Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Ztracenná tajemství - 3. kapitola

30. října 2014 v 20:51 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Oslava narozeného dítěte byla velkým nadšením, zvláště pro elfku, která byla svým tipem nejblíže. Thranduil jí vyplatil výhru, kterou mu předali vojáci poté, kdy jim kupa sázek přerostla přes hlavu. Legolas se spokojeně vracel ke Kaelovi, když si ho všiml. Lidir. Jemný elf, který se dal přirovnat k rosolu byl pro něj už jistou dobu záhadou. Objevoval se a mizel zcela nepředvídatelně. Legolas by přísahal, že ho viděl v černém chrámu, když tam sloužil Illidanovi, viděl ho, když táhli na Silvermoon obležený démony a také předtím, když bojovali s nemrtvým Doriflenem, ale tím si tak jistý nebyl.

Lidir se otočil a usmál se na něj. "Výsosti?"
Legolas jen kývl hlavou na pozdrav. Zaostřil na jeho opasek, kde byly rukojeti oboustranných mečů se dvěma čepelemi, které používají lovci démonů. "Meč bez čepele na zabíjení dobrý není."
"To ne, ale dát dobrou ránu pomůže." Odpověděl Lidir.
"To je pravda." Usmál se Legolas. "Užij si slavnost." Řekl a měl se k odchodu. Rukojeti mu ale vrtaly hlavou. "Rukojeti Illidarských mečů, obojek z Ashenvale… Lidire?!"
"Výsosti?"
"Nemáš psa?"
"Ne."
"Ani jsi do hvozdu nepřivedl Ciniu?"
"Ten kolos pokrytý kožešinou jsem viděl dneska poprvé. Doufám, že je dobře vychovaná."
"Takže to tak lehké nebude."
"Proč se ptáte?"
Legolas pokrčil rameny. "Někdo ji sem dovést musel. Komu by ale věřila natolik aby… Cinio!"
"Úplně to samý, co ten polovrrrk." Lidir se rozesmál při pohledu na psa s židlí na krku a s vyděšeným elfem na něm. "Mimochodem, viděl jsem Azariela, dva dny zpátky." Legolas byl příliš zaměstnaný židlí, než aby mohl reagovat. "Přicházel z DolGulduru…"

"Tohle bolí?"
"Ne."
Anarin si prohrábl vlasy. "Tohle?"
"Ne."
"Kaeli, je to vážný."
"Co se mi stalo?"
"Jen klid, nejsi ohrožený na životě." Anarin se smutně pousmál a uklonil se příchozímu princi. "Výsosti?"
"Co ty bolesti? Už jste na něco přišli?"
Anarin přikývl. "Není to tak zlé, ale je to závažné. Porod roztrhl pánevní sponu. Sroste to, to mi starosti nedělá, ale jakmile to sroste, sroste to v kost."
"A to je problém?" Zeptal se Legolas.
"Pro život ne, ale… Kael už nesmí nikdy otěhotnět, nemohl by porodit přirozenou cestou a děti každého dalšího porodu bývají větší, než ty předchozí. Dá se tomu předejít, ale v tomhle případě… bojím se, že další porod by Kaela nebo dítě… nebo oba stál jistojistě život."
Kael se zatvářil kapku dotčeně a Legolas vypadal, že mu to dělá starosti. Další dítě neplánovali, ale nyní stáli před definitivou.
"Nemohl bych tomu pomoct, ani kdybych u porodu byl," řekl Anarin aby přerušil ticho. "Bylo požehnáním, že se to nestalo při porodu Elenory."
Legolas se jemně pousmál a Kael taky. Dítě začalo plakat.
"Je čas ho nakrmit." Řekl Kael, cítil to.
"Vrátím se za chvíli." Řekl Anarin.
"Ne, nemusíš odcházet." Řekl Kael mírně a vzal dítě do náruče. "Stačí, když na mě nebudeš šahat a dáš mi trochu prostoru." Kael jemně zaklonil hlavu, kojení bylo pro něj zvláštní zážitek, který mu jezdil tělem. Nikdy si asi nezvykne. Přesto se mu to svým způsobem líbilo.
"Co ti říká srdce?" Zeptal se Legolas mírně. "Jaké jméno by mu mělo patřit?"
Kael držel hlavu v mírném záklonu. Usmál se. "Žužlal." Řekl z legrace a rozesmál se. "Zatím nevím."
Legolas ho sledoval fascinovaně. Nejen rudý pruh na jeho krku, na který se poutal očima. Kael se změnil. Byl klidnější a veselejší, vyzrálejší. Přesto ho nemiloval o nic méně, jejich vztah byl pevný a oba ho udržovali a vážili si toho, co spolu sdíleli.
"Půjdeme?" Zeptal se Legolas mírně, když Kael skončil s krmením.
"Nemám námitek." Řekl Kael a předal dítě Legolasovi. Potřeboval se totiž držet, aby se mu chodilo lépe. Jeho pánev nyní při každém kroku velmi nepříjemně protestovala…

"Včera ráno jsem stál na spáleništi, kde jsme spálili Illidana."
Kael se usadil do křesla. "A?"
"Slyšel jsem vyprávět. Dvacet hrdinů stačilo na to, aby ho porazili."
"No a?"
"Dvacet? Táhl armády celým Northrandem a sotva odpočíval, tisíce ho neporazili a dá ho dvacet?"
"Byli lepší, Illidan není jediný elitní bojovník Azerothu." Kael si povzdechl. "Proč se jím vlastně zabýváš, je mrtvý, spálený. Je s Elune."
"Já nevím." Řekl Legolas upřímně. "Prostě mám takový divný pocit, že…"
"Že co?"
Legolas se na něj podíval. Pak pokrčil rameny. "Nevím, ale zabývat se tím budu, Na instinkty je radno dávat."
"Když myslíš…"


Následující den do paláce přišel Azariel. Poklonil se uctivě králi a slušně požádal, že se chce sejít s princem. Thranduil byl též zvědavý, co Azariel chce a ten mu nebránil.
"Lassi!"
"Azi!"
Než se Azariel stačil obejmout s Legolasem, cosi velkého na něj z boku dopadlo a srazilo ho na zem. Než se vzpamatoval, měl na tváři dlouhý horký jazyk a byl oslintaný. "Cinio, ty pomsto Mordoru!" řekl otráveně a sundal ji ze sebe. "Jsem nevěděl, že už ji máš zpátky."
"Je tu sotva pár dní, Azi." Řekl Legolas. "Pojď se posadit."
Vešli do salónku a usadili se. Kael tu byl též, v jedné ruce spící dítě a ve druhé knížku vypůjčenou z knihovny. Azariela pozdravil pohnutím hlavy a četl dál.
"Tak už je na světě," řekl Azariel spokojeně. "Vy dva se činíte."
"Ale asi je to poslední, Anarin nás před dalším těhotenstvím důrazně varoval."
"Chápu."
"Nepřišel jsi jen, aby ses podíval na novorozeně, že?" Ozval se Thranduil, do teď stojící v pozadí.
"Ne, potřebuji malou pomoc." Řekl Azariel a usadil se. "Víte, už nějakou dobu pozoruji jednoho dravce, velmi unikátní zvíře, krahujec nebo orel, nejsem si jistý. Ale je to naprosto dokonalé zvíře. Chci ho chytit a vycvičit, ale potřebuji pomoc. Je totiž velmi vychytralý a ani ve své létající formě, a že už mám něco nalétáno, jsem ho nebyl schopen chytit. Potřebuji, abyste mi napnuli síť mezi stromy, nahnat si ho tam dokážu."
"Na co ty potřebuješ takového mazlíčka?" Zeptal se Legolas.
"Chci ho jako společníka na cesty Středozemí a jako posla. Asi sis všiml, že na Středozemi trávím více času, než jinde, něco mě sem pořád táhne. Jenže to má háček. Nevydržím tu déle, jak dva týdny. Už po deseti dnech začínám cítit bolesti hlavy a nohou a pak se to velmi rychle zhoršuje. Něco si nepřeje mou přítomnost zde."
"Doufáš, že si to vyžehlíš ochočeným ptákem?"
"Ne, to ne. Nemohu říct o co jde, protože nic nevím. Co ale říct mohu je, že se tu děje něco divného. Nehybné stráže brány do jiných světů elfům nahlásily, že někdo použil bránu, aniž by věděl, jak se to dělá správně, v tomhle lese je něco, co tu dříve nebylo, cítil jsem, že mě to vidí a to jsem černý pes v černé tmě. Navíc mě to hodiny pronásledovalo. V DolGulduru na mě čekal posel, který říkal, že jeho pán si přeje, abych se s ním setkal, že touží využít mých služeb věštce a rádce. Navíc platil předem." Azariel vytáhl poměrně velký měšec a otevřel ho. Na všechny zazářil mithril z nejrůznějších šperků.
Thranduil na to vyvalil oči. "To je pořádné jmění."
"Ale neznám nikoho, kdo by ho mohl jen tak dát, leda by byl blázen, nebo netušil, jakou tohle má hodnotu." Řekl Azariel. "To setkání vyřídím, ale bojím se toho stvoření v lese. To ale počká. Pomůžete mi s tím lovem dravce?"
"Až obětuješ Manwemu. Nemůžeš si brát z jeho milovaných ptáků a neuctít ho. " Řekl Thranduil pevně.
Azariel pokrčil rameny. "Jak si přejete výsosti. Ale musíte mi vysvětlit, co přesně mám udělat."
Thranduil přikývl. Pak ti pomůžeme rádi.

V Temném hvozdě bylo svaté místo, jako u mnoha elfích sídel. Zde šlo o strom na mýtině, přirozená svatyně valar, kam elfové chodili pronášet své prosby bohům. Bylo to místo setkání. Bylo to blízko paláce a Azariel přišel s králem, který chtěl dohlédnout na tuto ceremonii osobně. I Azarielovi se zdálo, že Thranduil je nějak zaujatý jeho lovem. Tušil samozřejmě, že Thranduil není běžný ani mezi elfy, ale tohle si nechtěl nechat ujít.
Poslechl královy rady a přání a než další den vyšlo slunce, už létal na blanitých křídlech vysoko na obloze. Možná nedohlédl tak daleko, jako elf, ale viděl i tak velmi daleko a uměl létat velmi vysoko. Málokdy to dělal, ale nyní byl na lovu. Teď jen musel najít svůj cíl. Skutečně, sotva vykouklo slunce, vzlétl z některého ze stromů temného lesa a vznesl se do výšky. Azariel se usmál velkou tlamou plnou zubů. Vypadal v této podobě velmi děsivě, jako netvor. Thranduil něco říkal o štvaní valar, ale Azariel si z toho nic nedělal. Pro něj byli valar jen pověstí. Chápal to jako připomínku úcty ke světu. Čekal ještě chvíli a prohlížel si let své kořisti. Pták byl skutečně nádherný, všechny okrajová pírka na křídlech měl bílá, stejně jako ocas a bílá pírka, která vypadala jako náhrdelník, měl opravdu po celém obvodu krku. Fascinující stvoření.
Azariel přitiskl křídla k temnému tělu a spustil se na něj volným pádem. Na poslední chvíli si ho pták všiml a uhnul mu z cesty. Azariel mávl křídly a už letěl za ním. Dravec kličkoval velmi zkušeně a Azariel měl co dělat, aby se držel za ním. Byl přeci jen ve větší podobě, než jak byl velký dravec, dokonce by ho mohl vzít do zubů jako nic. Udělal přemet, prudká zatáčka, rychle nahoru, lopingem vyrovnat a zase za ním, vlnivě, vývrtka a doprava a tak furt dál a dál. Azariel měl co dělat, aby se za dravcem držel, ale soustředil se a to a byl v klidu. Věděl, že pták se unaví dříve, než on…


"Myslíš, že tohle bude fungovat?" Zeptal se Thranduil nejistě.
Sokolník, který tu byl s nimi, pokrčil rameny. "Větší problém je aby pták v kleci začal jíst, než jeho chycení." Řekl.
Legolas vzhlédl ke slunci. "Je čas."
Ilion se zatvářil všelijak a šel Legolasovi pomoct se sítí. Společně ji napnuli mezi dva stromy, které dost převyšovaly stromy v okolí. Bylo to skvělé místo. Sít byla vlastně jako trychtýř, napnutý za okraj, takže co vletělo dovnitř, se zamotalo do volné sítě. Nebyl to běžný způsob lovu. Jakmile ji dobře upevnili, zase slezli. Síť byla pevná a z vláken, která nebylo tak snadné zahlédnout z dálky. Elfové ale poznatelní byli, takže zmizeli do spodních větví a čekali…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonax Leonax | Web | 1. listopadu 2014 v 19:42 | Reagovat

Po dlouhé době jsem zamířila na tvůj blog a nemůžu se odtrhnout :)
Krása, pokračuj v tom :)

2 Morell Morell | Web | 1. listopadu 2014 v 19:45 | Reagovat

[1]:Děkuji, oc mne těší, že se ti to tak líbí.

3 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 17. listopadu 2014 v 0:43 | Reagovat

Nemam potuchy proc, ale fandim tomu nevidanemu dravci :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama