na Blog.cz

Den 420 943
Hmmm, Ve Středozemi je krapet nuda, ale ta nová lidská ostrovní země, to je něco. Númenorská kuchyně bude určitě vyhlášená… i když elfové jsou taky fajn v kuchyni. A velmi je těžší za to dostávat drahokamy. Možná bych mohl vymyslet něco zlého… mocné prsteny. Ne, co já se budu namáhat? Začnu učit elfy. Odkud ale berou tu úžasnou čokoládu?

Den 421 214
Nádhera, ti elfové se učí tak rychle… Všechny je převezu a ovládnu a potřebuju k tomu jen jeden prsten! Já jsem génius… a asi začínám být závislý na čokoládě.

Den 431 216.
Spletl jsem se.

Den 431 218.
Týdny podlézání a učení nazmar. Elfové mi neslouží a prsteny mi nedají… a co je nejhorší, už mi neuvaří ani čaj… Ale lidi jsou blbci, i ti númenorští a jejich kuchyně… zkusím to hned, jak jejich armáda zaútočí. Mohl bych se vyhnout boji a ještě z toho vytěžím. Mají na Númenoru čokoládu?

Den 431 221
Král lidí mne zajal, ani ho nenapadlo, že jsem to po něm chtěl. Převáží mne na ostrov, vypadá to, že jsem se ale přepočítal. Všechno, co jsem zatím jedl… nic moc.

Den 431 240.
Tak vězňové jedí zbytky? Vida, ještě jsem se přiučil. Ale mně! Mně krmit zbytky? To tady někoho vyjde draho.

Den 431 439.
Podlézám, komu se dá a trochu to tady reformuju… Chybí mi čokoláda.

Den 431 500
Tak ze spálení svatého stromu taky čokoláda nevzniká.

Den 440 001
Povedlo se mi přimět lidi k obchodování s elfy. Brzo budu mít čokoládu.

Den 440 105
Prý, že vězňům se čokoláda dávat nebude, leda zbytky a ani ty nezbyly. Tak tohle už někoho vážně přijde draho.

Den 440 108
Ukázal jsem jim svou sílu, když jsem přežil nezraněn zásah blesku… akorát navenek, mám dost nepěknou křeč v ruce. Dotěrná bouřka. A ta námaha vyšla stejně vniveč, páč už jim čokoláda došla. Musím počkat na další lodě ze Středozemě. CO já neudělám pro čokoládu…

Den 440 109
Začínám podlézat králi. Znova mě tihle lidé o čokoládu nepřipraví. Poctivě mu kazím mysl a budím v něm touhu válčit s Valar. Blázen.

Den 441 236
Teda, bylo náročné lidi přesvědčit, ale teď tu už mám i svůj chrám, a zatímco sedím na svém božském stolci chráněný tlustými zdmi, směju se v extázi. Lidé odpluli na západ a mě je jasné že to nepřežijí. Směje se jim ještě mnohem snáze s velkou mísou čokolády v klíně. Blaho mezi blahy.

Den 441 237
Druhý den v extázi, směju se a z dálky cítím, jak se vzdouvá hněv bohů na lidi, nepochybně už umírají. Směju se ještě více, s novou mísou čokolády…

-------------------------------------------

Protože jsem měl deníček sebou, tak jsem to všechno musel přepsat. Ještě, že si věci tak dobře pamatuju

Den 441 237 (pokračování)
Smál jsem se s čokoládou v klíně, když jsem si uvědomil, že slunce zašlo za mraky a dělá se rychle tma. Přestal jsem se smát, protože jsem uviděl ty masy vody tyčící se stovky metrů vysoko. Moje myšlení totálně vypadlo a jen jsem v šoku hleděl na tu vodu… a tak mě to taky smetlo.

Později: tělo v háji, kupa čokolády v háji, nálada v háji a já v temném větru utekl do Mordoru. Sedím s prstenem na ruce a jsem naštvaný na nejvyšší míru. Je to ztráta části mé moci, přijít o tělo. Ale ze všeho nejhorší: už nikdy nebudu moct jíst čokoládu.