Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Hvězdy nad BaradDur 2/2

22. prosince 2013 v 5:00 | Morell |  Kreativita
Skřeti si brzy na volně se procházejícího elfa zvykli. Saoronovy tvrdé výhružky stačily na to, aby se ho skřeti neodvážili ani dotknout. Vrčeli na něj a vrhali zlé pohledy, ale více si netroufli. Už během prvního dne mu začali říkat "smradlavý plyšák" a už nepřestali. Po pár dnech ho už víceméně ignorovali a jen ho v uctivé vzdálenosti obcházeli, aby ho náhodou neškrábli. Ze Saurona měli skutečně posvátnou hrůzu.

Sauron šel z kobek, když ho spatřil ve východu z věže. Kdyby byla brána zavřená, stál by pár centimetrů od ní, ale byla otevřená a elf se koukal ven. Nepokusil se utéct, slib dodržoval. Přesto často postával tady u brány a díval se ven, nebo u některého z oken, kde šlo vidět opar mrtvých močálů za horami a mlčky pozoroval obrazce, které ta mlha vytvářela. Nyní nejspíše pozoroval cestu, která vedla od věže. Nepochybně byl myslí někde jinde.
"Už jsi zase tady?"
"Nechci utéct, jen jsem se díval." Řekl a mluvil pravdu.
"Chceš se podívat na lávovou řeku?"
"Lávovou řeku?"
"Tam kde stojíš, moc nevidíš."
Bylo to tak. Kde elf stál, mohl vidět jen rudou zář, která osvětlovala stěny příkopu okolo věže. Sauron k němu pomalu došel. Věděl, že o to určitě nejde. O tom mu ale zakázal mluvit.
Elf chvíli váhal. Chtěl mluvit, ale o tomhle mluvit nesměl. Pak zašel dovnitř a vydal se znovu bloudit věží, kterou už celou znal nazpaměť. I v kobkách už byl, ale k vězňům ho skřeti nepustili. Taky rozkaz Saurona.
Sauron se rozhodl za ním neběhat a poslal pro něj skřety. Když přišel, poslal skřety pryč. "Pojď, projdeme se venku, ať máš trochu vzduchu."
Elf přikývl. Nijak se mu nechtělo, ale odporovat Sauronovi se neodvážil. Ani tehdy, když mu maia dal ruku okolo pasu a držel si ho u těla. Na mostě si chránil hlavu, protože i když byli vysoko nad lávou, na mostě na ně sálal horký vzduch. Takže bylo příjemné z mostu sejít a vydat se po cestě od věže. Cestu pokrýval sopečný prach a půda byla vyprahlá. Elf se chvíli rozhlížel, ale mrtvá země ho netěšila. Sklopil hlavu a díval se jen na cestu před sebe, aby o něco nezakopl.
"Tady." Řekl náhle Sauron.
Elf zvedl hlavu. "Co?"
"Nevidíš?" Sauron mávl rukou a ukázal na mrtvou zemi.
"A co bych měl vidět?"
"Tak se chvíli dívej. Třeba támhle, u lávové průrvy, jak si ohnivá záře hraje na kameni a jak se sopečný dým nad ní kroutí do spirály. Nebo odlesk slunce na popelavých horách."
"Mluvíš o tom tak…" elf zaváhal, jestli neudělal příliš, když mu tyknul. "…krásně." Když nad tím přemýšlel, dokonce i on dokázal spatřit vzdálenou ozvěnu krásy. "Nevěřil jsem, že to kdy řeknu, ale… jen dobrý maia dokáže v tak mrtvém místě nalézt krásu a ukázat ji druhým."
"Už to vidíš?"
"Trochu."
Elf se nehýbal, jen pozoroval mrtvou zemi, Ne. I když tu něco z krásy bylo, byl to jen ten nejubožejší stín krásy živého lesa plného života.
Sauron ucítil, jak se ho elf chytil, vypadal blbě. Více, než jen to. Vypadal, že ztratí vědomí. Sauron nepřemýšlel. Prostě ho vzal do náruče a zamířil k nejbližšímu zdroji vody. Když dorazil k napajedlu, kde pili skřeti, když po této cestě chodili, zjistil, že jeho mazlíček zůstal při vědomí. Vzal kalich, který byl u vody a pomohl elfovi napít se.
"Lepší?"
Elf přikývl. Voda byla odporná, ale on měl takovou žízeň, že mu chutnala. Znovu se rozhlédl. "Tohle je tvůj svět, ale já sem nepatřím." Napil se. "Trpím tady."
"Zvládneš dojít zpátky?"
"Snad jo."
"Odnesu tě." Řekl Sauron mírně a jakmile odložili kalich, vzal ho do náruče a zamířil zpět k věži.


"Copak máte za lubem?" Sauron uvažoval nad mapami Středozemě. Nebo se o to alespoň snažil. Nebyl toho ale moc schopný. Musel stále myslet na slova jeho roztomilého elfa. Nemohl dostat z hlavy, jak sedí u vody a vypadá tak zoufale. Pak si uvědomil, na čem mu ustrnul zrak. DolGuldur, jeho pevnost na jihu obrovského lesa, který obývají elfové a už teď nepochybně opustili veškerý prostor na jih od hor. Zelený hvozd. Sauron se rozhodl a šel…
"Trvalo ti to." Řekl Sauron mírně.
Elf se zatvářil vylekaně a začal se třást.
Maia jen mávl rukou. "Tak pojď."
"Kam jdeme?"
"Do stájí." Vyšli ven z věže a více nepromluvili.
Pomalu došli až do stájí vytesaných ve skalách ale nebyly to koňské stáje. Byli tu ustájení ještěři, které Sauron choval. Došli až k největšímu z nich. Byl osedlaný a čekal.
Sauron chytil otěže a pohladil zvíře po hlavě. "Nasedni." Rozkázal.
Elf byl nervózní, zvláště když míjel hlavu toho zvířete. Ne nadarmo. Vůně elfa ještěra rozdráždila. Ohnal se po něm. Sauronovi vyklouzly otěže a dobrou chvíli měl se zvířetem plné ruce práce. Když ho ještěr podruhé odhodil, zůstal stát nad srázem, který byl velmi vysoký a velmi nebezpečný.
Tvrdou ranou shodil skřeta, který mu stál v cestě. Pak uslyšel výkřik. Neshodil skřeta. Na rozezleného ještěra zapomněl a rychle vyběhl ze stáje…
Věděl, kam běžet a brzy našel, co hledal. Opravdu to nebyl skřet. Jeho mazlíček ležel na zemi, která se barvila do ruda. Ostré skály mu otevřely břicho a zaživa ho částečně vyvrhly. Tak ostré byly. Rychle k němu doběhl a opatrně ho otočil.
Elf se třepal, ne strachem, ale stavem jeho těla. "Nakonec jsi mne zradil." Řekl roztřeseně. "Jako všechny ostatní…"
"Zůstaň v klidu. Zachráním tě, ještě to snad dokážu."
"Proč…" elf vykašlal krev. "…to vůbec děláš?"
Sauron se krátce odmlčel, jen jeho oči prozrazovaly jeho myšlenky. "Záleží mi… na tobě."
Elf se rozesmál. "Kdybys mě miloval, nechal bys mě jít. Tys mě ale chtěl vlastnit."
"To není pravda. Chtěl jsem tě odvést do skal na severu a nechat tě jít. Přísahám."
K Sauronovu překvapení se ho elf pevně chytil a zvedl se do sedu. Pak se hluboce zahleděl do jeho očí s kočičí čočkou, zářících temným ohněm.
"Nelžeš." Řekl. "Nemáš v očích lež." Chytil se za břicho. "Vidíš, cos udělal? Jsem už mrtvý, jenom to bude ještě trvat, možná i hodiny."
"Zastavím to, můžu…"
"Saurone, ne. Jestli mi chceš dokázat, že svou lásku myslíš vážně, tak…" Teď už se chvěl i Sauron, ale ten pod utrpením svého ducha. "Pošli mě do síní Mandose."
"Tam za tebou nemůžu." Špitl Sauron Teď už slzy udržet nedokázal. "Nechci tě ztratit, miluju tě."
Elf se ho stále držel, ruku ze břicha, rudou od krve ho pohladil po vlasech a zamastil je. "Já vím. A nezapomenu na to, slibuju." Lehce se pousmál.
Sauron byl zmatený. A ještě více, když elf přitiskl své rty na jeho. Bylo to náhlé, ale krásné. Chvíle ticha a harmonie. Pak mu ruce obmotal kolem krku a položil si mu hlavu na rameno. Sauron přes slzy neviděl, po slepu vytáhl dýku. "Nikomu to neříkej." Řekl tiše. "Nikomu."
"Jak si přeješ."
"Bude to rychlé." S tím mu proklál srdce.
Ruce mu zalila horká krev a elf okamžitě ztratil vědomí. Umřel rychle…

* * *

"Měl jsem si sebou vzít více tabáku." Bručel Gimli.
Legolas už si na tuhle chodící fabriku zvykl, na čemž měly podíl další fabriky, které si říkají hobiti. Trpaslík oproti nim kouřil málo. Pouze pokrčil rameny.
"By mě zajímalo, co v téhle pustině ještě mohlo zbýt."
"Něco asi ano." Odpověděl Legolas. "Gondorští muži jsou odvážní a jen máloco by vyděsilo tak udatné muže, jako ty dva zvědavce. Byli v Mordoru už alespoň stokrát a tohle je poprvé, kdy se vrátili s hrůzou v patách."
Oni dva se totiž vydali zjistit, co se stalo, protože zmínění dva jim neřekli vůbec nic a Legolas, který měl ve správě Ithilien se chtěl přesvědčit, že jeho lidu nehrozí nebezpečí, byť o žádné temné stvůře v Mordoru se už nějakou dobu neslyšelo a pokud tu byly, tak nevylézaly ani v noci.
Dorazili k troskám Barad-dur a už dva dny se prodírali skrze zbytky chodeb a opevnění. Ta věž bývala velmi vysoká.
"Jsme blízko vody." Řekl Legolas a zamířil k ní.
Skutečně tam byla. Legolas zvedl oči a prohlížel si další z opuštěných budov. Raději nehádal, k čemu může sloužit.
"Neříkal jsi, že ta sopka už neplive oheň?" Zeptal se Gimli a ukázal na rudou zář.
Legolas se směrem podíval. "To není oheň. To je…" větu nedořekl, zvědavost ho hnala.
"Žádný div, že jsem vyhrál trpasličí přebor na dlouhou trať, s takovým trenérem." Povzdechl si Gimli a snažil se aby se za elfem příliš nezpozdil.
Bylo to daleko a běželi celé hodiny, než se tam dostali. Opravdu to nebyl oheň.
Jakmile elfa doběhl, nejdříve popadl dech. Až pak zvedl hlavu. Legolas stál, fascinovaný jejich objevem a prohlížel si, co našli.
"To vypadá jako hrob." Řekl konečně.
"Ale čí?" Zeptal se Legolas a opatrně obešel mohylu z kamenů. Byla porostlá rostlinami hrdě bojujícími s tak drsným prostředím. Kupodivu prospívaly. Byly velmi tmavé a jejich listy byly z větší části rudé. Jejich květy byly ohnivé a dokonce hřály.
"Co je to za rostlinu?"
"To je Nářek ohně." Řekl Legolas, Tohle je jediné místo v celé Středozemi, kde roste. "O tomhle místě jsem slyšel. Táta mi vyprávěl, že dokud nepadl Sauron, Aliance nebyla schopná se sem dostat, jak zuřivě to tu skřeti bránili. Už tehdy to tu takhle vypadalo."
"Neměla to tu sopka pohřbít?"
"Taky si říkám." Legolas se rozhlédl. Na mysl mu padal stín. "Měli bychom zmizet… Tohle místo je střežené, kdo by se ho pokusil zneuctít, nebo tu rostlinu trhat…"
Gimli zabručel. "To určitě ne. Zajímalo by mě, jestli by mohla mít využití."
"To mě taky Gimli, a pochybuju, že méně než tebe… Snad máš pravdu." Vydechl Legolas a shýbl se pro květ…

"Asi už vím, co se stalo našim přátelům z Gondoru." Vychrlil Legolas mezi výdechy po dlouhém běhu hrůzy, která je hnala až k ruinám Moranonu, brány Mordoru…


Sauron se vrátil ke své stráži. Teď bylo odhánění zvědavců to největší, co dokázal. Usadil se, byť byl nehmotný, u květin. Když tu svého elfa pohřbil, dlouho plakal, když ale po dnech zvedl hlavu, všiml si, že mezi kamením raší rostliny, které vznikly z jeho slz a žalu. Ani neznal jeho jméno. Měl by odejít k Mandosovi, ale bál se. Raději zůstal zde a střežil to jediné, co mu zbylo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 22. prosince 2013 v 8:40 | Reagovat

Morell, to je nádherné! Hrozně se mi líbí, jak Sauron vidí krásu v tom, co by jiní považovali za zničenou zemi a i jak se elf snaží ho pochopit...než se stane ta věc zrovna tehdy, kdyby se mohlo všechno obrátit aspoň trochu k lepšímu. I ta myšlenka s kytičkou je skvělá.
:) Díky, netěšila jsem se zbytečně.

2 Morell Morell | Web | 22. prosince 2013 v 9:44 | Reagovat

[1]: Na myšlenku kytičkyx mě přivedly stromy měsíce a slunce z Valinoru, které vznikly zpěvem. Přišlo mi to jako zajímavý nápad. Sauron byl možná zlý, ale pořád to byl maia a měl moc a co může být použito k ničení může být použito i ke tvoření.
No a když následuje Melkora, který ohnivou a mrtvou zemi vidí jako tu nejkrásnější, je možné, že si tu myšlneku zamiloval i Sauron a tak mu to přišlo krásné...
Moc jsi mě potěšila, tohle mi dává chuť tvořit dál.

3 stuprum stuprum | Web | 22. prosince 2013 v 11:22 | Reagovat

Jářku, jsi na své hrdiny dost krutý, pořád umírají překotně. :) Samozřejmě hezké jako vždy, nářek ohně mě bude strašit ještě zítra.

4 Morell Morell | Web | 22. prosince 2013 v 11:49 | Reagovat

[3]: svět je podivný a mnohdy jsem mnohým podivný/á i já.

5 vivienne vivienne | Web | 22. prosince 2013 v 14:50 | Reagovat

Je to velmi pěkně napsané. Jak už se zmínila Šárka ta myšlenka hledání krásy v neobvyklých sférách je vyvedená. :-)
Čekání se vyplatilo.

6 Morell Morell | Web | 22. prosince 2013 v 15:12 | Reagovat

[5]: To mě moc těší.

7 Šárka Šárka | Web | 24. prosince 2013 v 10:16 | Reagovat

[2]:: Myslím, že celý první věk docela strádal, protože Melkor mu moc prostoru ke tvoření nedal a přeci jen Sauron byl Aulëho Maia a tak si to potřeboval později vynahradit. A ještě k té kráse v mrtvé a ohnivé zemi...Dlouho jsem přemýšlela o tom, k čemu by bylo zlu zničit všechen život v Ardě, všechno spálit a obrátit v popel. Teď to chápu zase o trošku víc.
Je to opravdu moc krásně napsané!!

8 sauron velký sauron velký | 24. prosince 2013 v 13:43 | Reagovat

[7]:Neznáš tu legendu o posledí Miraluce? Takový to scifi, hru KOTOR 2? Tak holka to dobře popisuje:
Zlo vidí v životě chaos a nepřátelství. Tam kde je jen smrt, kde nic nežije, tam je naprosté ticho, kteé nic neruší, žádné války, nenarušitelný mír.

9 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 5. července 2014 v 22:50 | Reagovat

Rozplakat mě, pak zase rozesmát fabrikou a trenérem a znovu rozplakat nad Sauronovým žalem, umí málo kdo. Skládám ti hlubokou poklonu.

10 Morell Morell | Web | 15. července 2014 v 13:09 | Reagovat

[9]: Děkuji za pokonu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama