Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Tisíc hvězd a my - 6. kapitola

14. března 2014 v 5:00 | Morell |  Tisíc hvězd a my
Elaron
"Skoro je mi líto, že jsem tam nezůstal déle."
Orgina iritovaně zavrčel. "No tak, vzpamatuj se. Čekal jsem, že přinesete více vzorků, než šest."
"Více elfů ochotných nebylo." Namítl Elaron a zase se vrátil k pozorování planety. "Pořád nás to pozoruje." Řekl tiše. "Rád bych se tu zdržel."
"Tady Nepoznaný asi nebude."
"Nebo naopak právě tady bude."
"Clasia nás zavolala, tak pojď. Jsem zvědavý, co nám o těch elfech řekne."
Elaron věnoval poslední pohled moři a pak už taky šel.


"Á, vy dva." Elfka se na ně usmála.
"Takže co máš?"
"Podle popisu jsou možná jiné kultury, ale jsou to eldar. Oni a my jsme jeden druh."
"Chceš říct, že opravdu patří k naší rase?"
"O tom není pochyb. Sedí všechny genetické znaky, včetně imunity. Určitě jsou tu elfové ze dvou, možná tří rodin, znaky rodin jsou promíchané." Pak šáhla po jednom z nich. "Tenhle je nejzáhadnější. Ne protože by se lišil."
"Ale?"
"Počítač to mna ně vykřikl, sotva jsem tenhle vzorek naskenovala. Podívejte se sami. Připomínám, že tohle je zkrácený záznam celé DNA."
Elaron a Orgina se podívali na obrazovku.
"To ale není možné…" zaváhal Orgina. "Máte nějaké vysvětlení?"
"Mno," Clasia pokrčila rameny. "Očividně je to blízký příbuzný toho pilota."
"Takže Sa'rael tu má příbuzné." Zamyslel se Orgina. "Jak se tohle mohlo stát?"
"Vrátím se tam a zjistím to."
"Na to nemáme čas." Namítl Orgina. "Lodě jsou opravené a všichni už se chystají na odlet. Navíc myslím, že už jsme ty elfy obtěžovali dost dlouho. Mají svůj život a my zase svůj. Tvé hledání také nepřineslo nic nového. Je čas se pohnout Elarone."
"Jeho rodič to není, že?"
"Pravděpodobně ne, už dle věku určitě ne."
"Elarone, rozmysli si to dobře. Už jsem určil další místo, kam poletíme."
"Jsem pro tebe blázen?" Zaváhal Elaron. "Víš, že vidím více, než ostatní."
"A co vidíš teď mimo volání svého srdce?"
"Otázky, na které bych rád měl odpovědi. Odkud tihle elfové přišli? Proč zahodili svou minulost? A kdo je ta bytost, co je chrání?"
"Nevím sice, kdo nebo co to je, ale temní eldar nám do toho vnesli trochu světla." Připustil Orgina.
"Cože?"
"Tohle místo je zajímá. Použili mnoho sond, které vždy získaly několikavteřinové pozorování." Orgina přešel k počítači a zadal pár příkazů. "Určili na oběžné dráze vesmírnou stanici schovanou ve warpu. Před dvěma dny proletěla skrze naši loď. S jejich informacemi ji dokážeme vystopovat. Oni věří, že patří Nepoznanému."
"Proč ho hledají?"
"Hlava dva milióny let starého elfa musí být sakra dobrá trofej, nemyslíš?" Orgina se pousmál. "Upravujeme senzory. Než odletíme, dovolím ti cestu na tu stanici. Beztak hledání Nepoznaného je jediný důvod, proč jsi s námi letěl."
"Máš mé díky." Elaron se pousmál, ale v srdci váhal.
"Ráno buď připraven… Ještě něco Clasio?"
"To je pro teď všechno. Biologické detaily vás asi nezajímají a jsou zbytečné…"

Elaron se usadil na gauč a chvíli přežvykoval večeři, kterou si sem donesl. Teď byl u sebe doma, tuhle kajutu si už docela vybavil dle svého. Legolas… Když nad ním teď přemýšlel, uvědomoval si, proč mu tak důvěřoval, opravdu byl Sa'raelovi podobný. Proč mu to nedošlo dříve? Ale bylo to opravdu tak a ne nějak jinak? Elarona otázky zoufale tížily. Natáhl se na postel a dál nad tím vším přemýšlel. Warp, měl by meditovat a podívat se do něj… uvědomil si, že se toho bojí, stejně jako kdysi on…


Elaron (minulost)
Elaron byl mezi zasvěcovanými jeden z nejlepších. Snadno sledoval, co dělají ostatní, ať jsou kdekoliv, jemu to neunikalo. Včera vnímal… alespoň věřil, že se jmenuje Sa'rael… určitě to byl on, kdo se zkoušel dotknout warpu. Věděl, že ho to tehdy vyděsilo. Dneska ale ve cvičení tohoto kontaktu nepokračoval. Elaron k němu svou mysl upínal celé odpoledne.
Slunce se sklánělo k západu a Elaron se rozhodl. Pomalu došel do knihovny, plné rudého světla slunce a rozhlédl se. Bylo tu pár dalších elfů, Dva zvedli hlavu a podívali se jeho směrem. Vnímal jejich pohledy, i jak se znuděně vracejí ke svým vlastním zájmům. Nemusel je vidět, vnímal to. Cíl jeho zájmu seděl bokem, vypadal klidně a byl krapet mimo, zřejmě ztracený v transu, když se mu rozutekly myšlenky. Elaron využil situace a chvíli si ho jen prohlížel. Poměrně vysoký a nádherně vypracovaný, tělocvik byl součástí jejich života, velmi přirozenou. Elaron se zaměřil na modré oči zírající kamsi do ztracena. Působily tak smutně - jakoby za nimi něco chybělo… což byla svým způsobem pravda, když byl jejich majitel duchem nepřítomný.
Jakmile se dost vynadíval, Elaron mu opatrně dýchnul do vlasů. Pak opatrně podruhé. Sa'rael, jako kdyby rozmrzl, na něj otočil tvář a celý se zachvěl.
"Ty jsi Sa'rael, že?" Oslovil ho mírně.
"Jak víš mé jméno?"
"Zeptal jsem se tvých přátel." Odpověděl Elaron a usmál se. "Mé jméno znáš, že?"
"Jistě," odpověděl Sa'rael iritovaně.
Elaron nahlédl do knihy a něco ho napadlo. "Tohle ti asi moc nejde, že?"
"Spíše vůbec." Přiznal se Sa'rael.
"Odlož to a pojď se mnou."
Sa'rael si povzdechl. Normálně by nešel, ale Elaron byl jako Idainn mnohem výše a tak ho musel poslechnout. Odložil knihu a šel za ním.

Elaron nechal Sa'raela vejít a místnost zamkl.
"Můžeme sem?"
"Neboj, je to v pohodě." Odpověděl Elaron. "Občas chodím večer do učeben, když hledám ticho a samotu. K tomu je potřeba vědět, kdy jsou kde večerní lekce a to se zjistit dá docela lehce."
"Hmmm." Sa'rael přešel ke kostře, která tu byla vystavená, dravé čtyřnohé zvíře, v kohoutku mu sahající k ramenům. Velké a ostré zuby.
"Tam dole ses snažil naučit energetické dráhy v těle, že?"
"Snažil, ale ty názvy mi nic neříkají."
"Jo, je to obtížné." Elaron se pousmál. "Pomůžu ti s tím."
Zakryl své pobavení nad Sa'raelovou tváří, když si sundal róbu a sundával si pak i poslední vrstvu oblečení, co měl. V naprostém klidu ze sebe sundal vše, co měl na sobě. Vnímal jeho neklid, i svůj, ale na jeho tváři nebylo nic znát, když své věci odložil na stůl a vrátil se k němu.
"Svleč se."
Udržel se, aby se neusmál, za což se pochválil, i když byl Sa'rael očividně vykolejený. "Neboj se, neublížím ti." Když viděl jeho pohled, povzbudivě se trochu usmál. "Co se ti může stát horšího, než že tě uvidím, jaký opravdu jsi? Třeseš se před nahým elfem?"
Sa'rael se nad tou situací později smál, teď ale jen se nechtěl svlíkat před ním. "Otoč se ale."
"Jak si přeješ." Řekl Sa'rael a odešel ke kostře a začal si prohlížet její zuby.
Trpělivě čekal, a zatímco jeho oči byly upřené na oční důlek lebky, jeho mysl stále kontrolovala Sa'raela. Už trénoval dlouho a tak měl rozvinuté i jiné smysly, než jen ty základní. Proto taky věděl, že se opravdu svléká. S otočením se počkal, dokud neuslyšel jeho vyzvání. Byl u lavice a kryl se… přirozeně. Shlédl ho pohledem, aniž by cokoliv naznačil a došel k němu.
"Podej mi ruku, na té se nejlépe začíná."
Sa'rael mu jí podal a Elaron se dotkl prstu a začal popisovat dráhy energie. Při tom sledoval, jak mu věnuje Sa'rael pozornost. Jeho mysl se dlouho neudržela a začal mu klouzat po těle. Elaron ho švihl rákoskou, kterou měl v dosahu.
"Soustřeď se, pak je na mě budeš ukazovat ty."
"Tohle není jen o tom učivu, že?"
"Ne, není." Pousmál se Elaron. "Vím, že mi za to nepoděkuješ hned, ale brzy to oceníš."
"Takže je to pravda, že některé testy se skládají bez oblečení."
"Tolik jich není." Odpověděl Elaron. Pak mlaskl. "Takže…"


Elaron se usmíval. Nic nemiloval více, než chvíli, kdy nemusel dělat vůbec nic. Byl opřený o zábradlí a sledoval terasu zahrad pod sebou. Do jeho zorného pole vešel Sa'rael. K jeho překvapení si ho všiml a změnil směr ke schodišti. Brzy už slyšel, jak se vedle něj opírá o zábradlí. Krátce se na něj podíval, než se pohledem vrátil na elfy pod sebou.
"Chtěl jsem ti poděkovat… vlastně bych tě chtěl požádat o laskavost."
Elaron se na něj otočil.
"Můžeš mi pomáhat i dál?"
Přikývnutí. Elaron se otočil a opřel se o zábradlí zády. "Proč ne? Stejně tu zůstávám a za rodinou jezdím málokdy."
"Vážně?"
Elaron se pousmál. "Protože jsem s nimi pořád. Máma tu občas pracuje a táta sem za ní samozřejmě jezdí." Jeho tvář zvážněla. "Proč tu ale zůstáváš ty?"
"Protože se s rodinou moc neshodnu."
"Jak to?"
"Nechci o tom mluvit."
"Opravdu?"
"Prosím."
"Dobře."
"Děkuji." Sa'rael se pousmál. "Dneska mám už studia po krk. Asi se vydám někam na dlouhou procházku.
"To zní dobře."
"Tak pojď se mnou…"
Elaron se pousmál. "Velmi rád."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama