Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Ztracenná tajemství - 24. kapitola

11. ledna 2015 v 10:11 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě

Thranduil chodil dokolečka okolo sedícího Saurona. "První věk?! První věk?! Jak se to do háje vůbec stalo? Co jsem komu udělal?"
Sauron skryl tvář v dlaních. Zoufalý král ho akorát tak štval. "Uklidni se, sakra! Nemá cenu, abys mi tu takhle naříkal, potřebujeme řešení!"
Konečně se král zastavil. "A co můžeme dělat?"
"Radím uklidit se z Beleriandu." Řekl Sauron. "Když vidím ty hvězdy, mám v mysli strach, Thranduile. Navíc je moc ticho."

"Ticho? Takových cvrčků…"
"A kde jsou sovy a jeleni? Je přece jaro."
Thranduilovi sklaplo. Poprvé se rozhlédl pořádně. Opravdu tu žádná zvířata nebyla a obzvlášť žádní ptáci a ptáci, když náhle odletěli… "Ne…. To ne! Nechceš mi říct, že se to tu brzo potopí do moře, že ne?"
"Měli bychom sebou pohnout a to raději rychle."
Thranduil nasucho polkl. "Kolik máme času?"
Sauron místo odpovědi začal hledat nejvyšší strom v okolí. Vyhlídl si jeden na kopci. "Musím se rozhlédnout."
S tím rychle vyrazili ke kopci, opatrní, aby je nic nespatřilo. Sauron pak vylezl na strom a rozhlédl se. Jeho oči viděly mnohé, co ani Thranduil vidět nemohl. "Podle mě," řekl nahlas, "Máme asi tak měsíc, maximálně dva."
"To nemůžeme stihnout…" řekl zlomeným hlasem Thranduil.
Sauron se díval po jejich okolí. "Pěšky ne." Připustil. "Potřebujeme…" Pak spatřil netopýra. "Letět?" špitl. Pak se usmál. "Musíme najít nějaký skřetí tábor. V některých bychom mohli najít osedlaného velkého netopýra, raději dva."
Místo odpovědi se vedle něj objevila blonďatá hlava. "A kde myslíš, že seženeme skřety v téhle… prdeli?"
"To bude problém." Připustil Sauron, neviděl totiž žádné světlo.
Thranduil ale také ne, ani v jeho dohledu nebyly žádné známky stále trvajícího osídlení.
"Co bude lepší, jít na východ a doufat v rychlost, nebo na sever a doufat ve štěstí?"
"Obojí je zoufalství a my tu marníme čas." Řekl Sauron. "Ale raději na východ. Bude tam méně skřetů, hlavně protože jsou tu všechny národy již vyvražděné."
Thranduil nevěděl, co má říct. Měl bych si dávat větší pozor na to, co si přeji." Řekl si pro sebe, zatímco slézali a vydali se na zoufalou cestu Beleriandem, protože pak se mi to plní tím nejhorším možným způsobem.


Celé dny nenalézali takřka nic. Thranduil Beleriand znal velmi obstojně, protože v něm vyrůstal. Tyhle jižnější kraje sice neznal tolik, ale neztratil se tu. Také věděl, co se tu dá sníst, takže nehladověli, i když nepotkávali téměř žádná zvířata. Sauron byl z toho zoufalý a mluvil jen málo a ještě méně, kdykoliv si Thranduil zpíval, protože to bylo jediné, co ho napadlo, že by mohl cestou dělat. Sice při tom zářil světlem hvězd, ale jim to nepomáhalo… ale ani nepřitížilo.
Sauron tak měl během cesty spoustu času uvažovat, jak se sem vlastně dostali. Ostatně, Thranduil měl nepřátele ale nikoho tak mocného. Ne, to byl útok na něj a Thranduila to náhodou vzalo s ním, protože ho bránil. A Sauron měl mnoho nepřátel a některé i velmi mocné. Nikdo ale nevládl magií portálů, natož natolik aby ho mohl poslat zpátky v čase a ještě k tomu tak daleko. Přesto ten někdo dobře věděl, co dělá, protože i když se snažili, Saurona stále kousal strach, že se ani jeden z nich nedokáže zachránit a oba se utopí v moři, až se tahle země potopí. Kdo by mohl ale mít na něj pifku a zároveň i sílu? A ještě, kdo by se vůbec obtěžoval ho napadat, když je jako třikrát louhovaný čaj? A pak ho to trklo.
"Celebrimbor!" Vykřikl vztekem, až se i Thranduil otřásl.
"Co ječíš?" Ohradil se Thranduil otráveně.
"Celebrimbor," řekl Sauron na vysvětlenou.
"Co s ním?"
"Ten přízrak se nikdy nevzdal, nikdy mě nepřestal pronásledovat! Naučil se magii portálů, nejspíše v Imladris od elfů! Stačilo mu to odkoukat, silný je dost. Nikdy mě nepřestal pronásledovat. Mohlo mě to napadnout dříve, že nepřestane, dokud mně nezničí docela."
"On neodešel do Mandosu?"
"Odešel, ale…"
Thranduil se zatvářil zvědavě.
"Přivolal jsem ho zpět a od té doby mi jde po krku."
"S tím jsi musel počítat."
"Počítal. Sice mi přerušil plány už tím, že unikl mým věrným, kteří měli jeho duši pohltit a spojit s mojí, ale k tomu nedošlo, utekl mi do těla hraničáře, kterého tak vzkřísil ze smrti. Až do zničení prstenu mi dělali v Mordoru bordel a pak… Ten člověk odešel do Mandosu, ale tenhle elf se nenechal oblafnout. Číhal jako kočka na myš. A pak se rozhodl jednat, když se naučil, co potřeboval." Sauron si povzdechl a dal se znovu do chůze. "Proč ses mě vlastně pokusil bránit?"
"Není to jasné?" Thranduil ho následoval a rychle s ním vyrovnal krok. "Jsi přítel. Kdybych to nevěděl, jsi stále chromý na nohy."
Sauron zůstal chvíli beze slov. Pak si to konečně v hlavě zpracoval. "Proč si vlastně myslíš, že jsem tvůj přítel?"
Thranduil se jemně usmál. "Víš, to se pozná. Máš to v očích." Chvíli zase šli tiše. "Přivolávat mrtvé z Mandosu… Ty si troufáš snad ještě více, než tvůj temný pán před tebou."
"Vážně?" Saurona takové konstatování upřímně ohromilo…

Tak plynuly další dny a měsíce monotónního putování přerušovaného hledáním něčeho k jídlu. Pojednou se Thranduil zarazil a pohlédl na kopce na obzoru.
"Za těmi kopci leží Doriath." Řekl tiše.
"Podle toho, co jsme zatím našli," což bylo několik zničených a dávno opuštěných vesnic, "To tam moc veselé nebude." Konstatoval Sauron. "Zvláště poté, co to tam poničil drak."
"Hmmm," Thranduil zůstal zafixovaný na kopcích, které znal odmalička. "Ale v tom lese by mohla být zvěř."
"Kam tím míříš?"
"V sedle budeme cestovat rychleji. Už jsme proputovali tři a půl měsíce, Saurone. Je zázrak, že ještě žijeme."
"Očividně jsem správně nepočítal." Řekl Sauron. "Nenalézáme ani skřety, ale pořád ještě neplaveme v mořské vodě, snad se dostaneme až…"
Utlo ho, že se pod nimi zatřásla země. A to natolik že oba zavrávorali. Vyvalili na sebe oči ve zděšení.
"Mohli by tam být zatoulaní koně." Řekl Thranduil.
Sauron přikývl. Nebyl čas vymýšlet lepší plány. Oba se rozeběhli ke kopcům začátku Velké zdi…

* * *

Legolas následoval armádu lidí z Dolu, pěkně prořídlou, až k místu, kde jim Thranduil zmizel. Pak šli dál, zatímco Legolas se s elfy utábořil. Nechal své vlastní vojsko odpočívat a s Elenorou se šel podívat na místo, kde se to stalo. Naneštěstí tu nebyly řádné stopy.
"Tohle nikam nevede," řekla zoufale Elenora. "Stopy magie tu jsou, nepochybně tu byl prováděný přesun, ale nějakým podivným způsobem. Nelíbí se mi to."
Legolas si složil ruce na prsou. "Útok magií, ale nedává to velký smysl. Ten démonický elf neopustil DolGuldur a tohle se stalo ještě před naším útokem."
Došel k nim Alnar. "Našli jste něco?"
"Moc málo," řekla Elenora. "Možná něco viděl Koltira."
"Koltira?" zeptal se Alnar.
"Mrtvý elf, drží se mého táty a chrání ho jako duchovní průvodce, ale já ho nikdy neviděl, natož abych s ním mohl mluvit."
"Já magii mrtvých trochu znám, navázat kontakt je snadné." Řekl Alnar. "Potřebuju pár věcí a čas na přípravu ale můžu to zařídit."
"To by mohlo dost pomoct." Mohl vidět něco, co ani lidé z Dolu neviděli." Legolas ještě jednou pohlédl na místo. "Co potřebuješ?"

Trpělivost byla na místě, Alnar musel udělat, co potřeboval pěkně poctivě, aby mohl pracovat, jak jen uměl. Jakmile padla noc, vytvořil na zemi kruh z modrého prášku, načmáral několik run a zapálil alespoň patnáct černých svící. Pak obcházel a dělal přípravná kouzla, než by připraven.
"Nevstupujte do kruhu, ten je tu pro toho vašeho Koltiru." Řekl mírně.
Nahlas odříkal hlavní kouzlo, jasným hlasem a srozumitelně ho vyslovil třikrát za sebou. A jak čekal, tak to zafungovalo. V kruhu se objevila postava. Nejdříve mlhavě, ale pak velmi jasně, dokonce natolik, že to i Legolase překvapilo. Viděl toho elfa stejně jasně, jako Alnara vedle něj.
Legolas Koltiru zaživa neviděl, ale jeho znaky ten elf opravdu měl.
Alnar udělal ještě kouzlo, aby odstranil jakoukoliv iluzi. Až když si byl jistý, řekl spokojeně, že před nimi je opravdu ten, koho vidí.
"Koltiro, příteli," začal opatrně Legolas. "Můj ada se ztratil, zmizel. Víš o tom něco?"
"Vím o tom hodně." Řekl Koltira. Vypadal opravdu jako živý i jeho hlas byl velmi čistý. "Šlo o pomstu."
"Kdo se chtěl tátovi takhle mstít?"
"Nikdo." Řekl Koltira.
"Tomu nerozumím."
"Pomsta a kouzlo mířily na Saurona. Thranduila to vzalo s ním."
Legolas si složil ruce na prsou a podíval se na Elenoru. "Ten Maia nám dělá pěkný potíže. Kdo to byl, kdo na ně útočil?"
"Já ho neznám." Řekl Koltira smutně. "Byl to duch mrtvého elfa tohoto světa, černovlasý a plný zloby ale taky chytrý."
"To nám moc vodítek nedává," řekla Elenora. "Neměl u sebe symbol svého rodu?"
"Ne. Měl luk a šípy. Sledoval jsem ho až do Mordoru, ale tam mi zmizel, myslím, že tam teď žije."
"Mordorský elf?" Legolas se zatvářil nevěřícně.
"Něco ho z lesa vyhnalo, ale já to nebyl."
"A nevíš, kam krále a Saurona poslal?" zeptala se Elenora. "Kde je můžeme najít?"
"Daleko na západ je poslal," řekl Koltira zamyšleně. "zaklínal starou noldorštinou, myslím že… Belrant nebo tak nějak."
"Beleriand?!" Legolas to řekl dost nahlas. "To ne, ta země je tisíce let na dně moře, tohle musí znamenat něco jiného."
"Možná Harad," řekla Elenora. "Nebo rohan."
Legolas pokrčil rameny. "Tohle nám nepomůže. Musíme zjistit, kdo je ten elf, který tohle udělal a pak to vyřídit s ním." Zamyslel se. "Mrtvý elf z Mordoru… lidé v Mordoru měli dlouho hlídky, které sloužily, aby nic zlého nesmělo z Mordoru ven. Sloužili Gondoru… Minas Tirith."
Elenora se zatvářila zmateně.
"Chci velitele stráží a nechte připravit tři koně," řekl Legolas strážnému u vchodu do stanu. "Pošleme vojsko domů a my tři vyrazíme do Minas Tirith. V záznamech lidí může být něco, co nám pomůže."
Alran přikývl a poděkoval Koltirovi. Pak začal svá kouzla jedno po druhém rušit a Koltira se rozplynul jako dým…


Minas Tirith si Legolas pamatoval dobře. Zavzpomínal na Aragorna a hrdinské činy, které zde spolu udělali a společně všichni tři vjeli do brány a ustájili své koně v městské stáji. Pak vyházeli nahoru a Legolas na Alnarovy prosby vyprávěl, co o městě znal. Věděl dost, protože jeho nynější podobu částečně pomáhal navrhovat společně s trpaslíkem Gimlim o kterém při té příležitosti hodně dobrého řekl a jedno špatné - že se od něj naučil pít pivo ve velkém.
Alnara Středozemě fascinovala a tak poslouchal každou větu, kterou Legolas nyní říkal. Takhle došli v debatě až nahoru, následováni mnoha zvědavci, které zajímalo, co můžou elfové, navíc dva tak prazvláštní, chtít ve městě lidí.
Legolas ale nemířil jako první ke králi. Místo toho palác obešel a po mostě společně přešli k domům mrtvých, kam už je dav nenásledoval. Ctili krále, ale mrtvých se někteří obzvlášť báli a tak byli náhle takřka osamocení. Brzy zastavili u vchodu jednoho z domů mrtvých a Legolas opatrně otevřel, čekaje, jestli na ně klíčník vlítne, nebo ne. Nic se nestalo, takže vešli.
"Původně měl být v Osgiliathu, ale Minas Tirith už bylo zvykem místem, kde odpočívali králové lidí, takže ho přenesli sem." Legolas mířil na jisto. Přešli okolo několika balzamovaných králů, až se Legolas u jednoho zastavil a sedl si na okraj mramorovaného stolu, na kterém ležel.
"Ahoj Aragorne, dlouho jsme se neviděli." řekl, jako kdyby zdravil dávného přítele a taky to tak bylo.
"To je Aragorn?" Alnar vyvalil oči. "Ale to už je tisíc let a víc…"
"Kdo ví, kde je jeho fea teď? To nevědí ani elfové." Pokrčil rameny Legolas. "Když už se stane, že přijdu do města, tak to tu vždy navštívím." Pak se díval na mrtvého a otázky ignoroval. Tak konečně po chvíli zavládlo ticho, ve kterém Legolas vzpomínal na ty časy dávno minulé a nechal ty dva přihlížet.
Až když byl Legolas spokojen, vstal a rozhlédl se. "Celá jeho rodina, kromě jeho ženy, Arwen. Ta umřela někde v Lórienu, tělo nikdo ani nehledal." Legolas se nad tím odmlčel, nebylo to příjemné vědět, natož říkat. "Támhle je jeho syn, dcera, jejich manželé, vnoučata… dál už nevím, raději půjdeme."
Vyšli ven a zamířili ke králi. Oba elfové následující Legolase byli zaujatí městem, jen pro prince to byl po létech a létech už totálně nezajímavé. Stejně jako to, že předstoupil před krále, uklonil se mu a uctivě pořádal o přístup do archívů města. Pro legolase to byl levný přístup. Zapsal jim na papír asi deset nudných písní a nechal jim tam Alnara, milovníka legend Středozemě, aby vyprávěl se stejným nadšením, s jakým je poslouchá a s Elenorou šel do temných archívů, kde se uchovávalo lidské vědění.
Už při cestě se podíval na starého archiváře. "Můžete nám pomoct? Hledáme něco velmi konkrétního."
"Nevím, čím by člověk mohl pomoct elfovi." Řekl upřímně archivář.
"Hledáme něco o přízraku v Mordoru, ale velmi zvláštním. Přízraku elfa."
"Přízrak elfa… to je mi povědomé, myslím… nevím. Paměť mi už neslouží."
Legolas nad tím pokrčil rameny. "No stejně díky." S Tím vešli do temných místnosti, dobře vybavených pro uchovávání starých pamětí, suchých a dobře větraných a plných papírů a kůží a jiných materiálů popsaných mnohými písmy a jazyky Středozemě.
"Doufám, že nebudeme muset brousit moc do minulosti," řekl, když archivář za sebou zanechal louči a zmizel.
"Začneme u Estela, to byly poslední zprávy o Mordoru, které se zabývali nepřítele a podivnostmi černé země. Poté už vím dost, když jsem spravoval ithilien. A to už jsem o elfím přízraku neslyšel."
Koukl do několika polic. "Jo, tohle psal Aragorn."
"Jak to víš?"
"Neuměl psát I a Y a chyby dělal i ve skoro všech dalších písmenech. Správně uměl naspat akorát Elrond, protože to musel napsat dvěstěkrát za sebou. Elrond z něj vždy vyskakoval až ke stropu, když ho učil psát a i později prohlašoval, že jeho dopisy není nutné šifrovat, protože je nikdo nepřečte." Legolas se pousmál. "Zajdu nám pro čaj, tohle chvíli zabere…"

Legolasovi třeštila hlava nejen z louskání Aragornových nudných záznamů, ze kterých byl otrávený i Aragorn, když je psal a i to do záznamů často uváděl.
"Putování družiny prstenu ti asi číst nemusím, že?" Elenora se usmála. "Jsem unavená. Aragorna asi Mordor více nezajímal, co umřel Sauron a skřeti byli vyhlazeni."
"Souhlasím." Legolas si zívl. "Aragorn asi o tom přízraku nikdy neslyšel."
Elenora přikývla. "Tady jsou hlášení z hlídky z černé brány." Řekla. "Ten Sauron měl ale údů, usmála se. "Aragorn zabil černá ústa, a tady čtu o černý ruce."
Legolas se usmál. "nyní se tomu směje dobře, když je to dávná minulost. Neměl i černou nohu?"
"Rozhodně měl černý srdce…" Pak zvedla pergamen, který četla. "Poslouchej; Vesnice okolo moře Nuren se vyprázdnily velmi rychle. Všichni z Mordoru prchají po varování hraničářem. Viděl jsem ho… měl okolo ruky namodralou záři, trochu jsem se ho děsil. Prý mluví s mrtvými. Když jsem ho uviděl, došlo mi, že se mu hrobochodec neříká nadarmo, fakt tak vypadá… Ada?" Elenora zjistila, že Legolas už stačil usnout. Tak pokrčila rameny a pokračovala ve čtení toho, co našla.

Legolas se probral v pokoji, který dostali do pronájmu. Elenora byla silná a tak ho prostě přenesla do postele. Usadil se na ní a trochu se snažil probrat z únavy.
"Můžeme jet." Řekla Elenora vítězoslavně a zamávala svazkem svitků.
"Ty jsi snad vůbec nespala." Řekl Legolas.
Ne, ale našla jsem, co jsme hledali a opsala to. Náš elf se jmenuje Celebrimbor, tvůrce prstenů moci!
Legolas zatřásl hlavou, aby zahnal únavu. "Cože?"
"Je to on! Sauron ho přivolal zpátky z mandosu, aby získal pro sebe jeho moc, ale vyvlékl se mu a od té doby mu byl osinou v zadku. Dělal s pomocí hraničáře Taliona chaos v jeho armádách a rozséval strach mezi skřety. Talion ale uhořel v lávě, když vybuchla Hora osudu po zničení prstenu, to si alespoň všichni myslí a je to i dost možné. Ale Celebrimbor Saurona chtěl zničit a byl odhodlaný, vládl obrovskou magickou mocí, protože byl z linie Feanora."
"Celebrimbor? Mno, jestli se nenávist dědí… v jeho rodě se dědila spíše tvrdohlavost, ale mocní byli… Kde je Alran?"
"Pomáhal mi opisovat svitky, spí."
"Neumoř ho. Přijde mi, že se k sobě hodíte."
"Vážně?" Přikývnutí. Elenora odložila svitky a Legolase objala. "Jsem moc ráda, že si to myslíš."
"Já si myslím, že to vím." Řekl Legolas pobaveně… "Jedeme domů."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tauriel Tauriel | Web | 11. ledna 2015 v 14:38 | Reagovat

Naprosto dokonalý. Doufam že Thranduila najdou

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 14. ledna 2015 v 20:15 | Reagovat

Taky doufám, je to úžasný. :)

3 Sauron Annatar Sauron Annatar | Web | 14. ledna 2015 v 20:27 | Reagovat

A vida, tady někdo hrál Shadow of Mordor!

4 ❤️Tauriel❤️ ❤️Tauriel❤️ | Web | 15. ledna 2015 v 19:00 | Reagovat

U všech Vallar kdy bude další kapitola?

5 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 15. ledna 2015 v 19:24 | Reagovat

[4]: Souhlasím.

Morell netrap nás! Říkalas' že už to máš dopsané. Já ti už kosek fanfikcičky taky napsala

6 Morell Morell | Web | 15. ledna 2015 v 20:04 | Reagovat

[5]: Já ji včera chtěla zveřejnit, ale buď jsem se překlikla, nebo se něco seklo v blogu. Ale už je venku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama