Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Ztracenná tajemství - 28. kapitola

20. ledna 2015 v 17:11 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě

"Nevěděl jsem, že umíš mluvit, Sivrenoxi." Řekl opatrně Thranduil.
Drak stál na zadních a opíral se o skálu, aby měl hlavu tam, kde ti tři stáli. "Nechtěl jsem ti to říkat, protože by ses se mnou pak nemazlil."
Thranduil se usmál a došel k hlavě. Beze strachu pohladil nozdru. "Co tomu brání?"
Drak předl, když ho hladil po šupinách. "Co tu děláte?"
"Snažíme se dostat do hvozdu." Řekl Thranduil.
"Já myslel že odtamtud utíkáte, když odtamtud smrdí démoni."

"Pořád?" Illidan se zamračil. "Kael toho elfa teda nechytil."
"Elfa?"
"O tom později, ale utekl nám." Řekl Illidan. "Je chytrý."
"No dobře," Thranduil zvedl ruce. "Snad nehoří." Když se otočil zpět na draka, nadechl se, ale jeho oči něco zachytily na obzoru. "Valar, to vypadá jako bitva."
Sivrenox se tam též podíval. Pak odstoupil od skály a vzlétl, protože dohlédl zrovna tak daleko jako elf. Pak ale zase slétl dolů a zase se vrátil ke skále a na zadní, aby viděl na elfy. Opřel se o skálu.
"Ne jen vypadá, v horách se bojuje, i ve vzduchu. Elfové na ohnivých ještěrech z Imladris a jeden na hořícím ptáku."
"Kael…" špitl Thranduil.
"Pěsky bychom tam šli týdny."
"Já ne." Illidan měl křídla.
Thranduil mu věnoval pohled. "Sivrenoxi, potřebuju tvou pomoc."
"Pro tebe cokoliv, příteli…"

Legolas se uhnul čepeli démona a bodl mu nůž do břicha. Byl už celý od krve a ruce ho bolely. Démoni byli odraženi a ustupovali, ale ještě nebylo vyhráno. Démoni mohli mít posily.
Chladný smích mu připomněl Pána děsu a taky to jeden z nich byl. "Kde jsi?" Vykřikl démon.
Legolas vycenil zuby a popošel, protože ho skrýval strom.
Pán děsu na něj hned poslal kouzlo a na Legolase padla únava, že se musel opřít o strom a bojoval, aby neusnul. Snad nikdy neměl tak těžká víčka. Slyšel okolo sebe řinčení zbraní. Ještě že má královskou stráž. Orophin a Taurelen stáli před ním a rvali se s pánem děsu. Legolas opřel tvář o strom a snažil se neusnout, ale nešlo to. Propadl se do snů, kde viděl netopýry, tisíce a tisíce netopýrů.
Po minutě z něj kouzlo spadlo a Legolas se probudil z toho děsivého snu zpět do reality. Pán děsu už ležel na zemi mrtvý, královská stráž byli elitní bojovníci a jeden k němu právě šel, aby ho probral. Legolas se usmál a zatřásl hlavou, aby z hlavy vyhnal netopýry. Pak se hned vrhl zpět do bitvy.
Bez pána děsu se začali démoni bát. Zbývali ale ještě dva a ti byli zjevně ti lepší. Démoni se shlukli okolo nich a snažili se nepadnout. Legolas přikázal zastavit boj. Démoni také čekali, co bude, neboť tohle nečekali. Velící pán děsu chtěl vědět, co se děje, takže přikázal totéž.
"Vzdejte se!" křikl na ně Legolas.
"Raději smrt, než hněv našeho pána!" křikl velící démon. "Je mnohem mocnější, než ty, červe!"
Legolas se zamračil. Uvědomil si, že démonům přichází posily a že je ten temný Kael vede. Nějak se osměluje. Napadlo ho.
Jenže jak přišel vládce démonů, boj začal hned nanovo. Temný Kael nasedl na nosiče a vzlétl do vzduchu. Boj nabral ještě hrůznější rozměry. Díky mágům z Imladris měl Legolas dobré šance odrazit i tuhle druhou vlnu útoku. Oheň se chrlil na obě strany a Elrond vládl ledem čím dál lépe a tak v jeho blízkosti démoni mrzli. Legolas nevládl magií, nebo alespoň ne aktivně. Ale bojovník byl skvělý. Zlikvidoval dva velké démony, usekl hlavu malému, co ho kousal do boty a nyní si dovolil trochu odpočinku. Jeho stráže ho nyní obklopily a dopřávaly mu trochu klidu od boje. Legolas uvolnil ruce, ale nože si v nich nechal. Klidně ať ho chytne křeč, když je má v rukou, ale kdyby je v ruce neměl, už by je nemusel moct sevřít.
Odpočíval asi jen dvě minuty, více si nedovolil. Znovu zvedl ruce a vrátil se do bitevní vřavy. Rozsekl démona, uhnul dalšímu, jednomu podrazil nohu a zabodl ho shora. Zmateně se rozhlédl. Boj byl strašlivý a jemu se zase chtělo spát. Otočil se směrem, ze kterého kouzlo přišlo, a spatřil pána děsu. Okřídlený démon k němu pomalu šel a on věděl, že ať chce, nebo ne, usne. Mrknul a snažil se oči zase otevřít. Trochu se mu to povedlo. Pán děsu už byl blízko. Tehdy mezi nimi vzplál oheň a brzy na zem dopadl Kael. Fénix obletěl démona a snažil se ho spálit, ale démon na něj poslal temnou magii a fénix zmizel.
Démon chtěl uspat i Kaela, ale ten jeho kouzlu odolal, protože byl schovaný za magickým štítem. Démon zavrčel a vrhl se na něj. Vzduch nad nimi vzplál…
"Drak!" Křikl někdo a opravdu. Téměř černý drak s umělým křídlem přeletěl nad bitvou a pálil démony, kteří létali vzduchem i Gargoyly, oživlé sochy z kamene, které stejně nemohly odolat dračímu ohni, který má žár sopky.
Kael se zasmál a dál bojoval s démonem, který se kryl před mečem křídly a bojoval hořící čepelí. Oba byli skvělí šermíři a mnohý by byl fascinovaný elegancí obou bojujících a mračil se na klamy a triky, kterými se snažili jeden druhého přelstít.
Kael vykryl, seknul, ustoupil a tehdy uslyšel u hlavy hvizd. Démon zakňučel, znehybněl a pak spadl na zem mrtvý se šípem hluboko v hlavě. Kael se otočil na Legolase. "Prospaný?" Zeptal se z legrace a šel bojovat dál, než mu Legolas stačil odpovědět.
Oba se zarazili, když do jejich blízkosti přišel ten temný Kael. Jeho létající netvor byl kus za ním, roztrhaný na cáry.
"Dost si troufáš!" křikl na něj Legolas.
Elf jen naklonil hlavu na stranu. "Myslíš?"
Kael udělal pár opatrných kroků k němu.
"Ještě krok," varoval ho elf, "A budeš litovat do konce života, že jsi mi kdy zkřížil cestu."
A Kael po něm skočil a ohnal se mečem…Dopadl před něj a rychle vykryl štítem ohnivou kouli. Věděl ale, že ho zasáhla magie, protože se mu zkalil zrak. Trvalo jen asi deset vteřin, než se mu vrátil, ale připadalo mu to jako minuty. Zatřepal hlavou, rozsekl démona, co po něm šel a rozhlédl se, kde ten elf je. Byl tu a bojoval s Legolasem, který se mu zvládal bránit i na něj útočit magií… Kael zamžikal, ale viděl je oba velmi ostře. Opravdu se oba rvali magií a vrhali po sobě energii. Kael věděl, že Legolas od něj pár kouzel pobral a bylo dobře, že se jimi nyní bránil. Kael mu šel pomoct.
"Přestaň!" křikl ten temný elf a Kael se na to usmál, vidět strach v jeho očích bylo fajn. Ten elf zvedl ze země jeden z nožů, které Legolas musel upustit a bránil se jím Kael vzal ze země elfský meč a aby šetřil magií, když už nepřítel nemohl, vrhl se na něho mečem. S pomocí Legolase, který ještě magii měl, to bylo snazší, ale temný Kael se dokázal ubránit jim oběma.
Kael sledoval, že něco říká, ale neslyšel, co, takže asi čaroval, ale zjevně už nemohl. Neměl energii. Zahnali ho mezi skály a do rohu. Kael rukou naznačil Legolasovi, ať mu ho nechá a Legolas beze slova zůstal v pozadí, zatímco on s ním dál šermoval. Ten elf byl už unavený, takže ho s přesností profesionála sekl do ruky, aby nůž upustil. Dopadl k němu, takže ho odkopl z jeho dosahu. Viděl strach v těch očích, strach duše, která už viděla vlastní smrt.
Kael mu zamířil na srdce a bodl, ale elf ještě sebral sílu a jeho meč zachytil mezi dlaně a odklonil na stranu. Pak se na něj vrhnul ve snaze mu meč vzít. Kael se mu snažil vysmeknout a konečně ho dorazit. Ale elf ho chytil jednou rukou za meč a druhou za róbu a držel se tak blízko, že ho Kael bodnout nemohl. Chvíli se tak rvali, Kael s ním dokázal dvakrát praštit o skálu. Podruhé to toho temného elfa konečně udolalo. Vyvlekl z jeho sevření ruku s mečem a bezmyšlenkovitě ho bodl do něj až po jílec.
Legolas se začal smát a Kael sledoval bolest v těch očích s rozporuplnými pocity. Slyšel jeho bolestné vzdechy, ale náhle měl jiný hlas, Legolasův! Kaela zamrazilo v zádech. Kouzlo z něj opadlo a málem ho trefilo! Rukou ho stále svíral, ale nedržel svého temného dvojníka! Držel Legolase! Legolase, který měl meč v břiše, a jemu po ruce tekla jeho krev!
Kael vyvalil oči v strašlivém šoku z toho, co ON udělal, zafixovaný pohledem na oči ve kterých se odrážela otázka "Proč?" Kael ho v tom šoku nemohl vůbec udržet a Legolas spadl na zem, stále s mečem v sobě a při vědomí, ale naprosto vyřazený. Kael se podíval na toho druhého Legolase který se tomu pobaveně smál. Kouzlo, které okolo sebe držel, zmizelo a byl tam skutečně jeho temný dvojník, očividně velmi spokojený.
Kaela ovládl vztek jako snad nikdy. Rozběhl se k němu. Udělal dva kroky, když elf zvedl ruku a on odletěl a narazil zády tvrdě na skálu. Hned pak spadl dolů. Zakňučel, protože ho pořádně rozbolela hlava a vzepřel se na rukou. Byl ale pryč. Kael zanadával a vstal. Vzal Legolase do náruče, meč mu nechal v břiše a rychle zamířil za elfy, aby sehnal Anarina…

Boj už poté dlouho netrval. Démoni byli rozprášení a pod křídly draka na ně padl takový děs a chaos, že se začali zabíjet navzájem a elfům tak ulehčili mnoho práce. Kael seděl u stanu, kde ošetřovali zraněné, neměl vůbec odvahu vejít dovnitř a otázat se kněze z Quel'thalasu, jak je Legolasovi a jestli vůbec přežil. Tušil, že jestli ho sem donesl živého, tak ho kněz zachránil, magie světla, kterou tihle léčitelé vládli, uměla zázraky, ale nyní ji musel rozdělit mezi tolik, že by ho neuzdravil hned, ale jen natolik, aby to pak zvládl sám přirozeně.
Anarin tu byl samozřejmě taky, ale své síly soustředil venku mimo stan, neboť už před bojem oba léčitelé zjistili, že by se nedohodli, tak si vytyčili oddělené revíry. Kael spatřil Thranduila, jak mluví s Illidanem, Azarielem a Lindirem. Illidan měl obvázané křídlo, protože ho do něj kousl démon, až mu křuplo, a většinu boje byl na zemi. Oba lovci démonů pak někam odběhli a Thranduil šel k němu. Kael se schoulil a skryl tvář mezi nohama, dělaje se co nejmenším, v mysli stále svoji ruku a krev na ní, stejně jako ty oči, které nechápaly, proč to udělal.
Samozřejmě, že si toho Thranduil všiml a dělalo mu to starosti, o to větší, když vešel do stanu, protože nemohl Legolase najít.
"Lassi!" Vykřikl a šel rychle k němu.
Legolas byl pobledlý a měl na břiše položený váček bylin, který byl od krve. Thranduil si u něho dřepnul a dovolil si ho opatrně nadzvednout, aby viděl na ránu. Nebyla až tak dlouhá, ale vypadalo to, že bude sahat hluboko.
"Šlo to skrz." Řekl léčitel, který vládl ve stanu. "Nebojte se, přežije to, když mu na ránu vrátíte ty byliny."
Thranduil je okamžitě zase jemně položil zpět. "Jak se to stalo?"
"Nevím, přinesl ho princ Kael." Thranduil přikývl. "Měl jsem tam být." Řekl smutně. "Pak by se to nestalo…" Thranduil se chytil za hlavu…



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ❤️Tauriel❤️ ❤️Tauriel❤️ | Web | 21. ledna 2015 v 0:30 | Reagovat

Úplně úžasná kapitola, ale přijde mi moc krátká. Těším se ba další. Doufám že Legolas přežije ....

2 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 21. ledna 2015 v 16:02 | Reagovat

Bez trochy krve hlavních hrdinů by se to neobešlo :D Jen věřím, že ho nenecháš skončit jako Koltiru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama