci. Mohla by mít mnhem úžasnější text.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama