Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Tisíc hvězd a my - 16. kapitola

21. dubna 2014 v 19:29 | Morell |  Tisíc hvězd a my
Sa'rael (minulost)
"Tady létající svět Narion. Kdo jste?"
"Průzkumná loď Silith. Vracíme se z průzkumné mise do hlubokého vesmíru a taky z domova, který už domovem zrovna dvakrát není. Potřebujeme přistát kvůli opravám."
"Máte štěstí, že jste se odtamtud vrátili živí." Pár vteřin ticho. "Přistaňte v kóji dvě. Rádi vás vidíme naživu."

"Naživu?" Zeptala se velitelka lodi.
"Vás ta vlna smrti nezasáhla vůbec?"
"Zasáhla, ale… kolik elfů vlastně zabila?"
"… Většinu."
"Sa'raeli, naveď loď do kóje."
"Rozumím."
Sa'rael opravdu nečekal, že bude muset tuhle loď pilotovat, ale po té strašlivé události byl on na lodi nejlepším pilotem, tak byl vybrán, aby ji řídil. Havran to nebyl, ale byl tak alespoň u řízení, což rozhodně nebylo marné. Po pádu zasedla porada a rozhodlo se, že svůj průzkum dokončí. Sa'rael tak získal obrovské zkušenosti i s výzkumnou lodí a potvrdil, že pilotování má v žilách. Nyní již jako profík navedl loď ke kóji, velkým kleštím, které ji zachytili. Loď zakotvila, napůl uvnitř velké létající lodi-stanice, soběstačného města ve vesmíru.
Vypnul motory a nahlásil, že přistáli.
"Ráda bych si vás nechala na lodi," řekla mu velitelka. "Kdyby to šlo. No nic. Otočila se k jinému elfovi. "Rozhlaste posádce, že jsme zakotvili a než bude určeno, kam poletíme dál, mají volno a mohou volně do města, ale ať to neoddaluje opravy."
"Jistě…"

Narion bylo nádherné město a Sa'rael měl pocit, že se vrátil domů. Sice měl ten pocit často, když se vracel na loď, když byli ještě na cestě, ale tohle bylo jiné. Se zájmem podnikl průzkumnou cestu po městě, když si všiml místa, kde někdo dělal tetování. Tehdy si vzpomněl na Elarona a do srdce se mu dostal stesk. Rozhodl se zjistit to. Většina elfů je prý mrtvá a on, přestože si to až tak nepřál vědět, rozhodl se, že to zjistí.
Našel jeden z panelů, přes které mohl komunikovat s hlavním počítačem města, inteligentní bytostí. Pozdravil ho, aby se na něj napojil.
"Vaše požadavky…" odpověděl mu počítač.
"Seznam známých přeživších elfů. Odpověděl mu Sa'rael. Před ním se zobrazil obrovský seznam. Byl ale konečný, což bylo samo o sobě strašlivé uvědomění. Na seznamu bylo asi miliarda a půl elfů… opravdu malý zlomek původního počtu, který se často s oblibou nazýval téměř nekonečným. "Skryj všechny, co nepatří k idainnům." Řekl tiše a seznam se bolestně ztenčil.Sa'rael se slzami na tváři prohlížel seznam. Našel jen velmi málo jmen, která zná. "Zvýrazni mi všechny z rodu Dardanala Ashbela."
Sa'rael okamžitě zaměřil Dardanalovo jméno. Takže Elaronův otec přežil. "Informace."
Okamžitě se mu před tváří rozevřela roleta a Sa'rael zalapal po dechu. Dardanal byl zde, v tomto létajícím světě. "Elaron z Dardanalova rodu?"
Místo jména a informací na něj vyskočil červený nápis, že informace není v databázi. "Kde najdu Dardanala?"
Zobrazila se mu mapa lodi a rozsvítilo se mu místo s rodinou ubikací. Mávl rukou na znamení, že s počítačem skončil a vydal se na cestu. Vyrazil a zamířil do městské části lodi. Byla to nádherná cesta. Sa'rael se cestou zarazil, když narazil na tetovací centrum. Zakýval hlavou a šel dál. Pak se zastavil na terase. Opřel se o zábradlí a chvíli tam jen byl, jako to vždy dělával Elaron. Rozhlédl se po městě. Bylo krásné. Ozvěna jejich civilizace, jeden z možná posledních ostrovů jejich domova, co neutonul v temnotě moře temnoty… Sa'rael se nad tou myšlenkou zamyslel. Měl rád, jak Elaron dokázal věci popsat a zřejmě teď měl v sobě něco z něj a teď se i choval jako on. Ještě více se mu zastesklo.
Brzy sebral síly a došel po schodišti k jedné z budov pod kopulí, nádherné město ve vesmíru. Pousmál se na výhled a došel ke dveřím, které hledal. Chtěl zaklepat, když se dveře otevřely. Okamžitě si uvědomil róby staršího Idaina a automaticky se uklonil. "Štěstí vám a vaší rodině." Řekl bez přemýšlení. Než hlavu zase zvedl.
Elf sklonil hlavu na stranu. "I té tvojí, Sa'rael, že? Nepotkal jsi někde Elarona?"
Sa'rael otevřel pusu a jeho myšlení totálně vypadlo.
Elf sklonil hlavu na stranu. "Pojď dál." Řekl a ustoupil z cesty.
Sa'rael se otřepal a vešel. Nikdy by nečekal, že Dardanal na něj takhle téměř vybafne. Setkat se z ničeho nic s tak silným idainnem je silný zážitek. Dardanal byl černovlasý a měl hrdou postavu. Jaké barvy byly jeho oči, nebylo poznat, byly totiž bílé.
"Čaj, víno, nebo ještě ostřejší pití?"
"Čaj. Musím zůstat střízlivý, můžou mě kdykoliv zavolat k řízení lodi."
"Chápu." Přikývl Dardanal a odešel do kuchyně.
Když se vrátil, donesl čaj pro čtyři. "Brzy se k nám připojí holky, doufám, že to nevadí."
"Vůbec ne." Sa'rael si povzdechl. "Opravdu o Elaronovi nemáte žádné zprávy?"
"Od pádu ne," řekl Dardanal.
"A co před ním?"
"Jistěže. S mistrem, který ho učil, se přesunul na létající svět Valhea."
"S Darnalem… Moment. Darnal, Dardanal… Není v tom…"
"Jistě že je!" Rozesmál se Dardanal. Naši rodiče byli trochu na hlavu, ne že bych k nim neměl úctu, ale táta byl čím dál lenivější na vymýšlení jmen. Mě pojmenovali Dardanal, můj mladší brácha byl Darnal a nejmladší byla nevlastní ségra Dala." Dardanal skryl nakrátko tvář v dlani. "Kde jsme byli? Jo. Elaron odešel s Darnalem. Brzy poté, co jste se rozešli, popravdě."
"Nerozešli jsme se," namítl Sa'rael vyděšeně.
Dardanal sklonil hlavu na stranu. "Už jste spolu nebyli, ani jediná zpráva, ani slovo… co jiného to je, než rozchod?"
Sa'rael sklonil hlavu a skryl ji v dlaních beze slova. Chvíli nad tím přemýšlel. "On si fakt myslel, že jsem ho opustil?"
"To jsem si myslel já." Připustil Dardanal. "Nechci tě zpochybňovat. Letci nemají mnoho času na posílání zpráv, ale kdo chce, ten si ho najde." Přivřel oči a probodl Sa'raela pohledem i svou myslí. "Takže co v tom bylo?"
"Nechtěl jsem, aby se mě ostatní báli, ale aby na mně spoléhali jako na jednoho z nich." Řekl Sa'rael opatrně. "Takže jsem tvrdil, že nemám žádnou minulost. Chtěl jsem s tím počkat, až budu mít jistotu."
"Hmmm." Dardanal se zamyslel. "Tušil jsem, že se situace elfů zhorší, ale ani já si nikdy nepřipustil, jak krutá bude bouře, kterou jsme přivolávali." Zbytek svých myšlenek nevyřekl. "Podle vzhledu máš předky mezi divokými elfy, že?"
"Mám." Připustil Sa'rael. "Otec byl jedním z nich, ale matce se nelíbilo, že žijí tolik v lese a vzala mě do města. Tehdy mi to tak vadilo. Miloval jsem ty lesy a rozmluvy se zvířaty a stromy."
Dardanal se pousmál. "Máš krev divokých elfů, to nezapřeš. I když jsou ve skutečnosti předky nás všech." Divocí elfové byli ti, co zůstali nejméně zaujatí technologií a byli nejvíce blízko k přírodě. Dardanal se napil čaje. "Vůbec nepiješ."
"Mám stažený žaludek." Řekl Sa'rael.
"Napij se i tak, při pití čaje to nevadí. Tenhle tě povzbudí."
Sa'rael se tedy napil a opravdu ucítil, že mu to zklidňuje tělo a následně i mysl. "Můžu se zeptat, jak jste přišel o zrak?"
Dardanal se pousmál. Já nejsem slepý. Neslyšel jsi, že se mi říká krystalové oko?"
"Ne, jen otec národa."
"Pravda." Dardanal se rozesmál. "To ví každý, že mám spoustu dětí, to nikdy nezestárne. Ale že je mi více než sto dvacet tisíc let už tolik elfů nenapadne. Jenže po tak dlouhé době je Idainn běžně tolik ovlivněn warpem, že jeho tělo začne krystalizovat. Proč já ne? Myslím, že mě prostě příliš baví život."
"To bezpochyby." Řekla elfka, která právě přišla. "Ahoj lásko."
Dardanal se s ní pozdravil objetím a pusou. Pak elfky Irdanelu, svou ženu a dceru Siardu představil Sa'raelovi. Všichni se usadili a rozebrali si zbylé čaje.
"Kde jsme byli? Jistě. Mno, zůstal jsem, do stále meditace se mi prostě nechtělo, takže to nakonec skončilo tím, že mi zkrystalizovaly jen oči a kosti. Což je dobře, protože jsem věčně v nějakém adrenalinovém sportu… po pádu už ne tolik, ale stejně. Diamantové kosti se na to vyplatí." Rozesmál se. "Nenajdeš v mém těle kost, kterou jsem si nezlomil. Včetně ega."
"Vy musíte mít obrovskou radost do života," řekl uznale Sa'rael. "A co ještě umíte, kromě vyrábění dětí?"
Obě elfky se zasmály, Siarda o dost více…

Sa'rael došel zpět na místo, kde se rozhlížel. Dokud byl u Dardanalovy rodiny, cítil se poměrně dobře. Bylo tam příjemně a veselo. Skutečná pohoda. City, které cítil mezi Starým elfem a jeho ženou, byly stejné, jaké cítil on k Elaronovi, když leželi oba v měsíčním světle té svaté noci. Všiml si také, že jejich dcera, tolik podobná Elaronovi, až na černé vlasy, vypadala, že se jí Sa'rael líbí. Ten se teď usadil na lavičku a beznadějně vzhlédl ke hvězdám. Pryč? To je Elaron opravdu pryč a v moci toho strašného boha? Náhle mu připadaly chladné a bezcitné, strašlivě nebezpečné. Nesnesl ten pohled a začal se šourat do lodi…
Jeho stíhačka byla stále na Silithu, takže ji nemusel hledat. Zůstal stát před ní a pozoroval ji. Přemýšlel o minulosti a mnoho myšlenek mu procházelo myslí. Uvědomil si, že někdo přišel a okamžitě poznal, kdo. Jen dál mlčel. Brzy ucítil její ruku na rameni.
Povzdechl si. Něco v něm povolilo. "Jsem bezcitný." Řekl. "Vyměnil jsem elfa, který mě miloval za tuhle… věc. Ten čas měl patřit nám… jemu." Po tváři mu stekly další slzy.
"Všichni děláme chyby," řekl mírně Sia.
"Ale já ho miloval… pořád ho miluju…I téhle stíhačky bych se pro něj vzdal. A to jsem měl udělat hned. Proč jsem to vůbec udělal? Proč jsem odešel od života, který měl být šťastný?" Nebyla to otázka.
"Pojď k nám. Můžeme si povídat a klidně se můžeš i vyplakat. Nebudu se ti smát. Sama jsem pro něj brečela celé měsíce."
Sa'rael ale neměl sílu plakat. "To by tvým rodičům vadilo."
"Táta mně vlastně poslal, abych se ujistila, že budeš v pořádku. Udělal jsi na něj dobrý dojem a navíc… ty žádnou rodinu nemáš, pokud vím."
"Je to pravda. Naši zahynuli už před pádem." Připustil Sa'rael. "kvůli šperkům, co máma měla na krku."
"To je smutné."
"Neměl jsem s rodiči moc dobrý vztah, ale vážil jsem si jich." Řekl Sa'rael.
Sia ho chytila za ruce. "Tak pojď. Přespíš u nás… Prosím. Ani kvůli mně?"
Sa'rael se nakonec trochu pousmál. "Tak dobře. Pro tebe…"

Chvíli si povídali spolu na zemi v Sianině pokoji. Mluvili o hloupostech, ale alespoň to bylo odreagování. Sa'rael se opět mohl smát. Když se natáhl na zem, Sia se přesunula k němu, usměvavá jako slunce. Usmál se na ní. Nečekal to. Políbila ho, rovnou na rty. Nebyl si jistý, co má dělat, ta chuť, tak blízká Elaronovi a přece jiná… Znovu ho políbila a opatrně mu dostala mezi čelisti jazyk.
Neodpovídal ji. Byl naprosto pasivní, až na to, že zapředl, což i jej samotného překvapilo. Mohla bych ho získat, je tak krásný. Byly to její myšlenky, co vnímal. Sjela mu na krk. Nebrání se. Dovolí mi to? Je tak úžasný. Elaron si vybral opravdu dobře. Nebude špatné mít tohle po něm. Sa'raela to zaujalo. Cítil, jak mu v těle proudila krev. Nebyla špatná. Znovu zapředl. Vlastně se mu její doteky i líbily. V mysli mu vytanula myšlenka na psychickou ochranu, která by měla vyblokovat sex s někým jiným než s pravým partnerem. Proč ale u něj nefunguje? To Elarona opravdu nemiloval? Zastyděl se za sebe. Ukápla mu slza. Sia si toho nevšimla, zabývala se jeho kůží na hrudní kosti. Promiň mi Elarone, pomyslel si Sa'rael. Sjela ještě níže a pomalu se mu dostávala na břicho, které právě vyvlékla z jeho uniformy.
Blaženě vydechl. Roztával pod ní. Podíval se na strop, uvědomujíce si senzaci ve svém těle. Zavřel oči a jen vnímal, co se s ním děje. Roztával jako máslo na pánvi. Už se dostávala ke šperku, po kterém toužila a její ruka prolezla pod páskem kalhot a dotkla se.
"Ne!" Sa'rael se toho doteku vyděsil, chytil ji za ruce a odtáhl ji od sebe. Stiskl nohy k sobě. Nemohl. "Ne," zopakoval už tišeji.
"Promiň, nechtěla jsem ti ublížit."
"Jsem v pořádku." Odpověděl Sa'rael a usadil se. "Pochop mne ale. Miluju Elarona a i když jsi opravdu sladká, nejsi Elaron. Já… já patřím k němu. Mé srdce patří jemu, už napořád."
"Rozumím ti." Řekla tiše.
Když ji viděl, povzdechl si. "Ale přitulit se můžeš." Řekl mírně a hned se k němu přitulila zase veselá elfka. "Okrádat bráchu, že se nestydíš…"

Další den se Sa'rael znovu zastavil na vyhlídce. Něco se mu rozleželo. Rozhodl se a zamířil do města. Vešel do centra, které hledal a usadil se k terminálu. Tu runu si rozmýšlel celé hodiny. Nyní ji kreslil na aktivní obrazovce. Dával si opravdu záležet a trvalo dlouho, než byl opravdu spokojen. Uložil ji do systému a pak čekal. Chvíli to trvalo, než se jedno z křesel uvolnilo. Elfka se oblékla a odešla. Sa'rael se usadil na její místo a iritovaně otřel z křesla rtěnku, než se opřel. Před ním se ve vzduchu objevila obrazovka se základní anatomií těla. Klikl na krk a okolí. Na pečlivějším modelu začal umisťovat svou runu tak, aby byla na levé půlce krku, a nesahala dozadu. Opatrně ji zdeformoval, aby hezky zůstala na krku a vypadala dobře. Pousmál se a přepnul na další krok. Předkres zmizel a nyní viděl sám sebe, párkrát se pohnul, aby si prohlédl, jak to bude vypadat. Byl spokojený, takže potvrdil, že zadání souhlasí.
Přisunula se k němu mechanická apže a změřila si ho. Pak vyskočila obrazovka, ať si sundá horní část oblečení. Paže se odtáhla, aby mu udělala místo a on si sundal uniformu i košili. Pak si zase lehl a klikl na pokračování. Přístroj si ho znovu změřil. Křeslo se zaklonilo, aby ho dostalo více do lehu. Z paže se vysunuly dvě menší a skutečně s citem se přiložily k jeho hlavě, aby ji upevnily. Třetí se mu odsunula vlasy z krku a zajistila u svého základu v klipsně. Přístroj byl velmi pečlivý, aby mu na krku žádný vlas nezůstal, než mu na něj nanesl dezinfekci. První zápich jehly ho lehce polekal, ale pak už to bylo lepší. Soustředil se, aby dýchal klidně a hluboce. Dařilo se mu to. Přístroj makal na tetování, zatímco on v tichu přemýšlel. Nepochyboval o tom rozhodnutí, jen přemýšlel o budoucnosti. Nějak se mu nechtělo věřit, že by byl Elaron pryč napořád. Elfové po smrti se znovu narodili, bylo těžké přijmout, že najednou už to neplatí. Nebylo to správné, nebylo to… v pořádku.
Ucítil, jak mu stroj přiložil ke krku ubrousek, aby mu nestekla krev na záda, což by ho mohlo dost pošimrat a pak pokračoval ve své práci. Rozhodl se odpočívat, taže zavřel oči…
Zatřesení od mechanické paže je skutečně něco, co vás probere. Sa'rael to může potvrdit. Takové probuzení předtím nezažil. Přístroj na něj zapípal, že dokončil práci. Tetování bylo hotové a Sa'rael si prohlížel černou kresbu a okolní rudou kůži, ale to se ztratí. Klikl na příkaz k dokončení procedury a přístroj mu tetování, již ošetřené, zakryl náplastí, kterou upravil tak, aby zakryla runu na jeho krku. Obvazy se na krk nepoužívají, kvůli možnosti škrcení. Paže ho uvolnily ze sevření a křeslo se opět zvedlo do sedu.
Sa'rael shlédl svou krev na několika utěrkách, které ležely v košíku paže a budou brzy vyvařeny, aby se daly znovu použít. Prohlédl si obrázky ukazující, jak vypadá, pokrčil rameny a oblékl se. Byl čas zjistit, jaký je stav na lodi, ke které teď patří. Krk ho lehce bolel při pohybu, ale to přejde. Necítil, že by udělal dost, ale cítil v srdci, že toho tetování litovat nebude a to mu prozatím stačilo…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama