Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 33. Kapitola (opravy)

12. srpna 2013 v 5:00 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Legolas teď neměl čas myslet na Kaela. S Thranduilem pomalu sjížděl do Balrogova údolí. Brzy uslyšel brblání.
"Legolasi, teď už ti můžu říct, proč jsem tě sem táhl. Potřebuju pomoct… s drakem."
"Cože?" Legolas byl naprosto překvapený, když spatřil draka, který se slunil na břehu jezera.
Opatrně sjeli ke břehu. "Myslíš, že je to dobrý nápad?"

"Neodletí odtud," řekl Thranduil, "mohl bych ho osedlat."
Legolas se pousmál. "Dračí jestřáb by ti nestačil?"
"Lassi, když mu nepomůžeme, nedostane se z tohohle údolí už nikdy a ty sis nevšiml, ale hubne. Hladoví tu."
Legolas se zhluboka nadechl. "Co mám tedy udělat?"
"Ty umíš létat na jestřábech, že?"
"Chceš, abych ti radil?"
Thranduil přikývl.
"No je pravda, že jestřáb není kůň, ale drak není jestřáb ani kůň, draci jsou velmi chytří."
"Já vím…"

Legolas zůstal u koní a sledoval, jak se Thranduil snaží drakovi přiblížit. Rozhodl se mu věřit a nechal luk na zádech. Ukázalo se ale, že za tu dobu, co tu byl, drak začal Thranduilovi docela důvěřovat a nechal ho přijít velmi blízko. Brzy si začal s drakem hrát a honili se po pláži. To Legolasovi vytvořilo na tváři úsměv. Bylo hezké sledovat, jak se Thranduil sbližuje s drakem a i Legolas s nádherným modročerným stvořením soucítil. Křídlo mu co chvíli v běhu vadilo a bylo odřené.
Thranduil se zastavil, aby si odpočinul. Pak ucítil, že se ho drak dotkl hlavou. Pousmál se a opatrně k němu natáhl ruku. Ale nedotkl se, čekal, až to udělá drak sám. Po pár vteřinách ucítil pod dlaní velkou nozdru a drakův dech. Usmál se. Skoro se mu točila hlava, jakou z toho měl radost. Teď tu trávil více času, protože mu to pomáhalo nemyslet na Koltiru. Než ho osedlá, bude to ještě trvat, ale už teď věděl, že si získává jeho důvěru.
Drak se po chvíli odtáhl, ale když se Thranduil usadil do písku, usadil se u něj.
"Zajímalo by mne, jestli mluvíš." Řekl Thranduil tiše. Opatrně se na draka podíval, ale až tak v jeho pohledech číst neuměl…

Ten večer se Anarin konečně rozhodl, že je čas, aby rozhýbal Thranduilovu ruku. Opatrně zaklepal na dveře jeho komnat. Stráže byly obezřetné, ale léčitele znali a věřili mu. Růmil a Orophin léčitele pozdravili kývnutím hlavy.
"Jestli o tom budete drbat, tak si vás najdu." Řekl Léčitel a vešel dovnitř.
Thranduil seděl na posteli a cosi psal. Ale teď si prohlédl příchozího.
"Anarine? Děje se něco?"
"Myslím, že už je čas, abych vám rozhýbal ruku." Řekl Anarin mírně a vytáhl lahvičku.
Thranduil knihu odložil a zavřel inkoust.
"Měl bych vám říct, že to nebude příjemné."
"Pokusím se to snést." Thranduil si uvolnil košili a odradil Anarina pohledem, když mu chtěl pomoct ji sundat. Hodlal být soběstačný.
Anarin si ho usadil na posteli a zul si boty, aby na ni mohl taky. Pak mu sundal obvazy. Rameno už vypadalo zdravě, a když ho Anarin prohmatal, byl spokojen. Usadil se za králem, chytil ho za ruku a začal s ní pohybovat a sledoval, jak se pohybuje v ramenním kloubu. Vypadalo to dobře.
"Štípeš mě," řekl najednou Thranduil.
"Takže tu ruku cítíte?"
"Slabě, ale ano."
"To je dobré znamení." Řekl Anarin a nalil si trochu oleje na dlaň. "V tom případě vám tohle pomůže velmi rychle."
Thranduil ucítil vůni bylin a vnímal, že v oleji leží i kouzlo. Pousmál se, bylo příjemné cítit, jak mu ten chladivý olej vtírá do kůže. Začal u ramene, pěkně okolo celé lopatky a pak na svalech ovládajících rameno i zepředu. Pak postupoval přes rameno, bicepsy, loket a tak dál až k prstům. To už ho brněla celá ruka, tohle byla silná medicína.
"To svrbí," řekl, když už to začalo být opravdu nepříjemné.
"To má." Odpověděl Anarin.
Na dveře někdo zaklepal a vešel Garilien.
"Teď tu léčím," řekl Anarin.
"Nemusíte ani vstávat, jen jsem chtěl říct, že sem přišel Estel a chce tu pár měsíců zůstat."
Thranduil měl sto chutí si hladit svrbící ruku, ale snažil se zůstat v klidu. "Dobře, já s tím problém nemám. Na ty peredhelovský lumpárny musejí být nejméně dva…"

"Legolasi?"
"Esteli?"
Oba elfové se objali a pak se nadšeně přivítali. Legolas pak Estela stáhl k sobě do komnat.
"Esteli, můžeš za nos tahat mého tátu, ale podle mě tu nejsi jen, aby sis vychutnával hvozd, že?"
"Je to můj hlavní cíl…" řekl Estel a vrhl na Legolase lišácký úsměv. "Ale Ada mě poslal, abych se ujistil, že je tu vše v pořádku."
Legolas rozhodil rukama. " To je všechno?"
"Představ si, že jo…." Když spatřil Legolasův pohled. "Tak jo, Táta mi leze na nervy, neustále má tu svou euforii z toho, že začala rekonstrukce Imladris."
"Rekonstrukce Roklinky?!" Legolas byl opět překvapen. "Já myslel, že je to moc nebezpečný?"
"Je to nebezpečný, ale když se tam přestěhoval Nole'mir a sebou vzal přes dvě stě elfů, Elrond je všechny chtěl vyhnat. Záblesky bitvy byly viditelné sakra daleko. Pak Roklinku obléhal, dokud se mu krvaví elfové nepodvolili. Nechal je tam přezimovat a pak je ještě přinutil pomoct v boji u Silvermoonu. Na oplátku si je nechal v Imladris. Větší část se teda vrátila domů, ale zbylí pomáhají s rekonstrukcí. To oni umožnili, aby to šlo provést. Zase to ale znamená, že tam budou dračí jestřábi, kromě gryfů."
"Ty jo." Legolas kývl hlavou. "Nedovedu si představit, jak by Elrond obléhal Roklinku."
"On řekl totéž."
Legolas se zamyslel. "Mno, teď už nemám za úkol nic. Nepůjdeme teda trénovat? Já jsem na tebe dost zvědavý."

"U všech Vallar," povzdechl si Thranduil, když ho Konečně Anarin nechal být. Ruka už ho nebrněla, spíše bolela. Měl ji obvázanou a přivázanou k tělu, schovanou pod šaty. Spát se mu nechtělo, tak se šel projít. V kasárnách bylo nějak živo, tak se tam šel taky podívat.
"Kurňa!" Vykvikl Legolas, když skončil na zemi s Estelem na sobě.
Obecenstvo se bavilo jejich bojovým uměním a Legolas se snažil dokázat, že není z formy.
"Čtyři ze šesti, to není špatný." Řekl Estel a zakroutil mu nohu.
Legolas zasyčel a docela dobrým chvatem ho ze sebe zchodil. Pak vykvikl. "Au! Natáhl jsem si vaz… to se mi už sakra dlouho nestalo."
Estel mu pomohl vstát. Máš štěstí, že mě táta zasvětil do svého řemesla. Dám tě do kupy."
"Díky." Řekl Legolas.
"Kdo chce další?"
Elfové se mohli přetrhnout o rvačku s Estelem. Legolas se usadil u zdi a hladil si bolavou nohu, zatímco Estel rozdával nakládačky.
"Ten tě odrovnal." Řekl Thranduil a usadil se vedle něj.
"Dříve to bývalo naopak, ale jsem rád, že přišel. Jednou za čas je super si zacvičit." Otočil se na svého tátu. "Taky by tě mohl něco naučit."
"Ne díky, Anarin mě ošetřil a jsem z toho jako po skutečné mlátičce."
"Tak až se zotavíš…" řekl Legolas. "Nebo jestli sem někdy zavítá Azariel, je to dobrý trenér. Hodně mě naučil."
Estel odrovnal jednoho ze strážných a vybral si dalšího.
"Tohle je velmi zvláštní styl boje - využívá lehkost elfů a při tom je tvrdý a nekompromisní."
Legolas se odmlčel. Ne, že by nechtěl říct více, ale musel by se dostat k událostem, o kterých mluvit nechtěl…


Jasná noc byla pro Estela velmi příjemná. Viděl jako každý jiný elf, ale v plném poledni mu slunce trochu vadilo na oči. V noci a i v téměř úplné tmě viděl lépe, než kdokoliv jiný a viděl i bez jakéhokoliv světla. V úplné jeho oči zachytily každou živou věc, dokázal se orientovat dle biopole, které sám vyzařoval. Podobně jako netopýr dle zvuku, který vydává, slyší, on viděl. Pohyboval se nehlučně a nevyrušil nic, co v lese bylo. Procházel okolo pavouků, kteří hledali kořist, aniž by je na sebe upozornil. Zastavil se na chvíli a zaposlouchal se. Jeho smysly byly velmi citlivé díky dlouhým stopováním nejrůznější zvěře, i her s ostatními Elrondovými syny. Slyšel šepot pavouků, ale ještě něco, šumění listí, které rozhodně nenáleželo pavoukům ani jelenovi, na kterého číhali. Estel vylezl na strom a tiše poslouchal.
Tichý šum zmizel, ale po chvíli se ozval znovu. Pak nastalo ticho. Estel slezl a nehlučně se vydal směrem k jedné z hlídek elfů. Věděl, kde bývají, takže šel najisto. Pozdravil se s nimi a požádal je, aby směl chvíli zůstat. Nebyl paranoidní, jen opatrný.
Chvíli byl klid, ale pak jeden ze strážných zahledl pohyb mezi stromy. Dal znamení a všichni se skryli. Stín mezi stromy opatrně přicházel po elfí pěšině. Zastavil se pod elfy a tehdy na něj dopadla bombička s magickým prachem a ze stínu se stal obyčejný tvor pod černým pláštěm, který ležel na zemi v hlubokém magickém spánku.
Estel zalapal po dechu. Elf vypadal, jakoby on a Estel patřili k jednomu plemeni. Elfové uspaného elfa svázali a už ho odnášeli do paláce a do kobky…


Všichni byli zticha, když stráže předvedly před krále svázaného elfa. Estel tu byl taky a ještě před chvílí to probíral s Legolasem. Byl v něm neobvyklý strach, tak ho princ uklidňoval.
Thranduil je poslouchal, ale když elf přišel v doprovodu stráží, obrátil svou pozornost k němu. "Chodil jsi po území mého lidu bez mého svolení."
Elf si ho opatrně přeměřil a pak promluvil, sindarsky, ale ošklivým přízvukem, jako když elfsky mluví skřet. "Mé úmysly jsou naprosto čestné."
Jeho přízvuk se králi hnusil. Elfové byli nepřáteli skřetů a tenhle mluvil jako jeden z těch, co se se skřety přátelí. "Cizinci zde nejsou vítáni. Mám li vůbec uvažovat o tom, že bych tě tu nechal pohybovat se volně, musíš mi nejdříve říct, kdo jsi a co v mé říši vůbec děláš."
"Nepřišel jsem jako nepřítel." Elf vypadal lehce uraženě. "Nebudu odpovídat na otázky někomu, kde se mnou tak jedná."
"Nebudu s tebou zacházet jinak, pokud mi nehodláš odpovídat." Thranduil na něj vrhl podrážděný pohled. "Věděl jsi, že vstupuješ na mé území, proč jsi pronásledoval mé lidi?"
"Nepronásledoval jsem váš lid, jen jsem pozoroval."
"Pozoroval? Co? Naše pozice, nebo snad jsi hledal slabiny?"
"Matko země, ne!"
"Tak co?" Thranduil byl rozhodnutý to z něj dostat.
"Nic vám neřeknu."
"To by sis měl rozmyslet a rychle."
"Nikdy."
"Uvidíme jak je tvé nikdy dlouhé." Otočil se ke strážím. "Dejte ho pod zámek, než se rozhodne mluvit…"
Thranduil počkal, až stráže s elfem odejdou. Pak se otočil k Legolsovi, který mu stál mlčky po boku. "Co myslíš?"
"Nezdá se mi jako nepřítel. Kdo ví, co tu chce, třeba jen procházel."
"Možná, ale zná Sindarštinu, což znamená, že k ní nějak získal přístup."
"Nemusel špehovat náš lid. Sindarštinu znají i lidé."
"Víš moc dobře, že mezi lidmi existuje jen v neužších kruzích. Jediné místo, kde se tomu mohl naučit, je tady." Thranduil se zamyslel. "Nezdá se mi, že by tudy jen procházel… Rád bych se o něm dozvěděl co nejvíce."
"To nebude nic lehkého."
"Ne, ale pochybuji, že vydrží mlčet tak dlouho, jak tvrdil… teď mě napadá, Koltira mi kdysi řekl o tvé teorii o elfech, kteří z Vallar poznali jen Morgotha."
"To je jen teorie."
"Pokud ale nepoznali Vallar a neslyšeli o Ilůvatarovi, tak je klidně možné, že jako jediné božstvo znají zemi."
"Pokud je ta teorie správná." Pokrčil rameny Legolas. "Musíme počkat, až promluví."
"Jen doufám, že brzy dostane rozum. Nerad mám v cele více než žádného vězně." Řekl Thranduil. "Mohl by nám za čas porozumět…"
"…A jeho lid by pak byl dobrým spojencem."
Thranduil se otočil na Legolase. "Vzal jsi mi to přímo z pusy…"

Estel stál na chodbě, opřený o zeď. Tak ho Legolas našel.
"Co ti vrtá hlavou?" Zeptal se.
"Ten elf." Estel zvedl hlavu a podíval se Legolasovi do tváře. "Jsme jednoho plemene, že? Já a on. V lese mě sledoval. Tam jsem měl strach, ale teď vypadá docela obyčejně, elfsky."
"Znalost umí odstranit strach." Přikývl Legolas. "Jestli si s ním chceš promluvit, požádej adu, dovolí ti to."
"Myslíš, že bych měl?"
"Když budeš opatrný a zkusíš ho přesvědčit, aby alespoň tobě věřil, tak to můžeš zkusit."
Estelovy žluté oči zrcadlily nejistotu. "Nechci to ještě zhoršit."
"To se prostě může stát." pokrčil rameny Legolas. "Tak zajdeme za Adou?"
"Tak jo… Víš, že jsem teď myslel na svého ada?"
"To je normální." Řekl Legolas a vyrazili. "Když ty jsi někdy říkal, že to řekneš tátovi, nejednou jsem přemýšlel, jak to chceš říct tomu mému."
Oba elfové se rozesmáli…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Rawen♥ ♥Rawen♥ | 14. srpna 2013 v 16:29 | Reagovat

Kdy bude konečně nová kapitola :D

2 Morell Morell | Web | 14. srpna 2013 v 17:35 | Reagovat

Zítra.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama