Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 24. kapitola

25. července 2013 v 5:00 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Po krátké poradě a úšklebcích se Legolas ocitl ve stanu jen s Thranduilem a rozvazoval si účes, který nosíval. Sám sebe se ptal, jak jen mohl souhlasit s tím, že provedou s Thranduilem záměnu identity? Mokrý hřeben mu rovnal vlasy a Thranduil je rovnal ještě gelem.
"Jak to můžeš nosit?" Zeptal se Legolas překvapeně.

"Jen na to nejsi zvyklý." Řekl Thranduil a podal Legolasovi mithrilovou košili, kterou běžně nosívá on. Nádherný modravý obleček, který sahal skoro až na zem a byl velmi lehkým a vynikajícím brněním. I Legolase překvapilo, jak málo brnění váží. Na to si zvykl hned. Královská koruna byla něco jiného. Docela nepříjemně studila. Hodně nepříjemně. Legolas ale neměl na hádku se svým tátou náladu, teď když měl za něj vystupovat on sám. Vyzbrojil se ale svými vlastními zbraněmi.
"Ty jsi hrozný," řekl Thranduil s úsměvem. "A narovnejte se vaše královská výsosti. Je na čase vyrazit do boje."
"Skoro jako by ses těšil na válení šunek v táboře."
Thranduil nechal poznámku bez odpovědi, Skutečně na něj padlo dávat pozor na tábor. "Tak, jsi připraven."
"Tak se tu měj… lapači kouzel." Legolas úsměvem od ucha k uchu odkráčel chůzí aristokrata a tlemil se překvapenému pohledu svého toce.

Venku se střetl s Azarielem. "Vida, můj oblíbený elf," řekl mírně. "Totiž… Vážně vám to sluší výsosti."
Legolas se usmál. Azariel byl prostořeký a i on jednou usiloval o jeho srdce. Legolas věděl, že Azariel k němu nikdy nepřestal chovat toužebnou a hlubokou lásku, byť už spolu dávno nechodili. Viděl mu to i v očích. Azariel bude vždy Legolase milovat a chránit.
"Azi, umíš ještě dělat runy porozumění?"
"Budeš ji potřebovat?"
"Nepochybně."
Azariel vytáhl nůž. "Pokud ti nevadí krev…"
S tím mu vyhrnul rukáv a do kůže začal velmi opatrně řezat. Šeptal magická slova a tvaroval krvavou runu. Jakmile byl hotový, dýchl na runu a ta se na krátko rozzářila. Azariel schoval nůž, otřel krev a ruku obvázal.
"A máš to, hodně štěstí." Řekl klidně. "Nebolelo to moc?"
"Bolelo." Odpověděl Legolas tiše. Bolesti snášel špatně.
Azariel mu otřel slzu z tváře. "Dávej na sebe pozor."
"Už spolu nechodíme," řekl Legolas tiše.
"To mě nezajímá." Odpověděl Azariel. "Není to důvod, abych na tebe nedával pozor. Víš to."
"Azi, nech toho, prosím." Vydechl Legolas a hladil si bolavou ruku. "I když jsem skončil s Kael'thasem, teď mi tvůj soucit příliš nepomáhá. Potřebuju jen být sám a zvyknout si na tu zatracenou korunu…"
"Výsosti?" Oslovil ho Garilien. "Naši lidé čekají na svého krále, informace se už předala, takže nebude zmatek."
"Tak jdeme." Legolas šel za Garilienem a za elfy z temného hvozdu, Quel'thalasu i skryté říše, které povede do bitvy. Byl by rád, kdyby nemusel bojovat, ale nečekal, že se to vyvine dobře. Brzy ho čekal nemrtvý kůň, který se i s Legolasem velmi dobře snášel a jakmile ho princ pohladil, byl ochoten ho nést do bitvy.
Přehlédl pohledem všechny, kteří tu čekali. Mezi přítomnými poznával Eladana a Elrohira, kteří si hráli různými způsoby s Estelovými vlasy, Jainu, ji také poznával, Gariliena… Lidir? Co ten tu dělá? Legolas se více zkoumáním tváří nezabýval. Teď na něj hleděli všichni přítomní, teď měl představovat krále. Zhluboka se nadechl.
"Synové slunce, synové hvězd, mí bratři," Jeho hlas zněl jasně a rozhodně. "Quel'thalas teď potřebuje odhodlání každého z vás. Síla každého z vás teď bude zářit světlem dne i noci proti temnotě, která se pokouší zničit tuto svatou zemi. Je na čase, abychom potrestali nepřítele nás všech a přiměli ho zaplatit za vše zlé, co sem přinesl. Je čas, abychom stáli za mír elfů! Je čas, abychom bojovali! ZA SVOBODU!"

Thranduil sledoval vše z povzdálí, postavený na skále, která byla nízká, ale dávala mu dobrý výhled. Dav nadšeně křičící souhlasně s rádoby králem se pěšky i na koních vydal za Legolasem v čele. Princ Temného hvozdu jel na temném koni, který byl temný jako tma nejhlubších jeskyní, ale Legolas sám zářil světlem hvězd. Modravé brnění lámalo i sluneční světlo tak, že to vpadalo, jako by na něj dopadalo silné světlo měsíce a hvězd. Ještě dlouho si ten moment Thranduil přehrával, nevýslovnou hrdost, kterou cítil, smíšenou se strachem o život svého syna. Žádná válka nedávala přežití lacino.
Jakmile armáda zmizela, stáhl se do tábora a rozestavěl hlídky. Zůstali tu s ním jen dva lapači kouzel a jen velmi málo elfů ze všech říší, střežící místo pro případný ústup.
Thranduil šáhl po čelence s rudými křídly, aby si ji nasadil, ale čísi ruka ho zadržela. Lapač kouzel se díval spíše prosebně, než naštvaně.
"Chápu, že nemáte co jiného na sebe než tohle," řekl zdvořile, "Ale čelenka lapače kouzel by měla být jen na hlavě toho, kdo jím opravdu je. Teď už se nemusíte schovávat, tak prosím ctěte naši tradici."
Thranduil přikývl a čelenku zase odložil. "To pak ale budu trochu vypadat, jako největší z vás." Řekl.
Elf se pousmál. "To snad ničemu nevadí. Beztak tomu tady velíte…"


Lor'themar po očku sledoval Kael'thase. Krvavý princ mu připadal, že nevydrží více, než pár minut, ale něco ho stále ještě drželo na nohou. Alespoň stačil skupině. Opět prolezli do tajné chodby a Kael otevřel bránu. V paláci vylezli ven a zjistili, že je vylidněný. Rychle probíhali důležité místnosti. Tak našli Talího.
Chudák jeden byl spoutaný a zdřevěnělý, celou moc visel na stěně jako dekorace. Byl neskonale vděčný, když ho položili na zem a on si mohl masírovat ztuhlé končetiny. Jakmile dostal napít míruvoru, který měl tentokrát u sebe Lor'themar, vzpamatoval se velmi rychle.
Brzy se zvedl. "Přišli jste pozdě, už utekl ke Sluneční studně."
Lor to nechápal. "Na co by potřeboval…"
"Vyvolat démona," špitl kael. "Chce vyvolat Kil'Jadena, jak jsem to chtěl kdysi já."
"To nemůžeš vědět." Namítl Lor'themar.
Kel se na něj podíval. "Nechme řečí, jdeme za ním."
"To se budeme muset probojovat." Vydechl Lor'themar.
"Pak potřebujete schopného léčitele." Řekl Talí a narovnal se. "Vezmete mě sebou?"
Lor'themar přikývl. "Potřebuješ si něco donést?"
"Ne. Všechno mám támhle v rohu." Odvětil Talí, vzal si dýku a pár obvazů, a vyrazili směrem k zahradám a ke břehům moře obtékajícího věčně zelenou zemi elfů.


Legolas vedl své vojsko teď krokem, pochodoval na Silvermoon a dusot tisíců nohou v jednom rytmu rozechvíval zemi předtuchou krveprolití. Odhadl vzdálenost, aby nebyl na dostřel a zastavil pochod. Přikázal a trubky tří říší zaduly jako výzva.
"Ať každý, kdo hodlá znevažovat svobodu této země, vyjde ven a střetne se s námi! Ať je vykonána spravedlnost!" Křikl hlasitě na bránu města. Doufal, že Aner, který byl poslaný zpět do města upozornil obyvatele, aby se ukryli. Protože jestli ne… Legolas myšlenku zahnal a krátce zavřel oči v bolestném gestu. Ne ale kvůli elfům.
"Je vše v pořádku?" Zeptal se tiše Garilien.
"Jen nejsem zvyklý na tu korunu." Odvětil Legolas.
Z brány Silvermoonu vyjel na sokolím běžci, zvířeti podobnému pštrosovi, vyjednavač. Jeho opřený nosič působil vznešeně.
"Smím vědět, co ráčíte dělat v této zemi, která si nežádala vaši vojenskou podporu?" Zeptal se mrzkým jazykem.
Legolas se lehce zamračil. "Přišli jsme na prosbu obyvatel, vyjednat nápravu v této zemi." Odpověděl diplomaticky.
"Nápravu čeho?" Zeptal se vyjednavač.
"Těch, kteří jsou ochotní tyranizovat zdejší lid." Legolas jen tak tak neřekl "můj". O krvavé elfy měl velkou starost, měl je rád a jistou dobu mezi nimi žil. "Vzdejte se a budeme milosrdní." Řekl.
"Milosrdenství?" Ušklíbl se vyjednavač. "To je pro slabé. Tenhle lid se pod naší péčí stane silným."
Pod naší péčí? Legolase věta překvapila, ale pochopil, že nestojí proti krvavému elfovi.
"Chci jednat se zástupcem zdejšího lidu, ne s démonem!" řekl ostře.
Nebyl to démon, ale elfského už v něm zbývalo pramálo. Narodil se jako elf, ale práce démonů ho už téměř zcela přetvořila. "Nevymýšlejte si, Buď jednejte se mnou, nebo čelte našemu hněvu."
"Poslouchám."
"Vezmi si svou armádu a vypadni z této země, Ta už má svého vládce a budete odvádět daň za bezpečí ve vašich vlastních říších."
"Na takovou dohodu nikdy nepřistoupím." Řekl Legolas pevně.
"Možná vás přesvědčím, připadá mi, že tohle vám bude povědomé." S tím vytáhl Aragornovy věci, které sebrali králi Thranduilovi v kobkách zdejšího paláce.
Legolas se otřásl hrůzou, než si vzpomněl, že jeho ada je v bezpečí jejich tábora. Pomalu k němu dojel a prudkým pohybem mu kazajku vytrhl. "Tohle je moje!" řekl tak tvrdě, až opeřený běžec uskočil z jeho dosahu. Šla z něj hrůza. "Teď mě poslouchej, buď se vzdáte a necháte zdejší lid přebývat v míru, nebo vás pobijeme do posledního!"
"Tohle se pánovi líbit nebude." Řekl vyjednavač a rychle odjel z Legolasova dosahu, jak se ho bál.
Legolas dojel zpět ke svým velitelům. "Pamatujte, jsme tu, abychom zničili všechny, kdo mají černá srdce, ne abychom to tu vyplenili, jasné?"
Elfové přikývli a Legolas se opět otočil čelem k městu. To už slyšel, jak se otevírají křídla brány, která ze svého místa nemohl vidět, protože byla skrytá za sochou prince Kael'thase. Z města se začali rojit démoni.
Rozhodl se zběsile neútočit, tušil skryté bojovníky na ochozu. Musí počkat… ještě chvíli… "Trubte!" vykřikl a sám zatroubil na roh svého království.
Zvuk tisíce trubek rozechvěl vzduch i srdce démonů. Ti, co netroubili, se vrhali vpřed, někteří stříleli z dlouhých luků a někteří posílali před své bratry kouzla. Bitva o Silvermoon začala…


Thranduil seděl na kmeni stromu, který tu ležel padlý. Nemohl spát, tak alespoň odpočíval. Klid v táboře ho nezbavil napětí, spíše ho zesiloval. Málem usnul, když ho probral zvuk, jak cosi zasyčelo s dětským tónem. Vyskočil a tasil meč. Na poslední chvíli rozsekl démona, který se po něm sápal.
"Útočí na nás!" křikl a tím zalarmoval tábor. Z lesa mezi skalami vyběhli démoni.
I jednoruč dokázal Thranduil alespoň ubránit sebe a magický meč s ohnivou čepelí mu značně pomáhal. Tedy ještě s pomocí lapače, který se k němu rychle dostal a kryl ho, jak mohl. Lapači kouzel jsou silní a Thranduil poprvé skutečně poznal, za co se to převlékl, když z něj opadla náhlá slabost a démon proti nim začal padat únavou. Rozsekl dva další, uhnul kouli, které se do cesty k němu postavil rudý štít a ustoupil více do tábora. Tam, kde byl on, se postupně všichni stahovali do kruhu, obklíčení démony.
Několik démonů vtrhlo mezi ně a vypukl Chaos. Thranduil se otáčel jak cirkulárka a likvidoval, co se k němu přiblížilo, a ostatní měli obdobné potíže.
"Dost!"
Hlas byl silný a démoni náhle přestali útočit, ale stále připraveni se vrhnout na elfy.
Na příchozí cestě ale ustupovali z cesty osobě, která pomalým krokem přicházela. Thranduilovi se udělalo málem nevolno. Koltira, oblečený v temném brnění nemrtvých, zřejmý vůdce těchto démonů, vypadal strašlivě, byť se vzhledem téměř nelišil od chvíle, kdy ho Thranduil viděl umírat. Tohle bylo v jeho pohledu, zlém a temném, šeptajícím o mysli plné krutosti.
"Rád tě vidím," řekl a myslel samozřejmě Thranduila. "Ať se ti elfové vzdají, ať tu neplýtvám časem."
"Elfové se nevzdávají nikomu." Řekl Thranduil pevně.
"Hmmm, to přijde," řekl s úsměvem. "Složte zbraně, znovu to opakovat nebudu."
"Raději zemřu."
"To ti rád splním." Koltira vykreslil dost odporný úsměv. "Ale ne hned, až já budu chtít."
Thranduil sevřel Felo'melorn pevněji a čepel vzplála ještě jasněji. Narovnal se a pomalu vyrazil ke Koltirovi.
"Ne," řekl Koltira mírně, když se na něj démoni chtěli vrhnout. Pak mu ustupovali z cesty.
Thranduil šel pomalu a stále se na něj díval. Zastavil se kousek mimo dosah jeho meče. Tam mu pohlédl zpříma do očí. Dohlédl snad až na dno stvoření před sebou, ale viděl jen loutku, Nebylo v něm nic, co by naznačovalo jeho milovaného, nic.
"Ty nejsi ten, komu jsem daroval své srdce." Řekl Thranduil pevně.
Koltira se zamračil. "Stejně budeš můj!" S tím se na Thranduila vrhl s temným mečem, elfové se snažili Thranduilovi pomoct a tak začal boj nanovo.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♥Rawen♥ ♥Rawen♥ | E-mail | Web | 25. července 2013 v 18:09 | Reagovat

Hustá kapitola ... zapomněla jsi ji ale zařadit do rubriky

2 Morell Morell | Web | 25. července 2013 v 20:41 | Reagovat

Zkontrolovala jsem to, nezapomněla.

3 ♥Rawen♥ ♥Rawen♥ | 26. července 2013 v 22:34 | Reagovat

tak se mi to asi nezobrazilo :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama