Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Hvězdy nad BaradDur 1/2

15. prosince 2013 v 5:00 | Morell |  Kreativita
Nad Barad-dur pršelo. Sauron vyhlédl z okna. Déšť byl v Mordoru vzácný a pro přežití skřetů nezbytný, proto ho ani Sauron nebral jako hrozbu Valar. Teď ale podtrhoval jeho ponurou náladu. A důvod? Ten ležel kousek od něj na posteli. On sám seděl na židli a sklesle sledoval elfa v bezvědomí, sám nejistý, proč tohle udělal…


Pár hodin zpátky byl na obchůzce a sledoval práci v dole, kde otroci těžili rudy a drahokamy pro jeho koníček, kterým byla výroba prokletých klenotů. Měl už sbírku, že by mu ji i trpaslíci záviděli a útočit na Mordor by se drak neodvážil. Stál zrovna u stolu, kam se odkládaly drahokamy a vzal do ruky Safír, neobvykle krásný a uvažoval, jakou čertovinu vymyslí s tak nádherným kamenem, když spatřil elfa, který tu otročil. Byli tu převážně lidé, ale tenhle elf byl smolař a snadno přišel k úrazu. Proto ho také skřeti chytli a proto také měl opět obvázanou ruku.
Oproti své vůli si ho Sauron začal prohlížet lépe. Hnědovlasý, vyhublý a podle toho, jak nesl ten šutr, opravdu měl zase něco s rukou. Uvědomil si Sauronův pohled a strnul. To vedlo k tomu, že mu šutr spadl a zakvičel, protože mu dopadl na nohu. Fňukal, ale znovu šutr zvedl a šel dál. Temný pán se ani nehnul, jen ho dál sledoval, jak se hrbí nad tíhou svého břemene, které konečně skládá do vozíku.
Sauron se vrátil k safíru a vzal ho do rukou. Příliš se mu líbil, než aby na něj čekal byť ještě chvíli, než mu ho donesou do věže, takže si ho tam hodlal odnést sám. Pomalu šel ven z dolu a zamířil zpět k věži. Okolo něj prošli skřeti, v jeho přítomnosti se třásli a chovali se překvapivě pokorně. Jakmile ho obešli, hnali za jídlem. Sauron se zarazil a ohlédl se. Ten výkřik poznal. Podíval se na elfa, kterého už viděl a kterého evidentně chtěli skřeti sežrat, protože byl tam, kam se posílali otroci právě k tomuhle účelu.
Tohle si s někým vyřídím. Elf byl příliš cenný na to, aby byl sněden skřety, byť elfí maso je vysoce kvalitní a dobré… Sauron se rozběhl za nimi. Skřeti se jen tak nebojí, ale Sauron byl ve své zlobě strašlivý. Padlý Maia chytil prvního skřeta a jen stiskem ruky mu zlomil páteř. Jeho rukou během pár vteřin padli i ostatní, kteří se vrhali na elfa, a které Sauronova zloba nezahnala na útěk. Těch byla většina.
Jakmile byl na místě sám, Sauron si prohlédl elfa v louži krve. Chvěl se a vyděšeně čekal, co se s ním stane. Kalný pohled se brzy stal nepřítomným. Elf ztratil vědomí.
Slyšel skřety, kteří toužebně sledovali, co udělá. Sauron udělal grimasu, vzal elfa do náruče a nesl ho do věže, při čemž slyšel, jak se skřeti perou o krev, kterou slízávali z lávového kamení…

Teď tu seděl a elfa pozoroval. Jeho zranění byla opravdu vážná. Ještě se neprobíral a Sauron tušil, že to nepřežije. Nelíbilo se mu to, protože elf, byť takový nešika, byl užitečnější než pět lidí. Neunaví se tak rychle a více vydrží. Více toho snese. Přešel k posteli a usadil se na ní. S ošetřováním ran se nenamáhal… jako Maia měl schopnost si rány dobře zahojit i bez takové zbytečnosti… teda mýval. Dnes už se i on musel naučit vázat obvazy a šít rány a fixovat zlomeniny, protože už sám k pár přišel a na to změna podoby nepomůže.
Opravdu ho svlékl a začal mu šít rány. Kůže okolo černé nitě rudla, černé obvazy naštěstí takovou reakci nedělaly. Elfovi to ale nebude stačit. Bylo výhodnější elfa zachránit, než nechat umřít, elfové se chytali strašně těžko, už nebyli tak neopatrní, jako dříve. Tak si to alespoň Sauron vysvětloval, proč tohle dělá. Přestože byl tak temný, nezapomněl na dobu, kdy byl i on věrný světlu a kdy léčil Maiu, která zakopla o kámen. Sauron si vzpomínku znova přehrál. Jak ji léčil? Teď už mu to tak samozřejmé a jasné, jako tehdy nepřišlo. Opatrně položil elfovi ruku na hruď, ale co dál, to nevěděl. Jak to tehdy sakra udělal? Soustředil se na elfa a snažil se, opravdu se snažil naladit se na stejnou myšlenku, kterou měl i tehdy…
Po nějaké době ho tahle námaha přece jen vyčerpala. Elf dýchal, tak zavřel jeho otevřené oči, místnost zamkl a v židli usnul.


Sauron se probudil a nechápal svou dobrou náladu. Nicméně to není nic, co by jednomu vadilo. Pohledem sklouzl na elfa. Byl bledý, a dýchal mělce, ale dýchal. Sauronovi se léčivé kouzlo nějakým podivným způsobem povedlo udělat. Vstal, zpražil ho pohledem a šel hledat safír, který včera nechal ležet na cestě…

Půl dne hledání Saurona dobré nálady zbavilo. Safír našel, kupodivu byl pod cestou, vedle kupy mrtvých skřetů, kteří se o něj porvali. Skřetů nemá temný pán nikdy málo, takže se nad tím ani nepozastavil a šel vytvářet klenoty…

Večer už byl Sauron spokojený, protože dokončil náhrdelník se smaragdy. Udělal ho hodně v lesním stylu. Byl ale prokletý a kdo by ho nosil, ten se nikdy neukryje před žádným nebezpečím. Sauron se smál, když si představoval krále Orophera, nebo Gil-Garada, jak ho nosí. Spíše Oropher, ten mu spíše naletí na gesto dobré vůle.
Vrátil se do pokoje a shlédl elfa. Byl vzhůru, ale tak zesláblý, že se jen koukal do stropu a mimo dýchání se nehýbal. Sauron se pousmál, odložil náhrdelník a odešel. Vrátil se v krátké chvilce a nesl misku. Elf byl tak mimo, že neodporoval ani v nejmenším, když ho jemně zvedl a lil do něj polívku. V elfových očích si Sauron všiml dokonce vděčnosti. Myslím, že si ho nechám jako mazlíčka.


Elfovi se rány ještě zanítily, nejspíš právě kvůli černé niti, ale zahojil se… O dva týdny později se Sauron věnoval svým plánům proti Nůmenoreicům a mnoho toho promýšlel. Neměl odvahu ještě proti nim vytáhnout, protože věděl o jejich síle příliš málo. Když ho přemýšlení a plánování unavilo, šel se podívat na svého mazlíčka.
Ticho. Elf seděl u okna, hlavu na parapetu, a díval se ven. Chodil zatím jen málo. Sauron shlédl řetězy, které měl na sobě a na kterých byly okovy, které měl elf kolem krku a končetin. Pěkná práce, Mithril, takže elfovi tolik neškodil, ale jen na povrchu. V jádru to byly pořádně kovové řetězy, takže by s nimi rozhodně neutekl. Druhý důvod, proč chodil tak málo. Rozechvěl se, takže si Sauronovu přítomnost nepochybně uvědomoval. Maia k němu pomalu došel a nepřestával si ho se zájmem prohlížet.
"Tvá zranění se hojí." Řekl tiše.
Elf neodpověděl.
"Podívej se na mě."
Bez odpovědi se elf otočil, ale díval se mu maximálně na nohy. Sauron natáhl ruku a prstem mu zvedl bradu, aby mu viděl do tváře. Elf se krátce podíval do očí, kterých se tak bál. Pak ucukl.
Sauron svůj hněv ovládl. "Potřebuješ trochu pohybu." Elf se na něj podíval zděšeně, ale sauron máchl rukou a pouta spadla na zem. "Pojď, projdeme se."
Šli tiše, kus za nimi stráže, ale elf Saurona následoval, zatímco se procházel po různých patrech věže. Procházeli pokladnicí a Sauron se zabavil chvíli s poslem. Když se otočil, zjistil, že si elf se zájmem jeden z kousků prohlíží. Jeden, co dodělal sotva včera a ještě na něm neleželo žádné temné kouzlo. Temnou energii už ale měl. Byl to náramek jakoby z popínavé rostliny, ukutý ze stříbra bez kamenů.
"Líbí se ti?" Zeptal se Sauron mírně.
Odpovědí byl jen strach v očích elfa.
Sauron došel k náramku a vzal ho do dlaní. Velmi jemná práce na lístcích opět na chvíli upoutala elfův pohled.
"Takže? Co na něj říkáš?"
"Je… je nádherný."
Sauron se krátce na náramek zahleděl a pak ho překvapenému elfovi nasadil na ruku. "Je tvůj." Řekl mírně. "Půjdeme dál." Maia se usmíval, když viděl, jak si elf nechápavě náramek prohlíží a uvažuje, co se mu stane. "Neboj se." Řekl Sauron mírně. "neublíží ti to."
Elf se ale obávat nepřestal.
"Ne že ho sundáš, je tvůj, ne skřetů." Řekl Sauron trochu přísněji. "jdeme zpátky."

Kde se to v něm vzalo? Sauron strnul sám nad sebou. Našel elfa odpočívat a v mysli si ho prohlížel a představoval si ho jen v těch poutech, bez těch otrhaných hadrů a prsty zkoumal jeho kůži, teplou, vlhkou, čerstvě umytou… Opět zatřásl hlavou, aby tu myšlenku zahnal, ale byla velmi lákavá. Byla noc, ale on neodolal. Tiše se vetřel do místnosti, kde elfa držel. Unavený elf tiše oddechoval. Hluboce spal. Kupodivu ale měl oči zavřené. Asi neměl, na co se tady dívat, zatímco procházel sny. Vydechl a lehce otevřel pusu.
Neotvírej tu pusu, řekl si v mysli. Jeho oči sjely na náramek. Proč mu ho dal? Znova se mu podíval do tváře. Nespal. Jeho oči, hodně přivřené, si ho prohlížely. Sauron znejistěl. Chvíli zůstal strnulý, ale pak se to v něm znova probudilo. Opatrně natáhl ruku a prstem pohladil hnědé vlasy. Ruku na nich nechal. Stále se mu ale díval do tváře.
Maia se k němu přiklonil a začal šeptat. "Neboj se," špitl tiše, když si pod rukou uvědomil chvění. "Jsi tu v bezpečí. Neublížím ti a nikomu to nedovolím."
Elfovi ukápla slza. Zabořil tvář do peřin. "Já chci domů…"
Sauron zaváhal. Nezlobil se. Naopak. Chtěl ho mít nablízku. Nechtěl, aby mu odešel ze života. "Můžeš být doma tady." Řekl.
Elf kývl hlavou, že ne, ale stále měl tvář v polštáři. Pořád se příliš bál. Sauron ho začal znovu hladit po vlasech. Po jemných, hřejivých vlasech. Mohl by je hladit věčně. Po chvíli na něj opravu vykouklo hnědé oko. Nádherné jako drahokam. Prsty mu stále hladily vlasy a budily v něm zmatek. O co tomu Melokorovu poskokovi jde? Nevěděl, ale přece jen se uklidnil.
"Jak ti mohu věřit? Každého, kdo ti uvěří, využiješ a jakmile ti není k užitku, tak ho zradíš."
Sauron věděl, že to o něm říkají snad všichni, ale pro jednou ho to bolelo, opravdu bolelo. Jeho ruka se z elfa stáhla. "To není pravda," špitl tak dotčeně, že to i elfa ohromilo. "Nechtěl jsem ublížit všem. Neznáš celý příběh." Ohlédl se a zahleděl se do země a povzdechl si. "Nenávidím ho." Špitl, ale i to byla jen půlka pravdy. Oba věděli, že myslí Morgotha.
A pak si uvědomil něco zvláštního; ten příjemný pocit na hlavě. Prsty, hladily ho. Znovu se podíval na elfa. Nesním? Nesnil a nespal. Elf ho opravdu hladil a měl ve tváři soucit.
"Zkusme si věřit, jo? Slib mi, že se nepokusíš utéct a já tě nechám volně chodit po věži a bez pout."
Elf cítil, jak mu nehmotný železný okov svírá srdce. Na chvíli úplně ztratil schopnost mluvit při pomyšlení, že už by nikdy nemohl spatřit své milované lesy. Nakonec přikývl. Sauron mu pak opravdu okovy sundal a odhodil je do rohu.
"Chci spát." Řekl elf opatrně.
Sauron k jeho překvapení přikývl. "Tak se dobře vyspi." A s tím odešel…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 15. prosince 2013 v 12:03 | Reagovat

Pěkné, napsané přes noc? Protože všichni ospalci jaksi chtějí spát. :)

2 Morell Morell | Web | 15. prosince 2013 v 12:18 | Reagovat

[1]:Nikoliv, jen se mi líbí určovat zveřejňování článků na noční a brky ranní hodiny.

3 Šárka Šárka | Web | 15. prosince 2013 v 12:51 | Reagovat

To je nádherné! V posledních odstavcích se prostě člověk neubrání slzám. Přemýšlím, jakými slovy bych tě mohla pochválit a stejně je nemohu najít. To je tak krásné! Ten soucit či něco v tom...

4 Šárka Šárka | Web | 15. prosince 2013 v 19:27 | Reagovat

To je strašný, vždycky když jsem jdu, tak odsud odcházím naměkko. Kdy bude druhý díl?

5 Morell Morell | Web | 15. prosince 2013 v 19:37 | Reagovat

[4]: Vážně? No... (neví co si myslet) Druhý díl tu bude za týden.

6 Šárka Šárka | Web | 15. prosince 2013 v 23:43 | Reagovat

[5]:: *sem....

No zamysli se nad sebou :D Takto podporovat divné myšlení jiných lidí... Snad to do příštího týdne nějak přežiju.

7 vivienne vivienne | Web | 18. prosince 2013 v 19:40 | Reagovat

ale to je fakt dlouhá doba, jak to mám vydržet ?

8 Morell Morell | Web | 19. prosince 2013 v 7:19 | Reagovat

[7]: Nějak to zvládneš, vím jak se citíš. Zatni zuby, bude to tu v Neděli ráno.

9 Pauline Sparrow Pauline Sparrow | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 17:23 | Reagovat

Musím uznat že je to fakt dobře napsané. Málo kdo takhle procítěně píše. Mě se to dobře četlo, docela mě i pohltil ten text... ale i přesto jsem na trošku jiný žánr:D:)

10 nikki3biebs nikki3biebs | Web | 20. prosince 2013 v 18:50 | Reagovat

Wow, nádherně napsané!:)

11 Šmejky Šmejky | 20. prosince 2013 v 19:01 | Reagovat

Moc hezky napsané:)

12 hanienes hanienes | Web | 22. prosince 2013 v 10:23 | Reagovat

Fakt luxusně píšeš! :O Jdu si přečíst další díl :33

13 aredhel aredhel | 27. února 2014 v 21:20 | Reagovat

"Sauron se smál, když si představoval krále Orophera, nebo Gil-Galada, jak ho nosí. Spíše Oropher, ten mu spíše naletí na gesto dobré vůle."...dokonalé, prostě dokonalé...

14 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 5. července 2014 v 22:29 | Reagovat

Dobře vymyšlený a čtivý příběh. Takový... ze života.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama