Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Zpět po vlastních stopách - 45. kapitola

4. září 2013 v 5:00 | Morell
O pár let později…
"C!"
Elfové se prudce rozhlíželi ze strany na stranu ze sedel zvířat.
"Počítá se culík?" Zeptal se Kael.
"Ano." Rozhodl Garilien.
"Tak dobře…" Kael začal přemítat nad abecedou.
"Stop." Řekl znuděný Garilen.
"I."

Garilien zabořil tvář do dlaně. Tomuhle tedy říkal cesta do Roklinky. Elrond je pozval na oslavu znovuobnovení Imladris, takže jisté množství elfů před pár dny opustilo stíny temného hvozdu a teď putovali k průsmyku mlžných hor. A královská rodina si krátila cestu hrami.
"Istari."
"Cože?" Vylekal se Legolas.
"Dělám si Legraci. Nic nevidím." Vydechla Elenora.
Thranduil se rozhlížel, ale teď na chvíli vydechl a pohladil hlavu draka, který šel v klidu vedle něj. Teď už to bylo krotké zvíře, které si v lese lovilo samo a udělalo si hnízdo ve velké houštině asi kilák od paláce. Nelétal. Anarin nakonec musel chromé křídlo odříznout, protože odumíralo.
Kael jel na běžci, kterého si dovezl z Quel'thalasu. Pohladil rudé peří a hledal cokoliv, co by mohlo být na I.
Kousek od nich jel Legolas. "Musí to být na I?"
"Těžké, co princi?" Pousmál se Garilien.
"Můžu losovat znova?" Zeptal se Kael.
"Ne!" Řekl tvrdě Garilien.
"Isil." Řekl Xavion, který mířil navštívit Estela a tak se k elfům z hvozdu na cestě připojil.
"Sakra!" řekl Thranduil. Na měsíc, který byl teď vidět na obloze, se díval už sedmkrát.
"Losuješ." Řekl Legolas.
Xavion začal v mysli odříkávat písmenka…


"Už tam budeme, konečně…" Thranduil už byl natěšený na konec cesty.
Vjeli do průsmyku, který jim Elrond označil za dobře průjezdný i na koni. Thranduil o tom ale pochyboval a draka musel chvíli uklidňovat, než ho následoval.
Konečně vjeli do údolí.
"No páni…" vypadlo z Thranduila.
Údolí bylo trochu jiné, než jak si ho pamatoval. Řeky si vymlely koryta a tak ustoupily trochu dál. Elfové je ale převedli do nových koryt a tak byl na údolí zcela jiný pohled, než když tu byl král posledně na výzvědách. Thranduil také podezřívavě sledoval kusy skály s různým odstínem. Vypadalo to, že si elfové prostě část skály přičarovali, či co. Samotná Imladris také vypadala jinak. Stavěli velmi podobně původní stavbě, jak mohl posoudit, ale byly tu prvky architektury z Quel'thalasu. Přistávací plochy pro dračí jestřáby se vznášely nad řekou a nejen ty. Hranice byly opět dobře střeženy.
Delegace vjela do údolí a brzy dorazili k Elrondově domu. Pán Imladris je uvítal s velkou radostí.

Jakmile byla ustájená zvířata, Elfové se usídlili v pokojích pro hosty. Thranduil byl fascinován, jak zvláštní bylo pro něj bylo přebývat v nově vybudovaném elfím sídle. Něco takového nezažil už hodně dlouho.
Věděl, že odpoledne budou odpočívat, ale on měl spoustu energie. Navíc ho fascinovali dračí jestřábi. Takže se šel podívat na krvavého elfa, který nechával jednoho z nich prolétávat na dlouhém laně.
"Nechoďte blíž!" řekl přísně. "Není ještě ochočený."
Thranduil přikývl a zůstal stát, dokud trenér zvířeti nepřikázal přistát. Pak ho odvedl z vznášející se plošiny na zem a přivázal ho.
"Výsosti? Co pro vás mohu udělat?"
"Sice sedlám draka, ale ten už lítat nebude. Myslíte, že bych mohl zkusit tahle vznešená stvoření?"
Elf pokrčil rameny. "Proč ne… Zajdu pro Saryu, ta je hodná na nováčky."
S tím odešel a brzy se vrátil s opravdu velkou jestřábicí.
"Nebojte se," řekl klidně, když viděl králův výraz. "Běžte na plošinu, přivedu ji tam k vám, musíte na jestřáby mírně. Nevezmou vás do sedla, dokud vás neznají, nebo jim to nepřikáže jejich pán."
Thranduil tedy došel na plošinu a čekal, až k němu trenér dojde. Jestřáb už byl osedlaný.
"Takže, dneska zůstanete na plošině, chci se nejdříve ujistit, že se na ní udržíte. Nejdříve ale nasednutí. Jestřábovi je třeba naznačit, co chcete. Pak vám pomůže do sedla…"

Elrond vyšel na terasu, aby se podíval, proč náhle přestal ve vzduchu lítat jestřáb na laně. Musel se pousmát, když viděl krvavého elfa, jak se snaží naučit Thranduila, jak sedět na jestřábovi.
"Můj pane?" Oslovil ho Lidir.
"Co ten drak?" Zeptal se Elrond.
"S odstraněným křídlem toho moc nenaděláme."
"Škoda, že je uzemněný. Je to krásné zvíře. Ozval se Azariel? Ten by mohl něco zmoct."
"Zatím ne, zřejmě se pořád toulá."
"Jo, to bylo vždycky jeho. Však on se ukáže." Elrond se zahleděl na Thranduila. "Tady končí jeden věk světa a začíná další." Řekl mírně. "Vrací se sem elfové, někteří velmi mladí a zvídaví. Azariel v nich vzněcuje plamen, Lidire. Máme nejvíce dětí od konce prvního věku. Není to zvláštní?"
Lidir došel k němu a opřel se o zábradlí. "Zvláštní je, že Středozem, která byla přisouzena lidem je teď tak prázdná, můj pane. Je tu jen minimum lidských obydlí. Nabízí se otázka, proč jich je tak málo?"
"Protože svět bez magie a zázraků… to je svět, kde se nemůže vyplnit žádný sen. A ani lidi tak nedojdou naplnění a chřadnou."
"To mi nepřijde moc pravděpodobné."
"Hmmm," Elrond pokrčil rameny. Pak si povzdechl. "Docela bych si přál vědět, že ti, co odpluli do Valinoru tam na rozdíl od nás dokázali doplout."
"Jak sám říkáte, ve světě bez zázraků se sen nesplní a to, že jsme se z toho všeho dostali se vším, co máme, je pro mě samotného velký zázrak. Takže je velká šance, že to dokázali."
Elrond se pousmál. "Doufám, že ano, protože já se za nimi vydávat nebudu, abych tlačil lodě přes mělčiny. Na moře mě už nikdo nedostane."
"To asi nikoho z nás."
Oba se zahleděli ven. Elrond si všiml Kaela.
"Divím se, že Kael ještě znovu neotěhotněl." Řekl zamyšleně. "Prý se o to snaží. Musí mít nějaký vnitřní problém."
"Nebo už prostě nemůže."
Elrond se odmlčel. "Nevíš, co vím já. Po potratu můžou zůstat problémy." Pak mávl rukou. "Nechme toho, Anarin si s tím poradí. Už teď vnímám v jeho budoucnosti více než jedno dítě…" Pak jeho zrak spatřil elfa, který sem rozhodně nepatřil. "Kdybych nevěděl, že je to blbost, přísahal bych, že támhle ten elf musí být Celeborn."
Lidir si elfa prohlédl. "To je Celeborn."
"Sotva. Ten je ve Valinoru. Co by tu dělal?"
"Buď je tu jako zvěd z Valinoru, nebo aby pletl svetry." Řekl Lidir a oba se rozesmáli. Dobře věděli o tajném koníčku pána Lothlórienu.
"Uvědomím stráže, aby ho sledovaly." Řekl Elrond. "Neopustí Roklinku, dokud ni neuplete nový svetr."
"S dračím jestřábem?" Lidir se smál.
"Ale ne." Odpověděl Elrond. "S mým magickým ptáčkem Ilitorou."
"Raději toho jestřába, můj pane. Ledová vlna na sluníčku roztaje." Lidir si elfa prohlédl znovu. "Vždyť je to Růmil."
"Nekecej nesmysly…" Elrond si elfa znova prohlédl. "A jo, máš pravdu. Já ho bez uniformy nepoznal…" Elrond se rozesmál. "Pojď, jdeme se podívat na Thranduila. Schválně, jestli bude křičet, ať ho sundají dolů, až ten jestřáb vzlétne…"


Večer už hořely velké ohně a slavilo se. Tehdy se Azariel objevil. S Kaelem se pak tiše domluvili bokem. Oba byli znalí ohně a nebáli se ho. Proto, jakmile slunce zmizelo, vyšli mezi ohně spolu. Každý měl dva meče s lehkou ohnivou magií, které zapálili o velký oheň. Jejich plameny nevyhasínaly, ani mečům neubližovaly. Všichni, co přihlíželi, ztichli. Azariel rád předváděl fascinující kousky, kterými byl známý. Kde kdo už o tanci s meči, který byl v Quel'thalasu oblíbený, slyšel.
Kael kývl na elfy, kteří byli připravení hrát a s Azarielem se postavili do vhodné vzdálenosti od sebe a zaujali základní postoj s meči. Hudba začala hrát a oba tanečníci začali okolo sebe kroužit a švihat meči do prázdna v imponujícím tanci a blížili se k sobě. Brzy už byli více, než na dosah meče a jejich pohyby zrychlovaly. Čepele hořící ohněm se ale ani jednou nestřetly. I mezi nimi se míhaly a působilo to, jako by jimi meče procházely. Přiblížili se už tak blízko, že meče míjely jejich těla o centimetry a ještě zrychlili.
Thranduil, stejně jako mnozí, to sledoval téměř bez dechu, fascinovaný tím tancem, ve kterém první chyba mohla být poslední. Hudba ho dokonale podtrhovala.
Hudba dozněla a oni se od sebe vzdálili a přestali. Oba oddechovali a sklízeli potlesk nadšených elfů… Jakmile popadli dech, uklonili se obecenstvu a uhasili své meče.

Kael poodešel od oslav a šel se projít do lesa v blízkosti. Uvědomil si, že elfové zde tvrdě mákli a zbavili se některých stromů, aby zde vysadili stromy dvou druhů. Jeden neznal, ale druhý byl určitě z Quel'thalasu. Pokrčil nad tím rameny a šel dál. Hvězdy mu svítily na cestu a řeka Bruinen zpívala svým divokým proudem. Zpívala o věcech, které byly i o věcech, které budou. Vzhlédl ke hvězdám. Jak dlouho neměl z hvězd takový pocit… bylo to jako kdyby se ocitl uvnitř legendy. Ale minule to bylo jiné. Minule to bylo v outlandu a na cestě ke zkáze.
Cvrčci zpívali a žáby se k jejich symfonii připojily. Kael se usadil do trávy a zahleděl se na řeku. Okolo něj proletovaly světlušky. Voda tekla a on v ní slyšel zpěv magie staré jako tento svět. Čas jako by přestal mít smysl, nebo prostě neexistoval. V té chvíli si Kael uvědomil pohyb u řeky, kousek od dalšího stromu. Zpod něj vyšel elf. Kael ho nepoznal, ne hned. Měl stejně jako on modré oči a blond vlasy, ale byl to eldar a mladý. Zůstal stát a vzájemně se prohlíželi.
Kaela trklo pochopení. Tohle není někdo neznámý. To je on… až se znovu narodí, jako jeden z Eldar, za těch pár tisíc let. Elf měl na krku zvláštní znamení, jako by si i přes smrt přenesl památku na obojek. Kael ucítil na tváři slzu. Netušil, kterým božstvům má děkovat, že mu tohle ukázali, že se tohle může vůbec stát…
Utřel si slzu, ale když se podíval tím směrem znovu, elfa už neviděl. Utřel si i druhou slzu a vstal. Ještě se jednou rozhlédl a pak se vydal zpět k oslavám obnovení Roklinky.
Tiše vyšel na jednu z teras nad loukou, kde se tančilo okolo ohně. Tam uviděl Legolase, jak se točí dokola a tančí sám. U ohně na něj byl fascinující pohled. Kousek dál byl Thranduil, který už zřejmě opět plaval na vlnách vína. V tomhle se ale Kael mýlil. Thranduil moc nevypil, jen se bavil. Jen v kalhotách tančil divoce mezi ohni a okolní elfové ho pobízeli tleskáním. Kael se musel pousmát. Král byl opravdu ztělesněním síly. Klidně by ho mohli nakreslit a napsat pod to bůh vášní.
Kaelův pohled se vrátil na Legolase.
"Neboj se o mě Legolasi," říkal si v duchu. "Pokud se mnou budeš chtít zůstat, tak spolu zůstaneme, dokud nám budou slunce a hvězdy žehnat. Nebude konec… Jen další krok."
Kael se napil vína a šel se připojit k tanci…

--------------------------------------------------------
Ve Valinoru…
Gandalf se procházel okolo síní pána elfů. Tudy chodil rád. Všudy chodil rád. Někdy měl dojem, že ho to nikdy nemůže omrzet. Překvapeně vzhlédl k jednomu z velkých oken, když z něj slyšel naštvaný křik vládce a z okna vyletěl papír.
Čaroděj ho zvedl za země a z kuličky zmuchlaného papíru opět udělal rovný dopis. Rychle ho přečetl a začal se smát… Byl to dopis, kterým byl Legolas žádán, aby předstoupil před krále všech elfů. Pod podpisem byl ale jinou rukou a jiným inkoustem krátký vzkaz…



--KONEC--



Dneska ještě přidám hudbu, která insiporvala (a v mé mysli hrála právě při něm) tanec s meči a poslouchala jsem jí, dokaď tohle všechno nebylo dopsáno

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♥Rawen♥ ♥Rawen♥ | Web | 4. září 2013 v 17:17 | Reagovat

Ach jo ... doufám že ještě bude nějaký příběh navazujícía hodně dlouhý
Díky že jsi uvedla můj blog :D :D :D :D

2 Morell Morell | Web | 4. září 2013 v 18:15 | Reagovat

Bohužel moc s pokračováním nepočítám, už došly všechny nápady. Jestli chceš ty, nebo někdo jiný, tak klidně pište dál. Já jsem jednak vytížená přípravou knihy a chtěla bych tvořit něco jinýho, ačkoliv dvojci Kael a Legolas jsem si taky zamilovala...

Pár kusovek ještě bude, ale tím to už asi skončí. Jinak není zač a piš kurňa, já jsem celá nedočkavá na další díl deníku.

3 ♥Rawen♥ ♥Rawen♥ | Web | 4. září 2013 v 20:38 | Reagovat

[2]: Pravda ... nějak to pokulhává ... do konce týdne bude další ... za nějaké nápady budu vděčna

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama