Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Ve světle Earendila - EX 4. - Sladká slova...

28. září 2013 v 5:00 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Tentokrát něco roztomilého pro úsměv z dobrého pocitu na srdíčku...


Kael šel chodbou tiše a stejně tiše otevřel i dveře do komnaty, kterou s Legolasem sdílel. Opatrně vešel. Zavřel za sebou, když mu pár rukou zakryl oči.
Uslyšel tichý smích a hlas rozpoznal ještě dříve, než se ho zeptal: "Hádej kdo?"
"Mno," řekl Kael klidně. "Král asi ne, ten má ruce samý prsten." Opatrně pohladil ruce, co mu bránily cokoliv vidět. "Garilien taky ne, i když je v noci všude, ne… kdo by to mohl být…" Věděl, že za ním stojí Legolas, ale tyhle hříčky lesního prince ho těšily. "Orophin ne, ten má hubené ruce…"
Legolas se usmíval. Na tuhle hříčku čekal celý dlouhý večer a Kael ji hrál se stejným potěšením jako on. "No ták, hádej. Orophin a král Thranduil už jsou blíže…"
"Blond?"
"Správně."
"Sluneční blond, ne mithrilový."
"Legolas se usmíval. "Protahuješ to."
"Já mám tvoje ruce na sobě rád, Lassi. Opravdu ne Orophin?"
"Ty mrcho sin'doreiská," řekl Legolas, chytil Kaela za ramena a otočil ho. Oba se smáli. Legolas na Kaela zatlačil a přitiskl ho mezi sebe a zeď. "Teď mi neutečeš." S tím ho chytil za ruce a přitiskl je ke zdi, jim oběma nad hlavou.
"Vypadá to tak." Řekl Kael a už se nemohl dočkat, co teď přijde.


----------------------------------

Elenora se probudila. Její táta měl opět noční můru a kňučel ze spaní. Házel hlavou ze strany na stranu. Opatrně na něj položila ruce. Chvěl se. Pak se konečně probudil a jeho zděšené oči spatřily Elenoru.
"To nic tati," řekla tiše. "Jenom sen." Přestože byla ještě malá, Kaelovy noční můry byly rutina, která se prostě co pár dní opakovala.
Kael si povzdechl, ale uklidňoval se. Byl v prostředí, které znal. Rozhlédl se. "Promiň, jestli jsem tě vzbudil." Řekl.
"Viděl jsi nějaké mostrum?"
Monstrum. Kael se jí zadíval do tváře. Přikývl. Kolikrát se mu zdálo, že slyší, jak mu všichni vytýkají, co udělal, nebo viděl ty mrtvé. Někdy mu chtěli i ublížit, jako dnes. Dnes ho pronásledoval Doriflen. Ještě teď se bál, že znova uslyší jeho hlas, ve kterém nebyl ani stín soucitu.
"Už je to dobrý," řekla mírně Elenora. "Jsme v bezpečí."
Kael jen nasucho polkl. Nikdy nebudu v bezpečí. Ne před tím, co jsem si sám způsobil. Zůstane to se mnou. "Já vím." Řekl a snažil se, aby tomu i on věřil. Pak se na ní lehce usmál. Na Elenoru se vždy dokázal usmát. Zase se natáhl a podíval se na strop místnosti, kterou sdílel s Legolasem. Ten tu teď nebyl a tak tu nechal spát Elenoru, která už měla vlastní pokoj. Kael sevřel v ruce přívěšek, co měl na krku, svou drahocennost. Jsi Sluneční chodec, nemáš se čeho bát.
Elenora se k němu přitulila a z jeho ruky si udělala polštář.
Kael se ohlédl na záplavu jejích blonďatých vlasů. Al'are, jak jen byla krásná. Na příhodu s Farstridery už docela zapomněla a při tom to bylo jen pár měsíců zpátky. Kael ne. Smyčka okolo krku a strašlivý strach o dceru se mu ještě mnohokrát vrátily v jeho temných snech. Opatrně se překulil na bok a dceru objal.
Snadno cítil, jak dýchá. Do tváře jí neviděl, byla k němu zády, ale to mu nevadilo. Nebyl sám.
"Neboj se tati." Řekl Elenora najednou. "Se mnou jsi v bezpečí, střežím tě."
"Strach zase přijde, Noro." Řekl Kael tiše. "Ještě mockrát."
"Třeba ne, ada." Odpověděla Elenora. "Ale pokud přijde, budu s tebou, abych ho od tebe odehnala."
Kael mlčel. Mluvila velmi jistě a ta jistota povzbuzovala jeho srdce. Svět najednou nebyl tak temný, jako ještě před chvílí, než se probudil. Po tváři mu stekla slza. Ignoroval ji a raději se snažil usnout. Jen doufal, že další můra nepřijde. Podíval se na Elenoru. Ne, dneska žádná další můra nepřijde, řekl sám sobě mnohem klidněji…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama