Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Ztracenná tajemství - 20. kapitola

7. ledna 2015 v 18:28 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě

Azariel si Sauronovu přítomnost užíval a nejen Sauronovi to dělalo radost, protože jak byl zaměřený na něj, ostatní světlovlasí si mohli oddechnout od jeho svádění. Jen Thranduil nepoznal větší změnu, Azariel měl k němu úctu a po dvou dnech ve vězení pod palácem pochopil, že tohohle elfa je lepší nechat na pokoji. Nyní se soustředil na jediného tvora a navíc na jednoho, který měl zájem i o něj a Azariel brzy poznal, že Sauron k němu choval city déle, než mu přiznával.

Jenže… Azariel si se Sauronem jeden večer povídal, jen tak o blbostech. Sauron si ho prohlížel dnes s trochu jiným zájmem než jindy. Proč tomu tak bylo, Azariel zjistil následující ráno, když se probudil z noční můry. A vzpomínal si na víc, než si přál.
Hned se za Suronem zašel a zpražil ho pohledem. "To nebyla žádná hra s magií, že?" řekl ostře.
"Nebojte se, můj pane." Sauron k němu mluvil pořád tímhle tónem a i když nemusel, měl tendenci se k téhle mluvě vracet. "Jen jsem probudil vaši paměť, stačila mi k tomu vaše energie. Žádný strach, nic vám není. Brzy se proberete naplno a…"
Facka sauronovi dokonale přerušila myšlenky. Azariel odešel…


Sauron byl zmatený ze své situace. Melkor měl přízeň elfů a oni zase jeho a on, pokud chtěl být temný, musel být sám a to mu nesedělo. Vždy měl Melkorovu podporu, vždy měl nad sebou svého boha… kterého i přes všechny bolesti tak miloval. Jenže když se mu pokusil pomoct, aby se rozvzpomněl a vrátil se k němu, stalo se, s čím nepočítal. Melkor odešel a byl na něho velmi naštvaný. Sauron stále váhal, jestli jít sám po cestě, kterou šel celou dobu, nebo následovat svého boha…
Bylo tu ale něco jiného, čemu věnoval pozornost. Legolas. Kael na něj byl hodný, ale Legolas byl pro něj zajímavý jinak. Choval se trochu jinak než ostatní elfové, ale také jinak než jeho magický otec. Sauron si byl téměř jistý, že Legolas má mnohem větší moc než přiznává. Nebyl si jistý, ale věřil, že Legolas je maia. Vypadalo to také, že té moci nevyužívá, jestli o ní vůbec ví. A Sauron ji chtěl pro sebe.
Proto ho začal sledovat… jak jen mohl a to mu šlo velmi blbě, protože nemohl chodit. Zase k sobě přivolal Cyniu, když následovala páníčka z venčení a mazlil se s ní, když přišel i její pán. Sauron se na Legolase podíval kapku ustrašeně, protože mu vlastně kradl psa. Netušil, jak pevné je pouto těchto zvířat se svými pány.
Legolas vzal Cynii a odešli. Saurona se to trochu dotklo, přátelská společnost, jakou mu dělala Cynia mu tady nedělal nikdo jiný a i když to nechtěl přiznat, být s Cyniou se mu líbilo, když tu teď nebyl Melkor. Navíc ho trápilo, že vybělené vlasy mu začínají odrůstat.
Ten den už fenu neviděl, ale přišla další den i s Legolasem.
Elf se na něj pousmál. "Projedeš se." Řekl mírně. Tehdy si Sauron všiml, že fena má postroj se sedlem. Koukal na to nevěřícně, ale Legolas se jen usmíval. "Jdi si odpočinout příteli, já si ho pohlídám teď sám." Řekl ke strážnému a ten opravdu odešel.
Sauron si připadal zvláštně, když ho Legolas nesl ven z paláce. Bylo málem ponižující, že ho držel, zatímco ho připoutával k sedlu, ale jakmile to zvládl, Sauron zjistil, že ho postroj dobře drží v sedle. Necítil nohy, ale seděl na zvířeti a mohl se tak pohybovat. Navíc Cynia, protože Legolas jí zpočátku sám nedůvěřoval, byla zvyklá na třmeny, které teď Sauron vzal do rukou. Legolas něco naznačil rukou, a ať Sauron chtěl nebo ne, Cynia ho následovala ke stájím. Tam už čekal elf s Legolasovým koněm. Lass naskočil na koně, přikývl na elfa a počkal, až odejde.
"Poslouchej ho Cynio. Projedeme se, ne? Pohyb ti musí chybět."
"Přiznávám, že ano, pohyb mi chybí." Sauron se v sedle opravdu cítil alespoň trochu volněji.
Legolas ho chvíli instruoval, jak má jezdit, aby si s Cyniou rozuměl a pak pomalu vyrazili. Sauron si vychutnával pohyb feny, který mu přišel známý. Sice sám jezdil na zvířatech jen vzácně, ale na vlcích kdysi párkrát jel. Možná právě proto se mu na tváři brzy rýsoval spokojený úsměv. Zapomněl, že je chromý na nohy. Zapomněl, že je vězněný elfy, zapomněl, že už dávno nemá armády a že mu Melkor nyní nic nepřikazuje. Nyní jel.
"Pořádně se proženem, co říkáš?" Zeptal se úplně jiným hlasem, než kterým mluvil předtím, sebevědomým a radostným.
"Tak jo." Řekl Legolas a zrychlil.
Jakmile Sauron pobídl Cynii, hned hnala za ním. Psí a koňský běh je jiný, ale to nevadilo. Sauron se bavil. Společně vyjeli z lesa a proháněli se po pláních v dohledu Osamělé hory. Sem Legolas jezdíval rád. Zapadalo slunce a vítr byl příjemný oběma jezdcům. Když se zvířata unavila, zastavili pod osamělým stromem. Cynia si lehla na břicho, takže Sauron mohl zůstat v sedle. Spokojeně odpočíval na ležícím psovi, zatímco se Legolas kus od něj usadil do trávy.
Sauron se předklonil a dovolil si odpočívat na teplém kožichu feny. Zavřel oči a jen odpočíval. Vnímal, jak fena dýchala pod jeho rukama, šumot větru v trávě, byla to krása.
Legolas náhle vstal a zavolal svého koně. "Čas jít zpátky."
Pro Saurona to byl návrat do reality. Zatvářil se zklamaně. "Musíme?"
"Musíme." Řekl Legolas. "Musím se vyspat, než půjdu na hlídku."
"Chci se na něco zeptat ale… nevím, jestli vůbec můžu dostat odpověď."
"Ano?"
"Máš velkou moc, že ano?"
Legolas zmlkl a zvažoval vhodnou odpověď. Nenašel ji, tak dělal, že otázka nepadla a nasedl na koně.
"Prosím," zkoušel to znovu sauron.
Legolas se zamračil. "Koukni, nevěřím ti. Tady jsme jen, protože mě i ostatním v paláci srdce nedovolí, aby tě chromost zničila a jezdit navíc na čistém vzduchu je zdravé pro tělo i duši. Chceš mou důvěru? Možná ti malý kousek dám, když se mě na tuhle otázku už nikdy nezeptáš."
"Ech?" Saurona to překvapilo. Proč by maia ukrýval, že je maia? Ale Legolas to očividně skrýval a dobře. Nikdo krom Saurona o tom zřejmě nevěděl, pokud to nevěděl Thranduil…
Vyrazili na zpáteční cestu a Sauronovi to stále vrtalo hlavou. Vjeli zpátky do lesa, když už to nevydržel. "Proč se bojíš dát najevo svoji moc?"
Legolas zastavil koně a vlčice taky zastavila. Legolas si Saurona prohlížel velmi pozorně. "Možná bych ti měl zlomit vaz a svést to na skřety. Kdo by mi neuvěřil?"
Sauronovi vyschlo v hrdle. Sklonil hlavu a už si netroufl se ptát.
"To je lepší." Řekl Legolas a oba pokračovali v cestě…


Sauron se bál Legolase oslovit přímo, ale on jeho moc sám získat nemohl. Musel to udělat Legolas a jeho utajování té moci mohlo být tím, že ji nechtěl. Zatímco se tím Sauron zaobíral, Legolas si voněl ke Kaelovým vlasům a snažil se usnout. Tak miloval tu vůni tohohle elfa. Jindy ho dokázala celého rozechvět, nyní ale jeho mysl nedokázala ani odvrátit od toho, na co se ho ptal Sauron. Nějakou dobu se snažil zabrat a usnout, ale nakonec to vzdal, uklidnil Nandira, než probudil Kaela, postaral se o něj a jakmile usnul, šel se projít.
Legolas sledoval hry nočního světla v chodbách a vnímal klid. Sauron měl pravdu. Legolas měl své tajemství, velké tajemství, které chtěl dokonale ukrýt, ale nemohl. Tušil, že Sauron ví hodně, že touží po tom, co má on… ale ani on si nebyl úplně jistý, co má. Když ho Azariel pokousal, až krvácel, jed z jeho zubů Legolase otrávil. Protože to byl jed smrtelný, Azariel mu zachránil život jednou cestou, kterou to šlo: nechal do něj přetéct část své energie a svým soucitem a díky jejich spojení Legolas získal některé schopnosti Azariela. Fakt, že Azariel je Melkor, způsobil, že se Legolas začal málem děsit toho, že má moc, kterou má on, byť o dost slabší. I on tušil, že je nyní podobný maiar.
Tak bloudil palácem a poslouchal tiché stopy Cynie, která ho věrně následovala. Měl ji rád. Dal jí jméno podle vrrrčí feny, kterou Thranduil choval, když on vyrůstal. Psi sem do hvozdu prostě patří. Zastavil se u brány a nechal na sebe chvíli vát noční vzduch. Vítr ho zdravil. Usmál se a šel ven. S Cyniou se nemusel bát.
Ticho lesa bylo jako balzám na jeho zmatenou duši. Legolas sešel ze stezky a procházel se mezi stromy. Všechny starosti nechal v paláci a usmíval se. Teď se jimi nezaobíral.
Zpíval si, když si uvědomil nemrtvého dravce Sibera na blízké větvi. Měl na noze vzkaz, tak mu ho z nohy sundal, a když zjistil, že je adresovaný jemu, otevřel ho a přečetl. "Tak a mám po náladě." Povzdechl si a zamířil zpět do paláce.
Udělal ale jen pár kroků, když něco ucítil a musel se zastavit. Chvíli nehybně stál a naslouchal svým pocitům. Duch. Byl tu duch a on si ho byl vědom. Chvíli čekal a naslouchal, připravený vyrazit k běhu, nebo se bránit, ale nic se nestalo. Místo toho brzy uslyšel dusot kopyt do podrostu lesa a brzy opravdu mezi stromy zahlédl zelenou záři temné energie z Illidanova tetování. Legolas si uvědomil, proč ho nerozpoznal hned dle jeho specifického dusotu; kulhal. Byl posekaný, ale dle oschlé krve od toho boje už nějaká ta doba uplynula.
"Kdo tě zbídačil tentokrát?"
Illidan jen zavrčel. Pak mávl drápatou rukou a odsunul to stranou. "Neznám démona, který mohl přežít tu krutou zimu," řekl nevrle, "Kromě těch, co byli podporováni mocnými, jako byl ten démon, kterého jsme zlikvidovali."
"K věci, nemáme celou noc."
"Na jih odsud, za horama je pevnost…"
"DolGuldur? Ten je opuštěný."
"Jen pokud neumíš spatřit a prohlédnout skrze kouzla utajení. Je plný démonů."
"Doriflen by nikoho nenechal žít, natož…" Legolas se zarazil. "Museli přijít už v zimě, nevíš, kdo jim může velet?"
"Vím, že je v Plamenné legii vysoce postaveným. Kael byl užitečný i mně, když mi sloužil, to on pochopil tak rychle, jak funguje hierarchie v Legii. Je to někdo, kdo dostává rozkazy přímo od Kil'Jadena."
"Tátu bude zajímat, co jsi viděl a Anarina zase tvoje rány."
"Nepotřebuju ošetřit…" povzdechl si, "potřebuju obvazy a pořádně se prospat." Připustil Illidan.
"Tak v tom ses nezměnil…"

Legolas neměl jistý odhad v tom, jak staré mohly být Illidanovy rány. Byly sice mělčí, ale i přes jeho hustou krev dost krvácel. Legolas mu pomohl se rychle obvázat, při čemž si domyslel, že Illidan se dokázal s takovou ztrátou krve dostat z DolGulduru až sem a zřejmě putoval rychle a bez přestávky. Jakmile se opřel do křesla, usnul. Legolas se s přenášením elfa s mohutnými křídly nenamáhal. Dokončil obvaz na noze a tiše odešel napsat anarinovi vzkaz, proč mu náhle chybí byliny a obvazy.
Pak bez vysvětlení vtrhl do královských komnat a strhl z Thranduila peřinu. Král ale zůstal v hlubokém spánku. Legolas si povzdechl. "Na mě to vždycky funguje…" Chvíli stál a čekal, jestli něco bude, ale když se nic nedělo, s povzdechem odešel. Pomalu se mu rozkládalo v hlavě, že to zjevně bude muset počkat do rána. Pak se rozvzpomněl, že má stále v kapse vzkaz, ale ten taky počká. Nakonec se tedy vrátil do postele…


Ráno Legolas už jen čekal, až přijde král, vyzvídající, který vtipálek ho obral o peřinu. Jakmile spatřil Legolase s rukou nahoře, bezradně rozhodil rukama. "Nejseš na to už dost velkej?" Zeptal se otráveně.
"Chtěl jsem s tebou mluvit, pak mi došlo, že to může trochu počkat." Ukázal na místo vedle sebe a Thranduil přisedl. "Illidan se vrátil dost pomlácený. Podle něj DolGuldur nyní obývá Plamená legie."
"Nelže ti Legolasi? Něco takového by bylo velmi závažného."
"Ještě si nejsem jistý. Pak taky mluvil o bílém jelenu, kterého zkoušel dohonit, když byla zima… tobě se vážně dařilo běhat venku i v té zimě?"
"Je to jen Iluze, Legolasi. Moje ale jen iluze. A bylo to jen, sotva uhodily mrazy, ještě to nebyl vrchol zimy."
"Aha." Legolas si pohrával se lžící. "Ale co s tou pevností?"
"Zatím nás neohrožuje." Řekl Thranduil. "Náš lid si zaslouží odpočinek. Posílíme lesní stráž na jih od našeho území, to nás bude včas varovat, snad. Legie tyhle lesy nezná, my ano. A les sám nám pomůže, bude-li potřeba."
"Doufám, že se nestane… že bych někdy musel vládnout já."
Thranduil se zatvářil zmateně. "Proč?"
"Nejsem jako ty, nezvládl bych to."
"Kdyby se to stalo, tak nebudeš mít na výběr nic jiného, než ze sebe vydat to nejlepší. Stále je mnoho toho, v čem mě můžeš překonat."
"Ale legendární bílý jelen by z lesa zmizel."
Thranduil se zamyslel… Pak zatřepal hlavou. "Málem jsem zapomněl, večer přijela Elenora."

Legolas mířil k Elenoře, aby se s ní konečně mohl vidět a probrat s ní spoustu věcí, ale zarazil ho ruch okolo ošetřovny. Zvědavě se šel podívat blíže. Nejdříve spatřil hlouček strážných, pak i Kaela uprostřed a portál před ním, kterým viděli skrze stěnu. Nadšení elfů bylo zarážející, ale jejich škodolibá radost z toho, co viděli, přilákala Legolase nahlédnout.
Na ošetřovně byl Anarin a král, kteří sváděli boj… se Sauronem, který se svíjel na posteli, jak mu mazali nohy mastí, aby do nich zase dostal cit. Na zdravé kůži ta mast svrbí docela nepříjemně, ale Sauron na ní zřejmě byl přecitlivělý a tak kvílel a naříkal jako na mučidlech. Legolase to trochu zarazilo. Pamatoval si, že Thranduil Anarinovi zakázal Saurona léčit z jeho ochrnutí, ale nyní mu s maiou sám pomáhal!
Smích Legolase vytrhl z myšlenek. Přešel k Elenoře a dceru objal. Tiše jí zašeptal do ucha, že ji moc rád vidí, ale více podívanou nerušil. Zkazil by strážným náladu a Sauron na ošetřovně by zjistil, že je terčem posměchu a jak by se na to koukal Thranduil Legolas raději nechtěl ani hádat.
"Tohle je příliš! Milost!" vykvikl Sauron a stráže se držely, aby se pomstychtivě nesmály moc nahlas…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 7. ledna 2015 v 22:57 | Reagovat

Třmeny do rukou? Snad otěže, ne?
Nějak se ti do toho zamotávám, ale je to úžasné! Jen v některých okamžicích bych si tam přála být a zakročit, tohle je na Saurona už trochu moc, nemyslíš?!

2 ❤️Tauriel❤️ ❤️Tauriel❤️ | Web | 7. ledna 2015 v 23:26 | Reagovat

Naprosto dokonalý ... Čekala jsem cely podělaný den a konečně jsem dočkala

3 Morell Morell | Web | 7. ledna 2015 v 23:33 | Reagovat

[1]: A jo... bohužel se ke koním dostanu jednou za deset let, tak si to nemůžu moc pamatovat. :-(
A jo, je to na něj moc, ale po tom vše, co udělal...

[2]: Doufám, že se čekání vyplatilo.

4 ♥Tauriel♥ ♥Tauriel♥ | Web | 8. ledna 2015 v 2:57 | Reagovat

[3]: Ano vyplatilo ... ty tvoje povídky jsou úplně luxusní a úžasné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama