Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Ztracenná tajemství - 19. kapitola

6. ledna 2015 v 9:04 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
(chtěla jsem najít českou, ale tahle je prostě unikát...)

Manwe vystopoval Azariela až když byl blízko Thranduilova paláce. Jeho oči už opět vnímaly mnohé, ale ne všechno. A Azariel se uměl schovávat a před valar byl opatrný. Dostat se do paláce nebylo těžké. Usadil se na královském trůně, tušil, že se k němu Azariel dostane…
Nejen, že k němu Azariel přišel, on tam přiběhl, co mu nohy stačily. Zahnul a běžel dál, dopáleného Thrandila s pálkou v ruce v patách. Manwe skryl hlavu pod křídlem. Azariel měl opět svou elfskou formu s ocasem, novinkou ale byl bílý pramen vlasů s modrým leskem. A taky elfí král. Když se Manwe vzpamatoval, zase vykoukl a poslouchal, jak oba probíhají palácem z jedné strany na druhou. V průběhu toho rozmlátili několik váz, zvrátili dva stoly, porazili sochu a dva strážné. Azariel byl vytrvalý běžec a Thanduil byl taky ve formě. Snad osmkrát proběhli trůní síní, snad si Manweho všimli, ale měli důležitější věci na práci.

Orel tak zůstal sedět na trůně a trpělivě čekal. Až když přišel večer, přestal král honit Azariela, ale ne, protože by byl unavený. Dohnal ho a vyřídil si s ním účty. Se zlomeným dřevem opět prošel okolo trůnu a mířil k nejbližšímu ohni, aby ho do něj hodil. Pak přišel i Azariel, vypadal, že kulhá, držel se za sedací sval a mířil za Anarinem. První si Manweho opravdu všiml Garilien.
"Hele, jestli ten trůn posereš, skončíš na pekáči." Varoval domnělého "jen" orla a šel znovu zjišťovat, co se děje. Manwe se rozhodl, že musí počkat přes noc, schoval hlavu pod křídlo a spal na jedné noze, k nerozeznání od ptáků.

Ráno už Manwe čekat nemínil. Udělal si zdravotní prolet a vrátil se zpět do paláce. Věděl, kam jít, takže tentokrát nehmotný pronikl do paláce a do tělocvičny. Thranduil Azarielovi nakopal zadek opravdu doslova. Azariel ale nesl zranění dobře, takže se trochu rozcvičoval na boxovacím pytli. Což znamenalo, že do něj mlátil jako zuřivá šelma. Po pár minutách přestal a šel si odpočinout. Sotva si sedl, zase vstal. S Thranduilovým podpisem na zadnici si sednout nemohl, takže se natáhl na matraci na břicho a odpočíval.
"Tvoje vztahy s elfy jsou plné překvapení," řekl Manwe, již zase hmotný ve své vlastní elfsky božské podobě.
Azariel k němu zvedl hlavu. "Mohu říct totéž." Řekl. Fakt, že si tenhle výprask zasloužil, nechal zamlčený. Beztak tušil, že Manwe ví více, než říká. "Proč jsi přišel?"
"Musíš se mnou vrátit na Valinor a…" Manwe se zadrhl. Tenhle tvor byl Azariel, ne Melkor, byl jako znovuzrozený. "Promiň, mluví ze mě zvyk." Řekl, aby to zamluvil. "Chtěl jsem tě vidět." V tu chvíli si začal dělat starosti. Tohle bylo zlý. Jak jen vysvětlí valar, že…
"Taky tě rád vidím. Je fajn mít bráchu, a je mi jedno, kde je pravda, jsi fajn."
Jak já jim tohle vysvětlím? "Co jsi dělal zbytek zimy?"

Sauron seděl v knihovně a četl si v jedné ze starších knih. Jedna z věcí, které stále mohl dělat. Ale jedna z mála, co ho i bavila. Když Melkor procházel okolo, vždy zvedl hlavu a díval se na něj. Melkor mu vždy věnoval jen přátelský úsměv. Nic víc. A Sauron vždy smutně svěsil hlavu a chvíli trvalo, než se vrátil ke čtení. Manwe, když následoval Melkora mezi police, si toho pohledu všiml. Měl ale jinačí věci na práci.
Maia na něj hodil otrávený obličej a vrátil se ke knize, ze které si četl zajímavé věci.

Přestože to neměl ve zvyku, Manwe si tentokrát na temného Maiu čas našel. Přišel k němu a usadil se do druhého křesla. "Nevěděl jsem, že i čteš."
"Teď toho moc jiného dělat nemůžu." Řekl Sauron po pravdě.
"Jak to?"
Sauron si odhrnul deku z nohy, chytil ji rukou, lehce zvedl a zatřepal. Pak ji pustil a noha volně spadla. Manwemu to nedošlo hned, ale po pár vteřinách mu to došlo. "Nemůžeš chodit?"
Pokýval hlavou, že ne. Nemohl. "Co vůbec chceš? Snad ne splnit slib?" Udělal ošklivý xicht.
"To víš, že ti pomůžu, pomohl jsi mi. Spíše je mi líto, že ti nepomohlo, že jsi pro mě udělal něco dobrého."
Sauron zavřel knihu. "A to jako jak?"
"Jsi mezi elfy, kteří se o tebe starají, nedělali by to, kdyby neměli důvod. Co jsi pro ně udělal?"
Sauron mlčel, i když Manweho pochopil. Zachránil život Nandirovi. Všiml si, že od té doby ho elfové alespoň tolerovali. Teď měl nějak povědomí, proč. Vlastně to nebylo tak špatné. Teď to ale odložil. Více ho zajímal Melkor. Znovu se podíval jeho směrem.
"Vidíš ho?" Zabručel Manwe. "Vidíš, jak mele prsty? To dělá vždy, když někoho svlíká očima."
Sauron měl vztek. Azariel se totiž díval na Manweho a ne na něj. Vztek se ale brzy změnil v zoufalství. Znovu se koukl na Manweho. "Co se mu na tobě tak líbí?" zeptal se vztekle.
Manwe se smutně usmál. "Vlasy."
"Ah…" Sauron protáhl mezi prsty uhelně černé vlasy. On byl ale nyní ve své formě uvězněn, nemohl ji změnit.
Jeho zoufalý pohled řekl více, než by byl ochoten říct sám.
"Přiznám se ti, nevím, jak ti pomoct se svou mocí, věřil jsem, že když budeš dělat dobro, obnovíš se… asi tomu nerozumím tolik, jak jsem si myslel, promiň." Vzal mezi prsty jeho valsy. "Ale něco pro tebe udělat můžu." Manwe se podíval na strážného, který byl opřený o stěnu kousek od nich. "Myslím, že ti tím tvou pomoc vynahradím dostatečně…"


Manwe své slovo splnil až druhý den. Musel nejdříve najít svou Maiu jménem Vylisa. S ní se vrátil do paláce. Tajně si odnesli Saurona do koupelny pokoje, který mu patřil, a dvě hodiny se mu tam věnovali. Manwe a Sauron při tom pár věcí probrali a Manwe mu tak trochu porozuměl. Pak, když skončili, Sauron utvrdil Manweho v tom, že jejich účty jsou vyrovnány.
Vala ho odnesl do knihovny, zatímco jeho maia zmizela za svými povinnostmi. Bez jakékoliv formy vala číhal ve stínu, zatímco Sauron se věnoval zase četbě. Když uslyšel v uchu Manweho šepot, usmál se. Pomalu se otočil na procházejícího Melkora, jehož oči byly na něj pevně fixovány. Dokonce tak pevně, že přehlédl sloup a tvrdě do něj praštil a spadl na zem. Sauron skryl úsměv v dlani a protáhl si vlasy mezi prsty. Melkor se na něj usmál, aby zakryl své rozpaky z téhle situace a rychle odešel, zrudlý ve tváři.
Sauron se snad nikdy necítil tak sebevědomý, jako teď, když mu Manwe zařídil, že mu Vylisa s jeho pomocí odbarvila vlasy téměř do bíla, měl světle blond vlasy s bílým leskem. Vylisa byla totiž Maia, která měla každý měsíc jinou barvu vlasů. Nyní už to neplatilo a barvila se tak třikrát do roka, ale pořád byla jedním z největších expertů na vlasy. Trumfla jí snad jen Yavana.
Neuplynulo ani pět minut a Sauron spatřil Melkora špehovat ho ze stínu. Rozhodl se ho dráždit, takže přelistoval na část knihy postelového rázu a četl. Nechal své tělo reagovat a mlsně se oblizoval, když četl dráždivé řádky. Párkrát si přejel přes tvář rukou. Dělalo mu to dobře.
Manwe byl dávno někde v tahu, ale Melkor ho stále pozoroval. Sauron se opřel a v mysli Manwemu děkoval. Otočil se na Melkora a zamával na něj prstem, aby k němu přišel.
A on přišel. Vypadal trochu neklidně. "Máš… přeliv." Melkor se nějak zdráhal. "Sluší ti."
O tom Sauron neměl pochyb. "Ten bílý pramen…" zjistil, že se sám trochu zdráhá, nechtěl si to zkazit. "Vypadá to… úžasně."
Melkor chvíli mlčel a přemýšlel co říct. "Dáš si čaj?"
Sauron se usmál a přikývl…


Azariel stál na pobřeží. Věděl, že tam někde za mořem je požehnaná země Valinor. Před chvíli vzdal obřad, ve kterém se snažil valary kontaktovat. Slunce pomalu zapadalo a on z toho byl smutný. Musí zase zmizet pryč. Zklamaně se odvrátil, když uslyšel, že někdo našlapuje do písku. Znovu se otočil. Byl tam Sauron, stál a díval se na něj. Ty zářivé vlasy, co mu poslední dny pletly myšlenky do copánků, se nyní vznášely ve větru.
"Co tu děláš?" Zeptal se překvapeně.
"Jsem tu, abych sloužil jako hlas valar." Řekl Sauron a Azarielovi bylo jasné, že to Sauron není, Kdo ví, který duch to byl.
"Jsou tu i další? Proč se mi neukážete?"
"Chceš, abychom ti dokázali, že existujeme?"
"Přiznávám, že by mi to pomohlo, byť vím, že vy takovou potřebu nemáte." Řekl mírně. "Ale postupně začínám věřit, že existujete. Snad proto jsem přišel, abych vás prosil, abyste mě nechali být."
"Ale my si nepřejeme, abys chodil po zemích Ardy."
"Ale co jsem vám udělal? Co jsem komu udělal?" Azariel měl blízko k slzám. "Já mám Ardu rád, elfy mám rád, i valar… i maiar. Já nevím o ničem, čím jsem se proti vám provinil."
Sauron naklonil hlavu. "To z tebe ale žádnou vinu nesnímá."
Přikývnutí. "Rozumím ti. Jak ale mohu litovat něčeho, na co si nepamatuju? Hele, já vím, že věříte, že jsem Melkor a já už to začínám také chápat, ale, nevzpomínám si vůbec na nic. Ten život je mimo můj dosah."
"Valar promluvili." Takže to nebyl vala. "Smíš pro teď pobývat ve Středozemi, ale nečekej naše přátelství."
"Poslyš Saurone, chápu vaši opatrnost a… jsem vděčný, že smím zůstat… přál bych si přátelství, třeba ho jednou vybudujeme."
"Možná…" Vše zalilo světlo…
Azariel se probudil a zjistil, že je v Temném hvozdě, zavěšený na větvi jako netopýr za drápatou nohu, a skrytý pod svými křídly. Jak se vůbec stalo, že ve snu prováděl rituál? Nechal to být. Večer cítil chlad v nohou, ale nyní byl v pořádku.
"Takže jsou alespoň ochotní mne tu tolerovat." Nějak to v jeho srdci vzbuzovalo hluboký vděk. Vážil si toho, že se valar takhle rozhodli. Byla to úleva. Zůstal ještě viset a usmál se. "Mairon…" Sauron mu řekl o svém starém jméně a on mu ho teď rád šeptal do ucha.

Duch země hořící ohněm,
Tančící ve stínech a plamenech,
Jsem zmámen, když jde kolem,
Že ztratil bych pro něho i dech.

Azariel se pousmál. Netušil, co to kdysi viděl v Legolasovi, co ho tak ukovalo láskou, ale Mairon to v sobě měl taky. On se rozhodl nepřemýšlet, co ty dva spojovalo. Byl zamilovaný od chvíle, kdy ten zlatý poklad se sněžným leskem viděl v knihovně a že ho láska zasáhla zrovna jako sloup, do kterého narazil. Nos mu sice chvíli krvácel, ale nezlomil si ho.
"Myslím, že si nechám říkat i Melkor, od něj mi to zní tak hrdě," řekl pobaveně a spletl si bílý pramen vlasů do copánku. "Mairone úžasný, pojďme zpívat o ohni a lásce, tvé oči hoří, tak krásně a sladce… Být bláznivě zamilovaný umí být fajn…" Zavázal konec copánku, aby se nerozjížděl…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ❤️Tauriel❤️ ❤️Tauriel❤️ | Web | 6. ledna 2015 v 11:23 | Reagovat

Luxus

2 Elis Elis | Web | 7. ledna 2015 v 1:08 | Reagovat

Krásný příběh...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama