Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Sněz co sis nadrobil - 10

12. března 2015 v 20:08 | Morell |  Kreativita
Sauron neutekl daleko, než ho Melkor znovu dohonil. Zatvářil se zklamaně. "Melkore…" řekl dotčeně. "Že ti to stojí za to."
"Zastavím tě, i kdyby mě to mělo stát život. Než vydechnu naposledy, ty padneš." Sykl Melkor.
"To má být přísaha?" Zeptal se Sauron pobaveně.
"Chceš li, tak ano."

Bylo to tehdy, kdy Sauron spatřil v jeho očích světlo, které bylo pamětí na dva stromy Valinoru. Jak ho to tehdy překvapilo! Spatřil v něm sílu, kterou mu nemohl sebrat. Melkor zaútočil a on uskočil strachy. Pak se vzpamatoval a zabodl hůl do spáry ve skále a vší silou do hole kopl. Ve veškeré své moci do hole kopnul neskutečnou silou, až se jeskynní systém otřásl, ale hůl se ani neohnula. Vzal ji a se smíchem uskočil. "Raději spěchej, nebo z tvého těla bude jen mastný flek. Co pak budeš dělat?" S tím utekl a zmizel v jeskyních. Melkor ho již nepronásledoval, protože slyšel křupání kamene. Otočil to zpátky a běžel, co mu jen zraněná noha dovolila, slyšel, že se za ním jeskyně propadají.
Cesta ho zahnala zpět ke kruhu. Zarazil se. Má ho znovu zachránit? Chtěl přežít, ale Manwemu by se znovu nemohl podívat do očí, kdyby tu jeho nejlepšího přítele nechal. Povzdechl si a začal zápasit s okovy. Nešlo to. Musí na to přijít. Určitě v tom bude nějaká chytrá mechanika, tak to bylo se Sauronem vždy. Skály znovu zazvučely a otřásly se. Melkor byl zoufalý. Ruka mu sjela po vrchní části mechanizmu, řízl se a okov povolil. Už věděl, uvolnil druhý okov, a protože ho neunesl, položil Eonweho na zem.
Maia okamžitě usnul, tak ho poplácal po tváři. "Prober se přece, neunesu tě." Eonwe se probudil, ale sotva ho přestal probouzet, zase usnul. Byl příliš vyčerpaný. Melkor zoufale zazvučel. Nezbylo mu, než to zkusit. Přehodil si Eonweho přes rameno aby měl jeho váhu na zdravé noze a opatrně vstal, pomáhaje si temným kolem. Naštěstí byl Eonwe asi takové váhy jako elf, takže to nějak šlo, ale i tak musel Melkor jít pomalu a rychle se začal potit…

Eonwe se probudil. Opatrně otočil hlavu na obě strany. Byl pořád v místnosti s kruhem. "Co… jak dlouho jsem spal?"
"Dlouho," řekl Melkor.
"A?"
Povzdechl. "Sauron narušil jeskyně a došlo ke spoustě sesypů. Jsme tu uvěznění."
Eonwe se s námahou usadil. Ruce se mu třásly. "Je tu tak šero…"
"Pochodně brzy dohoří." Přikývl Melkor. "Ale už nějakou chvíli jsem neslyšel žádné údery. Boje už asi skončily."
Eonwe si také povzdechl. "A já se nemohu proměnit." Dodal.
"Nebude to trvat tak dlouho, než tu vydýcháme všechen vzduch."
"Nepomáháš."
"Co myslíš, že jsem ty hodiny dělal? Snažil jsem se vyhrabat nás ven, ale nešlo to. Sesypaly se obrovské kusy skály. S tím nehneš ani ty v plné síle." Melkor se posadil. "Musíme doufat, že nás někdo najde."
Eonwe se zhluboka nadechl. "Už jsi zapomněl, co to znamená být mocností Ardy, že?" S tím se posadil. "Pomoc přijde." S tím zavřel oči a začal se soustředit.
Melkor samozřejmě telepatii znal, ale co sám opustil cesty světla, jen své schopnosti zapomínal a i tuhle nakonec ztratil a nyní už ji ani neuměl používat. Eonwe ale ano…


Byli tam dlouho. Melkor se neskutečně nudil a tak alespoň skládal kamínky do různých tvarů a symbolů, zatímco Eonwe stále pospával. Jak se udělala tma, už nemohl dělat nic, tak přemýšlel… a to i přestože ho přemýšlení moc nebavilo. V tu výjimečnou chvíli se Melkor otočil k minulosti a mnohé co prožil, si přehrál znovu a uvažoval nad tím. Několikrát ustrnul sám nad sebou. Proč tolik chrání Eonweho? Ale ještě něco. Až do dnes ho Sauron nikdy nezabil. Byl blízko a možná i chtěl, ale vždy zaváhal a když mu do toho nic nevlezlo, tak si to nejspíš rozmyslel. Měl tolik možností ho zabít a přece on byl stále naživu…
Haf, haf!
Melkor se otočil směrem, kde tušil sesyp. "Fenire!" křikl. Štěkot se brzy ozval znovu, blíže. Pak už slyšel Aueho, jak mluví na jeho vlka. Pak se ozývalo, jak mocný Vala odhazuje nebo drtí kameny. Brzy se k němu někdo přidal. Melkor neměl moc síly, ale stejně šek k sesypu a postavil se před ním.
"Jsme tady!" křikl ke kamenům.
"A já jsem tady!" křikl Tulkas svým obvyklým humorem z druhé strany. Pak dovnitř vniklo trochu světla pochodně.
Až když Melkor zase viděl Eonweho, dovolil si taky odhazovat ze sesypu kamení, které zvládl. Jakmile byla škvíra dost velká, s Aluem protáhli stále pospávajícího Eonweho dírou ven…

Eonwe se probudil a zjistil, že je ve stanu a něco ho drží za křídlo. Musel otočit hlavu. Byl to Melkor Jednou rukou ho držel za křídlo, ve druhé měl kus látky a teplou vodou mu ze křídel umýval krev. Teplá voda byla příjemná a Eonwemu už bylo celkově trochu lépe. Věnoval Melkorovi úsměv.
"Už jsi vzhůru…" Melkor nepřestával pracovat na křídle. Hadřík už měl celý červený, ale jeho černé ruce, stále pamatující žár silmatrilů, krev jen tak přebarvit nemohla. "Jak ti je?"
"Poměrně dobře." Odpověděl Eonwe. Chvíli bylo ticho. Melkor dodělal svou práci na křídle a pustil ho. Eonwe si křídlo bez peří prohlédl a přikývl.
"Máš na něm něco špatně," řekl Melkor. "kost…"
"Špatný srůst," řekl Eonwe. "není to takhle vůbec vidět, ale při letu musím mít to křídlo trochu výše, abych tu nerovnost vyrovnal. Sauron mi ho přelomil palicí. Už je to dávno. Vlastně mi to ani nevadí." Melkor se usmál takovým tím příjemným úsměvem, který mu Eonwe musel oplatit. Chvíli se na sebe jenom dívali. "Měl by ses trochu zkultivovat, máš krev po celém těle." Připomněl mu Eonwe.
Melkor se rozesmál. "To není nic nového…"

* * *

Manwe si povzdechl. "Sauron zmizel. Prohledali jsme Thangorodrim několikrát a sami jsme se ztráceli v tunelech pod ním, ale nenašli jsme po něm ani stopu. Melkorova moc také nebyla již v pevnosti, Sauron ji ale na sebe navázanou neměl. Když se později objevil mezi elfy, už Melkorovou velkou mocí nevládl. Dodnes nevíme, co se stalo."
Námo se vrátil a sklidil smích, protože měl na zádech cedulku s nápisem: "Na tajemství osudu, zeptej se Mandosu."
Usadil se, zbavil se pergamenové cedulky a schoval ji do kapsy. Kousek od něj se usadil Eonwe. Manwe na něj udělal jakousi tvář, jako by se ho na něco ptal. Eonwe odmítavě kývl hlavou. Vypadalo to, že se ho Manwe zeptal ještě na dvě, nebo tři otázky, ale Eonwe prostě ne.
Manwe si povzdechl. "Jak myslíš."
"Jak myslí co?" Zeptal se Tulkas. "Jako proč mu Melkor pomáhal? To by mě teda třeba dost zajímalo."
Eonwe skryl tvář v dlani. Než se Manwe stačil nadechnout, promluvil sám. "Protože se změnil." Vzhlédl k Valovi. "Sauron na to přišel."
"Cože?" Zaváhal Tulkas.
"Pár dní po boji se připlížil do tábora…"

* * *

Eonwe se brzy začal zotavovat, ale oškubaná křídla a kletba mu bránily v plnění jeho povinností, které tak museli převzít jiní. Alue a další stále ještě zkoumali podzemí pevnosti, které se zdálo snad nekonečné. Sauron si mákl. Přesto to vypadalo, že minimálně na jednu nebo dvě vlny odporu se nedostalo. Buď Sauron neměl armádu, což byl nesmysl, nebo některý z jeho plánů nevyšel. Saurona samotného však nenacházeli. Melkor byl také v pevnosti, protože znal mnohé tajné skrýše a chodby té pevnosti.
Místo nich oho ale našel Eonwe. Nebo spíše Sauron našel jeho. Byl zrovna mezi skálami, kde měl místečko, kam téměř nebylo vidět, takový příjemný úkryt a hory byly relativně bezpečné, služebníci Saurona, co přežili, se rozprchli a mnozí je pronásledovali. Usadil se a jen se vyhříval na slunci. Zavřel oči a roztáhl křídla. Normálně by to byl krásný pohled na jeho hnědá dravčí křídla, ale teď… no nic moc.
Když se vrátil, vešel do stanu, kde se ošetřovali nemocní. Někdo tu byl a skláněl se nad stolem.
"Mohu pomoci?" Zeptal se Eonwe zdvořile.
"To těžko." Sauron se narovnal a otočil se. Otrhaný plášť, který mu dobře sloužil, dokonale zakrýval moc, kterou vládl. Nikdo ho nemohl poznat. "Ale vlastně mě něco napadá."
Eonwe přemýšlel, jestli volat na poplach, nebo ne. Rozhodl se ale, že to může chvíli počkat. "No?"
"Řekni mi, jak jsi to udělal."
Eonwe na něj hleděl jako blbec. "Co jsem udělal tak světoborného?"
Sauron se zatvářil stejně zmateně. "Ty to nevíš?"
"Co?"
"Fakt ne?"
"Co?!"
"Miluje tě."
Eonwe se chtěl ohradit, že mele blbosti, ale pak mu to došlo. Sauron mluvil o Melkorovi. "Ehm…" Na více se nezmohl…

* * *

"Tohle je blbost!" ohradil se Tulkas. "Melkor není takový a ty sám máš na víc."
Na ně oba nyní hleděli všichni přítomní.
"Ty myslíš, že jsem si nemyslel to samé, když mi to řekl?" Eonwe si povzdechl. "Jistěže mi to přišlo jako blbost, ale… když jsem se vrátil sem do Valinoru… To už mi zase rostlo peří, ale bodliny obsahující jednotlivá brka jsem měl ještě celé a už taky dost dlouhé, a když mě tak Melkor viděl… bylo mi jasné, že jestli to do té doby byla jen sympatie, už tomu tak není, díval se na mě jako na svatý obrázek, když jsem měl místo peří dlouhé bodliny. Jakékoliv ostny, bodliny a špičatosti jsou Melkorova slabost a velká láska."
"Poslal jsi ho pryč, že?" Zaváhal Tulkas už s mnohem menší jistotou.
Eonwe se zatvářil provinile. Neposlal ho pryč. Naopak…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 13. března 2015 v 16:28 | Reagovat

Nezklama! Už alespoň tři kapitoli na toto Melweské prohlášení čekám. Konečně je tady. Hurá!

2 Morell Morell | Web | 15. března 2015 v 12:36 | Reagovat

[1]: Tak už jsi to taky tušila. Skvělé! Neobvyklý pár, že? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama