Znáte to, když jě někdo ve vašem okolí rozaděný z právě proběhlé hádky, ne? To je jeden z případů, kdy se člvoěk potřebuje vypovídat. Na tenhle se tady zaměřím jako na příklad za všechny, protože s tímhle bývá nejvíce potíží.
Jak se k takovému člvěku chovat? Kldině. Jste klidní a důvěryhodní, jinak by k vám takový člověk nepřišel... Neříkám, že je to nejlepší nebo jediné možné řečení, jak takovému člověku čelit, ale určitě vám může pomoct a inspirovat vás.
- Zůstaňte v klidu, ať řekne cokoliv. Neprospělo by to vám, ani jemu. Nepřišel se hádat a vám nestojí za to si akzit náladu.
- Buďte jedno ucho. Oční kontakt může být na škodu, Ooi jsou okno do duše a když se mu budete dívat do tváře, může vytušit, co si myslíte a nelibý pohled z obsahu jeho řeči nepomůže. Beztak se vám sám moc do očí koukat nebude. Neříkám nedívejte se vůbec, ale když už, tak ze zvědavosti.
- Pokud je potřeba, pobídněte ho k pokračování. Když už to ze sebe chce dostat, tak ať jde ven všechno. Navíc bude vědět, že ho posloucháte a že vás to zajímá, což umí povzbudit.
- Držte hubu. Vyjma povzbuzení k této jeho činnosti mu neříkejte nic, nebo nic, co není absolutně nezbytné sdělit. (Uhni, nebo vrazíš do sloupu - je samozřejmě něco, co by slyšet měl) Bez vašeho názoru se obejde a bude mluvit dál sám, až se vymluví. Pokud chce něco slyšet, řekne vám to.
- Naslouchejte s přiměřenou pozorností. Kdyby se zeptal na váš názor, je dobře vědět, o čem je řeč a odpovědět.
- Jakmile je téma vyčerpáno, nevracejte se k němu... nebo alespoň ne po nějakou dobu. Nechte tyhle divoké vody v klidu ustát.
Ať vás provází Síla.
Děkuji, moc užitečné rady, kéž by se jimi řídilo vícero lidí, z mé zkušenosti začnou lidé víceméně poučovat ani se nesnaží naslouchat