Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Tisíc hvězd a my - 5. kapitola

10. března 2014 v 18:26 | Morell |  Tisíc hvězd a my
Legolas
Mít v paláci tyhle elfy Legolase vyvádělo z míry. Byli slušní a nemusel nic řešit, jen na to opravdu nebyl zvyklý, že měl v paláci elfy s tetováním. Jednou ho dokonce polekali. Tetování na tváři měl jen jejich vůdce, ale jeden měl potetovanou ruku. U Legolase vzbuzovali pocit něčeho velmi nenormálního.

Pro teď se to rozhodl překousnout a šel se podívat na jejich zraněného. Přestože tu byl sotva přes noc, už mu nedělalo problém stát a chodit bez pomoci. Legolas ho našel dříve, než myslel.
"Hej, tam nesmíš!" řekl přísně.
Elaron se zastavil a pak se otočil. "Proč?"
"To jsou soukromé komnaty. Není slušné k někomu chodit, když není doma."
Elaron se znovu ohlédl do chodby, která vedla do další místnosti. "Nešlo by udělat výjimku? Chci se tam podívat. Prosím."
"Jsi tu cizí, tak ti tu drzost, cos řekl, prominu. Vypadni odtamtud."
"Omlouvám se." Řekl Elaron a odešel.
"A ať tě ani nenapadne tam zkoušet chodit tajně." Řekl za ním nahlas.
Legolas si oddechl. Tyhle místnosti patřili Thranduilovi a tam tyhle elfy nechtěl vidět už vůbec. Rozhodl se tohohle zvědavce sledovat.
Během minutky ho zase dohnal a pomalu teď chodil za ním, kudy šel. Elaron, pokud si jeho jméno Legolas pamatoval dobře, byl na palác opravdu zvědavý. Procházel hlavní chodby, někde se podíval i do těch vedlejších, když ho něco zaujalo. Byl fascinován architekturou paláce a obdivně několikrát přejížděl dlaní po vzorech vyrytých na rámech dveří. Asi hodinku takhle zkoumal palác, než se vrátil do komnat, které elfové této nečekané návštěvě zapůjčili na pár dní.
Před vchodem se Legolas zastavil.
"Pojď dál, stejně mě sleduješ celou dobu."
S Legolasem střeplo. Chodil za ním hodinu a přísahal by, že si ho nemohl všimnout. Trochu zaraženě vešel.
"Plížíš se velmi dobře." Řekl Elaron a usmál se na něj. "Ale abys svou přítomnost skryl před zkušeným idainnem, bys musel umět víc."
"Idainnem?"
"Špatně se to překládá. Myslím, že nahlížející je vhodný překlad." Elaron se otočil a prohlížel si výhled po jeskyních, který ze svého místa měl. "Ale to teď asi není ve tvých silách."
Legolas se lehce zamračil, tohle nebylo příjemné slyšet. "Co třeba?"
Elaron se pousmál. "Plížení se je více, než jen tichá chůze. Je to i o psychice. Čím více myšlenek a čím intenzivnějších, tím snáze jsi vidět. Emoce tě odhalí velmi snadno." Na to mu Legolas neodpověděl, takže se odmlčel i on. "Tohle je nádherné místo. Připomíná mi svaté jeskyně v Terealských horách."
"Kde to je?"
Elaron se zatvářil smutně. "Už není. Byly zničeny kvůli válce. Otřesy zemně způsobily popraskání skal natolik, že zanikly." Pomalu se otočil na Legolase. "Spousta krásných míst byla tehdy ztracena. A spousta životů."
"To je mi líto. Docela chápu, co…"
"Ty nic nechápeš." Skočil mu do řeči "Nemůžeš pochopit náš žal."
"Mí předkové z Doriathu se povraždili mezi sebou kvůli jedinému klenotu. Byl to masakr. Málo jich přežilo. Ostatní teď čekají, až jim bude znovu dovoleno se vrátit na tento svět."
Elaron pokýval hlavou. "To není stejné, ani zdaleka ne."
"Jak to myslíš?"
"Tvé srdce to nese tak klidně… hádám, že pro tebe je to jen historie. Neprožil jsi to. Pro mne… já tam byl. Viděl jsem je umírat a brzy jsem pochopil, jak strašný osud přichází po smrti. Pro mne je to živá minulost, která se mi zaryla svými drápy hluboko do masa. A ten temný oheň, který na mne číhá na každé křižovatce. Velký nepřítel, který lační po našich duších… A co si je beze strachu bere, když zahyneme." Jako by se okolo Elarona snášela tma, nebo se to alespoň Legolasovi zdálo. "Slaanesh se živí naším utrpením a každého elfa, kterého pohltí, čeká nekonečné utrpení." Elaron působil málem až naštvaně, když mluvil tak otevřeně.
"Váš svět musí být temný." Špitl Legolas opatrně.
"To vskutku je." Připustil Elaron. "Ale nemáme na výběr. Musíme žít s tím, co je. Pořád jsme hrdý národ a nikdy se mu nevzdáme. Ti, co žijí, mu nepatří, ale mrtví, které pohltí…" krátce se odmlčel. "Těm není pomoci. Možná že už nelze pomoci ani živým, když zahynuli naši bohové. Jsme sami." Zvedl ruku, než Legolas stačil říct, co chtěl. "Stačí. Už jsem mluvil možná až příliš."
Legolas se odmlčel a chvíli jen vstřebával, co všechno vyslechl. Pak si všiml, kde má Elaron ruku. "S čím si to hraješ?"
"Co? Tohle?" Vytáhl zpod róby přívěšek. "To je jen přívěšek. Idainn by neměl nosit černý kámen, ale já nemůžu jinak. Neměl jsem to srdce ho vyhodit, nebo darovat."
"Obsidián, že?" Přikývnutí. "Můžu se podívat?"
"Jistě."
Elaron si přívěšek sundal, Legolas ho opatrně vzal do dlaně a prohlížel si ho. Byla to zřejmě runa, velmi umně vypracovaná a složitá, zavěšená stříbrným očkem na řetízku.
"Překrásný." Řekl Legolas a myslel to tak. "Co znamená?"
"To je symbol prozřetelnosti. Já vím, kapku nevkus v černém kameni." Elaron se pousmál. "Krásně odráží toho, kdo jej vyrobil."
Legolas si nebyl jistý, jestli opravdu zahlédl smutek v jeho tváři. Elaron se nepřestal usmívat.
"To byl tvor, co dělal věci po svém a vždy se snažil prosadit si svou."
"Byl?" Elaron se nadechl, ale nepromluvil. Legolas měl pro tohle chování pochopení, i on znal mnoho elfů, kteří mlčeli o minulosti, která jim byla stínem v mysli. "Nemusíš o tom mluvit." Řekl opatrně.
Elaron se zatvářil překvapeně.
"Všude se děje něco zlého." Odpověděl Legolas. "Tak už to prostě je."
"Nebývalo." Řekl Elaron.
Legolas přikývl. "Nebo jsme to jenom neviděli."
"Jsi moudřejší, než se zdá."
"Ne, to nejsem." Namítl mírně Legolas. "To se jen zdá, protože mne poučil život."
"Hmmm." Elaron pokrčil rameny, otočil se na výhled a zavřel oči.
Legolas nějak vytušil, že už s ním mluvit netouží. Skoro se tomu divil, že sám bez jediného dalšího slova opustil místnost.

Neodešel ale daleko, když zaslechl další z těch cizích elfů, jak se spolu baví. Jejich magie, která jim umožnila se dorozumět se zdejšími, jim asi popletla hlavu, protože jim Legolas rozuměl.
"…jen marné pátrání. Divím se, že to ještě nevzdal."
"Proč si teda Larion myslí, že tady Elaron Nepoznaného najde?"
Elf pokrčil rameny. "To opravdu nevím. Já si myslím, že Nepoznaný zahynul při Pádu. Ale to Elarona nezastaví. Bude ho hledat, dokud neumře, nebo do konce časů…"
"To je tím opravdu tak posedlý?"
"Nevím, jestli bych řekl posedlý, udržuje si zdravý rozum… I když…" Další povzdech. "Já nevím. Sestra se ho stále bojí a myslí si, že už je to jen jeho stín, že je pohlcený Nepřítelem."
"To oba víme, že není, že?"
"Ale jak mu unikl?"
Legolas zamrkal. Jejich debata ho zajímala čím dál víc.
Tázaný elf pokrčil rameny. "To ví jen on. Třeba to s nepoznaným souvisí."
"To je tak nepravděpodobné…"
"Zrovna jako tohle místo, jen se podívej. Žijou tu v míru eldar, které vůbec netrápí naše problémy. Nebojí se smrti, je tu mnohem veseleji, než na našich lodích…. Od pádu jsem tolik veselí okolo sebe necítil."
"Ty si taky myslíš, že tu nepoznaný někde je?"
"Já nevím, příteli. Ale čím déle tu jsme, tím více cítím, jak jsme proti nim prázdní. Závidím jim jejich mír a jen ještě více… mně to bolí."
"Chápu tě. Taky to cítím. Jsou to elfové, přejme jim to. Nic jiného nám asi stejně nezbývá…"
Oba elfové odešli a Legolas zůstal stát opřený o stěnu stejně, jako když naslouchal a přemýšlel o tom, co slyšel. Mír… Vůbec ho nenapadalo, co mohou jeho lidu tihle elfové závidět. Mír tu rozhodně není: skřeti a pavouci jsou stálým nebezpečím, před dvěma roky to byl zmizelý elf, který se našel unesený bandou lupičů… pořád se tu něco dělo a dle nich tu je klid. "Vy nevíte, co všechno se tu děje, je vám to skryto." Řekl si pro sebe tiše.
Chtěl uvažovat dál, když si uvědomil, kdo k němu jde a jakým způsobem. "Táta?"
"Přesně tak," přikývla Tauriel. "Do tří dnů je doma."
"Docela by mne zajímal jeho názor na tyhle elfy." Připustil Legolas.
"Snad je tu nechceš na těch pár dní zdržet?"
Legolas se pousmál. "Myslím, že by nezůstali. A kdybych je nechal zavřít do vězení, mohlo by to vyústit v boj a ten nepotřebuji."
"Myslíš, že jsou silnější?"
"Jeden dost možná je…"


Ráno bylo jasné, že elfové chtějí dodržet svou dohodu a sotva vycházelo slunce, už stáli u brány a žádali své zbraně. Legolas se na ně ještě přišel naposledy podívat. Dal strážím rozkazy a elfové byli puštění ke svým zbraním. Kontrolovali je obezřetně, ale nikdo se jich opravdu ani nedotkl.
Legolas zaostřil na tašku, kterou měl jeden z elfů přes rameno. Nějak si nebyl jistý, že by ji sebou přinesli, ale očividně nebyla z jeho království. Písmo na ní také nebylo žádné z těch, která znal.
"Než se rozloučíme," začal Elaron, než stačil něco říct Legolas, "Máme jednu žádost, asi vám to přijde velmi neobvyklé a podivné, ale alespoň to uvažte."
Legolas si složil ruce na prsou. "Poslouchám."
"Rádi bychom si od pár elfů… vzali trochu krve."
Legolas strnul.
"Ne moc a máme sebou nástroje, kterými ji můžeme odebrat téměř bez bolesti a úplně bez následků."
"Na co potřebujete krev?" Zeptal se Legolas ostře.
"Umíme z krve hodně zjistit. Dokážeme tak o vás zjistit věci, které nám nemůžete říct ani vy. Je to jen z naší zvědavosti. Chceme porovnat vaši krev z naší."
Pozvednuté obočí Legolase jen utvrzovalo jeho překvapení. "K čemu vám to bude?"
"To nebudeme vědět, dokud tu krev v klidu neposoudíme… tedy pokud nám budete ochotní vyhovět."
"Si vymýšlíte." Namítla Tauriel.
"Mluví se mnou Tauriel." Utnul ji Legolas ostře. Pak na ní ukázal. "Má pravdu, že?"
Elf s taškou a Elaron se na sebe vzájemně podívali. "Hádám, že vám to nevysvětlíme." Odpověděl elf.
"Dobře, nutit vás nebudeme," řekl Elaron a mávl na elfa s taškou, aby ji zavřel.
"Počkejte."
Elaron se otočil na Legolase.
"Říkali jste, že dokážete si vzít krev bez následků?"
"Jistě, jen trošku a tak, že nezůstane žádná jizva."
"Snad jim nechceš vyhovět?" Tauriel zněla vyděšeně.
Elaron naklonil hlavu na stranu. "Hmmm, můžu vám ukázat, že je to bezpečné." Pak se otočil k elfovi s taškou a promluvil k němu. Elf si povzdechl, ale pak vytáhl z tašky, co potřeboval.
Legolas sledoval s lehkou obavou jehlu a pak i krev ve zkumavce. Vypadalo to, že Elaronovi opravdu neublížil, ani když bylo po všem. "Dobře. Smíte si vzít ode mne a od těch tady, kteří vám to dovolí…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 13. března 2014 v 11:28 | Reagovat

jů! to je vážně skvělý! :D :)

2 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 4. července 2014 v 1:43 | Reagovat

Odběry krve... to je odrazující - pro mě. :D Ale děj je tak poutavý, že tohle nějak překoušu

3 Morell Morell | Web | 15. července 2014 v 12:55 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama