Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Ztracenná tajemství - 17. kapitola

4. ledna 2015 v 18:59 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě

Manwe sice odpočíval, ale pochopil, že odpočinku moc neužije. Jeho problémem byl Legolas. Sice Manwe poslal Melkora, aby se postaral o valar, ale Legolas měl starost o temný hvozd a jediný způsob, jak toho elfa uklidnit, byl Manwemu smutně jasný. Jakmile trochu nabral síly, vzal Legolase, aby se o něj mohl opřít a společně se, s další lahví Legolasova černého zázraku přesunul do hvozdu. Legolas vypadal, že pro něj teleportace není nic nového, vůbec tím nebyl šokovaný a pomohl Manwemu do velké síně, ve které byla většina elfů, obrázek, který byl vidět nyní asi na mnoha místech Středozemě.

"Mairon?" špitl Manwe a přiměl Legolase jít k němu.
Sauron ležel na zemi, zabalený do peřin a vedle něj jeden z těch elfských cizinců s dítětem v klíně. Legolas v půli cesty zapomněl podpírat Manweho a rozběhl se k nim. Manwe si povzdechl a pomohl si vlastní mocí. Došel k nim polo letem, kdy se od země odrážel zdravou nohou. To už mu všechno došlo. Legolas měl starost o své dítě. Žilo a vypadalo to, že přežije, ale nikdo nevěděl, jaké škody nadělal na jeho těle mráz.
Legolas si konečně všiml saurona. "Je mrtvý?"
"Ne, zatím ne." Řekl Kael. "Ale nelepší se."
Legolas přikývl a dal oběma rampouchům napít z láhve. Na otázky tipu co jim to vůbec leje za hnus do krku, se jen usmíval. Otočil se na Manweho, ale zjistil, že za ním už vala nestojí. A nebyl nikde k vidění. Legolas jen pokrčil rameny a šel přilít svou verzi skřetího drijáku do čaje…

Byli v Mandosu. Valar se shromáždili v Námově sídle, kde teplota klesala nejpomaleji. Mnoho Maiar tu bylo též, ale mnoho jich také bylo s elfy, mezi kterými měli přátele. Manwe se pousmál. Elfové byli mezi svými a on toužil po stejném. Jenže noha, i když se mu hojila rychleji než jiným, byla stále zlomená. Manwe na ní bezmyšlenkovitě stoupl. Stahovací postroj mu zabránil, aby se ohnul v koleně a tak dokázal tu bolest ustát a přenesl váhu na zdravou nohu.
Normálně by to nebyl problém, ale nyní byli valar vyčerpaní všichni a i Manweho moc mu nyní nemohla pomoct. I když v temném hvozdě zvládl se nadnášet, tohle byl Mandos a Námo si zařídil, že tu nikdo lítat nemůže. Tohle tu platilo od doby, kdy tu byl vězněn Melkor.
Manwe zaslechl kroky a zjistil, že jeho přesná kopie vyšla zpoza rohu.
Melkor se na něj usmál a zase nabral svou podobu, kterou od Manweho dostal. "Neměl jsi odpočívat?" Zeptal se mírně a došel k němu.
"Nejlépe se odpočívá v kruhu rodiny." Řekl Manwe. "Pomůžeš mi k ostatním?"
"Ještě jsou trochu perplex," řekl Melkor. "Chtěl jsem vypadnout, než se proberou plně a poznají, že mám jen tvou podobu." Pak nad tím mávl rukou. "Ale co, donesu tě tam."
Manwe chtěl namítat, ale Mekor si dal jeho ruce okolo krku a než se nadál, Melkor ho měl v rukou. "Ty se nebojíš…" řekl tiše.
"Mám spousty nepřátel," řekl Melkor. "Třináct dalších nebude taková tragédie."
Jeho optimizmus Manwemu znovu připomněl, že Melkor o valar nebo o sobě samém neví takřka nic…


Jaro bylo ve Středozemi velmi vítané. Elfové z něj měli ohromnou radost. Kael ho hned využil k vysedávání venku se synem v náručí. Nandir zimu přežil velmi dobře. Anarin ale musel přes zimu řešit více omrzlých, navíc musel připomenout králi, aby se pohřbili všichni, kteří v zimě zahynuli, démoni i elfi.
Legolas i Thranduil navíc měli obrovské výhrady k tomu, že Kael nechával Saurona, aby Nandira hlídal, ale z nějakého důvodu se maia snažil nepůsobit problémy. K tomu měl ostatně důvod. Nandir, díky tomu, že ho Sauron udržoval vlastním tělem v teple, zůstal v pořádku. Sauron přišel o dva prsty na levé ruce, o jeden na pravé… a jak mu promrzla páteř, nebo snad, když ho Lindir osvobozoval, nebo jinou nehodou měl poškozenou míchu. Sauron byl chromý na nohy a elfové ho museli přenášet… nejčastěji to byl elf, který ho do teď hlídal a byl už na jeho přítomnost zvyklý. Občas to byl, na Kaelovo naléhání, Legolas, když Kael nemohl.
Nyní ho princ hvozdu složil na křeslo a překryl dekou. "Stačí, nebo potřebuješ ještě něco?"
"Ne," řekl Sauron a natáhl se pro pití na stolku. Fakt, že nemohl chodit, na něj doléhal ještě hůře, než na Legolase, kterého to iritovalo jen chvílemi. "Víš co, můžeš jít, bez tak sem za chvíli přijde ten strážný."
"Má jméno."
"Nikdy mi ho neřekl…"
Legolas si povzdechl. "Aranol." Pak ukázal k noze, protože přišla Cynia. Znovu se podíval na Saurona. Proč ne… Přešel k němu a dal mu ruku do klína. Cynia mu tam pak dala hlavu. "Tu máš společnost." Řekl Sauronovi a klidně odešel, zatímco Sauron uvažoval, jestli si z něj dělá srandu nebo ne. Fena mu to brzy vymluvila. Když byl nečinný ve své nerozhodnosti, oblízla mu ruku a drkala do ní nosem, dokud ji nezačal drbat na hlavě.
Musel se usmát. Fena měla zavřené oči a usadila se u něj tak, aby ji stále mohl drbat. Sauron měl vždy rád psy a vlky a tenhle měl od páníčka příkaz být na něj hodný. Líbilo se mu, jak byla fenka mazlivá, a navíc byla tak velká…

Na jaře se i Lindir bavil, zvláště když se zjistilo, že portál byl zničen, byť nikdo netušil, kým. Všem se nějak ulevilo. Elfové si všimli, že se vrátil dravec, kterého Azariel trénoval, ale nenechal nikoho přiblížit, byl opatrný. I Thranduil ho několikrát viděl a snažil se Manweho v jeho orlí podobě nalákat blíže, že si promluví, ale orel vždy v odpověď uletěl.
Manwe elfy sledoval, ale Azariela nikdo neviděl a vzhledem k tomu, že se Manwe stále vracel, tak ho nenašel ani on.
"Nic si z toho nedělej," řekl otci Legolas, když mu Manwe zase uletěl.
"A kam teda Azariel zmizel?"
Legolas pokrčil rameny. "To nevím, ale vím, že se neztratí. Umí se o sebe postarat." Krátce se odmlčel. "Ale myslím, že bude někde mezi elfy. Poslední dobou mi připadá nadržený, asi nemá úspěch s hledáním někoho na oslintání."
Thranduil se zamyslel. "A co mu dohodit Saurona?"
"Moc tmavý vlasy." Zabručel Legolas.
"Ah…" Thranduil si povzdechl. "Pořád Saurona trochu sleduju a i Garilen si to myslí… Sauronovi by se Azariel líbil."
"Dát je dohromady by vyřešilo dost problémů, hlavně Elronodvých… ale nevím, jak by se k sobě hodili."
"Elrond má s Azarielem nějaké problémy?"
"Mno… hlavně z doby, kdy se obě dvojčata obarvila na bílo a svedli ho. Elrond je s ním načapal a byl tak vytočený, že ho málem vykastroval."
"Cože?" Zeptal se Thranduil nevěřícně. "Ne, na to je moc sexuálně aktivní, to mi neříkej."
"Však se taky slitoval." Legolas se pousmál. "Zůstali přáteli, když už se to uklidnilo."
"Azariel má zjevně více, než jeden problém." Řekl Thranduil.
"To nic není, s Elrondem se usmířili a už dávno to mezi nimi není."
"A co ty a Azariel? Nemáte vůči sobě čisté svědomí."
"Ah… tohle." Legolas skryl tvář v dlani. Pak ji zase zvedl. "Já se rozhodl o tom s nikým nemluvit. Ani Elrond to neví, ani Kael, nikdo."
"Ani mně to neřekneš? Ani když tě hezky poprosím?"
Legolas se zahleděl do větví. "Je to citlivá záležitost." Řekl tiše. Pak spatřil prosebný pohled Thranduila a uhnul, aby se na něj nedíval moc dlouho. "Já fakt nevím, jestli to vůbec můžu někomu říct, zvláště teď když vyšlo najevo že Azariel je… Melkor… Morgoth mu prostě říkat nemůžu, není to nepřítel."
"V tom jsme za jedno. Azariel je nespoutaný a záhadný, ale není takový, jako byl Morgoth." Z nějakého důvodu se Thranduil usmál. "Co ti mohl udělat? Nepřipadá mi, že by se choval nevhodně k přátelům."
Legolas si povzdechl. "Ale vždy tomu tak nebylo…"
"Tak o co jde?"
"Máš na mysli: řekni mi to Legolasi, páč nepřestanu, dokud se nepřiznáš?" Legolas iritovaně rozhodil rukama.
Thranduil se usmál a přikývl.
Legolas obrátil oči v sloup a pokýval hlavou. "S tebou to nikdy nešlo lehce."
"Jako by to s tebou bylo o tolik lehčí…"
Legolas už nepromluvil…

"Kaeli, chci to z něj dostat."
"Výsosti, já nevím, jestli to z něj dokážu dostat."
Thranduil se zamračil. "Chci mít jasno. Takže ho přiměj mluvit… nějak."
Kael si povzdechl. "To není poprvé, co mě o něco takového žádáte. A bylo by to poprvé, co bych uspěl. Nevím ale, jestli se opravdu chci vrtat v Legolasově milostném životě před tím, než jsme se poznali."
"Kaeli…"
"Možná bych to měl dostat z téhle zamčené schránky. Udělám, co půjde, protože mě to zajímá…"

Legolas skryl tvář v dlani. "On mi vážně nedá pokoj, dokud nepromluvím…" povzdechl si. "Řekl ti, ať na mě zatlačíš, že?"
Kael provinile přikývl.
"Nic si nevyčítej, já ho znám, je to můj táta. Do týdne na mě bude tlačit Garilien a než skončí další týden, bude to pět dalších elfů… Takový už je… Nepochopí, že mám důvod, proč o tom nechci s nikým mluvit."
"A tím je?"
"Že nechci, aby to někdo věděl." Kael na něj udělal ten prosebný výraz, který měl na Legolase tak silný efekt… "Valar, proč…" Legolas si povzdechl. "Tak dobře!" křikl. "Tak ti to povím a přepapouškuj to králi…"
Není mezi elfy běžné mít problém udržet tajemství. Pro Legolase to tak ale bylo. Časem se z toho trochu dostal a začal to řešit tak, že svá tajemství svěřoval stromům, a když měl štěstí, nikdo další je už neslyšel.
Proto bylo tak neuvěřitelné, že tajemství, které sám ukryl, bylo tak dobře zapečetěné. Legolas nikomu neřekl vůbec nic. Jenže protože se týkalo jen jej, nebyl nikdo jiný, kdo by je vynesl na světlo.
Legolas se zoufale podíval na Kaela v naději, že ještě ustoupí z tohohle přání, byť věděl, že to nemá cenu. Usadil se v křesle a dal si syna na klín. Nechal ho hrát si s jeho prsty a zavřel oči…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ❤️Tauriel❤️ ❤️Tauriel❤️ | Web | 5. ledna 2015 v 3:15 | Reagovat

Twl hustý ... Doufám že to z Legolase Kael nebo Thranduil dostane ... Jsem hrozně zvědavá co to je za tajemství

2 Morell Morell | Web | 5. ledna 2015 v 11:05 | Reagovat

[1]: Tak to budeš koukat... Jsem moc ráda,že se ti to líbí a ještě více, že mi to říkáš, protože jen tak to vím. :-)

3 ❤️Tauriel❤️ ❤️Tauriel❤️ | Web | 6. ledna 2015 v 0:17 | Reagovat

[2]: já ty tvoje povídky proste miluju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama