Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 41. kapitola

27. srpna 2013 v 5:00 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
První den turnaje bylo hodně živo. Nyní byli všichni přihlášení vecpáni do trůní síně a čekali, až si je princ zavolá. Thranduil se cítil trochu nesvůj, tohle nebyla obvyklá pozice, kterou zaujímal, ale lehce nervózní tu byli všichni. Když Garilien vyvolal jeho jméno, následoval ho. Věděl, co se bude dít.
Vešel do místnosti, kde byl Legolas, dva z královské stráže a písař.

Legolas rozvinul malý vějíř karet. "vytáhni si kartu." Řekl mírně a Thranduil šáhl do balíčku. Vytáhl kartu a otočil ji. Pikový král se tvářil mnohem klidněji, než Thranduil, který na něj udělal obličej. Dal kartu Legolasovi.
"Pikový král, zapiš to." Řekl mírně k elfovi. "Díky, Ada, Můžeš jít."
Thranduil lehce sklonil hlavu, přišlo mu to správné, a odešel zase mezi nervózní elfy, kteří čekali na rozřazení nebo na další rozkazy. Zatím nikdo netušil, s kým bude bojovat. Thranduil si s obavou prohlížel dva lapače kouzel a s ještě větší Lor'themara, který byl horkým favoritem krvavých elfů.
Elfové postupně losovali a Tehdy si Thranduil všiml, že Garilien odvádí k losování Glorfindela. Jak ho mohl přehlídnout, když sem přišel Elrond s dvojčaty? Přivedli sebou pár dalších elfů a i toho zvláštního tvora Azariela. Thranduil se zhluboka nadechl, aby se uklidnil.
Tohle bude opravdu velký turnaj. Jen doufám, že nevypadnu hned na začátku. Thranduil myšlenku zaháněl, ale odbýt se nenechala. Začal nervózně přešlapovat.

Když vešel Legolas v doprovodu stráží, všichni přešli z broukání do dokonale tichého poslouchání.
"Vzhledem k tomu, kolik se vás tu sešlo, vás teď žádám, abyste se v klidu přesunuli ven, kam je přesunuto slavností zahájení. "Následujte mě."
Thranduil málem vyvalil oči, ale ovládl se a společně s ostatními prince následoval ven, kde je Garilien rozestavěl do řady. Legolas se postavil před ně i se svou stráží a místo, které bylo určené účastníkům bylo obklopeno mnoha zvědavci.
Stráže hlídající Legolase stály v pozoru, ale Legolas jim dal pohov. Pak se otočil k elfům nastoupeným do řady, Teď všem beze zbraně. Sám se narovnal.
"Účastníci turnaje. Vítám vás a všem vám přeji hodně štěstí v nadcházejících dnech. Nechť každý z vás má možnost ukázat své zkušenosti, talent a zároveň čest a poctivost."
Kael, který stál mezi přihlížejícími, se musel usmívat, když viděl Legolase, jak vede turnaj s holí v ruce a Thranduil zatím stojí mezi zúčastněnými a sleduje ho s klidnou tváří. Tohle bych doma neviděl… Moment, Kael se pousmál, já JSEM doma.
Legolas se otočil na elfa, který před tím sepisoval losování. "Přečti prosím dnešní zápasy."

Thranduil, jakmile slyšel své jméno, poklesl na duchu ještě více. Bude bojovat hned v prvním zápase a hned proti lapači kouzel. Legolas dal rozchod, než se připraví kolbiště. Thranduil si šel pro meč a taky aby si opláchl hlavu.
Došel k sobě a připnul si meč. Pak si chrstl na tvář ledovou vodu zpod kopce. To ho trochu vzpamatovalo. Řekl si do zrcadla pár povzbudivých slov a narovnal se. Pak ho čekalo překvapení. V jeho komnatách byl Legolas.
"Lassi, vyděsil jsi mě. To je to poslední, co potřebuju."
"Promiň, chtěl jasem ti udělat návrh."
Thranduil sklonil hlavu na stranu. "Nehodlám podvádět."
Legolas se pleskl rukou do hlavy. "Ale Ada, to jsem na mysli samozřejmě neměl." Šáhl rukou do vypůjčeného královského roucha pro cosi, co pak vytáhl na světlo. Držel v ruce své bílé nože, včetně pochev a přezky z toulce, na které byly připoutané. "Vezmi si je. Alespoň jednou je použij k tomu, k čemu byly vytvořeny. Ke tvé cti."
"Lassi." Špitl král. "Dokud s nimi bojuješ ty, budou mi vždy sloužit ke cti." Pousmál se.
"Ada, prosím. Moc bych tě chtěl vidě s nimi bojovat. Alespoň jednou."
Thranduil chvíli sledoval nože. Povzdechl si, ale pocítil touhu ty čepele sevřít. Pomalu natáhl ruku a jeho prsty objaly obě pochvy. Vnímal i chladné čepele skrze kůži. "Tak dobře. Pro tebe." Řekl a během okamžiku měl nože na zádech a srovnával si vlasy. Jeho meč letěl na postel. Nehodlal s ním skončit, ale pro teď dostal chuť vběhnout do kolbiště.
"Tak pojďte, princi, musíte se starat o průběh turnaje."
Legolas se pousmál a přendal si hůl z jedné ruky do druhé. "Na tu hůl se dá lehce zvyknout."
Thranduil se pousmál…


Jakmile vstoupil Thranduil do kolbiště, věděl, že už si zbraň vyměnit nesmí. Ale z nějakého důvodu se s noži na zádech a s páskem okolo hrudi cítil lépe. On měl jen nože, lapač kouzel si vzal kromě svých tradičních rób a masky přes oči dvojčepelý meč a velký štít. Byl to lapač v plné výbavě. Thranduil věděl, že jeho ochrana proti magii je mu v tomhle turnaji na prd, ale pár tvrdých úderů štítem a on může skončit.
Přeměřil si ho, a zatímco takhle přemýšlel, tvářil se neutrálně. Věděl, že i on si ho prohlíží zkušeným okem. Neměli ale na úvahy moc času. Byl čas na ceremonie, tedy úklona princi (nejen protože král byl zrovna v kolbišti), úklona nepříteli. Thranduil pomalu vytáhl z pochev na zádech nože a nechal ruce klesnout volně podél těla. Uvolnil se a uklidnil. Nebude to lehké, ale jemu to už nevadilo. Čekal jen na ťuknutí hole o podlahu. Vteřiny se prodlužovaly.
Náhle ten zvuk přišel.
Nejen lesní, ale i všichni přítomní krvaví elfové sledovali zápas s plným soustředěním.
Oba elfové se začali pomalu obcházet. Thranduil měl nevýhodu, protože jeho nepřítel za štítem docela dobře schovával, jestli je zdravý, nebo to jen hraje, což nebylo snadné zjistit ani obyčejně, pokud byl bojovník dobrý a neměl větší problémy. Ani jeden z nich nehodlal vyrazit příliš brzy. Po dvou prošlapaných kruzích se zastavili. Thranduil šel blíže, pomalu a opatrně. Lapač mu šel vstříc a dvoubřitý meč se v jeho ruce zatočil jako větrník. Thranduil vykryl první ránu a uhnul před štítem. Pak znovu před mečem. Nechal ho ale sklouznout a volnou rukou se po lapači ohnal. Ten o krok ustoupil a dostal mezi ně svůj štít.
Ozvalo se nadšené jásání.
Thranduil zvuky davu ignoroval, měl tu elfa na poražení. Pousmál se a nalákal ho na další klamný útok. Pak Lapače podrazil a ten žuchl čelem na zem. Thranduil ho chtěl přitlačit, ale elf ho odrazil štítem, až sám málem upadl. Ustál to a vykryl další útok mečem. Uslyšel nadávku v thalaštině a další nadšení diváků.
To ale vnímal jen okrajově. Soustředil se na elfa před sebou…
Legolase fascinovalo, jak dobře Thranduil s jeho noži bojoval. Král zaútočil a sled lehkých útoků přiměl elfa před ním krýt se. Pečlivé útoky nutily elfa krýt se vysokým ale jen tak akorát širokým štítem se krýt ve větším rozsahu, než chtěl a odkrývat se tak. Zjevně ho to štvalo. Odhalil se a zaútočil. Thranduil si zachoval zdravou ruku jen tím, že včas uhnul jeho meči.
Vida, ada, zdá se, že ho zatím zvládáš, pomyslel si Legolas, ale šetři svou energií, jinak ho neudoláš… Legolas zaostřil mezi diváky, na Azariela. Vypadal, že čenichá. Legolas už věděl, že na jeho čich se dá spolehnout. Dokázal vycítit nemoc, rozpoznat, kudy jste prošli jen tím, že si přičichne, poznat vás po čuchu, nebo vás i vystopovat. Byl to stopař. A teď cítil zjevně něco, co se mu ani za mák nelíbilo. Stáhl se z místa, ze kterého sledoval, jak Thranduil zakopl o štít svého soupeře, a zmizel v lese v podobě temné pumy, tak tomu totiž říkal. Legolas se pousmál zatímco Thranduil měl co dělat s elfem, který měl na dním svůj meč a tlačil dolů na něj. Uvolnil jeden nůž z obrany a švihl po ruce. Elf ustoupil a Thranduil se převalil dál a zvednul se.
Další potlesk.
Thranduil se znova uhnul útoku. Teď ho něco napadlo. Zaútočil a tím dostal jeho meč stranou, druhou rukou se opřel do štítu a odtlačil ho trochu stranou a hned ruku ze štítu dostal k elfově krku.
Elf strnul. Po dvou vteřinách upustil meč a vzdal se. Legolas zaťukal holí o zem a zápas skončil. Thranduil opatrně ustoupil do bezpečné vzdálenosti. Oba elfové se uklonili navzájem a znovu princi.
Thranduil byl velmi šťastný, že to pro dnešek skončilo. Vrátil nože do pochev na zádech a šel se posadit na kmen blízko venkovního kolbiště, aby si odpočinul.
"Hej!" oslovil poraženého lapače. "Dobrá technika boje. Bylo mi ctí."
Lapač se usmál. "Mě také výsosti." S tím odešel.
Thranduil se raději usadil před kmen a opřel se o něj zády a poslouchal zvuky soubojů v kolbišti…


Thranduil strávil odpoledne tréninkem. Jakmile skončil, rozhodl se jít projít. Les byl sice temný, ale stále to bylo místo, o které se on staral a kde tak zůstával mír. Thranduil si ten fakt uvědomoval a při myšlence, že by Temný hvozd padl do stínu celý, tu opravdu doslova kořenil, jak mu jednou řekl Legolas. Šel po pěšině, kterou občas chodil, když chtěl být sám. Měl sebou lampu, kterou mohl kdykoliv zhasnout a tak zmizet před nebezpečím. Náhle si ale uvědomil světýlko. Pomalu k němu šel a zjistil, že jeho oblíbené místo, kde rád přemýšlel, už někdo využíval.
Thranduil Azariela nikdy předtím neviděl s křídly, ale teď je měl, byl bosky a stál na černých nohou s drápy. Tiše odložil svou lampu k té jeho a pak k němu pomalu došel. Jeho pozornost poutala velká křídla, potažená černou blanou mezi černými prsty. Velká a velmi silná. Král zůstal chvíli v tichém obdivu.
"Překvapuješ mne Thranduile." Řekl Azariel tiše.
"Neměl bys mne oslovovat jinak?" Zeptal se Thranduil lehce varovně.
Azariel se pousmál. "Šel jsi sem právě proto, abys to nemusel slyšet. Ne?"
"Šel jsem hledat ticho."
Azariel přikývl a vrátil se k pozorování lesa. Padala tma, i když tady to znamenalo přechod šera ve tmu. Ale také to znamenalo, že vylétal hmyz, jeden z mála druhů dobrého hmyzu, které se v temném lese udržely. Světlušky. Oba je tiše pozorovali a dlouho bylo ticho.
Králi se ale něco rozleželo a musel se zeptat. "Čím jsem tě vlastně překvapil?"
"Nebojíš se." Odpověděl Azariel.
"Když jsem tě viděl poprvé, bál jsem se tě."
Azariel se nahlas zasmál. "Ty vůbec nevíš, co je to mít ze mě strach, Thranduile. Zeptej se Legolase, jak dlouho mu trvalo, než se odvážit zůstat se mnou déle než pár vteřin v jedné místnosti, aniž bych svou moc skrýval. Ano, musel jsem tě uklidňovat, ale přišel jsi tam sám a neutekl jsi, když jsem se přiblížil a ten dům byl mé moci plný, jen to nešlo ven. Zajímalo by mně, proč jsi vůbec vešel dovnitř?"
"Mno, cítil jsem Lembas a byl jsem zvědavý, kdo ho ve městě Dol umí péct."
"Dalo mi práci, než jsem přesvědčil Galadhrim, kteří recept znali, aby mě ho naučili." Azariel sledoval mušky. "Nebylo by slušné krást jim ho z mysli."
"Neslušné? Ty čteš myšlenky?"
"Jistě. A mám i své zásady, diskrétnost je jednou z nich. A nečtu jen myšlenky. Podívám se a vím mnoho."
"Třeba o mně?"
Azariel se pousmál. "Chceš osedlat draka, tajíš to před elfy, aby ti ho nezabili. Chceš jim ho ukázat, až tě bude poslouchat. A taky chceš propustit z vězení Koltiru, protože věříš, že už je bezpečný. Použil si svou magii, abys ho odpoutal od jeho pána,…" Azariel se neklidně odmlčel.
"Co je?"
"Nic." Azariel se pousmál, byť si myslel svou. "Vsadím se, že jakmile se ten drak odlepí od země, budeš si zoufale přát být znova na zemi."
"Mno, tohle mě ještě ani nenapadlo."
"Tak to vyzkoušíme." Řekl Azariel a udělal krok ke králi. Černé drápy pomalu zajely pod korunu a jemně ji sundaly. "Tohle musíme nechat tady, Bylo by škoda ji ztratit." Azariel ji odnesl k lampám a chvíli tam brblal nějakou magii. Náhle se okolo koruny a lamp objevil kruh posetý symboly. "Tak." S tím se vrátil k Thranduilovi.
"Nesebere ji někdo?"
"Ne, jen blázen by se pokusil vejít do kruhu."
"A… Co chceš dělat se mnou? To chceš na mě šahat?"
Azariel se zarazil.
Thranduilovi to došlo. "Jejda, to vyznělo trochu sexuálně…"
"Ne, že bych měl námitky." Pousmál se Azariel.
Postavil se za Thranduila a odhrnul mu vlasy ze zad na obě strany. Ucítil, jak se chvěje. Rozesmál se.
"Neboj se, nic ti neudělám." S tím ho chytil okolo hrudi a přitlačil ho jemně k sobě tak, aby se mu dobře držel, ale mohl dýchat.
Thranduil byl neklidný, ještě více však, když se velká křídla roztáhla a zvedla. Thranduil vyvalil oči. Náhle se vznesli, takže je zavřel, uslyšel, jak prorazili klenbu stromů a zvuk velkých křídel, jak proráží vzduch.
Uslyšel smích. "Otevři oči, jinak to nemá cenu."
Thranduil je tedy otevřel. Stále prudce stoupali, ale Azariel let už vyrovnával. Byli už ve stejné výšce jako tenká vrstva mraků. Král byl trochu neklidný při uvědomění, že ho v té výšce držel jen pár rukou. "Nepustíš mě, že ne…"
"Neboj, a i kdybych tě pustil, nespadneš." Dokážu tě udržet ve vzduchu jen pomocí mysli.
"Nepouštěj!"
"A ty nezavírej oči, musíš vidět, kam letíš. Vidíš, jak jsme vysoko?"
Thranduil se podíval dolů a začal se bát ještě více. Azariel se smál, ale nahlas neřekl, jaké to bylo držet v náručí krále, který se chvěje strachy. Vzlétl ještě výše a zvedl se nad mraky. Tam už víceméně plachtil. Thranduil se postupně uklidňoval. Stálý let byl i pro něj mnohem příjemnější. Měsíc rostl a byl už skoro v úplňku. Thranduil vnímal jeho světlo, protože mu ho co chvíli překrylo černé křídlo.
"To je nádhera…" řekl Thranduil už klidněji a opatrně roztáhl ruce.
"Umím spoustu věcí, dokážu tě i nechat, abys řídil mé pohyby." Řekl Azariel klidně. "Samozřejmě mám ale vždy kontrolu. Už si někdy létal podle toho, jak jsi mával rukama?"
"Ne…" špitl Thranduil.
"Zkus to. Máš pro to dost citu."
Thranduil opatrně pohlédl na křídla a zkusil zamávat. Skutečně se pohybovala stejně jako jeho ruce. Bylo na tom něco úžasného. Uklidnil se a vedl jejich let mezi mraky. Létali takhle skoro hodinu, než se Azariel rozhodl, že je čas slétnout dolů.
"Zkus zůstat v klidu." Řekl Azariel.
Slétávali níže poměrně rychle, ale Thranduil dělal, co mohl, aby zůstal v klidu a přesvědčoval se, že může Azarielovi věřit. Měl co dělat, když se začala klenba lesa blížit. Azariel ho ale nesl bezpečně. Chvíli letěli pár metrů nad korunami stromů.
"Co hledáš?" Zaváhal Thranduil.
"Naše lampy, přece." Řekl Azariel. "Aáá, tady jsou."
Zastavil nad hustou střechou lesa.
"Jak jsi tudy prorazil nahoru?" Zaváhal Thranduil.
"Mám silná křídla." Řekl Azariel. "A spoustu cviku. Zase se bojíš."
"Tady vidím ještě jasněji, v jaké výšce jsem. Nechci se zranit." Jeho oči byly upřené na větve sotva tři metry pod nimi.
"To nedovolím." Řekl klidně Azariel. "Uvidíš, stáhnu okolo nás křídla, tak se dostaneme pod stromy a roztáhnu je nad zemí. Místa je tam dost."
Thranduil se lehce zachvěl. "To mi nezní moc bezpečně."
"Věř mi." Řekl klidně Azariel. "Věříš mi?"
Thranduil přikývl.
"Dobře."
Král dokonce ani nezavřel oči, jen je přivřel, když se okolo nich vytvořila kukla z křídel. Propadli klenbou větví a náhle se křídla roztáhla a rychle zamávala, aby je udržela nad zemí. Ani jediná větev jim neublížila. Azariel přistál a pak zrušil kouzlo chránící lampy a korunu. Thranduil byl rád, že se tomu klenotu nic nestalo a nasadil si ji zpět na hlavu.
"Doufám, že mi nebudeš dělat další návrhy. Mohl bych taky nějaký z nich přijmout."
Thranduil po něm hodil uražený pohled. "To si zkus a podepíšu se ti tak, že na to nezapomeneš…"
"Teď se ti to mluví, když jseš nohama hezky na zemi." Usmál se Azariel…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 AluSsak AluSsak | Web | 27. srpna 2013 v 17:11 | Reagovat

Wow :-O z toho by jsi mohla udělat knihu jestli bys chtěla, mohla bych ti pomoct ;)

2 Morell Morell | Web | 27. srpna 2013 v 17:40 | Reagovat

[1]: Checheche, dělám na tom... Jen se kokni sama:
http://bila-hvezda.blog.cz/1307/vyzva-ctenarum-earendila

3 ♥Rawen♥ ♥Rawen♥ | Web | 27. srpna 2013 v 19:19 | Reagovat

úžasný ... Taky by jsem něco takového chtěla zažít ... nechápu proč se Thranduil tak bál ... těším se na další kapitolu ... moc mě zajímá jak to dopadne s Koltirou :D :D ... a překvapilo mě že se Legolas neúčastnil toho turnaje :D :D :D :D

4 Morell Morell | Web | 28. srpna 2013 v 7:59 | Reagovat

[3]: Bych chtěla vidět tebe, jak by ses nebála, ale třeba ne, kdo ví... Tak bylo to Legolas nebo Thranduil, jeden z nich ho musel vést, taže se dohodli takhle...

Těš se těš, já se taky těším...

5 sarush ef sarush ef | Web | 30. srpna 2013 v 14:30 | Reagovat

To je hodně dobrý, líbí se mi to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama