Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 18. kapitola

26. června 2013 v 15:31 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Thranduil si nebyl jistý, co vůbec dělá. Dojel do Mordoru a nyní se vracel do temného hvozdu, ale proč to všechno? Opravdu kvůli Oropherovi? Otázky mu vyvěraly v mysli, když uslyšel křik, který do srdce Hnědých zemí rozhodně nepatřil. Thranduil vzal luk a zasadil do tětivy šíp. Přišlo to odkudsi ze Západu, takže se díval tím směrem. Pak si ale uvědomil pohyb, téměř nad sebou.
Bylo tam pět stvoření, připomínajících červy s orlími zobáky a dračími křídly, ale s mnoha dlouhými pírky. Byli zbarveni do žluta a ruda. Thranduil si je obezřetně prohlížel, jak nad ním krouží. Nebylo pochyb, že ho pozorují. Rozhodl se, že si na noc najde úkryt.

Naštěstí byla blízko jeskyně. Musel promluvit ke svému koni, aby ho přesvědčil, aby vešel dovnitř. Tiše se ukryli v zákrutu, kde jen záře koně i elfa byla světlem. To jim zajišťovalo, že je neuvidí zvenku. Thranduil nezamhouřil oka, stále byl v napětí. Jedinou výhodou bylo, že mohl držet luk, ale sám trochu pochyboval, jestli by kvůli zraněné ruce dokázal vůbec vystřelit. Odpočíval na ni, jak jen mohl. Vůle se mu do ní už vrátila, ovládal ji. Ještě v ní ale neměl mnoho síly a udržet ji zvednutou vyžadovalo vůli a námahu. Když ale po dvě hodiny nikdo k jeskyni nepřišel, Thranduil luk odložil. Ale neodpočíval. Byl si jistý, že na těch tvorech seděli jezdci. Thranduil tušil, že budou patřit ke krvavým elfům, ale jistotu neměl. Klidně s ním nemuseli mýt nic společného, mohli jen být na lovu otroků. I to by byl důvod, proč zůstal obezřetný.
Noc přešla bez problému, ale Thranduil čekal, než bude Slunce vysoko. Až pak znovu vyjel. Přestože to bylo proti jeho zdravému rozumu, rozhodl se zkusit své štěstí. Vyrazil přímo na východ, do málo prozkoumaných zemí.
Jeho kůň ho nesl jistě a velmi rychle. Thranduil našel, co hledal, aniž by opustil alespoň trochu známé oblasti; skaliska. Potřeboval mít možnost dravcům uhnout. Několikrát je slyšel, takže věděl, že jsou stále nad ním. Tedy jeden. Viděl jen jednoho a bylo mu jisté, že ho sleduje. Byl velmi vysoko, ale Thranduil ho stále viděl. Rozhodl se. Zastavil koně a zhluboka se párkrát nadechnul. Čekal, až vletí mezi mraky. Letěl klouzavým a velmi klidným letem. Thranduil napjal luk a ve vteřině pustil tětivu. Luk zazpíval, ale král nečekal na zjištění, jestli zasáhl. Rozjel se mezi skály a dál na východ.
Naneštěstí skal byl jenom pruh a brzy slyšel máchání křídel. Uhnul, na poslední chvíli. Tvor zamával a pomalu se zvedal do výše. Thranduil na vteřinu uviděl jezdce. Skutečně krvavý elf. Jeho nosič udělal ostrý oblouk a vrhl se na Thranduila znovu. Král vyrazil a švihl po něm mečem. Slyšel za sebou, jak zvíře dopadlo na zem. Takže ještě minimálně tři.
Po zbytek dne ale neviděl ani neslyšel nic. Zastavil se u říčky, která tudy tekla, a nechal koně se napít. I nemrtvý kůň tentokrát docenil vodu. Thranduil zůstal v sedle, ale uvolnil se a odpočíval.

Západ slunce Thranduila příliš neuklidnil. Rozhodl se zamířit více k severu a dostat se postupně k Dlouhému jezeru. Podíval se na hvězdy, které vycházely a pod kterými mohl vždy najít směr. S úsměvem si zazpíval krátkou, ale povzbuzující píseň a pak vyrazil. Hvězdy svítily králi na cestu a Thranduil začínal doufat, že lovcům ujede.
Náhle ho cosi ostrého sevřelo za rameno a zvedlo do vzduchu. Zasyčel, ale vytáhl meč a ohnal se po hlavě. Tvor ho pustil a Thranduil spadl na zem. Meč zacinkal a zmizel mu z dohledu. Thranduil vytáhl dýku, připravený ohnat se po první věci, která se k němu přiblíží. Uslyšel ržaní koně, který se na sebe snažil upoutat pozornost. Thranduil se rozeběhl směrem od něj. Mělo to naději. Uslyšel odraz od země a jeho oči hledaly cokoliv, pod čím by se ukryl. Pak ho zobák sevřel znovu, ale přímo na ramenním kloubu, zobákem, který umí drtit kosti. Thranduil pustil dýku a rozkřičel se bolesti…

* * *
"Iluvatare, pane Vallar, pomoz mi najít sílu. Ukaž mi, co mám dělat, nebo jestli ho mám opustit… Já už vážně nevím."
Legolas mluvil bez hlasu, nebylo radno, aby krvaví elfové slyšeli jeho prosbu. Byl večer a první hvězdy se už objevovaly na obloze, ale Legolasovi nepřinášely uklidnění. Bez spojení se světlem, jaké používají paladinové a bez spojení s hvězdami, ztratil Legolas svou obranu a poslední dny bloudil ve stínech. Do svého srdce temnotu nepustil, ale přítomnost démonů Plamenné legie mu zrovna nepomáhala. Kael byl jediný důvod, proč tu Legolas vlastně ještě byl. A právě pro něj napínal všechny své síly, aby mu držel cestu ke světlu otevřenou.
Už ho ale nepřemlouval. To nemělo moc cenu. Pár dní spolu debatovali a snažili se převést jeden druhého na svou vlastní cestu, ale to mezi ně stavělo zeď, kterou nechtěli. Teď už byli prostě spolu a své názory neřešili.
Legolas stiskl zábradlí. Byl z toho zoufalý. Chápal, že když zůstane, že ho zničí zlo démonů, nebo ho zabijí démoni sami. Odejít ale nemohl. Nemohl ho tu nechat jeho šílenství napospas, ne samotného. Musí něco udělat. Musí. Prostě musí. Ale co?
"Iluvatare… Neopouštěj mne… Ne teď."
"Legolasi?"
Legolas ucítil na zádech ruku a uvolnil své najaté tělo. "Kaeli…" špitl. Pak si to uvědomil. "Promiňte, princi."
"Klidně mi říkej Kaeli." Kael se podíval na pobřeží. "Co tu vyhlížíš?"
"Nic, jen se dívám." Legolas si povzdechl. Pak se na prince podíval. Tolik se změnil… Ale on ho přesto miloval. Nemohl mluvit, měl v krku bramboru, ale jeho pohled prozrazoval jeho trápení.
"Možná bys mohl zvážit, že bys začal používat moc démonů. Pomůže ti to."
"Kaeli, ne." Legolas se odvrátil. "O tomhle jsme už spolu přece mluvili."
"Já vím, jen… chci ti pomoct."
"Nejvíce mi pomůže, když budu moct zůstat sám sebou. Pokud nemáte k dispozici něco jiného, než démony."
"Jedno ano." Řekl Kael tiše.
Legolas se na něj podíval nechápavě.
Kael zvedl ruku a nastavil dlaň. Nad ní se objevila koule ohně, ze které vylezly dvě křídla a ocas, drobounká podoba fénixe. I Legolas vnímal jeho životodárnou energii a natáhl ke stvoření ruce.
"Nešahej na něj," řekl Kael.
Legolas přikývl.
"Fénixové, když zahynou, znovu vstanou ze svého popela."
"Znám Legendy o ohnivém lidu." Legolas si ohříval dlaně o oheň fénixe. "Tohle je tak příjemné."
Kael na to hleděl překvapeně, v životě by ho nenapadlo, že Legolas by mohl využívat místo démonů fénixe, oheň. Ne, démoni byli jediná cesta ke skutečné moci a slávě, nesměl se poddat chvilkovým pochybám. Ale Legolas… Kaelovi na něm záleželo. Jen kdyby ho dokázal přesvědčit.
"Je to jen iluze moci," řekl Kael. "Oheň démonů je skutečný."
Legolas stáhl ruce, jako by se popálil. "Nezkoušej to na mně." Opět se odvrátil. "Já démonům sloužit nebudu. Tobě jsem svou věrnost přísahal, ale jim ne."
"Pak se ale budeš stavět proti mně."
Svěšená hlava byla Kaelovi téměř skrytá za jeho zády. "Já vím, a týrá mě to každý den, Kaeli. Máme každý naprosto jiné cíle a v cestě toho druhého vidíme smrt. A žádnou třetí cestu, která by nám dala alespoň kompromis, nevidím. Přítomnost démonů mě zabíjí Kaeli. Jestli sem přivoláš velkého démona, jen mou smrt urychlíš."
"Potřebuješ se na jejich energii navyknout. Ilidari s jejich energií dělají, ale využívají ji proti démonům. Můžeš to vzít jako vypěstovat si imunitu na jed. Není to lepší?"
"Imunitu?"
Legolas ucítil na rameni ruku. Ohlédl se na Kaela. Měl spoustu pochyb. Chvíli bylo ticho, jen ustarané pohledy obou elfů napovídaly o jejich pocitech.
"Pokud bys to přehnal," řekl konečně Legolas. "Tak to se mnou sekne. Chceš mít na rukou mou krev?"
Kael se na něj podíval nechápavě. "Copak mi nevěříš?"
"Věřím ti, Kaeli. Ale ty mě ještě neznáš dost na to, abych ti tohle povolil."
Kael svou ruku stáhl. "Pak to máš rozkazem."
"Princi!"
"Nebudu o tom diskutovat." Kael byl ve svém rozhodnutí pevný. "Večer přijdeš a začneme."
"Kaeli…" Legolas byl skutečně dotčený.
"Už jsem se rozhodl, Legolasi." Pak ale jeho hlas změknul. "Zkus mi věřit."
Legolas přikývl a opět myslel na útěk. A opět si uvědomil, že pro něj není útěk řešením. Kael to s ním myslí dobře. Legolas se rozhodl. "Přijdu." Jen doufal, že to, že mu dá šanci, ho nebude stát více, než snese. Kael se na něj povzbudivě usmál, ale Legolas tím povzbudit nedokázal. Naopak v něm probudil zlé, velmi zlé předtuchy.

Jedno si Legolas přiznával, měl strach. Velký. Ale večer přišel. Prošel okolo stráží a vešel do pokoje, kde Kael bydlel, což znamenalo, že tu jen spal a případně o sebe pečoval. Pousmál se, když Legolas vešel. Na něj se vždy rád smál a v jeho očích to bylo vidět. Legolas zjistil, že tenhle srdečný úsměv ho dokáže povzbudit. Sundal si tuniku i košili a natáhl se na postel. Z té táhla Kaelova vůně, silně. Pro Legolase to byla velmi příjemná vůně.
Nedovolil, aby to na něm bylo znát, Kael jeho uvolnění ale přesto viděl. Lehce se pousmál a vzal do ruky dlouhé pírko. Fénixové je občas ztrácí a Kael je rád sbíral. Navíc, pokud je energie fénixů Legolasovi příjemná, mohou zmírnit efekt energie démonů.
I tady měl dvě. Nejdříve vzal to lepší, které chtěl nechat čisté a usadil se u Legolase. Opatrně se ho dotkl na tváři a pohladil ho. Legolasova tvář se na vteřinu stáhla strachem, ale zase se uvolnila. Kael se pousmál a pomalu s pírkem sjel po krku na odhalenou hruď.
Legolas příjemně zavrněl a Kael se toužil dotknout. Přendal si pírko do druhé ruky a prsty přejel velmi jemně nahoru po hrudní kosti a pohladil krk. Legolas se pohnul, aby mu dal větší plochu k dotyku. Kael zjistil, že ho pozoruje, pohledem plným uvolnění… a touhy. Kael zaváhal. Nejistý, co vlastně chce, se díval do těch modrých očí, ve kterých se i ve dne občas odrážely hvězdy. Kael samozřejmě o sexualitě dost věděl, ale ve svém tak nízkém věku neměl ještě skutečnou zkušenost s partnerem. Náhle ucukl pohledem.
"Musíme začít." Řekl a odkryl misku s krví démonů, ze které větší část temné energie už sám vysál. Nechtěl jít na Legolase tvrdě.
Legolas si povzdechl. "Kaeli…"
Kael vzal do ruky druhé pírko a pohladil černou hladinu v misce. "Neboj se, vydržíš to."
Pírko se dotklo kůže a obratná ruka s ním začala lehce vykreslovat vzory. Kael se lehce chvěl. Legolas mu neuhýbal, ale bylo vidět, jak ho to bolí. Neustále otvíral oči, napínal se a fňukal. Kael na hrudi vykreslil vzor, jaký nosí někteří lovci démonů, a začal kreslit po rukou. Jemu to připadalo poměrně slabé, ale věděl, že na poprvé je vliv démoní energie silný. Snažil se, aby byla kresba, jak potřeboval a poměrně se mu to povedlo i přes Legolasovy bolestné pohyby.
"Ještě chvíli," řekl Kael a slízl z pírka krev. Možná mu nechutnala krev, ale energie v ní byla pro něj intoxikující. Napadlo ho, že když má u sebe Legolase, chutná mu to ještě mnohem více. Oblízl se a zase nasadil neutrální výraz.
Legolas po něm popukoval, měl tělo v jednom ohni. Snažil se zůstat v klidu a udržet se vleže a co nejvíce se uvolnit, ale nešlo to.
"Vedeš si dobře," řekl Kael mírně a myslel to tak. V mysli ale vnímal, jak plyne čas. Jeho prsty vpluly do Legolasovy dlaně. Legolas jeho ruku chytil a pevně se ho držel. Kael se pousmál. "To stačí, běž se umýt." Ukázal do koupelny a sledoval, jak rychle tam Legolas zmizel. Pak bylo slyšet šplouchání vody, které náhle ustalo...
Kael zneklidnil, když dlouhou chvíli neslyšel vůbec nic.
Vstal a pomalu vešel do své koupelny. Legolas už byl umytý, ale seděl na zemi, opřený tváří o stěnu a odpočíval. Kaela napadlo, že ho pustil na poslední chvíli. Měl pravdu, napadlo ho, já ho opravdu ještě moc neznám. Pomalu k němu došel a položil mu ruku na rameno. Legolas se chvíli ještě nehýbal, pak se na něj přece jen podíval. Kael mu nabídl ruku a pomohl mu vstat. Legolas se ho pevně držel, aby nespadl, zatímco mu Kael pomohl dojít ke křeslu. Cestou si uvědomoval, jak má Legolas na kresbě kůži horkou. (zůstala mu po ní zarudlá)
"Teď si dva dny odpočineš a pak půjdeš znovu, ano?"
Legolas ze sebe vydal zoufalý zvuk.
"Odpočívej, něco ti donesu." S tím Kael odešel. A ve chvilce se vrátil s číší. "Napij se," řekl a podal ji Legolasovi.
Legolas natáhl pro číši roztřesenou ruku, ale neudržel ji. Naštěstí ji Kael vůbec neměl v úmyslu pustit. Naopak mu sám pomohl nalít do krku trochu vína. Vína z Quel'thallašských vinic dokáží povzbudit duši. Jsou stejně magická a záhadná jako lid, který pěstuje hrozny a pak z nich víno vyrábí. I Legolas si po něm vydechl příjemnou úlevou. Opřel se a dovolil si na chvíli zavřít oči a odpočívat. Pak si uvědomil, že ho Kael zaujatě pozoruje. Musel se usmát.
"Co ti vlastně na mě stojí tolik za to, že se snažíš nás dostat k sobě blíže?"
Kael se na něj podíval zmateně, ve skutečnosti hledal odpověď. "Ty, Legolasi." Odpověděl. "Ty mi stojíš za to, abych tě ochránil."
Legolas byl unavený, ale musel se usmát. "Ty mě taky, Kaeli." S tím zavřel oči. "Musím si chvíli odpočinout."
"Zůstaň, jak dlouho budeš potřebovat." Kael si všiml, že Legolas se usmál jen jemně a pak se jeho dech značně zklidnil. Spal, pro jednou měl ale oči pevně zavřené. To bylo u těchto elfů vzácné, ale ne nemožné. Krvavý princ zůstal chvíli stát a jen si ho prohlížel, mír v jeho tváři. Pak se otočil k odchodu, aby se ujistil, že je vše v pořádku…

Spí, nespí? Kael si Legolase prohlížel, nehýbal se, na sobě jen osušku. Kael se pousmál a ztlumil světlo v magické lampě, která se s přicházejícím večerem rozsvěcela. V šerém světle vypadal spící elf snad ještě krásnější. Kael se pousmál a pomalu přešel až k němu. Legolas měl oči přivřené, jakoby v zamyšlení. Kael opatrně natáhl ruku a i přes rukavici ucítil teplo sálající z jeho kůže. Opatrně se dotkl rtů a pohladil je.
Legolas otočil hlavou, tak Kael ruku stáhl. Nechtěl ho budit, takže se k němu otočil zády a šel se osprchovat. Kaelovou vášní v magii byl oheň, ale voda… ta ho vždy dokázala úžasně uvolnit. Nechal po sobě téct teplou vodu a odpočíval. Už toho začínal mít všeho dost. Snášel, že mu Legolas odporoval, ale dojem, že něco je špatně, ho neopouštěl. Po chvíli sám sebe přesvědčil, že je to jen jeho hlad po energii démonů. Kolik si jí nabral dneska? Hodně. Pokaždé je to více, než předtím. Pokaždé chce více, než je jeho hlad uspokojený. A pokaždé to je úžasné, když se naplní tou energií a je opojený svou vlastní mocí. A čím více energie nasaje, tím je to intenzivnější. Kael svou závislost neviděl.
Otočil se, aby se opřel o zeď a málem vykřikl. "Legolasi!?"
Ten prohnaný elf se pohyboval dokonale tiše. Usmíval se. "Neboj se mě. Víš přece, že ti neublížím."
"Já vím ale…"
Prst na rtech ho umlčel. Legolas se přiblížil, až i na něj dosáhla sprcha a smáčela mu vlasy. "Dovolíš?"
Kael zjistil, že má v ruce houbu. Trochu se uklidnil. "Tak dobře."
Legolas se mu věnoval velmi pečlivě. Chvíli se skutečně věnoval jen smývání špíny, čekal, až se s ním bude cítit Kael bezpečně. Až když Kaelovi jeho doteky nevadily, začal ho hladit více hravě a zkoumavě.
To samozřejmě nezůstalo nepovšimnuto. "Legolasi…" Oslovil ho Kael zmateně.
Legolas se o něj otřel celým tělem a pohlédl mu do tváře. Něžně ho po ní pohladil. Pak se mu přiklonil k uchu. "Jsi nádherný, Kaeli. To nekrásnější, co jsem pod sluncem kdy spatřil."
Kael zavřel oči. "Chvátáš na mne." Přiznal.
"Mám přestat?" Zaváhal legolas.
Kael zmírnil sprchu, takže na ně už jen mrholilo. Odmlčel se a podíval do jeho očí. Opravdu ho chtěl poslat pryč? Zůstali takhle stát, pozorujíce oči toho druhého, zatímco na ně jemně padala příjemně teplá voda. Zvědavost brzy začala strach překonávat.
"Ne." Řekl Kael tiše. "Jen…" Jeho oči prozrazovaly stále přítomný strach.
"Rozumím ti." Řekl Legolas tiše. "Podej mi ruku."
Kael mu opatrně položil svou dlaň na jeho nastavenou a pocítil spojení mezi nimi. Vnímal, co s ním Legolas zamýšlí, ale i hlubokou lásku mezi nimi oběma. V té, jako by se mohl vznášet. Ucítil jeho ruce, na svém těle, ale spojení mezi nimi zůstalo.
"Legolasi," špitl Kael a usmál se…

Kaelova mysl se upírala na kohoutek, dokud na něj nepřestala padat voda. Usmíval se v blaženém vyčerpání, využíval Legolasovu ruku jako polštář. Byli k sobě stále přitisknutí, cítil jeho nos ve vlasech a druhou ruku okolo pasu. Kachlíková podlaha chladila moc na to, aby na ní mohli usnout, ale leželo se na ní dobře. Stále vnímal jeho mysl, telepatické spojení jejich myslí ještě neodeznělo.
Chůze bude chvíli problém, napadlo Kaela.
Legolas se jeho myšlence usmál, nebude, ale raději tě odnesu.
Kael se usmíval, zatímco ho pár silných rukou lehce zvedl a odnesl na postel.
"Trochu zamokříme prostěradla," řekl Legolas tiše a uložil ho do peřin.
Kael se na něj ohlédl, zatímco ho přelézal a pak se vedle něj uvelebil. Zavřel oči a usmál se. Když takhle cítil teplo druhého těla, cítil se v bezpečí. Pro teď bylo vše v pořádku…



------------------------------------------
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Stray Neki Stray Neki | 26. června 2013 v 15:49 | Reagovat

Krása... ale je to hodně napínavé, nebudu spát jak budu přemýšlet co se stalo...

2 Morell Morell | Web | 26. června 2013 v 15:58 | Reagovat

[1]:
A jéje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama