Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královské povinnosti

8. ledna 2014 v 17:45 | Morell |  Kreativita
Ještě jedna povídka se slepým Thranduilem. I když jestli je ve filmu slepý, tím si nejsem jistá po shlédnutí druhého filmu. Něco naznačuje, že jo, něco, že ne... fakt nevím.

Země se třásla pod pochodujícím vojskem. Garilien, který byl nyní ve velení, je konečně vedl domů. Většinu vojska již rozpustil a poslal unavené a roztřesené elfy do jejich domovů. Do paláce se vracel už jen s královskou částí armády a s lesní stráží.

Došli ke vchodu do paláce, když se jeho dveře otevřely dokořán. Garilien zastavil pochod a prohlédl si vycházející stráže. Královská stráž? Byli to oni a před nimi skutečně šel Thranduil. Nebylo to běžné, aby Thranduil opustil palác. Slepý princ se cítil bezpečně jedině tam. Ale teď šel klidným krokem ven. Další změnou bylo, že dovolil, aby ho někdo vedl. Malý Legolas šel vedle něj, stejně klidným krokem, držel svého otce za ruku a vedl ho. Zvláštní, ale zároveň krásný pohled. Garilien se pousmál, poprvé od doby, kdy odešel do války.
Legolas navedl svého otce přímo k němu a on jim šel naproti.
"Výsosti?" Oslovil Thranduila a věnoval úsměv Legolasovi.
"Kde je král?" Zeptal se Thranduil.
"On tu ještě není?" Zaváhal Garilien a pak se kousl do jazyka. Tohle vůbec nechtěl říct, ale když už si naběhl na tu lež, tak to musí dokončit. "Možná se zdržel s posledními oddíly. Do večera se určitě ukáže."
Thranduil jeho nervozitu neviděl a Legolas v ní neuměl číst.
"Už se na něj těším." Řekl Legolas.
Gariliena zatížila vina tolik, že se už na víc nezmohl. Musí najít způsob, jak jim říct pravdu.
"Počkám na něj uvnitř," rozhodl se Thranduil.
"Tati, slíbil jsi mi procházku."
"Běžte," řekl Garilien. "Zdržím ho, aby nepřišel dříve, než se vrátíte." To pro mne nebude žádný problém.
"Prosím."
Thranduil se krátce zamyslel. "Tak dobře, měl bych dostát svému slovu, že? Tak jdeme."
Legolas se usmál, objal tátu a pak už ho vedl pryč od paláce, následován třemi královskými strážnými.
Garilien si utřel pot z čela, ale neuklidnil se. "Jsem v pytli…"


Večer hustě pršelo. Garilien neklidně přešlapoval u vchodu do paláce a snažil se přijít na to, co má říct. Když se velká brána otevřela, málem se vylekal. Thranduil a Legolas vešli, oba kompletně zmáčení, což jim ale na náladě neubralo. Podle vůně se oba možná i vyráchali v některém lesním potoku. Už v bráně dal Legolas Thranduilovu ruku na sloup dveří, aby se zorientoval a mohl už dál jít sám. Thranduil byl rád soběstačný a fakt, že občas potřebuje pomoct, pro něj byl čas od času až utrpením.
"Výsosti?" Oslovil ho Garilien opatrně.
Thranduil jeho hlas rozpoznal. "Neměl jsi náhodou zdržovat krále?"
"Můžeme si promluvit o samotě?"
Thranduil přikývl. "Dobře. Legolasi běž se převléct do suchého."
"Dobře." Odpověděl Legolas a uháněl pryč.
Thranduil zamířil do svých vlastních komnat "Poslouchám."
"Víte… těžko se mi to říká, ale… Král se nevrátí."
"Cože?" Thranduil strnul.
"Je mrtvý." Garilien zaváhal, jestli to nemohlo ještě chvilku počkat.
"Řekni mi, že žertuješ."
"O tomhle se blbě žertuje." Řekl Garilien. "Je mi to líto."
Garilien rozuměl řeči těla a včas zachytil Thranduila, než mohl spadnout na zem. Pomohl mu usadit se. Pak ze sebe setřásl vodu. Thranduil byl pořádně mokrý.
"Omlouvám se, že jsem vám to neřekl hned, nebyl můj záměr vám lhát."
"Mlč."
Garilien tedy ztichl. Thranduil byl sice slepý, ale v jeho tváři se zračila bolest. Neplakal. Garilien ho chvíli sledoval. Pak, protože u něj seděl, ucítil pod nohama vodu, která z Thranduila tekla.
"Měl byste se usušit a převléct."
"Hmmm."
Thranduil vstal, a pokračoval ve své cestě. Garilien se za ním díval. Vždy ho fascinovalo, jak dobře se Thranduil naučil v paláci orientovat. Bylo to už dávno, kdy naposledy zaváhal, kam jít, nebo kde vlastně je. Garilien hádal, že jakmile by neviděl on, ztratil by se i v jediné místnosti…


Legolas znejistěl. Čekal, že jeho táta přijde, aby mu popřál dobrou noc. Zvláště dneska, kdy mu Legolas chtěl číst z knížek, což dělal rád. Když nepřicházel, zaklapl knížku a šel za ním.
Thranduilovy komnaty působily prázdně, jen mokré stopy, které ještě neoschly, naznačovaly, že sem určitě šel.
"Tati?" Promluvil do tiché místnosti.
Žádná odpověď.
Legolas pomalu vešel. Podzemního jezera si už dávno nevšímal. Podíval se mezi sloupy ke stolu a pak šel k posteli. Thranduil seděl na zemi, zády opřený o postel, shrbený a velmi smutný. Legolas došel až k němu.
"Tati?"
Thranduil k němu otočil hlavu. Ve tváři se mu leskly slzy. "Promiň, že jsem nepřišel."
Legolas netušil, co se děje, tak tátu objal. "To bude dobrý."
Thranduil začal znovu plakat a přitiskl k sobě Legolase pevněji. Měl těžké srdce, ale našel sílu to říct. "Náš král odešel do síní Manodse."
Legolas začal taky plakat. Chvíli se nic dalšího nedělo, jen slzy tekly po tvářích obou elfů.
"Co se teď bude dít?" Zeptal se Legolas.
"Musím převzít vládu." Řekl Thranduil, "a stát se králem."
"To zní dobře." Legolas se mu podíval do tváře a usmál se. Věděl, že Thranduilovy oči ho nevidí, ale on ty jeho pozoroval rád.
"Je to zodpovědnost." Řekl Thranduil. "Ani nevím, jestli je v mých silách ji unést, postarat se, aby tu všechno bylo v pořádku, aby všichni mohli žít pokojně a měli se dobře… Dobře si to zapamatuj, může se stát, že jednou budeš muset náš lid vést ty."
"Dobře." Přitakal Legolas.
"Z tebe jednou bude velmi dobrý král. Máš dobré srdce."
Thranduil opatrně přesunul prsty na Legolasovu hlavu a prsty mu jel po obličeji. Opatrně přejel přes jeho rty. Usmál se. "Ty se usmíváš."
"Jak to víš? Nevidíš mě."
"Ne, ale můžu si tě představit, mé prsty tě vidí, když se tě dotýkám. Pohladím tě po tváři a ve své mysli si představím, jak vypadáš. Jsi nádherný… Něco bych po tobě chtěl, Legolasi. Až budu korunován, můžeš mi dát korunu na hlavu?"
"Můžu?"
"Bude mi ctí ji přijmout od tebe…"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 10. ledna 2014 v 21:38 | Reagovat

Další krásný kousek z kouzelné říše. Vlastně by mě doopravdy zajímalo, jaký byl vztah mezi Orodrethem a Thranduilem... Jak moc si vážili jeden druhého a jak se k sobě chovali...
Mimochodem skvělý obrázek v zápatí! :))

2 Morell Morell | Web | 11. ledna 2014 v 9:23 | Reagovat

Jak tomu je mezi Oropherem a Thranduilem se neví. Jejich vztah je zahalen tajemstvím, celý Oropher je jaksi zahalen neznámem. O to více je tu místa pro tvorbu.
Budem se muset zeptat Thranduila a doufat, že nám něco řekne a neprokleje nás i s wikipedií a facebookem. XD

3 Šárka Šárka | Web | 11. ledna 2014 v 10:21 | Reagovat

[2]:: do toho! :D

4 Simča Simča | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 22:35 | Reagovat

Príbehov ešte na táma Hobit a celkov lotr je celkom málo. Som rada, že niekto píše :-) navyše tieto tvoje medzi Legolasom a Thranduilom sú úžasné :)

5 Domča Domča | E-mail | 25. února 2014 v 18:12 | Reagovat

yep yep souhlasím s holkama!! a začínám být závislá na tvejch povídkách :) v práci je to jedna z mála věcí, která mě drží nad vodou a abych se gam nezbláznila xD

6 Deanerys Deanerys | 19. března 2014 v 17:11 | Reagovat

naozaj dokonalá poviedka, píšeš veľmi pútavo, nemohla som sa od toho odtrhnúť až do konca.. Thranduila milujem atáto tématika otca so synom je skutočne úžasná :) smiem dúfať v pokračovanie?

7 Morell Morell | Web | 19. března 2014 v 19:11 | Reagovat

Doufat můžeš, ale ejstli pokračování bude, to opravdu nevím, nyní se soustředím na tisíc hvězd...

8 Menkhar Menkhar | E-mail | 6. dubna 2014 v 15:35 | Reagovat

Nádherná povídka, piš dál prosím!

9 Elenril Elenril | 13. srpna 2014 v 14:42 | Reagovat

To je fakt srdce beroucí...! Krásné ;)

10 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 2. února 2015 v 18:54 | Reagovat

To je prostě úžasný! :)

11 Martina Martina | E-mail | 5. dubna 2015 v 23:44 | Reagovat

Velmi zdařilá povídka, jen napříště dodržuj kánon. Nikdo v Tolkienově světě by neřekl: "Jsem v pytli." Působí to nepřirozeně a odtrhuje to člověka od čtení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama