Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Tisíc hvězd a my - 19. kapitola

28. dubna 2014 v 18:18 | Morell |  Tisíc hvězd a my
Elaron (minulost)
Elaron byl trpělivý, ale věděl, že se Sa'raela jen tak dočkat nemusí. S lítostí sledoval loď a její doprovod, jak zmizely do hlubin vesmíru. Povzdechl si.
"Kde jsme to skončili?"
Elaron se otočil v překvapení. "Sáre? Co…"
"Jeden z elfů prosil o to, aby mohl letět s konvojem, tak jsem navrhl kapitánce, že se prohodíme. Crismona potřebuje, jediný, kterého má, je bez pilota, a já chtěl zůstat. Bylo to výhodné pro všechny."
Bez dalšího přemýšlení ho Elaron objal…



Na Valhee bylo nadšení ze zjištění, že kromě nich je stále naživu spousta elfů na dalších třiceti dvou létajících světech. O to ale strašnější byly informace i temných elfech. Nikdo by nečekal, že mohou přežít, ale v nehmotné síti se jich zjevně dost ukrylo a vytvořili vlastní společnost, jejíž domovina byla nejvíce na domovské planetě Eldar a právě v oné síti, kde vzniklo už před pádem gigantické temné město existující na mnoha místech zároveň a při tom soudržné.
Elarona to trápilo. Seděl v křesle na balkóně a sledoval ruch velkého města. Ostrov života v temnotě vesmíru. Sledoval stíhačky. Vždy měl radost, když ucítil, že okolo něho prolétá Sa'rael. Jako pilot byl na roztrhání. Byl velmi zdatný i mezi elfy. Elaron už tušil, že minimálně vůdce jeho letky už ví, že má v sobě více magie než ostatní. On sám zjistil, že jí má Sa'rael opravdu hodně. Kdyby zůstal s Idainny, stal by se mezi nimi mocným a mohl tak značně povznést hrdost divokých elfů, ke kterým patřil více, než ke vznešeným. To dělal i tak. Elaron, přestože to bylo proti askezi, ke které se elfové uchýlili, aby se chránili před šílenstvím a krvelačností, se rozhodl Sa'raelovi umožnit jeho schopnosti rozvíjet. Začal ho učit.
Nyní se zamýšlel nad osudem. Měl v ruce zprávu od otce, který byl velmi nadšený z toho, že žije a psal si s ním. Nemohl jen tak opustit svět, o který se staral, aby byl v bezpečí a Elaron měl stejný problém.
"Usnul jsi?"
Elaron se otočil na Sa'raela, který právě přišel domů. Usmál se na něj. "Jaké bylo cvičení?"
"Šlo to." Řekl Sa'rael. "Může tě město postrádat na pár hodin?"
"Uhm…" Elaron otázku nečekal. "Ano, může, ale proč?"
"Protože bych ti rád něco ukázal, ale musíme pro to město na chvíli opustit."
Elaron byl upřímně překvapený.
"Půjdeš?" Zeptal se Sa'rael od dveří.
Proti své lenosti Elaron odložil dopis a šel s ním…


"Teď zavři oči."
Elaron zavřel oči a slyšel, jak jejich malá loď přešla na podsvětelnou rychlost. Vnímal, jak ji Sa'rael řídi.
"Tak, už je můžeš otevřít."
Elaron oči nejen otevřel, ale vyvalil údivem. Byli u ohnivé mlhoviny. "Tohle… je to Harelo?"
Sa'rael přikývl.
"Jak jsi věděl, že.."
"Že bys ji chtěl vidět? Věděl." Sa'rael se usmál. "I já rozumím tvým touhám Elarone. Tolik to pro tebe znamenalo… stejně jako pro mne létání. Chci ti tím poděkovat, žes mni pomohl dosáhnout mého snu… I když…"
"Sáre?"
Sa'rael si lehce povzdechl, ale pak smutek z jeho tváře zmizel. "Čím více létám se stíhačkami, tím více rozumím sám sobě i hluboké magii Idainnů." Ohlédl se na Elarona. "Když řídím loď, cítím se volný, prožívám stavy, kterých jsem před tím dosahovat tak zoufale těžko. Nyní mi stačí málo, abych mohl nahlížet. Všechny bloky ve mne povolily. Zní to divně, ale…"
"Pomohlo ti to stát se Idainnem, Jsi jedním z nás."
"Přesně tak. Dost mě to zezačátku zmátlo, ale měl jsi pravdu. Našel jsem svůj osud, když jsem před ním utekl. Ale našel jsem ho ve formě, která mi vyhovuje."
Elaron přikývl a chvíli jen sledoval mlhovinu. "Je to tak překrásné. Nikdy mne nenapadlo odvážit se sem letět a podívat se na ní vlastníma očima." Dál pozoroval mlhovinu. Cítil, že Sa'rael opustil místo pilota a šel "dozadu" do lodi.
"Mlhovina nám zaručí bezpečí, její radiace okamžitě zamaskuje každou stopu lodi, nikdo nás nemůže vyslídit. Můžeme zůstat, jak dlouho chceš." S tím se vrátil.
Puf. Elaron se otočil, když špunt dopadl na zem. "Sáre, to je…"
"Sladké víno." Sa'rael se pousmál. "V klidu můžu vystřízlivět, než nás budu pilotovat zpět. A v případě nutnosti to taky zvládneš, ne?"
"No…" Elaron zaváhal, ale to už měl v ruce sklenici.
"Vím, že to nejsou nejvhodnější sklínky, ale kdybych nahlásil, co tu chci dělat, těžko by mi to dovolili… tak se uklidni Eli. Nemůžeme přece žít ve strachu, jinak nás časem zničí i ten samotný strach. Nevzpomínáš si? Sám jsi mi to tloukl do hlavy."
"Vzpomínám si… ale bojím se." Připustil. "Bojím se žíznivého boha a bojím se o elfy." Věnoval Sa'raelovi ustaraný pohled. "Bojím se i o nás. Bojím se citů, které mezi námi rostou, Sa'raeli. Byla to přece síla těch citů, co zapříčinila… tohle peklo, kterému teď čelíme."
Sa'rael se zhluboka nadechl a pak vydechl, aby se uklidnil. "Eli, byla to intenzita zlých citů. Dobré city mají být intenzivní a musejí být, jsou plamenem, kterým čelíme temnotě. Když ho necháme vyhasnout…"
"Když to říkáš ty… zní to tak jednoduše a prostě."
"Třeba to opravdu tak jednoduché a prosté je."
Elaron se pousmál a napil se vína. Chutného a tak příjemně chladného. Spokojeně zapředl. Usadil se pohodlněji. "Opravdu bych se na tu mlhovinu mohl dívat hodiny. Zajímalo by mne, jestli je pravda, že je v ní slyšet hudba prastarých elfů… hudba vesmíru."
"Možná, že je." Sa'rae se zamyslel. "Radiace se do lodi nedostane… nech mě přemýšlet…" chvíli se díval na senzory a brumlal si. "Takhle." Řekl si a chvíli něco zadával. "Uděláme tmu." Řekl a v lodi postupně zhasla všechna světla, až jediným světlem byla záře mlhoviny. Motory lodi utichly.
"Neudusíme se?"
"Primární systémy jsou stále v chodu, jsou nezávislé na zbytku lodi." Odpověděl Sa'rael. "Ale už buď tiše." S tím zadal poslední příkaz a kromě jediného zhasly všechny panely.
Elaron se tedy utišil. V odrazu skla sledoval Sa'raea, jak pije ze svého vína, když to uslyšel. Tiché zvuky s neznámým rytmem, plné tajemné krásy, něžné a tiché, ale pro ně oba nyní slyšitelné…


Sa'rael (minulost)
Hvězdy svítily jako vždy, jen Sa'raelovi se zdály dnes přidrzlé. Ale bylo to spíše tím, že Elaron a s ním dost elfů vyrazilo na pomoc jedné z elfských kolonií, kterou napadli temní elfové. Sa'rael musel zůstat a vůbec se mu to nelíbilo. Nic z toho se mu nelíbilo. Toužebně vyhlížel, kdy se konečně vrátí lodě.
"Jsi tu už hodiny."
Sa'rael se otočil a okamžitě zasalutoval. "Veliteli?"
"Pohov," elf mávl rukou. "Nejsem ve službě. Teď jsem Al'taril."
"Dobře."
"Ušetřím ti námahu, vrátí se nejdříve tak za osm hodin. Jdi se vyspat… To je rozkaz, pilote."
Sa'rael na něj udělal obličej. "Ano, pane." Řekl a zamířil do postele. Al'taril byl dobrý elf a Sa'rael si ho vážil.

Prospal šest hodin, když ho probudila bolest břicha a hlavy. Sa'rael dostal strach. Čím déle žil s Elaronem, tím více byli propojení, tím více sdíleli radosti i bolesti. Věděl, že se něco stalo. Šel znovu vyhlížet lodě, protože pro tu bolest nemohl spát… Když ale nastal čas, lodě se nevracely. Přešlapoval na chodbě věčnost, než spatřil první z lodí. Další dvě ji rychle následovaly. Sa'rael rychle běžel do doků, se srdcem až v krku.
Lodě byly skutečně po návratu z bitvy. Poškozené, na mnoha místech zasažené a elfové nevypadali o nic lépe. Sa'rael se zachvěl. Bylo jich zpět sotva polovina a mnozí byli zranění a pár jich nemělo ruku, nebo nohu. Zjevně přivezli také jednu unesenou loď temných elfů.
Zbystřil, když dvojice elfů vyvedla elfa s pytlem přes hlavu. Byl oblečený dost ošklivě. Sa'rael se na něj zamračil.
Al'taril, který vlál nejen letkám ale i jiným bojovníkům, přispěchal k navrátilé skupině. "Vida. Přivedli jste vězně. Doufám, že nám řekne co nejvíce. Co se stalo?"
Vynervovaný elf se párkrát nadechl, než se uklidnil. "Čekali na nás, byl to velmi dobře zacílený útok. Věděli přesně, co uděláme. Neměli jsme šanci." Ohlédl se na elfa. "Tenhle o tom snad něco ví. Celou dobu šli po Elaronovi, Sebrali ho živého a zmizeli."
Sa'rael stiskl ruce v pěsti.
"Odveďte ho, vyslechneme ho později." Řekl Al'taril a zamračil se. "Takže temní eldar mají mezi sebou schopného Idainna, To věci pěkně zkomplikuje…"

Sa'rael se neptal. Prostě šel do vězení. Došel tam klidným krokem, byť v něm vřel vztek. Došel k cele a prohlédl si elfa. Koukl na strážného a ten ho pustil dovnitř.
Elf zvedl tvář a podíval se na něj.
"Jděte." Řekl Sa'rael strážím.
"Ale…"
"Nerozumíte rozkazu?" Ohradil se Sa'rael tvrdě.
Stráže odešli.
Sa'rael počkal, až budou z doslechu. Pak se otočil na elfa. "Radím ti mluvit."
Elf jen sklonil hlavu na stranu. "Ty si myslíš, že mi naženeš strach svou mocí?"
Sa'rael si uvědomil, že mu na rukou srší výboje elektřiny. Zhluboka se nadechl, aby je potlačil. "Chci, abys mi řekl, proč a kam jste unesli Elarona."
"Co?" Elf se rozesmál.
"Nemáš ponětí, o čem mluvím, že?"
"Vůbec ne."
"Asi jsi to zapomněl." Sa'rael k němu přišel, "tak já ti pomůžu." S tím ho vzal ze židle a mrštil s ním o stěnu. "Pořád nic?" Přitlačil ho k zemi a tvrdě ho udeřil do žeber. "Mluv, ty netvore! Kde je?!"
"Nikdy." Elf se zakuckal.
"Tak to řekni Slanneshovi, žíznivý bůh si to rád poslechne." Sykl Sa'rael a začal ho škrtit.
"Ne…" elf mluvil velmi přidušeně. "Temného ne… prosím… smrt ne…"
Sa'rael trochu stisk uvolnil. "Tak mluv."
Elf se zakuckal. "Ti slizkej parchante…"
Sa'rael spojil ruce a tvrdě ho znovu udeřil do žeber. "Nehraj si se mnou." Sykl.
Elf vykašlal krev. "Nemůžu."
"Pokoušíš trpělivost, kterou nemám." Sykl Sa'rael. "Máš poslední šanci. Mluv nebo ti přelomím krk."
Vzájemně si pohlédli do očí. "Miluješ ho, že?" řekl elf tiše a znovu se rozkašlal. "Nikdy ho nenajdeš."
"Kde je?"
Elf mlčel, dokud Sa'rael nenatáhl ruku s pěstí. Rychle si chránil hlavu rukou. "Srdce temného města." Řekl rychle. "Odvedli si ho, aby ho mohli zlomit. Postupně ho zničí až jediné, co bude znát je služba svým pánům."
Sa'rael se zamračil, až vypadal, že ho chce zabít i pohledem. "Jak se tam dostanu? Řekni mi všechno…"


Al'taril (minulost)
"Co se děje?" řekl, když doběhl na můstek.
"Někdo unesl stíhačku temných elfů." Řekl elf, který dohlížel na bezpečnost. "A s prstenem hyperpohonu."
"Zaměřte ho." Řekl a přešel ke komunikaci. "Volám unesenou stíhačku. "Ať už jsi kdokoliv, vrať se, jinak budeš okamžitě sestřelen." Otočil se na elfa. "Není to temný, že?"
"Ne, ten je na ošetřovně s protrženou plící."
"Nestřílejte." Ozvalo se z vysílačky.
"Sa'raeli?! Zbláznil ses? Okamžitě se vrať."
"Nemůžu." Odpověděl Sa'rael. "Neopustím Elarona. Přejte mi štěstí."
"Má ho zaměřeného." Řekl elf od zbraní. "Rozkazy?"
Al'Taril se pár vteřin rozmýšlel. "Nechte ho letět." Řekl tiše. "Nepřiveď je k nám." Řekl do vysílačky. "Hodně štěstí."
Ohlédl se k oknu, kde viděl stíhačku.
"Je mimo dostřel. Myslíte, že se vrátí živý?" Otočil se na něj elf u zbraní.
Al'taril si povzdechl. "Temní jsou krutí, ale jsou nám i přes to bližší, než kdokoliv jiný a Sa'rael se o sebe umí postarat."
"Už je na kurzu."
V další vteřině temná loď v záři světla zmizela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama