Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Tisíc hvězd a my - 14. kapitola

19. dubna 2014 v 11:51 | Morell |  Tisíc hvězd a my
Elaron (minulost)
Jen o pár dní později… už to čekal dlouho. Elaron vstal a tiše vyšel z místnosti, kterou Sa'rael už před dobrou hodinou opustil. "Doufal jsem, že si to rozmyslíš."
Sa'rael strnul. Pak se narovnal. "Ty to víš?"

"Jako bys mne neznal. Víš, že ti mohu číst myšlenky, ne? Už znáš pravidla, kterými se při tom musíš řídit. Chtěl jsem to s tebou probrat, ale doufal jsem, že přijdeš za mnou sám." Elaron k němu došel. "To je pro tebe létání se stíhačkami více, než já?"
Sa'rael se rozbrečel a nohy ho neunesly, takže padl na kolena a usadil se na zem. Skryl tvář v dlaních. "Já…" více neřekl.
Lítost Elarona přemohla velmi rychle. Došel k němu, usadil se a objal ho. Čekal, až se Sa'rael uklidní. Natočil si jeho tvář ke své. "A teď mi všechno řekni, ano?"
Chvíli ještě Sa'rael plakal, ale pak mu všechno řekl. Svůj příběh i fakt, že zde nikdy nechtěl být… "Já… tak moc chci odejít… vím, že když neodejdu dneska, už od tebe odejít nedokážu." Sklopil hlavu. "Už teď mám pocit, že jsem otálel příliš dlouho… Jsi mnohem moudřejší. Řekni, jestli je lepší zůstat. Poslechnu tě."
Elaronovi vyschl krk. Nedokázal říct, ať zůstane. Rozuměl mu jako nikdo jiný. Věděl, že ať nad tím přemýšlí, jak chce dlouho, není jiné východisko, jestli to má všechno dobře dopadnout.
Vstal a odešel z místnosti. Brzy se vrátil a prohlédl si Sa'raela. "Už máš sbaleno, že?" Když přikývl, pokračoval. "Než se tam vydáš, zamiř do Terealských hor. Není to daleko. Najdeš tam jeskyni. Sahá velmi hluboko. Tam je svatyně, kam chodí ti, co už žijí a meditují na warp tak dlouho, že cítí, že se jejich těla změní v krystal. Jdou tam a usnou ve věčné meditaci. Moje starší sestra je o tolik starší, že mi nedávno poslala dopis, že tam hodlá už odejít. Ještě by měla být schopná s tebou mluvit. Promluv si s ní. Já ti stát v cestě nebudu. Na to tě mám moc rád."
Sa'rael zjistil, že má hadrové nohy. Elaron to vycítil a pomohl mu vstát. "Pokud je tvým osudem být jako já, pak znáš cíl, ale ne cestu k němu. Třeba potřebuješ být mimo tyhle zdi, abys našel cestu mezi nás. Říká se tomu duchovní cesta. Probíhá jen zdánlivě v tomto světě, ale ve skutečnosti jen uvnitř nás samých." Vzal Sa'raela za ruku a nasadil mu na ní náramek s přívěškem. "Vezmi si ho. Vyrobil jsem ho pro sebe a neměl bych ho nikomu dávat, ale ten průšvih ustojím. Mám tě rád a právě proto bych tě měl trochu dokopat k tomu, abys byl, kým máš být."
Sa'rael si přívěšek s okem prohlédl. Ucítil strach. Teď mohl udělat první krok a vyrazit, nebo to opravdu vzdát. Teď, nebo nikdy. Vzal tašku, nůž k pasu a šel.
Elaron se za ním díval, jak zmizel. Věděl, že se nevrátí. On věděl, jak moc po svém přání Sa'rael toužil a navíc se cítil ukřivděný. Chtěl dosáhnout svého a věřil, že mu to bude dovoleno, ale nebylo.
Nic než zvuk větru se neozývalo. Nejen byt začal působit prázdně. Cítil se tak i Elaron, byť na sebe mohl být hrdý, že ho nechal jít. Snad někdy bude, ale teď ne. Teď si jen přál, aby se Sa'rael otočil a vrátil se. Ale to se nestane. Jako bez ducha se Elaron došoural k posteli a svalil se na ni. Tu noc už neusnul…

Darnal si Elarona prohlédl, Vnímal v jeho přítomnosti dost výraznou změnu. Příliš na to, aby ji přehlédl. "Kde je Sa'rael? Chtěl jsem vás tu dnes oba, Nehraj na mě, žes ho nechal spát."
Elaron se nadechl, s výdechem se mu třásly rty, ale nedostal ze sebe ani zvuk. Ani se mu nedokázal podívat do očí. Civěl do země.
"Co je s tebou?" Darnal k němu došel a zvedl mu bradu, aby si viděli do očí. Ty Elaronovy byly zarudlé a unavené. "Už ti zase někdo ublížil?"
Kývl hlavou, že ne.
"Tak? No? Elarone, nechci ti lézt do hlavy, ale dáváš mi k tomu důvod."
Elaron zavřel oči. "Je pryč."
"Ehm… Cože? Chceš mi říct, že Sa'rael utekl?!" Darnal se uklidnil, než s ním začal třást. "Kam šel? Musíme ho přivést zpátky." Zamířil ke dveřím, ale v půlce cesty se zastavil. "Tak pojď."
"Ne."
"Venku není takový mír, jako kdysi, elfové jsou nebezpeční občas i sami sobě, sám už jsi to poznal."
"Copak nemá právo sám si vybrat, kam bude jeho život směřovat?"
Darnal se zarazil.
"On tu nikdy nechtěl být. Řekl mi to."
Povzdech. "Dobře, nechám ho být, ale kam šel?"
"Neřeknete to nikomu?"
"… Tak dobře, budu mlčet."
"Odešel, aby se přidal k letce. Chce lítat s nějakým určitým typem, už nevím, kterým."
"Hmmm. Takže mu budeme přát štěstí." Řekl nakonec. "Alespoň máš šanci dokázat mi, že své emoce opravdu dokážeš ovládnout. Lepší příležitost jen tak nebude. Začněme. Máme zpoždění…"


Sa'rael (minulost)
Sa'rael se ohlédl a upřel své smysly na chodbu. Nikdo naštěstí nešel. Nikdy nedovolil, aby jeho schopnosti, které získal, ochably, nikdy nepřestal trénovat jako Idainn. Už to k němu nějak patřilo. Oddechl si, a v ruce sevřel přívěšek, který mě ukrytý pod oblečením, zavěšený na krku. Chtělo dost síly, aby na Elarona přestal myslet, když se potřeboval soustředit. Mnohokrát měl pocit, že ho Elaron volá k sobě. Možná to tak i bylo. Sa'rael zjistil, že ani stíhačky už nejsou ono, když v hangáru nikdy nenajde svou lásku. Pořád se mohl vrátit a věděl to. Rychle tu myšlenku zahnal.
Za pár hodin se konečně dostane k Havranovi. Těšil se, ale byl zároveň trochu rozpolcený. Tak rád by mu to řekl, sdílel s ním své i jeho úspěchy. Sevřel přívěšek. "Už zítra, lásko." Špitl. "Začnu se učit létat s havranem. "Kéž by… bylo možné najít místo, kde bychom mohli oba dělat to své společně."
Sa'rael se zabalil do deky. Znovu ho přepadla ta tíživá myšlenka, že Elaron na něj věčně čekat nebude a jejich vztah přejde jako flirt. On ale flirt neprožil. Pro něj to bylo mnohem víc…


"Sa'rael, že ano?"
Přikývnutí. Sa'rael si prohlížel velitele letky, který si prohlížel cosi na datapadu. "Ano, pane."
"Proč žádáš o přeložení ve chvíli, kdy se vaše letka chystá na útok?"
"Protože s ním nesouhlasím. Podílet se na jatkách nemám ve svém slibu, pane."
Elf sklonil hlavu na stranu. "Už jsi na jedné obdobné misi byl, tehdy ti to nevadilo."
"Nevěděl jsem, co je to za misi, pane. V briefingu stálo, že je potřeba rozprášit odpor, ale tihle tvorové žádného ani nebyli schopní. Byl to masakr bez důvodu."
Elf se podíval znovu na datapad. "A když tuhle žádost neuznám?"
"Pak poletím, ale nevystřelím."
"Jste bývalý Idainn, že? Máte to ve složce."
Sa'rael se začal trochu obávat. "Pane?"
"Každý elf má minulost, i když tvrdí opak. Zjišťujeme si původ a minulost každého, koho k sobě bereme." Zvedl si datapad před oči. "Velmi schopný, nadaný, tvrdohlavý, ale s jasnou hlavou. Tvrdý ale mírumilovný." Elf datapad odložil. "Jeden ze starších, Darnal, k vašemu spisu připojil osobní dopis. Píše, že doufá, že se jednou vrátíte a pokud, tak vás podpoří. Nepředpokládám, že byste něco z toho věděl"
"Nevěděl."
"Mají vás tam rádi."
Sa'rael mlčel.
"No dobře. Tady vás nahradíme snadno. Průzkumná loď Silith požaduje na svou cestu vzdušnou ochranku. Je to průzkumná cesta do hlubokého vesmíru. Jste k nim převelen jako člen bezpečnosti. Podal mu jiný datapad. "Odlétají za pět hodin, takže si pospěšte, ať jste na jejich souřadnicích včas."
"Děkuji, pane." Sa'rael jemně sklonil hlavu a šel.


Tahle změna se Sa'raelovi zamlouvala. Sice téměř nelétal, hlavně ze začátku, ale na lodi se sešla příjemná parta elfů. Letku potřebovali málo a Sa'rael tak měl v povinnostech často stát někde na místě a hlídat. Teď byl povolán k malé skupině, která šla na povrch. Zase nelétal, měl jen pušku a měl je doprovázet. Nezlobil se. Doprovázel je a bystře sledoval jejich okolí. Tropický leh ho z nějakého důvodu fascinoval. Jakýsi pocit souznění mu procházel páteří. Věděl, že jim tu nic nehrozí, tak alespoň byl ostražitý.
Elfové se shlukli ke sběrů rostlin, ve kterých tušili léčivou moc. Sa'rael se pousmál a pozoroval cosi jako barevnou ještěrku, jak v klidu lozí po stromě.
"Cesta je dlouhá."
Sarael zbystřil. Věděl, že neslyší kromě hlasů elfů, kteří s humorem vytýkali jednomu z nich, že vše vysypal, nikoho jiného. Tohle bylo v jeho mysli. "Jaká cesta?" Zeptal se stejně, telepaticky.
"K harmonii." Sa'rael si uvědomil, že k němu mluví strom. "A vám se cíl stále vzdaluje. Čtu to v tobě."
"Musím jít." Sa'rael se otočil a pokračoval s elfy.
Skupina náhle přestala s veselím, které výpravu provázelo. I Sa'raela přepadla úzkost. Mezi elfy se nesla ostražitost, protože se báli čím dál více. Všichni se na sebe vzájemně co chvíli koukli.
Sa'rael zajistil zbraň. Věděl, že v lese to není… bylo to mnohem blíže.
A pak to najednou přišlo. Sa'rael si uvědomil myšlenku, znamenající něco ve smyslu "Všichni jste mí!", kruté pařáty mu sevřely srdce a zabraly, jak se pokoušely vyrvat mu duši z těla. Vykřikl v agónii a ještě, než dopadl na zem, jeho mysl už byla v temnotě…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 myred myred | 20. dubna 2014 v 16:14 | Reagovat

Je to úžasný. Líbí se mi jak píšeš. :) Doufám že bude co nejdřív další kapitola. :)

2 Morell Morell | Web | 20. dubna 2014 v 16:46 | Reagovat

[1]: Neboj, bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama