Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Přikázal mi zůstat

22. prosince 2013 v 14:43 | Morell |  Kreativita
Tahle povídka mne napadla při čtení úvahy o filmu hobbit: DOS. (druhý hobit), uvažující o tom, že Thranduil je slepý ne na jedno, ale na obě oči. Napadlo mne o tom něco zajímavého sepsat. Jednorázová povídka, žádný extra příběh, jen situace...
Zajímavost: byla v originále napsaná anglicky, abych si ten hezký jazyk trochu procvičila. Naštěstí se našla dobrá duše rodile anglicky mluvící, která mi pomohla s chyami.


"Všichni připraveni?"
Oropher kontroloval své elfy, armádu, která se chystala na pochod do Mordoru. Kolik z nich se už nevrátí? Neměl tušení. Nešlo to předvídat.
"Thranduile? Co si u všech Vallar myslíš?" Oropher se naštval. "Řekl jsem ti, že tu musíš zůstat. Někdo se musí postarat o králvství."
"Potřebuješ všechny a ty to víš."
"Potřebuji, aby každý dělal, co má, Thrane," řekl už trochu klidněji. "Včetně tebe, můj synu."
"Můžu bojovat."
"Vždyť se můžeš ztratit snáze, než tvůj malý syn." řekl Oropher.
O tomhle moc často nemluvil. Stále se cítil zodpovědný za to, že Thranduila zasáhl dračí oheň a připravil ho o zrak. Smutnou věcí bylo, že Thranduil byl i přesto jednim z těch šťastnějších z té strašlivé války.
"Mrzí mě to," řekl smutně. "Jak si přeješ, nedáváš mi navybranou."
Oropher slezl z koně a vzal do ruky lano. Pak došel k Thranduilovu losovi.
"Legolasi!"
Mladé elfí dítě vyběhlo ze dveří a hled ke králi. Oropher mu podal provaz. "Drž."
"Co to děláš?" Zeptal seThranduil, když zjistil, že otěže v jeho rukou už nejsou připojené k losově hlavě.
"Přípravy na odjezd." odpověděl Oropher. "Legolasi, vem ho na procházku." Znova nasedl na koně. "Jedem!" Křikl a i s armádou vyrazil na jih...


Thranduil svému losovi přikázal je následovat tlakem svých nohou. Zastavil, když Legolas lehce vykřikl zděšením. Uvědomil si, že jeho los je přivázán k provazu, který drží Legolas.
Sroloval v dlaních uzdu, iritovaný tím, jak se situace vyvíjela.
"Znám krásné místo na procházku." řekl Legolas a vyrazil do lesa, následován losem.
V tu chvíli se veškerá Thranduilova odvaha vypařila. Legolas byl velmi mladý, nedosahoval ani poloviny výšky dosplého elfa a kdyby se něco stalo, Thranduil by už nikdy nenašel cestu zpět do paláce.
"Jsi si jistý, že můžeme touhle cestou jít s losem?" Zeptal se Thranduil.
"Mysdím, že ano. Tudy obvykle chodívám s mámou."
To Thranduilovi nepomohlo cítit se bezpečnějí, ale alespoň to znamenalo, že se neztratí, protože Legolas cestu zjevně velmi dobře znal.
Ten se dobře bavil. Smál se, zkoumal les a jeho obyvatele. Zelený hvozd byl za těch dní nádherný.
Náhle se ale Legolas zastavil.
"Co se děje?"
"Počkej tu." odpověděl Legolas.
Thranduil slyšel, jak odběhl. Brzy se ale zase vrátil.
"Něco jsem ti přinesl. Hádej, co to je." řekl.
Thranduila to zajímalo, alespoň trochu, takže nastavil ruce. Legolas mu do nich něco dal, chlupatého, heboučkého na dotek, nohatého, živého a... "To je zajíc."
"Jo, je překrásný, že? Tak krásný, hnědý, přátelský zajíc."
Thranduil zajíce pohladil. Bylo příjemné mít ho v náručí.
"Legolasi, zastav!" Řekl, když jeho los začal jít dál. "Nemůžeme zajíce vzít jenom tak pryč z jeho domova. Vezmi si ho a vrať ho tam, kdes ho našel, ano?"
"Ano."

Dostali se k řece. Thranduil to lehce poznal, protože slyšel jak voda šumí na kamení.
"Můžeme tu chvíli zůstat?" Zeptal se náhle Legolas.
"A co tu je?"
"Stromy, řeka, krásný břeh s trávou a dva... tři velké kameny. Je to hezké místo."
"Je tu nějaký silný kořen, ke kterému bychom mohli přivázat provaz?"
"Ano, jsme blízko něj."
"Dobře, drž losa."
Thranduil ze zvířete slezl a znovu mu nasadil otěže. Pak následoval Legolase ke kořenu a sám provaz uvázal, aby los nemohl utéct. Pak se usadil do trávy.
Legolas odešel k řece, kde si hrál s kamínky i vodou.
Thrandila to přimělo se zamyslet. Legolas byl často celé dny v paláci, zrovna jako on. Dostat ho ven nebylo nic snadného, ale teď se zdál být naprosto spokojený. Bylo to protože tu byl Thranduil. O tom to celé bylo. Legolas jen chtěl být s ním, protože se tak cítil bezpečněji.
"Jé, našel jsem žábu!"
Thranduilovi bylo jasné, co se stane a opravdu měl brzy žábu v rukou. Velkou žábu. Suché ruce se jí ale nelíbily, takže vyskočila a vydala se zpět do řeky po svých.
"Skáče tak vysoko..." divil se Legolas
"Žáby mají silné nohy."
"A talhe je tak hezky zelená."
"To si umím představit. Vím, jak žáby vypadají."
"A tráva?"
"Ano."
"A slunce?"
"To taky."
"Řeka?"
"Trochu. Každá řeka je jiná."
"Škoda, že to nemůžeš vidět. Jak sluce svítí na vodu, vypadá, jako by byla zlatá." Legolas se usadil blízko Thranduila. "Uzdraví se tvé oči?"
"Legolasi... nejspíš nikdy."
"Dal bych všechno abych ti to mohl ukázat."
"Já ne, protože existuje něco pro mne cenějšího, co jsem nikdy neviděl a opravdu bych chtěl."
"Co je to?"
"Ty."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 hanienes hanienes | Web | 23. prosince 2013 v 18:55 | Reagovat

Moc pěkně píšeš, nádherná povídka! :) Nepřemýšlela někdy o tom, že bys vydala knihu? ;) :3

2 Šárka Šárka | Web | 24. prosince 2013 v 10:25 | Reagovat

Krásné, opět krásné! Tvůj spisovatelský talent se nezapře. Pro příběhy o Thranduilovi a malém Legolasovi mám docela slabost.

3 Simča Simča | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 21:51 | Reagovat

Nádhera, to ti poviem :) milujem tento typ príbehom otca so synom

4 Domča Domča | E-mail | 23. února 2014 v 17:25 | Reagovat

aaaaaaaaaw :3 překrásné! tyhle dva miluju a ten příběh má srdce....

5 Morell Morell | Web | 23. února 2014 v 17:33 | Reagovat

[3]:[4]: Moc děkuji.

6 Domča Domča | E-mail | 25. února 2014 v 17:41 | Reagovat

[5]: píšeš i pro své čtenáře? :) ráda bych si početla vác tak krásných věcí a ty píšeš super!!

7 Morell Morell | Web | 25. února 2014 v 18:43 | Reagovat

[6]: Všechno co píšu píšu spíše pro sebe, ale kokud bys přišla s dobrým tématem, který mně okamžitě nabídne nit, ráda se do něj pustím. Dej inspiraci do vzkazu autorovi a uvidím.

8 Domča Domča | E-mail | 25. února 2014 v 18:54 | Reagovat

je pravda, že s kámoškou každý den o něčem spekulujeme, a všem přítomným, který nemaj tucha o čem to pořád meleme tím značně lezem na nervy xD ale at nahodíme cokoliv, většinou z toho (v našem roleplayi) vznikaj spíše parodie :D
ale pokud bych měla něco rozumnýho v hlavě, určitě ti dám echo :) a do tej doby se budu těšit na tvoje další práce...sama jsem měla něco v plánu, ale když si tak čtu to tvoje asi se na to vyprnu, připadala bych si jako amatér na entou x.X xD

9 Morell Morell | Web | 25. února 2014 v 19:01 | Reagovat

[8]: V tom případě přestaň číst a zační psát! To co vidš je následek osmi let vytrvalého koníčku v psaní takových kravin!

10 Domča Domča | E-mail | 25. února 2014 v 19:09 | Reagovat

[9]: dřív..tedy vlastně ještě nedávno jsem psávala...ale teda úplně jiný druh čtiva a sice yaoi...což podle slov ostatních bylo fajn, ale mě samotné už tohle moc neřiká..teda spíš nic, pokud mám ted psát...ted po tak dlouhý pauze se i docela bojim začít aby to nebyla uplná cipina xD

11 Morell Morell | Web | 25. února 2014 v 19:11 | Reagovat

[10]: Nepoznáš, dokud to nezkusíš.

12 Domča Domča | E-mail | 25. února 2014 v 19:17 | Reagovat

[11]:
snad to nebude až tskový provar, než by to bylo zvežejněný, myslíš že bych ti to mohla dát přečíst jako první na zkritizování? xD

13 Vénie Vénie | Web | 3. srpna 2014 v 20:43 | Reagovat

Hmm, zajímavá úvaha. Když jsem četla to tvoje tak jsem se rozplakala, je to moc dojemné. A také mě to donutilo přemýšlet. Dostala jsem nápad na jednu povídku se stejným tématem, mohla by se povést, ale možná taky ne. Myslím že to dopadne na způsob námět-dobrý, zpracování- mizerné. No, uvidíme co z toho vyleze. Jo a je škoda že je to jen jednorázovka. Myslím si že by bylo dobré těch dílů udělat víc. Tk doufám že se mé přání splní.
Hodně štěstí psaním i blogování přeje
Vénie

14 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 5. srpna 2014 v 11:27 | Reagovat

Krásné téma, zpracování i podání. Je to hrozně dojemné.

15 Elenril Elenril | 8. listopadu 2014 v 18:56 | Reagovat

Tak to je vážně krásný! Pořád se sem vracím a čtu to pořád dokola :D

16 Morell Morell | Web | 8. listopadu 2014 v 21:17 | Reagovat

[15]: To je pro mne pochvala, že se ti to tak líbí.

17 Erethea Erethea | 18. listopadu 2014 v 15:47 | Reagovat

Nádherné.. Tlieskam 😊

18 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 22. května 2016 v 0:17 | Reagovat

Je to opravdu hodně krásné a na emoce půsbící, nicméně tři námitky: za prvé-pokud by měl Oropher jen sín podezření, že by v lese mohlo něco hrozit, určitě by syna a vnuka nenechal jít na procházku samotné. Za druhé-pokud by stejné podezření měl Thranduil, nikdy by do lesa nešel se synem sám-seskočit z losa by mohl kdykoliv. Za třetí-to, jestli v případě maléru najde ON sám cestu domů, by bylo to poslední, co by skutečného tátu zajímalo..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama