Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Tisíc hvězd a my - 8. kapitola

21. března 2014 v 16:18 | Morell |  Tisíc hvězd a my
Sa'rael (minulost)
Sa'rael už si zvykl, že na Elarona vždycky někde narazil, že stojí u okna, nebo mu jde naproti. Už dávno vytušil, že v tom není žádná náhoda. Tentokrát stál u okna, ale opřený o stěnu a díval se jeho směrem.
Sa'rael se usmál. "Dobré zprávy."
"Dal jsi to."
"Prý perfektní výkon."
"A ty jsi říkal, že to nedokážeš."

"Tohle u mne obvyklé není."
Zmlkl a Elaron se pocítil zaraženě, když si všiml smutku v jeho tváři. Mrholení venku přešlo v déšť. Chtěl se ho na to zeptat, ale nemohl. Nemohl mu kazit alespoň tu jiskru radosti, kterou Sa'rael měl. Stále tomu trápení nemohl přijít na kloub. Příliš do jeho mysli neviděl. Dal mu ruku na rameno.
"Tak pojď. Potřebuješ se napít. Dáš si čaj a brzy na to zapomeneš."
Sa'rael se konečně usmál. "Vlastně mám velkou žízeň."

Když se usadili s čajem a Sa'rael chvíli pil, zvedla se mu nálada a začal se zase smát. I Elaron vypadal potěšeněji, což mu dávalo pocit klidu. Čím déle tohohle elfa znal, tím více si uvědomoval, že by chtěl více, než jeho přátelství. Elaron se zabýval sušenkou, která mu zapadla za róbu. Sa'raela to rozesmálo, když uslyšel námitku, jak to studí. Vypadal roztomile.
Usadil se hned vedle něj. Teď to byl Elaron, kdo znejistěl. Sa'rael mu nedal možnost o tom více přemýšlet. Pousmál se na něj, navedl si jeho tvář a velmi opatrně pohladil jeho rty svými. Pak se znovu vzdálil do uctivé vzdálenosti a sledoval, jak se Elaron dotýká svých rtů, překvapený tím, co se stalo. Pak ale asi zpanikařil. Se strachem ve tváři odložil čaj a rychle odešel.
Sa'rael se za ním díval, jak zmizel a pak si povzdechl. Bylo mu to líto.

Další den byl deštivý už od rána. Sa'rael byl u východu do zahrady, sledoval stromy a poslouchal, jak déšť hraje svou píseň na jejich listech. To měl vždycky rád. Teď to ale nepřinášelo takové uklidnění. Bylo mu jasné, že to večer zkazil a mrzelo ho to. Myslel na to celou noc a vůbec kvůli tomu nespal. Když začalo chodit okolo moc elfů, vešel do zahrady a usadil se pod stromem. V dešti šel ven jen ten, kdo musel a on chtěl být sám…

"Sáre?"
Sa'rael zvedl hlavu. Jeho oči se rozšířily překvapením.
"Mohlo mne napadnout, že budeš tady." Odpověděl Elaron.
Žádná odpověď. Sa'rael se nezmohl na slovo, tváří v tvář Elaronovi, který rychle promokal v přílivovém dešti.
"Omlouvám se… za sebe." Řekl Sa'rael konečně.
"To jseš první." Elaron se usmál a usadil se vedle něj. "Ale já se taky musím omluvit. Neměl jsem utíkat, ale tolik mě to rozhodilo… Nečekal jsem to."
"Chápu." Sa'rael sklonil hlavu.
"Nechápeš." Elaron k němu natáhl ruku a natočil jeho tvář ke své. "Ale rád ti to vysvětlím."
"Hmmm?"
"Nemůžu ti říct vše, ale řeknu ti alespoň tolik, že mi jeden ze starších dal proroctví a já nevěděl, co mám v tu chvíli dělat, tak jsem odešel… celou noc jsem strávil tím, že jsem meditoval, nahlížel do různých cest, různých budoucností, a hledal vodítka, která mi pomohou se rozhodnout. Neměl bych to ještě dělat sám, ale nemohl jsem s tím za nikým zajít. Vír vizí je nebezpečný, čtyřikrát jsem se ztratil."
"A k čemu jsi došel?" Zeptal se Sa'rael opatrně, nejistý, jestli chce znát odpověď.
"K tobě." Špitl Elaron. "K nám." S tím ho políbil.
Teď byl překvapený Sa'rael. Chvíli se tvářil dost zmateně, jak si to jeho mysl v sobě urovnávala. Až pak se mu zase podíval do tváře. Elaron byl zmoklý a přes nos mu právě stékala kapka. "Kam až tohle dojde?" Zeptal se Sa'rael.
"Dneska nikam." Pousmál se Elaron. Sa'rael se lehce zachvěl a Elaron si toho všiml. "Pojď, musíš se zahřát a převléct."
"To je dobrý nápad." Sa'rael vstal, ale než stačil udělat dva kroky, Elaron ho zadržel.
"Půjdeme ke mně, je to blíž."
Sa'rael přikývl a následoval ho. Skutečně to bylo o dost blíže. Nešli daleko, než došli ke dveřím, za kterými Elaron bydlel. Jen mávl rukou a dveře poznaly jeho přítomnost, odemkly se a otevřely.
"Moc toho nemám," připustil Elaron.
"Heh, zařídil sis to tu dobře." Řekl Sa'rael, sotva se odsunuly žaluzie a dovnitř šlo světlo. Pokoj se mu líbil.
Než se stačil více rozhlédnout, Elaron už mu podal ručník. "Na tebe asi nic nenajdu, jseš o hezký kousek vyšší, než já… ale vlastně jednu róbu bych…" s tím zmizel v koupelně. Než se Sa'rael stačil vzpamatovat, Elaron se vrátil s róbou v rukou. "Tahle je mi velká, ale občas si na sebe něco vvětšího vezmu. Prej úchylka. Jen zvyk. Běž se převléct do koupelny, já se převleču tady."
Sa'rael přikývl a šel se převléct. A že bylo fajn vzít si na sebe suchou róbu. Jakmile byl v suchém, usadil se na gauči a brzy už držel horký čaj.
"A jako na potvoru se dělá hezky." Řekl Elaron, když se podíval ven.
"To víš." Pousmál se Sa'rael. "I počasí má své nálady."
"Existují tvorové, kteří ho dokážou ovládat."
Sa'rael se zamyslel. "Četl jsem o tom." Připustil. "Ale nikde toho není moc."
"Musíš do knih, ke kterým se každý nedostane. Pak bys zjistil, proč jsou tajné. Když se to někdo naučí, stane se nakonec, že počasí je ovládáno jeho myslí stále, jeho pocity mohou pak ovládat, jaké je počasí, jakkoliv si přeje… elfové takto mocní si uvědomili, že v přírodě musí být zachována rovnováha a pak se této schopnosti rychle snažili zbavit, nebo ji umírnit. Příroda musí patřit sama sobě, musí se hlavně ovládat ona sama a elf by jí měl umírňovat jen právě tak, aby byla rovnováha udržena." Elaron se pousmál. "To ale myslím nebrání nějaké té mírné hře."
"Hodně toho víš, že?"
"Taky budeš, časem." Elaron se vedle něj usadil. "Trochu rumu do čaje?"
"To by se nemělo, když jsem prochladlý."
"Nemělo by se to přehánět. Ale troška neuškodí a navíc jsme oba v teple."
"Tak dobře…" Sa'rael se napil rumového čaje a tělem mu protekl tekutý oheň. Znovu se podíval na Elarona, který spokojeně voněl ke svému čaji. Jeho úsměv byl čarovný. Elaron si všiml jeho fascinace, ale Sa'rael se tím nenechal vyvést ze svého očarování. "Mohl bych se na tebe dívat hodiny." Řekl obdivně.
Elaron se usmál. "Klidně můžeš. Líbí se mi, jak se na mě díváš, nějak… mi to u tebe opravdu nevadí, jako u jiných. Mám rád, když můžu trávit čas s tebou."
Oba se na sebe usmáli…


Elaron (minulost)
Elaron měl čich na cizince, jeho schopnost vnímat živé okolo sebe byla v této době velmi dobrá. Okamžitě změnil směr a šel se podívat, kdo se po večeru odváží proniknout do komplexu plného Idainnů, od těch začínajících až po mistry v tomto umění. Brzy už hnědovlasého elfa viděl a následoval ho.
Elf si brzy všiml, že ho sleduje a zastavil se. "Něco v nepořádku?"
"Nejsme tu zvyklí na nezvané hosty." Řekl Elaron.
"Omlouvám se. Mohu být tedy pozván dodatečně?"
Elaron sklonil hlavu na stranu. "Co tu chcete?"
"Hledám idainna jménem Kanol. Pokud vím, tak vládne této… akademii, že?"
"Jistě, ale není tu. Pozval vás?"
"Ne, ale potřebuji s ním mluvit."
"O čem?"
"O tom, co přichází. O temnotě."
"To je blbost." Namítl Elaron.
Elf si ho prohlídl pečlivěji. "Skutečně? Ty sis toho nevšiml? Nevšiml sis, jak do myslí elfů vniká stín jejich vlastí hrdosti?"
"Hrdost není nic zlého."
"Přílišná ano."
Elaron se odmlčel. "Pojďte se mnou." Řekl nakonec. "Dáme si čaj, líp se mi mluví v sedě."
"Jak si přejete…"

Elaron ho zavedl do společenské místnosti a donesl jim čaj a sušenky. Pak se u něj usadil.
"Víte, nikdy jsem nedával na proroky, ale jedno je pravda. Nedávno několik elfů bylo vyřazeno z výcviku kvůli tomu, že se jejich učitel… nudil. Byl vyhozen a žáci opět přijati, ale ta křivda mnou tehdy docela otřásla. Když jsme mluvil o hrdosti, vzpomněl jsem si na to."
"Máte otevřené oči." odpověděl elf. "Dejte si pozor, aby takové zůstaly, budete to potřebovat."
"Máte dar vidění budoucnosti? Nezdá se mi, že byste patřil k Idainnům."
"Ne, nepatřím k vašemu řádu. Budoucnost jsem neviděl. To, co vím, se děje teď. Chorobné vášně elfů už překračují jakoukoliv únosnou mez a já se bojím, k čemu to může vést. Uvědomuješ si, jak obrovskou energií je stejná vášeň v myslích většiny elfů?"
"Přeháníš." Ohradil se Elaron. "Většina elfů rozhodně nemyslí na jednu věc."
"Nemyslí, ale cítí." Elf se napil čaje. "Ty žiješ zde, kde jsou podmínky jiné, než mimo zdi tohoto uzavřeného… království. Jestli chceš znát pravdu, musíš se za ní vydat."
"Rád bych věděl, co všechno víš, nebo alespoň tušíš, abych posoudil, nakolik ti mám věřit."
"Slyšel jsi o Nepoznaném?"
"To snad každý."
"To ano. Právě od něj nesu tohle poselství."
"Vždyť je to jen legenda." Namítl Elaron.
"Mnohé legendy se zakládají na pravdě," usmál se elf. "A tahle je pravdivá až až. Nemohu ti nic dokázat, ale pokud budeš mít otevřené oči, obávám se, že brzy spatříš pravdu sám."
"Nehodlám je zavírat." Řekl Elaron. "To není náš způsob."
"Kéž tomu tak opravdu je." Odpověděl elf.
Elaron se zamyslel, než se stačil v myšlenkách ztratit, hlas elfa ho přivedl do přítomnosti. "Hmmm? Co?"
"Vypadáš jako zamilovaný."
"Vážně?"
"Ano."
"Nevím, jestli je to správné slovo. Ještě je na to moc brzy." Elaron se zamyslel. Opravdu Sa'raela miluje? Cítil se poněkud vykolejený. Možná to bylo ale právě tím, že ten elf odkryl příliš rychle a prudce to, co on chtěl objevovat postupně. V tu chvíli si Elaron připadal nepříjemně, odhalený a zraněný. Úplně z toho rudl ve tváři.
"Tak přece." Pousmál se elf pobaveně. "Dám ti radu. Neboj se ničeho, dokud to v tobě vyvěrá z lásky a cti. V tom není žádné zlo ani temnota."
"Nevím, jestli vám mám věřit."
I kdyby v ničem jiném, prosím tě alespoň o tohle."
Elaron se a něj otočil, On ho opravdu prosil a měl to i v očích, skutečnou prosbu, upřímnou a dobrou. Nakonec přikývl.
"Dobře." Elf dopil čaj a odložil hrnek. "Nakonec bylo lepší strávit čas s tebou, než s pánem tohoto místa. Ještě se sejdeme, ano? Přesně za půl planetárního oběhu přijď do hlavní budovy města. Budu tam. Na den přesně."
"Já neplánuju tak daleko dopředu."
"Já ano a vím, že tu budeš a snad si řekneme mnohem více. Požehnání bohů, nechť tě provází, příteli." S tím odešel, aniž si vyslechl Elaronův pozdrav.
Elaron chvíli váhal, co to vlastně bylo za elfa. Nakonec to odložil bokem, ačkoliv si nebyl jistý, jestli je správné, aby o tom komukoliv řekl. Napil se čaje a vzal si čtvrtou sušenku. Uvažoval, nakolik má ten elf pravdu o tom, že nemůže vidět, co se děje mimo budovu. Ale uvědomil si, že i když přečetl spoustu knih, o světě venku ve skutečnosti opravdu mnoho neví…


* Já vím, že to sládne, ale to do tohohle příběhu patří...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hanienes hanienes | Web | 22. března 2014 v 10:50 | Reagovat

Vím, že ti to sem píše každý, ale já prostě musím taky. Opravdu luxusně píšeš. Miluji fantasy a to jak zacházíš do detailů a rozepisuješ se :3 fakt krásně se to čte, pokračuj dál!:)

2 Morell Morell | Web | 22. března 2014 v 14:06 | Reagovat

[1]: Děkuji, to potěší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama