Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 36. kapitola

19. srpna 2013 v 5:01 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Elrohir byl v Dalaránu rád, jen zrovna nechápal, co po něm může chtít Jaina.
"Mohu vám pomoct?" Zeptal se.
"Ano," přikývla Jaina, vypadala dost rozechvěle. "Já už jsem to moc dlouho nedostala." Přiznala.
"Měsíčky?"
"Jaina přikývla.
"Jak už dlouho?"
"Tenhle měsíc to nepřišlo."

"Nejste těhotná?"
Jaina se zarazila, pak počítala. "Do pytle."
"Co je?"
"Kael mě nechce ani vidět, jestli s ním čekám dítě…"
"S princem Kael'thasem?!" Elrohir něco takového nečekal.
Jaina provinile přikývla. "S nikým jiným jsem v poslední době nespala. Nevím, co mám dělat."
"Otázka je, jestli chcete, aby se to dozvěděl. Vy žijete sama, že?"
"Ano. Posledně, když jsem ho viděla, tak byl tak naštvaný… v životě jsem ho neviděla tak rozzuřeného." Pak se zamyslela. "Rozešel se s tím Legolasem, ne? Možná bych za ním měla zajít."
"V tom případě bych hledal v Silvermoonu, ne tady…"


Legolas šel zvědavě za Kaelem, který ho vedl chodbami paláce. Zastavil se u dveří a vylovil z róby svůj klíč. "Přiznám se ti, když jsem tě potkal, brzy se mi o tobě začalo zdát a často to bylo tady za těmihle dveřmi."
"Vážně?" Legolas se pousmál.
"Ano." Řekl Kael a odemkl.
Legolas vešel a hned mu došlo, kde je. "To je tvůj pokoj?"
"Celý život to byl můj pokoj." Řekl Kael. "Je to takové mé gesto, že tě sem pouštím, tak nějak tě zvu dovnitř, ke svým nejhlubším tajemstvím."
"Rozumím ti." Legolas se pousmál a prozkoumával místnost. Než ale nahlédl do skříně, požádal o svolení. Zaujaly ho róby, které Kael nosil, když vládl.
"Vzpomínám si, jak si část z toho oblékl na sebe." Řekl Kael.
"Vážně?" Legolas zaváhal. Na tohle se nepamatoval. "Říkal jsi, že jsi mi zachránil život, jak?"
"Ukryl jsem tě před bojovníky ostrého slunce. Démon už nade mnou vládl, ale byl unavený. Přicházeli a já věděl, že oba zemřeme. Nemohl jsem to dovolit. Pro jednou jsem se rozhodl bojovat. Podařilo se mi na chvíli démonovi vymanit a ukrýt tě v únikové cestě. Uzavřel jsem ji, takže jsem věděl, že nemůžeš zpět dovnitř a neslyšíš, co se děje, ani nikdo z venku tě neuslyší křičet."
"To se opravdu stalo? Jak jsem se teda dostal ven?"
"To už víš jen ty." Řekl Kael. "To už… jsem nebyl."
Legolas se odmlčel. "Tak když si to nepamatuju… můžu si to zkusit znovu?"
Kael se rozesmál. "Jistě."
Sledovat Legolase, jak se svlíká a pak na sebe navlíká mágovské róby, byla příjemná podívaná, zvlášť když začal zápasit s nárameníky. Kael se rozesmál a šel mu pomoct, aby na něj sedly dobře. Legolas možná neměl dlouhé uši jako Kael, ale rozhodně mu rudá slušela.
Spokojeně se prošel po pokoji a pak se prohlížel v zrcadle. "Páni, chápu, proč to nosíš, je to úžasný."
Kael šáhl pro něco do truhličky se šperky. "Něco ti ještě chybí. Zavři oči."
Legolas je zavřel a když mu Kael sundal ruce z hlavy a on je otevřel, zjistil, že má ve vlasech sponu s pírkem z fénixe. Pohled na sebe v zrcadle v tu chvíli vyplavoval vzpomínky, nebo alespoň dojem, že to pírko už ve vlasech měl a něco podobného už nosil. Opravdu se to stalo. Přemýšlet ale nemělo moc cenu.
"Říkal jsi, že spousta tvých snů o mě se odehrávala tady?" Legolas se k němu otočil a pohladil ho po tváři. "Tak je proměň ve skutečnost."
Kaela ten nápad fascinoval. Samotného by ho to asi nikdy nenapadlo, ale v tu chvíli si uvědomil, že to není vždy špatné, snít a přát si něco.


Jejich příjezd do Temného hvozdu o dva týdny později byl pro Thranduila radostný. Bylo na nich velmi dobře vidět, že se udobřili. Kael si přivezl pár svých věcí, které hodlal využít ve hvozdě, ale zbytek si nechal v Silvermoonu. Eldin slíbil, že přijede, jakmile se situace v království srovná. Lor'themara ale funkce správce království tolik nepotěšila. Divoký hraničář měl raději srdce lesa, než úřadování.
Thranduil je přivítal a pak Legolase zavedl do vězení, kde kromě elfa, který pronásledoval Estela a Koltiry, který nadělal spoustu hluku, byl i další elf.
"Našel jsem našeho tráviče korun." Řekl na vysvětlenou. "Tedy Garilien." Přiznal.
"Jak jsi mohl," řekl dotčeně Legolas. Elf byl z Temného hvozdu, ale na odhalené kůži byly symboly plamenné legie. Legolas odhadoval, že se tenhle elf spojil s Doriflenem a tak se dostal do služeb démonů.
Elf se jen ušklíbl.
Legolas se na něj nehodlal dívat. Thranduil ho následoval ven z cely.
"Jak můžeme žít, když jsou mezi námi takovýhle elfové…"
"Svět je rozmanitý." Řekl Thranduil. Ale nemůžeme ho pustit nikam." Řekl smutně. "Jediná skutečná jistota by byla poprava."
Legolas se na něj podíval zděšeně.
"Ještě jsem se nerozhodl."
"Myslíš, že už je na jeho záchranu pozdě?"
"Pokud není nic, pro co by změnil svůj názor, pak ano…"
"To se mi vůbec nelíbí."
"Mě taky ne, Lassi. Mě taky ne." Povzdechl. Z dálky slyšeli výkřik a řinčení řetězů. "Kdybych jen věděl, co s Koltirou. Ten jeho křik mě ubíjí."
"Mohli bychom vyhledat Tassariana, je to jeho přítel a býval to Paladin, mohl by vědět."
Thranduil přikývl. "Promluvím si o tom s Kaelem, bude vědět, jak mu správně napsat vzkaz a Siber ho pak najde."
"To zní jako plán…"
"Kdo jsou vůbec paladinové? Nezdá se mi, že bych mezi elfy nějaké viděl."
"Elfové mají kněze, lidé paladiny. Stejně jako elfští kněží, paladinové spolupracují se světlem, umí léčit smrtelná zranění těla i mysli. Dokonce i mrtvé, pokud nejsou mrtví moc dlouho a jejich duše ještě neopustila tělo. Nejznámějším je asi nechvalně známý Arthas…" Legolas se zarazil. Co se stalo s tím mladíkem? Věděl, že je mrtvý, ale to pro nemrtvého nebyl nutně konec. "Arthas Menehir." Doplnil se.
"Proč nechvalně?"
"Protože se odevzdal nemrtvým a stal se nakonec jejich vládcem. To on vedl nemrtvé při tažení na Quel'thalas. Zmasakroval elfy, trpaslíky i lidi severních zemí Azerothu."
Thranduil raději více vědět nechtěl. "Už chápu."

Legolas se zarazil, když našel na chodbě Estela, zjevně ve špatné náladě. Usadil se k němu na lavici. "Vypadáš, jako by se ti něco stalo."
"Přemýšlel jsem, Legolasi. Jak tu stále máme toho elfa, jsem čím dál zvědavější. Nejdříve jsem se bál, ale chtěl bych se o něm něco dozvědět a o jeho lidu taky. Jen nevím, jak ho přesvědčit."
Legolas se krátce zamyslel a pak šáhl do kapsy. "Musíš mu naznačit, že máš srdce, které si přeje jeho přátelství." S tím mu podal jablko.
Estel se pousmál a zakousl se. "Pomůžeš mi s tím?"
"Mohu ti poradit, ale jakmile tam vejdeš, snaž se, aby z tebe mluvilo tvé srdce."


"Není tady?" Jaina byla překvapená, když jí král přijal, ale řekl jí, že Kaela v Silvermoonském paláci nenajde.
"Odjel do Temného hvozdu. Pokud vše půjde dobře, tak se tam vypravím na zimu, i když mi to všichni rozmlouvají." Eldin se pousmál. "Chci jim ukázat, že jsem stejně houževnatý, jako oni."
"Ne, musím ho vidět hned." Řekla Jaina. "Ale Temný hvozd neznám. Kde to je?"
"Zeptejte se Talího, ten se tam taky chystá. Možná se vám ho podaří přemluvit, aby s vámi putoval hned."
"Děkuji vám." Řekla Jaina, uklonila se a odešla.

Talího našla v zahradě, jak vyplevelovával záhony. Některé rostliny, které vytrhl, si dával do košíku, byliny, které se mu budou hodit, ale tady je růst nehodlal nechat.
"Lady Proudmoore?" Pousmál se, vstal a zdvořile sklonil hlavu. "Co vás sem přivádí?"
"Potřebuju znát cestu do Temného hvozdu." Řekla Jaina.
Talí si povzdechl a otřel si ruce o kalhoty. "Dříve bych vám ji řekl, protože bych neviděl důvod proč ne, ale dnes už vím, že ne každý mág je dobrý a už teď se do Středozemě dostaly zlé síly Plamenné Legie."
"Prosím, potřebuji se setkat s princem Kael'thasem."
"Proč?"
"Proč se mě každý ptá: proč?" Povzdechla si Jaina. "To je osobní."
"Takže něco vážného."
"Vy krátkouší elfové slyšíte i mezi slovy. Prostě ho potřebuji najít."
"Podívejte, když jsem řekl Eldinovi, kudy se tam jde, netušil jsem, že chce prince zabít. Od té doby jsem prostě opatrnější, pochopte to. Vydržte do zimy, , pak se můžete vydat na cestu s námi."
"Do zimy…" Jaina zněla šokovaně. "To je skoro věčnost."
"Tak co se děje?"
Jaina se rozplakala. "Čekám jeho dítě."
"A do prdele…"

"Výsosti… měli bychom vyrazit co nejdříve."
Eldin se na Talího podíval trochu rozpačitě. "To tě ta mágyně přemluvila?"
"Z části, ale také se ke mně doneslo, že jsou teď na severu Středozemě tuhé zimy a v takové by byl přechod od místa s portálem přes Mlžné hory velký problém. Ani tamější se k tomu neodvažují, dokonce ani ti, kteří mají osedlané létající tvory. Měli bychom opravdu jet co nejdříve."
Eldin se zamyslel. "S těmi horami máš nejspíš pravdu. Už jsem je navíc jednou přešel a s tebou bude cesta mnohem rychlejší." Promnul si bradu. "Lor'themar se postará o Quel'thalas, zatímco budeme pryč."
Talí už přemýšlel, jak to asi hraničář ponese. Nicméně věděl, že to zvládne dobře…


Estel vešel do cely a slyšel, jak se za ním dveře zavřely, a zámek zacvakal. Elf seděl v rohu a vypadal, že by potřeboval navštívit koupelnu. Elfové s vězni zacházeli dobře, ale stále to bylo vězení, ne hotel. Estel se usadil kousek od něj a zůstal zticha.
Elf se ho snažil ignorovat, byl trošku iritovaný a dlouhé dny v kobce na něj neměly moc dobrý vliv. Každopádně to rdousilo jeho hrdost. Dlouho jeho pohled nevydržel.
"Proč jsi tady?" Zeptal se ostře, o to více se svým skřetím přízvukem.
"Chtěl jsem ti chvíli dělat společnost. Dlouhé věznění může vést až ke ztrátě rozumu."
Tehdy Estela napadlo, jak to, že si svůj zdravý rozum dokázal udržet Kael'thas. Jak dlouho byl vězněný on? Elfové to odhadovali na celé roky, klidně to mohlo být takřka celých dvacet let mezi jeho porážkou u Studny a osvobozením elfy v Temném hvozdě. A s Kaelem rozhodně nebylo zaházeno dobře.
Elf si všiml jeho zamyšlení a trochu zmírnil tón. "Jak se jmenuješ?"
"Já jsem Estel. A vy?"
"Xavion." Řekl elf. "Přátelé mi říkají Sav. Estel? Kdo ti dal takové jméno?"
"Můj otec." Řekl Estel. "Říkává, že mám štěstí a taky, že ho nosím ostatním, tak mě tak pojmenoval." Usmál se. "Mám ho moc rád."
Elf mu úsměv krátce oplatil, ale vypadal dotčeně. "Tvůj otec je z toho lidu, který mě tu drží?"
"Patří k Noldor, ale oni ty jejich rody vůbec neberou vážně. Pro ně je to něco jako zajímavost navíc."
Elf už o tom nechtěl slyšet více. Zvedl ruku, aby Estela umlčel. "Nemůžeš se přimluvit, aby mě propustili?"
"Král po vás chce opravdu jen informace, na které má právo." Řekl Estel. "I elfy z jiných sídel jeho lidé zajmou a předvedou před něj k výslechu, pokud o nich nevědí napřed a neví, co na tomto území dělají. Cizincům tu prostě nedůvěřují. Ale když si jejich důvěru získáš, jsou to dobří přátelé."
Xavion skryl tvář v dlaních. Po chvíli se ale zase podíval na Estela. "Dobře, tak já s ním promluvím, ale chci, abys tam byl taky."
"To půjde zařídit…"

Thranduil, když mu Elstel vše vylíčil, neměl námitky. Cokoliv, aby byl ten elf pryč z cely. To ale nahlas neřekl. Místo toho zavolal Legolase a čtyři stráže, aby se cítil bezpečněji. Pak nechal Xaviona předvést.
Bílý elf se tvářil neutrálně. Nechal se přivést bez jakéhokoliv odporu.
"Bylo mi řečeno, že se jmenuješ Xavion, je to tak?"
"Máte mně za lháře?" Zeptal se Sav.
"Ne." Odpověděl Thranduil. "Pouze se ujišťuji."
"Jmenuji se Xavion." Odpověděl elf.
"Co pohledáváš na mém území?" Zeptal se Thranduil.
"Přišel jsem na vaše panství, protože…" Sav se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, protože se o něj pokoušel zármutek. "Protože vaše území sledují naši zvědové. Jsme na vás zvědaví a rádi nasloucháme vaší řeči a učíme se od vás. Už když se tu Estel objevil poprvé, mí lidé se to dozvěděli a já putoval, jak rychle jsem mohl, abych ho viděl, ale než se mi povedlo dostat do hvozdu, byl pryč. Od té doby jsem byl v stále v blízkosti vašeho království a doufal, že se ještě ukáže. Je jen jediný elf, který je mezi naším lidem nezvěstný a jeho osud není znám. Jeho jméno je Rafilem." Otočil se na Estela. "A je to můj syn."


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ♥Rawen♥ ♥Rawen♥ | Web | 19. srpna 2013 v 6:12 | Reagovat

hustá kapitola... uplne skvela... doufam ale ze kdys se kael dozví že  čeka jeho dítě že se mezi ním a Leholasem njc nezmění.... ††††††

2 Morell Morell | Web | 19. srpna 2013 v 7:41 | Reagovat

Vidím, že sis dneska pro čtení přivstala. Jinak nezbývá, než doufat...

3 brownies brownies | Web | 19. srpna 2013 v 14:39 | Reagovat

Vážně zajímavé jména a pěkný děj:)
Zajímá mě jestli už to máš dopředu napsané nebo se vždycky tak rozepíšeš v ten den nebo tak:))

4 Nikoušš Nikoušš | 19. srpna 2013 v 14:44 | Reagovat

Kapitolu 36 si asi nepřečtu protože je to hrozně dlouhé.Já raději čtu knížky ne na počítači ale normální z papíru.Určitě věřím že sis s tím dala pěknou práci,a budeš mít hodně komentářů protože málo kdo takto dlouhou kapitolu dokáže  napsat!Opravdu chválím

5 Morell Morell | Web | 19. srpna 2013 v 14:48 | Reagovat

[3]:  To je dobrá otázka. Odpověď si ale nechám pro sebe.

[4]: jj, jsou kapitoly dlouhé, ale jestli chceš, můžeš si pak koupit celou knihu, až bude, jestlis e ti to líbí.

6 valenciaecko valenciaecko | Web | 20. srpna 2013 v 9:49 | Reagovat

pekny rada ctu na papirech ale na pc taky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama